František Zappa
(se opět hlásí)

V jednom z minulých vydání jsme opustili krásné Yosemity, byla neděle dopoledne a my vyrazili na cestu domů do SF. Tedy přesněji do Oaklandu do jakéhosi jazzového klubu, protože Honza pro nás zařídil lístky na koncert.

Odjíždíme z údolí Yosemit směr SF. Ale máme taky hlad, takže hospůdka, fajn jídlo. V jakési indiánské vesničce.

Jířka s Lálou žijou v Kalifornii už od roku 1986.

Olinin mladší brácha Lála.

Myslel jsem si, že to je hajzlík, ale je to jen odpadkáč.

Do tohodle hotýlku jsem se úplně zamiloval, a hned jsem si představoval, jak tu bydlíme pár měsíců, jak se každý den vypravuju do hor s foťákama, fotím výhledy i detaily, na klasickej film, jak si ty filmy vyvolávám, jak u toho s úsměvem na rtech kleju, protože znám originály do Ansela Adamse a jak mě nejde to, co on vymyslel a na svých fotkách aplikoval. Jakási předchůdkyně HDR je ta jeho metoda. Vše musí být naprosto přesné, volba materiálu, volba vývojky, teploty a ředění, ale hlavně už dávno před tímhle vším naprosto přesně vědět, jak má výsledná fotka vypadat. A jak je to najednou všecko tak strašně složitý, jak žádné aždoposudné zkušenosti a znalosti najednou nejsou k ničemu a jak to zkouším furt dokola a jak právě tohleto je zdrojem mohutné vnitřní radosti, přestože výsledky bída. a večer v hospodě dvě piva a trochu fazolí, pak si při lampičce v posteli chviličku číst a ráno znova. Takový sen, který by se dal splnit, ale neuskutečním ho.

Indiánská vesnička, kde se dají koupit plyšoví medvídci a nažrat se a nebo přespat.

Společné odpočinkové foto.

Indiánské motivy jsou zajímavé tím, jak jsou jednoduché a jak k sobě pasujou. Třeba to je náhoda.

A všecko v té vesnici je podřízeno medvědům.

Olina ujíždí na plyšácích takovým způsobem, že je to snad i na léčení.

Ale i Jiřka je z plyšáků vedle, takže možná jsem vadnej já, kterýho plyšáci nechávají v klidu. Mně stačí Olina. Bohatě.

V obchůdku, kde rejdíme mají fakt všecko možný. A většinou jsou to pěkný sračky, ale namíchaný tak, že to až sympatický.

A někdy jsou to i věci hezké.

A někdy úplně blbé.

Tenhle trampík to má spočítaný.

V jednom koutě dokonce mají i záclonu na okně, aby tlumili světlo a tam ve stínu pár paland pro plyšový medvídky.

Samý medvědi.

Yosemitský medvědí hovno.

A Olina dostává svýho yosemitskýho medvídka. Spává s ní v posteli i tady doma v Česku.

A doopravdickej bizon z umělé hmoty.

Honza v klouboučku narozeninovém.

Řada zdivočelých barevných pštrosů.

Sekce růžových potvor.

Honza s wwwiditelným prasetem.

Pokračujeme z údolí směr velké město.

Evidentně ovlivněný Anselem.

Všude jsou horolezci, vypadají jako malé mouchy na obrovským hovně.

V děsně studeným jezeře si omejváme upocené zaprášené nohy.

Do Oaklandu dorážíme skoro na poslední chvíli. Oakland je známý svou nedobrou pověstí a univerzitou Berkley. Kde chvíli studovala i Stáňa od Honzy. Stáňa s náma nebyla, ale už na nás čekala v tom jazzovým klubu.

A to nejlepší překvápko bylo, že nám Honza koupil lístky na The Grandmothers of invention. Je to kapela muzikantů, kteří hrávali se Zappou v době The Mothers of invention Ale už zestárli, Zappa si zmizel do jinýho světa, ale jeho parťáci hrajou zavile dál.

Byla to velká síla a úplně jsme se s Olinou při té muzice tetelili. A Honza taky, protože Zappou byl odkojenej.

Napoleon Murphy Broock - zpěv, tanec, flétna, saxofon, harmonika.

V popředí legenda legend 80letý Don Preston, který byl Zappovi věrným společníkem na klávesy až do Zappovy smrti. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu sedět pár metrů od něho a poslouchat.

Don Preston

Přestávka, dáváme si pivo. Všude na zdi visí černobílé fotky slavných muzikantů, kteří v tomhle kubu hráli. připadám si jako ve snu. Stáňa má docela dobrej postřeh. Že jako dobrý docela, ale ten zpěvák se při tom nějak moc kroutí a všude kolem, že sedí jen samý dědečkové a babičky. No jasně, je to muzika našeho mládí.

Tuhle fotku jsem nefotil já A ani si nejsem jistej, jestli to je nebo není portrét Charlese Lloyda. Možná si to jen namlouvám.

A tohle jo, to jsem fotil já, a je to Napoleon Murphy Broock.

Don Preston

Ten chlápek v pozadí by měl být kytarista s krásným slovanským jménem Miroslav Tadic.

Koncert končí a já vím, že na něho nikdy nezapomenu. Zappa a všecko kolem něho je pro mě LEGENDA.

Jdeme se projít k přístavu, kde je krásná socha mého oblíbeného spisovatele Jacka Londona

Jako kluk jsem si všecky jeho knížky půjčoval postupně do husovické babičky, která je měla z nakladatelství B. Kočího z edice "Laciné vydání spisů Jack Londona". Četl jsem je všechny jedním dechem, štvalo mě, že musím chodit do školy a dost často jsem si četl pod lavicí. Naštěstí mě nikdo nepřistihl a knihu nezabavil. Vzpomínám si, že Démon alkohol se jmenoval jinak a sice Pan Ječmínek, protože v originále se Démon jmenoval John Barleycorn. Po babiččné smrti jsem si ten metr knih přivlastnil a dodnes je mám všecky v knihovně.

Hnízdo jachet.

Zajímavý pomníček cyklistiky.

Cheemah - Matka ducha ohně. Jedeme domů. Přestože Oakland nemá dobrou pověst, něčím si mě získal. Určitě se sem ještě vrátím.