prase č. 49/2013

Zrovna trochu zápasím s časem. Tak rád bych si pro radost napsal něco veselýho a zábavnýho (stejně to posuzujete vy, takže bych mohl mít taky smůlu), ale nestíhám. Asi by se ze mě mohl klidně stát nějakej ten vytíženej podnikatel, co furt prdel v plamenech, v ruce mobila, jezdí rychleji, než dovoleno, mluví chaoticky,. nikde se nezastaví...Ale ono to tak není, jen jsem se v sobotu trošku poflakoval a dělal si věci, které jsem odkládal, ale přitom mě baví, taky jsem si musel v sobotu jít trošku zaběhat. A najednou v neděli zjistím, že tohle teda nezvládnu v normálním čase, a protože jsem to slíbil, bylo prase vepsí.
Kdysi kdosi napsal, že jedna fotka je za tisíc slov, což by znamenalo, že když se prdnu dvě fotky, jsem na tom jak Vaculík, ale já vám jich tu nasázím trochu víc. Všechny jsou zase ze San Francisca. Tentokrát z Pieru 39, které je hodně zaměřené na tůristy. Což ovšem zase umožňuje spousty streetmomentek, Vydržel bych tam hodiny a hodiny s foťákem. A stal by se ze mě walker stalker.

Naše cesta po molech končí u mola 39. A protože je ještě čas, a ještě jsme úplně neumrzli, pokračujeme ta téhle profláklé turistické destinaci.

Tak trošku jako v indiánce, furt jsem se ohlížel, jestli mi někde zpoza rohu nechce skalpovat poslední vlasy pan Šošon nebo Sioux. Ale moc se tu asi nekrade a neskalpuje.

Paní Steve Wonderová, babka vypadala z dálky křepce, a hrála příjemné boogie.

Ale je všechno celkem putna

Když jsme přišli k tomuto nápisu, okamžitě jsme si vzpomněli na krásnou knížku Forest Gump. Jenže problém byl v tom, že se mi úporně v hlavě převaloval pak stohy jalových informací, vidlema jsem je obracel, prohazoval, ale název té druhé knížky, toho volného pokračování FG jsem se nedobabral. Až doma u Honzíka jsem si v Kindlovi našel, že se jmenuje nenápaditě, až jsem se styděl, že jsem si nevzpomněl Gump & spol. Od autora Winstona Grooma. I film byl dost dobrej, ale hlavním tahounem je výkon Toma Hankse. Knížka je dobrá celá.

Taková opravdová Amerika.

Indická pokladní je nasraná, protože si u ní nikdo nic nekupuje, protože je nasraná.

Tak jako u poštovní schránky od Jiřího Wolkera, psaníčka do ní házejí ze dvou stran, z jedné smutná a z druhé veselá, tak si někteří pomohli u mobila tím, že mají dva. Do jednoho dostavájí veselé esemesky a do druhého smutné jen. Slečna zrovna čte tu druhou stránku schránky.

Prodejna krásných vytuněných mrtvých mužů.

Hospoda u námořníka v sukni bez oka.

V Americe si moc na kouření ve veřejných prostorách moc nehrajou, skoro jako v Austrálii, ale jsou zde různé kvelbíčky, kde si kuřáci přijdou na své, doutníčky a dýmčičky a startky bez filtru. Možná, to ale nevím, tam je někde i komůrka v tom šopu, kde si můžou kuřáci to zakoupené zboží vyzkoušet. Samozřejmě dobře odvětrané a odpojenými požárními čidly, protože ty tu jsou skoro všude.

ksichty

Krmení pro komouše, skoro škoda, protože byly ty třešně byly krásné.

Zlatý gatě.

V obchůdku s čokoládou to bylo pekelně voňavé, tisíce druhů čokolád. Zíral jsem jako puk. I celej Golden Gate tam byl z čokolády vymodelovanej.

Očko slečny prodavačky od čokolád.

Tady byly myslím věci voňavého charakteru.

Obchod s píčovinama.

Amerika je velkorysá. Skoro všecko tu je takové veliké a nepřehlédnutelné.

Krásná prodavačka voňavých mýdel.

Jestli se nepletu, i tenhle pitomý kolotoč vystupoval v nějaké americkém filmu. A možná taky kecám.

A už je vidět v dáli slavná věznice Alcatraz.

I ten Golden Gate vidíme. Samozřejmě, že v mlze.

Copak asi mají dneska v lochu ke svačince.

Golden Gate má bejt správně dycky trochu jakoby v mlze a to se mu daří velice často. Jsou i dny, kdy vyleze celej ven a obloha je modrá. My jsme takové štěstí neměli ani jednou, ale možná ty fotky vznikly ve fotošopu. Ty s modrou oblohou a bez mhy.

Káva Starbuck stojí za prd, ale chlapík ji pije s odhodláním. Možná ji neudrží, tak se mu pak bude hodit károvanej kapesníček.

Na konci mola č. 39 jsme se ohlídli, v dáli se hrdě a světle tísnilo SF.

Od posledního zemětřesu sem zavítali lachtani a od té doby se sem vrací několikrát denně. aby ne, dostávají nažrat od nezodpovědných turistů z ciziny, protože Amici docela dodržujou nařízení NEKRMIT. Když jsme tu byli poprvé s Olinou, nebyl tu ani jeden. Jen kormorán si tu na večerní vystoupení zkoušel Labutí jezero.

Vydržel bych tu docela dlouho, děje se tu tolik drobných a veselých příběhů. Když přijela Helča, vzali jsme ji sem taky, aby si to užila. Určitě se sem zastavím ještě někdy jindy.

Loučíme se s Pier 39.

Venku chodí zlatý mužík, chystá si post a žebrací plechovčičku. V uších sluchátka. Bude tu stát a ani se nehne, protože je odlitej.

Naproti zlaťákovi nás chce zachránit košíkářsky vzrostlý velvyslanec Ježíše. Řeka těl ho obeplouvá a nechává ho lhostejně vyřvávat. Amerika je v tomhle docela dobrá, jsou na to všichni tak zvyklí a tak smíření, že dělají, že nic takovýho neexistuje.

Drsňácká tanečnice z přiblbého kolotoče se s vámi loučí. Ale obrázky ze SF určitě ještě ne.

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.