V minulým prasisku jsem s Helčou zašli k červenýmu mostu a ukázali jí pseudoantiku, ale ještě stále nebyl pátek, abychom vyrazili na týdenní výlet do Yosemit a přilehlých parků, tak jsme jí ukázali ještě jednu pěknou procházku ke GGB, ale z druhé strany přes Golden Gate park. Jen zubry jsme jí neukazovali. Jo a minule jsme k tomu mostu ani s Olinou nedošli, jen jsme se prošli kousek kolem moře. Tentokrát jsme to dali až k mostu.
Ale než jsme vyrazili, tak byl večer a protože moderní společnost se projevuje čuměním do noťasů a chytrejch telefonů, tak jsme si všichni u Honza doma čuměli do té svojí krabičky. Ani se mi nepodařilo spočítat, kolik ten večer bylo v Honzové domácnosti počítačů. Ale určitě nejmíň 9 včetně tabletů. Kindla, kromě Stáni měl každej svýho. Jen Helča ho měla na cestě z Amazonu, protože jen co přijela, tak si ho před Honzu objednala. Taková krabičková rodinka.
Nejvíc únavný na tom cestování, na tom rychlým cestování, protože to je důležitý, je jet-leg. S tím se nedá nic pořídit, když tě dopraví letadlo někam tak rychle, že ani nestihneš pořádně usnout a rozdíl mezi tam a tady je kolem 5 hodin, je to docela prdel, pozorovat, co na to říká tvoje tělo. Helču to složilo brzo, tak si vzala na pomoc medvídka yosemitskýho a doháněla ten jet-leg.
Na chodníku jsem našel toto.
A když jsme dorazili ke skále u moře, stali jsme se svědkem elegantní rvačky mezi dravcem a dvěma krkavci.
Dokud to byl pták proti ptáku, tak to ještě vypadlo na dravčí vítězství, ale přilítl pomocník.
Majestátní dravec...
...začal dostávat pěkně na prdel.
Otočil to k úprku, teda k úletu, ale hrdost mu nedovolila.
Vrátil se ještě jednu a chtěl havranovi ukázat, kdo je tu pánem.
Dvě černý stíhačky se do něho pořádně obuly.
A dravcovi začalo bejt ouzko.
Poslední útok zezadu.
Tohle už bylo hodně osobní a natěsno.
Vypadá to, že zápas končí.
Poslední lopink a pryč z boje.
Vše se odehrávalo u takové zajímavé skály, kde se ale lozit nedá, protože to prorostlé kořeny a kapradím a drolí se to. Mají tu klid k hnízdění ptáci. Teda, jak jsme právě viděli, klid to moc nebude.
A zatímco na nebi se odehrávalo drama, na zemi vyrazili se zajímavou gamesou organizovaní lidé. Je čas uklidit pláž. Docela se o tu čistotu starají. Vzpomínám na poslední výlet k brněnské přehradě a desítky malých nepovolených skládek, všude pixly od starobrna a kokakoly, no bordel. Chybí nám tu lidé s kyblíky.
Na pláži stála zadumaná žena.
Ale byl to muž.
I minule tu bylo zaparkované Blue Moon.
Jdeme krásnou stezkou podél pobřeží k mostu. Olina jde vrchem, my s Helčou testujeme jeden tunel. Je zvenčí otloukanej mořem a uvnitř tunelu se dějí zvuky, ze kterých by se náš Jirka posral radostí a nahrával by jak šílenej. Zkoušel jsem to na mobila, ale to je na hovno. Hlavně ty chrastivé cvakací kamenné zvuky jsou chlupyzdvíhající.
Touhle dírou se do tunelu řinul jeden z audiokanálů a bylo jich víc, takže na každým místě byl jinej mix.
Konečně jsme venku a slyšet už je jen tichý příboj.
Tahle japonská babka zdálky vypadala, že jí bude nejmíň 70, ale šla svižně jako mladice. Až když dohopsala k nám a předvedla svůj pergamenový obličej, bylo jasný, že jí je nejmíň 90.
Po pár kilometrech se objeví první snový pohled na GGB.
Tak mě napadá při pohledu na tu fotku, že už bylo napsáno tolik knih o Americe. Třeba Americká krása, Americký ostřelovač, Americký sen, Ame... Tak co kdybych napsal bestseller, kterej by se třeba jmenoval Americkej vrabec.
V lese okolo stezky je spousta dravých koukalů a pouštějí na nás hrůzu.
Mrak přerušil kontinuitu.
Na jednom místě jsou tři lavičky, dá se tu sedět a chlastat a nevhodně se vzájemně osahávat, provozovat romantiku. Místečko je spojeno s tímto jménem, ale nevím jak. Třeba to financoval, to se tu stává, že někdo dá prachy do odpočívadla a pak se tam někam flusne cedulka se jménem dárce a podobně.
V Americe se kouří výrazně míň než u nás. Ani v hospodách se tu nehulí, a nikomu to nijak nevadí, ani hospodskej průmysl se nehroutí. Ve slušnejch zemích se v hospodách nehulí. Na ulici jo. Přesto tu moc lidí s cigárem v držce nevidíte. Ale jak je vidět, přesto se tu kouří.
Pak procházíme hnízdem boháčů.
Tady musí ty baráčky stát pěknej majlant.
Ale plot do zatáčky udělat pořádně neumí. A to je Amerika země neomezených možností. Možná jakože tím, že klidně si boháč nechá udělat plot od kuchaře a proto to tak dopadne. Možností tu je fakt neomezeně.
Tenhle plot se mi moc líbil, takovej medúzovitej. Shodou okolností jsme si den před tím na medúze pochutnávali v čínský hospodě. A že to bylo sakra dobrý jídlo. Možná už brzo přijdou Číňani s nápadem, jak sežrat i ojetý pneumatiky a ještě to bude dobrý.
V Americe je hodně rozšířená služba pro venčení pejsků, většinou to dělají studenti, aby si vydělali na diskošku a na jointy. Seberou hromadu psů a jdou s nima někam na prochajdu a pak je vrátí.
A myslí tu i na naháče. Tenhle kousíček neoznačené pláže je jaksi nepsaně určen pro lidi, co se rádi koupou nahatí a nenosí plavky. Není to nijak označený, jen je to nějaká zvyková dohoda. Jediné místo v SF. Jdeš a jdeš, přijdeš k tomuhle místu a smíš se vyslíct donaha a nikoho to nepohorší. Asi to musí být srandovní o víkendu, když k té pomyslné čáře se válí lidi v plavkách a od té pomyslné čáry dál lidi bez plavek. Stejnej efekt jako s povinným očkováním. Kdy v české vesnici jsou povinný tyhle injekce a v druhé půlce vesnice, která je německá platí jiný injekce. A dělí je jen čára na papíru.
A co bude příště? Třeba to, jak jsme sedli do vláčku a jeli do San José za Jiřkou a...
- 2015/11 - GGB s Helčou
- 2015/10 - Lake Merritt
- 2015/09 - Gulášiáda
- 2015/08 - Videomapping
- 2015/07 - František Zappa
- 2015/06 - Proarabskej fejeton
- 2015/05 - Réunion II - Mafate (Honza K.)
- 2015/04 - U jezera Mono Lake
- 2015/03 - První noc v Yosemitech...
- 2015/02 - Nepředsevzetí...
- 2015/01 - Jen peefko...
- 2014/52 - Zase ten sakra santa...
V souvislosti s odchodem Terryho Pratchetta jsem objevil zajímavé souvislosti. Napadá mě jediné vysvětlení. A sice, že můj táta musel zanášet po celém světě. A nebo já fakt nevím. Vlevo je můj starší brácha Terry Pratchett a uprostřed je náš nejstarší brácha Josef Koudelka, no a vpravo, to jsem já, konečně nejmladší v rodině, dycky jsem bejval jen ten nejstarší. Pak ještě znám jedno dvojče ke mně, a tím je Jerka Klement. Ale toho jsem na obrázek nedal, abyste mě nenařkli z fotošppího manipulování.
Město Purmerend na severu Nizozemska trápí nevyzpytatelný noční útočník. Objeví se odnikud, napadá chodce v naprosté tichosti a zůstávají po něm krvavé šrámy na hlavách obětí, často vyžadující chirurgické stehy. Naštěstí je poměrně snadné se mu bránit - oním útočníkem je výr velký, a proto místní úřady doporučují obyvatelům nosit nad hlavou otevřený deštník, dokud se situace nějak nevyřeší.
Úřady z metropole Pákistánu Islámábádu oznámily, že uvádějí do provozu metařský vůz, který město v roce 1988 dovezlo z tehdejšího Československa, ale nikdy jej nepoužilo. Nehodil se totiž pro účely, pro které ho radní koupili. Cítím z toho nádech tumelu Blanka.
Rozhovor u snídaně:
K: "To je jako když hrách na stěnu hází!"
V: "Co to znamená?"
K: "To je takový idiom, to znamená, že..."
J: "...že ten kdo hází je idiot."
Galerie La Femme - Jan Hladík (do 6.4.2015) Nikdy nevystavené monotypy z šedesátých let a tapisérie Jan Hladík (*21. 5. 1927), malíř, grafi k a textilní výtvarník vystudoval VŠUP u prof. A. Fišárka. Věnuje se grafice, malbě a ručně tkaným tapiseriím. |
DOX - VŠECHNO JE JINAK (do 8. 6. 2015) Barbora Šlapetová & Lukáš Rittstein: VŠECHNO JE JINAK / 13. 3. 2015 – 8. 6. 2015 / Výstava, která se nese v duchu cest ke hvězdám, zachycuje setkání dvou naprosto odlišných světů – domorodé kultury a moderní civilizace. Je pokračováním více než patnáctiletého projektu sochaře Lukáše Rittsteina a fotografky Barbory Šlapetové, kteří spojili své osudy s posledním domorodým papuánským kmenem Yali Mek. |
ArtinBox Galerie - HELENA LUKAS: Z cesty (do 7.4.2015) Fotografka Helena Lukas považuje za svůj domov Prahu, Řím i New York... Z těchto a mnoha dalších míst pocházejí snímky plné barev, pohybu a poezie. |
Eastland Sam: Rudá Sibiř |
„" A co by byli lidé bez lásky?" " VZÁCNÍ. " řekl Smrť.“.“ Terry Pratchett |
Mezinárodní festival nového divadla Malá inventura nabídne letos 33 akcí. Proběhne od 19. do 25. února. Více informací na: http://www.malainventura.cz |
Známý basista na novém albu překvapuje posluchače neotřelými nápady, ale svému osvědčenému stylu zůstává v zásadě věrný. Zatímco jeho projekty s většími kapelami většinou nabízejí přístupnější a chytlavější melodický materiál, pro jeho triová alba je charakteristická o něco větší sofistikovanost. Cohen však dobře ví, co dělá, a co si k publiku, které si pečlivě vychoval, může dovolit. |
Vážení a milí,
srdečně zvu a posílám pozvánku na mimořádnou přednášku s poslechem unikátních nahrávek a videoprojekcí, která se koná v úterý 17. 3. 2015 v 19 hodin v sále Moravské zemské knihovny, Kounicova 65a, Brno. Vstup volný.
Prof. PhDr. Miloš ŠTĚDROŇ, CSc.
JANÁČEK OČIMA SOUDOBÝCH OPERNÍCH REŽISÉRŮ
Přednáška s poslechem unikátních nahrávek a videoprojekcí!
Srdečně zvu a těším se s Vámi v úterý na viděnou
Irena Vykoupilová,
mob. 737 436 050
irvyk@sci.muni.cz
Talaqpo čerpá z alternativy, worldmusic, jazzu, soudobé hudby, ale i z lesů, polí, luk, pěšin, dávných i nedávných cest.
Jejich kompozice koření liché rytmy, indické tály a rágy, slovanský folklor, minimalistické patterny, zemité groovy i volná improvizace.Těšte se na pestré zvukové světy, texty v mimoevropských jazycích, ozvuky dalekého Tádžikistánu, smyčec blízko u kobylky, jačí mléko...
Lucie Páchová (zpěv), Mejla Jakeš (housle), Šimon Marek (violoncello), Jan Chalupa (bicí).
Ukázky z alba Jaghnobiology:
talaqpo.bandcamp.com
MgA. Rebeka Uličná
r.ulicna@gmail.com
tel: +420 728 283 519 / +421 944 588 977
Zdravím vás, milé tetiny a vážení stréci,
dovoluji si Vás požádat o laskavé rozšíření informace o Autorském večeru z díla MUStr. Alexandera "Májo" Zlámala a srdečně všechny pozvat na tuto milou událost do Králova Pole (www.zus-vk.cz).
Podrobnosti naleznete v příloze.
Velice děkuji a loučím se s pozdravem FIS, CIS!
MUTr. Blanka Jandová
JIRKA NAPLNIL NEDĚLNÍ DOPOLEDNE
hrdinskými činy. Vymyslel rozebrání starého pianina a jeho instalaci na stěnách chodby.
Všechno připravil a ještě přizval k dalšímu hrdinskému činu Pavla a Lukáše.
Ti se ochotně ujali stěhování a věšení hlavní části nástroje o váze cca 100 kg na stěnu. Tato fáze probíhá na přistavených stolech.
Pavel elegantně vymizel a závěrečnou vítěznou pózu vyhrál Lukáš.
Výsledný efekt bude funkční - Jerka hodlá pod objektem umístit nějaký úderný nástroj a příchozí návštěvník dostane možnost objekt rozeznít. Kdoví, co z toho ještě vznikne.
Doposud se odložené pianino na chodbě ozývalo často tehdy, když jsme o ně parkovali kola, teď má šanci na důstojnější uplatnění.
Jirku jsem nestihla vyfotit, poněvadž jsem dokončovala úpravu Bulisovy písně "Nestřílet holuba" pro odpolední zkoušku Quakvarteta. Možná to byl taky trošku, aspoň malilinko hrdinský čin.
Ale to se uvidí, až to natočíme.
Dada a spol.