Věci se odehrály rychleji, než jsem stihl vypít kafe. Lubo Kristek vyhlásil happening u sebe doma na zámečku, já jsem zrovna dorazil z Ameriky, Olina zrovna vyrazila na víkend za vyplavenou maminkou a zcela náhodné vyhlášení speciálu TdZ ve Štěpáně se taky najednou přeposunulo o tejden do budoucna, kdy zase musíme v Brně oslavit narozeniny v rodině a účast povinná, takže..... No prostě nápad se mi v hlavě uhnízdil na velmi krátkou dobu. IDOS mi ukázal, že to není nerealizovatelné, tak jsem vyrazil na jeden konec Česka a zde je o tom zpráva:
Musím vyběhnout rychle z domu, za pár minut mi jede autobus do Znojma. Snad má vše, co potřebuju. Foťák, triko, slipy a sandály. Nic víc do krajiny snů netřeba. V autobuse usínám a zase se probouzím, vše v pomalém unylém sledu jako následky jetlegu po návratu ze slunné Kalifornie. Teď se mi to hodí, protože cesta mi tak příjemně ubíhá. Kontrola času mi ale připravila malé překvápko. Můj autobus se loudá a já nestihnu ten druhej do Podhradí. Prekérní situace, je přece sobota a tolik autobusů do Podhradí nejezdí. Zapínám chytrou krabičku s navigací a prohlížím si mapu. Kdybych vystoupil v Olbramkostele, je to do Podhradí jen asi 29 km a do Vranova jen 18. To by šlo a venku je krásné teplíčko. Jen co mě ta blbina napadne, hlásí řidič, že Olbramkostel. Ty vole to jsou fofry. Stejně se mi chce už od Prahy čůrat. Autobus odjel, jsem tu sám a nevím kudy kam. Krabička poradila. Chvíli po klikaté silničce, chvílemi lesem, zcela důvěřuju krabičce, kdyby se mi vybila, nebojím se říct, že budu v prdeli. Ale krabička je poslušná. Nakonec mě dovedla až do Vranova. Zastávka autobusu, vida, za chviličku jede místní žlutej integrovanej. Fakt to tu mají docela vymakané.
Než přijede busík, stihnu si dát pivo za směšných 22 Kč. A dobrý pivo. Triko na slunci usychá, přijíždí autobus. Tak jo, přece jen to vypadá, že se tam dostanu včas. Třeba bude Lubo potřebovat nějakou tu pomocnou ruku. Ruce jsou odpočaté, ty moc neběžely.
Vítáme s s bráškou. Má radost. Stejnou jako já, už jsme se dlouho neviděli.
Mou pomocnou ruku však už nepotřebuje, zámeček už je oblečený bílé látky. Takový kokon
s tajemstvím.
Přestože jde zase o velmi složitý scénář plný technických zákeřností, moc se nezkouší, jen tak rámcově.
Je potřeba vyřešit tři jeptišky
Lubo má dnes nejen svůj slavný Kristkův filmový večer, Mistr tím slaví i své významné životní jubileum. Dostává všelijaké dary a má z nich radost.
Jeptišky jsou definitivně vyřešené, další zádrhele se mohou objevit.
Malá chvilka klidu před akcí. Přijel i děd Klement, který také před nedávnem slavil krásné životní jubileum. I o této oslavě se tu na praseti v sekci Brrrno psalo.
Lubo je naprosto nevypočitatelné stvoření, jen chvíli jsem nebyl ve střehu, a stala se ze mě jeptiška se samopalem, která měla zastřelit každýho, kdo by chtěl ublížit jeho exponátům. Bylo to sice jen přes hodinu, ale v černém hábit jeptišky je teplo, místo foťáku třímám samopal, lidi se se mnou chtělí vyfotit, jako kdybych byl hradní stráží. Naštěstí byt strážným Kristkových děl je dobré. Prohlídka galerie pro veřejnost naštěstí končí, svlékám ze sebe jeptišku, a beru si zase foťák. Hned se cítím jako Rouš.
Hodinka do začátku performance a Mirova touha po daňčí klobásce nás zavlekla do místní hospody, kde čepovali pivo Hostan. Já ale to neumím jinak přečíst než Hostáň, protože si vždycky vzpomenu na komoušskýho spisovatele a básníka Jana Hostáně. Dokonce se mi vybavily jeho budovatelské verše. Fragment předhazuji:
Zdymadla, zdymadla, jak vy to děláte,
že vy ty lodě tak pěkně zdýmáte.
Ony si do vás na jedné straně vlezů
a na druhé zas vylezů
Proč vychází sluníčko každý den rudé?
Protože budí do práce všecky chudé.
Ale ono se to jednou stane,
že boháč i chudák do práce vstane.
Pak vyjde sluníčko pěkně čistý
pro radost každého komunistý.
Klobásky (světlejší kančí a tmavší dančí - nebo naopak?) i pivo byly výtečné a když jsem chtěl zaplatit, zjistil jsem, že za nás útratu zákeřně zaplatil děd Klement. Tak ještě jednou DÍKY!!!
Zámeček se pomaličku noří do plíživé tmy. Lidi se sjíždí ze všech stran. A je jich hodně.
Kdoví, kolik z nich tuší, co je čeká. Přestává být vedro, je příjemné vlaho, ale pomaličku teplota klesá.
Návštěvníci jsou celí natěšení.
Lože připraveno
To tu není jenom tak, to určitě něco znamená. Ale i kdyby ne, je to krásné zátiší. Takové opuštěné.
Také trošku duchařiny.
Akce může začít. Tma přišla a trčí.
První překvapení večera, přichází Facka. Divadelní spolek.
Pantomima s názvem "Ruská ruleta".


Veškeré dění mimů úporně kopíruje dvojice stínů.
Kámen nůžky papír. To k ruletě patří taky.
Panáka stoličnej...
...a vystřelit si mozek z hlavy. Náboj je jen jeden.
Flaška vodky dopita, revolver nevystřelil. Tak snad zase někdy příště.
Zahajovací řeči vede pan Hartfrid Neunzert, emeritní ředitel Neues Stadtmuseum v Landsbergu. Překlady oběma směry zajišťoval doc. Wolfgang Spitzbardt.
Po shlédnutí prvních několika sestřihů z dávných happeningů, jejich kvalita je krásně na hranici informačního šumu, ani digitalizace tolik nepomohla (to samozřejmě kecám, protože díky moderním algoritmům se na plátně objevují věci, které předtím nikdo ani netušil, že nevidí), vstupuje na scénu první půlka modelky.
Celá modelka a čtvrtina Lubo Kristka.
Celá modelka s celým Mistrem + meloun.
Mistr a dvě modelky s melouny. Ano, opravdu jsou pod závojem nahoře nahé.
A honem holky do postele, happening pokračuje.
Mistrovo malované lože.
Z plátna na nás promlouvá poeticky a moudře spisovatel Jaromír Tomeček. Je to záběr ze slavnostního odhalení klavíru balancujícím na jedné noze na špičce střechy zámečku. Artefakt se jmenuje Kristkovo údolí božské pomíjivosti tónu.
Kdo si hraje nezlobí. Ne, nebojte se, je to jen bezdrátový mikrofon.

Začíná slavnostní křest nového katalogu se Kristkovými happeningy.

Proslov Lubo Kristka.
Katalog je pokřtěn vodou nasbíranou ze všech Dyjí. Společnou rukou křtí paní hraběnka de Pilati a pan ředitel Hartfrid Neunzert.

Paní hraběnka a pan hrabě de Pilati...
...přijeli na happening z nedalekého Riegersburgu.
...ještě pryč ty židle.
Tu nečekaně začnou lítat rachejtle a ohňostroj všechny překvapí. Podle scénáře to mělo vypuknout jindy, ale chrlič ohňů rozhodl jinak. A rozhodl správně. V rachejtlovém světle lze zahlédnout Kristkovo údolí božské pomíjivosti tónu.
Ohňostroj překryje oblohu plnou hvězd. Teď poletají rachejtle, za pár hodin začne poletovat meteorický roj Perseidy.
Přichází básník Sváťa Říčánek a čte svou báseň inspirovanou jedním z Kristkových hepáčů.
A opět vzorek:
Vůkol víří
veličenstvo běs
Na pranýři
místo hanby
krev.
Malomocní
žilou pouští
pouštní směs
V koštýři má
vodu živou
probuzený Sofokles
Mezi žebry žebřiňáku
svatozář se dere
Antigona porodila
zahalena v rubáš
nebe
Vyhostěný blázen
z žebřiňáku
letí na zem
V cárech potu
hýří zlatě
meč Damoklův
v Achillově patě.
Trojjediná jeptiška

Marika Jeneiová, Alena Polanská a Pavla Racková v roli trojjeptišky

Na obřích chůdách Sergej Sanža, v postavě Ryba prsošlapa Miro Bartoň.
Ryb prsošlap

Závěrečné poděkování a projevy
Lubo dostal žlutý dárek k narozeninám.
Rozbaluje a tak trochu tuší.
Je dojatý.
Ano, je to tak.
Ze žlutýho papíru se vyvalilo červené dřevěné hajzlprkýnko. Krásný dar.
Lubo vysvětluje, jak to bylo s tím prkýnkem a proč.Ale to vám neprozradím, abyste to nevěděli.
Odcházíme a prozatím končíme. Určitě to není poslední filmová noc.
Ráno vypráví svým přátelům Lubo o svých dílech. Jeho povídání ke každému dílu je nezbytnou součástí díla.
No fakt, je konec, ten mystický pěkný večer se rozplynul, diváci si ho po kouskách odnesli do svých pelíšků. Jen zahalený dům zůstává jako kokon v němž se brzy urodí zase nějaká další barevná noční hepáčová můra.
Žába v pavučině Mistrových snů se pne k dalším nápadům.
Fragmenty příběhů se prolínají Kristkovou galerií. Básně v obrazech uvízlé.
Pekelný tlak rve kolečka mozku, vše je v ohybu, hvězdy rotují a předstírají, že jsou jen budíkem jinak složeným.
Nářadí číhá v koutku, připravené poslušně popracovat plátno zkroucenýmí přímkami příběhů.