prase č. 48/2013

Sušenky v krabičce s bretonskými symboly a vlajkou

Ještě k té bretonštině. Nápadně mnoho osad, vesnic a měst má název začínající na Plou... nebo Ker... Plou značí farnost nebo faru, Ker znamená vesnice, tábor, dům. Tolik na vysvětlenou. A k tomu Lidlu. Před časem jsme dostali dárkem opravdu velkou konzervu s kachním masem v kachním sádle. Dlouho jsme nevěděli, co je doopravdy uvnitř a kdy ji otevřít, až se to událo na jednom hromadném výletě někdy před rokem a maso i sádlo se setkalo s vřelým přijetím. Stejné konzervy jsme objevili letos v Lidlu. Několik jsme jich snědli na místě, několik dalších jsme postupně nakoupili jako praktické dárky domů. Představujeme si, že stopa zvýšeného prodeje kachních konzerv vinoucí se klikatě Bretaní určitě zamotala hlavy manažerům Lidlu. Ještě poznámka: Nevyplácí se jednorázová nadměrná konzumace této potraviny, podle skutečné doložené události to může vyvolat žlučníkový záchvat. A ještě jedna poznámka: Přestože je údajně bez cholesterolu, dá se sádlo využít i na opruzená místa kontaktu lidského těla se sedlem od kola. Zhruba v polovině dovolené jsme se dostali do okolí města Camaret-sur-Mer, kde, jak jinak, maloval Jan Zrzavý.

Pobřeží Bretaně a obzvláště Normandie je místem významného kolísání mořské hladiny vlivem přílivu a odlivu. Jak jsem se dočetl na chytré wikipedii je zátoka Mont-Saint-Michel dokonce místem největšího kolísání hladiny v Evropě, dosahuje tu 13 m (světový rekord z Kanady je 20 m). Příliv a odliv se jedním slovem označuje jako dmutí mořské hladiny. Ještě, že nejde o nadmutí. Ví se, že dmutí je působeno přitažlivými, potažmo slapovými (což je něco jiného) silami Měsíce. Svůj vliv má i Slunce, je sice větší, ale je dál, takže slapové síly dosahují ve srovnání s Měsícem 4/9 velikosti. I to má význam. Když jsou Měsíc a Slunce vůči Zemi v jedné lajně (za novu a úplňku), síly se sečtou a nastává skočné dmutí. Když jsou v pozici k Zemi kolmo, bijou se a nastává méně významné hluché dmutí. Protože zeměkoule má také svou velikost, je vliv na její přivrácenou stranu větší (protože je blíž) než na odvrácenou a všechny mezilehlé. A to je důvodem vzniku slapových sil. Zajímavé je, že dochází nejen k deformaci mořské hladiny, ale v menší míře i pevniny. Kolik to přesně dělá, jsem zatím nezjistil. A doprčic. Doteď mi to bylo jasné, ale podíval jsem se do internetu a koukám, že jsem slapové síly asi nějak nechápal správně a už vůbec, proč někde vzniká jednodenní dmutí s intervalem 12 hodin 25 minut a 14 sekund, jinde půldenní s intervalem mezi přílivem a odlivem na stejném místě 6 hodin, 12 minut a 37 sekund. Asi osvětu protentokrát opustím.

Garáže pro německé ponorky v Brestu

Îlot des Capucins – pevnost z 19. století u pobřeží poloostrova Roscanvel

Sizun Nejvyšší „hora“ Bretaně je Roc´h Trévezel vysoká 383 m. Výstup na ni nebyl přes přeháňkové počasí obtížný, protože se z větší části odehrál v osobním automobilu.

Ve městě Pleyben je kromě žulové katedrály i jedna ze sedmi nejvýznamnějších kalvárií, za nimiž sem míří turisté zdaleka.

Těch psů bylo ve vozíku a v autě asi 7. Mířili se svými pány na hon a radost z toho podle výrazu mord neměli.

Pěstírna mušlí za odlivu a místní na sběru. Člověk si na ty mořské lahody na talíři musí zvyknout, ale ono to jde.

U plavebního kanálu Rennes-Brest.

Vede tu krásná klikatá, ale rovinatá cyklostezka. Naneštěstí skoro celý den lilo. Výjezd byl, ale žádné velké radování. Oblast růžových žul na severním pobřeží v okolí městeček Ploumanac´h a Trégastel je jedinečná. Tedy spíš trojjedinečná, protože podobné horniny je prý možné spatřit už jen na Korsice a v Číně. Kdy je růžová dost růžová, je ale věc názoru.

V Yoshua parku v Kalifornii se pyšní jednou skalní lebkou zvanou Skull Rock. Tady by se jich našlo asi víc.

Bottle - flaška

Jeden z megalitických menhirů přetvořil jistý duchovní do křesťanské podoby. Zkazil ho nebo vylepšil?

Přístav Saint-Malo – jsme nenavštívili. Pokud se nepočítá, že jsme objeli všechna parkoviště na vnější straně uzavřeného komplexu (která byla vybavena tentokrát bytelnými omezovači výšky pro vjezd), vjeli na pěší zónu dovnitř a raději hned vycouvali a projeli několik nevzhledných zón se sklady a průmyslem. Že stavby nejsou původní, město bylo postaveno nově po světové válce a že jsme spěchali, byla trochu slabá útěcha. Co naděláš. Poznámka: Otevřeš si na internetu informace k Saint-Malo a hned se dozvíš, že tu rozdíl mezi přílivem a odlivem dosahuje až 15 metrů. Takže ruším informaci z úvodu a napříště se budu řídit pravidlem, že budu méně věřit televizi, novinám a internetu. A po nedávných událostech bych měl možná přestat věřit i některým politikům.

Saint-Malo

Ke komplexu Mont-Saint-Michel se vždy na úvod uvádí, že tedy není v Bretani, ale už v Normandii, ale že návštěva je povinná. Auta se nechávají na několik kilometrů vzdáleném parkovišti a pokračuje se kyvadlově busy, takže zdržení přijatelné. Přes pokročilou sezónu byly úzké uličky narvané lidmi a po pár desítkách minut jsme odcházeli s pocitem, že je to monument, že jsme to viděli a je fajn, že už sem nemusíme.

Organizované skupiny turistů odvážně využívají odlivu a vyrážejí na odkryté části pobřeží, aby pak asi mohly prchat před blížící se vodou.

„Veselá“ příhoda na závěr. Dlouhá zpáteční cesta na konci dovolené je vždy spojená se zvýšenou nervozitou. Někdo to chce natáhnout a dojet domů dříve, jiný nechce přemáhat únavu za volantem a v klidu přespat. Nakonec zvítězil názor, že přespíme. Celkem úspěšně jsme po celou dovolenou využívali navigaci mimo jiné k tomu, že před cílovým místem nám vyhledala nejbližší kemping. Chtěli jsme totéž udělat i pro tuto poslední noc, jenže jsme moc machrovali a slepě se řídili jejími radami. Ve Francii jsme projeli posledním mýtem, přejeli hranice do SRN a zadali vyhledání kempu. Měl být asi 20 km od nás, tak jsme zadali navigovat a jeli. Sjeli jsme nejprve z dálnice, podjeli jí a najeli na opačný směr. Nebudu detailně pitvat okolnosti, určitě bylo možné zareagovat lépe, ale výsledek byl ten, že po dálnici jsme se vrátili do Francie, znovu najeli na placený úsek a přespali ještě jednou ve francouzském kempu. Na dobré atmosféře v týmu tato avantýrka v daném okamžiku určitě nepřidala, ale celkové hodnocení dovolené ovlivnit nemohla.

Lehce alkoholizovaný jablečný nápoj cidre má být kromě sušenek a palačinek chuťovým lákadlem Bretaně. V tomto bodě jsme přípravu nepodcenili a zkoušeli cidre už v Čechách. Žádné velké nadšení ani v jednom případě. Napadá mě jen dvojí možné vysvětlení. Chutě člověka se časem mění. Sám jsem v dětství nesnášel kopr a koprovou omáčku a teď je to jiné. Možná, že jsem o pozitivní vztah k cidre už přišel, nebo se ho teprve dočkám. Druhá možnost plyne z pochybností, z čeho nápoj vlastně vyrábějí. Po celé Bretani včetně okolí vyhlášených cidrérií jsme až na výjimky žádné jabloně neviděli.

fotky H.+A.

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.