prase č. 03/2014

Po řadu let jezdíme mezi vánočními svátky a Silvestrem za Ludvou a Táňou do Meziměstí a vůbec to nepovažujeme za idiotskou zvyklost. Vaříme si, děláme výlety, nadáváme na Zemana a vůbec se máme dobře. Tentokrát Ludva udělal králíka na cibuli, a protože jsme byli v úplné bretaňské sestavě, zavzpomínali jsme u francouzského plísňového sýra a vyloupaných mušlí z Makra na provensálském koření. Nějaká ta lahvička červeného se také našla, aby následně zmizela.

První vycházka vedla z Machova na polskou stolovou horu Bor. Nejdříve však na Krásnou vyhlídku ještě na české straně hranic. Mlha, kterou tak rád a úspěšně fotí pan dr, udělala z vycházky trochu nesmysl, ale proč by se mělo na vyhlídky chodit jen za krásného počasí. To je taková idiotská zvyklost, která se může porušit. Na Boru je skalní bludiště (Bledne Skaly), které naopak mlžnou kulisou získalo na tajemnosti. Na několika místech byly průchody mezi skalami natolik úzké, že jsme začali zvažovat případ, jak postupovat, kdyby se někdo zasekl na delší dobu, třeba na týden. Naštěstí případ nenastal.

Pod Krásnou vyhlídkou je místo zvané Sypací skála. Zde došlo 11.5.1921 k rozsáhlému skalnímu řícení. Od vrcholku na polské straně odpadly obří skalní bloky pískovce, které teď leží poházené daleko po svahu. Místo si oblíbili boulderisti, na balvanech a skalečkách jsou vidět bílá místa od maglajzu na miniaturních chytech, šipečky, značičky, no prostě horolezectví ve zmenšeném měřítku. Zatímco Ludva, v kraji kdysi známý pískový lezec, hledal očima cestu, Ladys nacvičoval jištění.

Bledne skaly

Krakonošova šíje

Kuřecí noha nebo tak nějak

Druhá vycházka vedla z Lachova údolím Klučanky až na Kočičí hrad vedle Ostaše a na neprávem opomíjený pískovcový masiv Hejda. Počasí nám přálo víc, i slunce se ukázalo. Nic proti, ale tak to mám raději než mlhu.

Sluj Českých bratří – místní útočiště nekatolíků po Bílé hoře.

Useknutá hlava

Pohled z masivu Hejdy k severu

Kouzlo nechtěného? – rozmáznutá postava, bledě modrý stín u hlavy, jako u nějakých mimozemšťanů – to se Ále povedlo

No není na slunci prima?

Třetí vycházka už byla silvestrovská ve Slaném. Busem na Smečno a pak skrze lesy na silnici mezi Kačicí a Drnkem, kam často jezdíme za teplejších časů na kole. Ve Smečně hospoda ještě neotevřela, tak jsme se museli posilovat z vlastních zásob. Hned na startu vede cesta kolem zámku, vojenského skanzenu a Pyrámu – Martinického obelisku. Protože jsme tento výraz dosud neznali (cedulka s šipkou je tu nová), využil jsem služeb wikipedie a dozvěděl se, že pyrám je jehlanovitý kamenný rozcestník na někdejších rozcestích císařských silnic. Též místní názvy. Odvozením vzniklo slovo pyramida. Etymologický původ z latiny podle jehlanovitého tvaru pšenično-medového pečiva. Spolek přátel Smečna a širého okolí (v názvu spolku se mi líbí hlavně to širé okolí, připadá mi to takové vstřícné a domnívám se, že by se do širého okolí mohla zahrnout aspoň i Praha) na svých stránkách píše, že 11 metrů vysoký kamenný obelisk ze žehrovického pískovce (Kamenné Žehrovice – nedaleká obec – pozn. aut.) postavili úředníci hraběte Karla Jana Nepomuka Clam Martinic na jeho počest, že měl kovové nápisy na všech čtyřech stranách, ty však byly ukradeny a zůstaly po nich jen háčky. Jestliže první vycházka byla mlhová a druhá slunečná, třetí byla střídavá. Zakončení vycházky proběhlo na slánském náměstí v restauraci Ungelt, kde jsme se přesně podle idiotských zvyklostí řádně nachystali na vstup do roku 2014.