WWWprase 38/2024

Expedice Tři prameny
(den čtvrtý)

Konečně se můžu vrátit k dalšímu dílu k expedici Tři prameny, Čtvrtej den výpravy, ale druhej v místě Cikháj. Už od rána je jasný, že zas bude krásný horko. Snídaně v patře, klasika. Dnes chceme objevit další pramen z těch tří. Pramen Sázavy.

Vracíme se po svých včerejších stopách až k Památníku partyzánů, pak doprava na Mokrou silnici. Naše kroky míří k Tisůvce.

Tisůvka je vrchol v pohoří Žďárské vrchy vysokej 800 m n. m. Nachází se 6 km jihozápadně od Devíti skal. Na vrcholu je rulová skála a je přírodní památkou. Vrchol je zalesněnej, bez rozhledu. Honza skálu obešel a my ostatní jsme lenivě počkali, až se vrátí...

...abychom si udělal zase nějaký společný podvrcholový foto.

Panorama na výšku, ale jen ze 4 fotek. Tisůvka je rulový skalní útvar, který vznikl mrazovým zvětráváním v starších čtvrtohorách. Předmětem ochrany jsou vrcholové rulové skály, geomorfologicky významné skalní tvary mrazových srubů, včetně vegetace silikátových skal spolu s přilehlými lesními porosty. Mezi další proflálký tzv. mrazový sruby patří třeba i Petrovy kameny v Jeseníkách.

Než vyrazíme hledat pramen, musím ochutnat rum. Inspirační kapalinu.

A bojovej pokřik pod dirigentskou dvojicí Olina- Ladys.

Po pár kilometrech krásnými lesy se nám podařilo najít pramen Sázavy. Má tu kamenný náhrobek.

A škrpálu s hrnkem.

Pramen je ve vejšce 757 m n.m. O pramen Sázavy se v minulosti vedly spory, dnes je pro jistotu označenej žulovým náhrobkem s nápisem „Zde pramení řeka Sázava“.

No a toto prosím je ta slavná Sázava. Podle mapy má v závorce za jménem ještě poznámku Stružný potok, čert aby se v tom vyznal.

Pohybujeme se docela blízko Křižánek a Devíti skal. Dokonce ve mně uzrává podezření, že jsme tu někdy, když jsme měli rodinný setkání v Křižánkách. Ale můžu se mýlit. Lesy na Vysočině jsou úhledný a nevypadají divoce.

Podivná bonsai.

Nepodivná Roušovna.

Muchomůrka vystrkuje hlavu. Možná tu rostou i houby jedlý.

Dramatičnost místních lesů se musí upravit až ve fotošopu.

Běžným cvaknutím jsou zde lesy učesané.

Panorama stromu na výšku.

Pravdou je, že chodit místními lesy vyvolává klid a mír.

Vedro k padnutí. Gábi i Olina padly.

Nikdo nikde, hrnky vyschlý. Vedro.

Do Cikháje se připlazíme z druhé strany, než jsme kdy byli.

Boží muka z počátku 18. století. Kulturní památka od roku 1958.

Datafel Pivonka anno 1713 ke cti neysvetegssi Bozi Panny Marie postavil.

I tady scípl pes. Lepí se nám jazyky na patra a Ála z toho má vidiny. Tvrdí nám, že vidí červený slunečníky nějaké hospody. Ála jako svačinářka by měla mít pravdu, těšíme se, že si svlažíme hrdla. Ale byla to jen fata morgána. Ála z toho měl špatný svědomí, tak nám slíbila, že u večeře každýmu koupí jedno pivo.

Zvonice. Drobná, ale hezká místní památka. Nepodařilo se mi o ní nic zajímavýho vypátrat. Snad jen to, že byla postavená v roce 1861 hned u Koláčovic chalupy.

Koláčova zahrada.

Náš dnešní čundr je u konce. Posledním odpočinkem jsou zase ti dva docela divní čerti. To jsou ti vedle Ladyse a Oliny.

Ála s Gábi u čertů sedět nechtějí. Jdeme do penzionu. Chvíli se válet na posteli, než bude večeře.

Přestože jsme jediní hosté penzionu, starají se o nás naprosto vzorně. Náš stůl je prostřenej, ozdobenej kytkama. Jídlo nápaditý a dobrý. Olina při večeři měla spor s Honzou, Nemohli se shodnout, co je v tom dobrým jídle za bylinu. Honza tvrdil, že to je rozmarýn a byl si jistej. Olina že tymián a byla si jistá. Nedokázali najít společnou řeč, ale nebylo to na facky. Tak dlouho se dohadovali, že musel jejich spor rozetnout ten šikovnej kuchař. Byla to prej saturejka. Olina hned informace zneužila a prozradila, že saturejka a tymián jsou příbuzný. Asi bratranec se sestřenicí.