WWWprase 40/2024

Expedice Tři prameny
(pátý den putování)

Žádná speciální operace - alias akce - se neodehrála, a tak můžu nerušeně pokračovat v dalším díle cestovního deníčku po vysočinskejch řekách. Stále ještě bydlíme na Cikháji.

Po vydatné snídani nás čeká cesta na Žákovu horu a nalezení posledního pramene z těch tří řek.

Že by to bylo něco zásadního? Asi ne, jen nějakej nedůležitej potůček.

Začíná být vedro.

Lesy tu jsou někde tak husté, že to mají paprsky obtížnější.

Po předchozích větrech nějakej ten velikán padl. ale ono to sem patří, protože v místních lesích najdete zbytky pralesa.

Cesta na Žákovu horu byla jednoduchá. Žákova hora má 810 m n.m.

A to si určitě zaslouží první ranní kalíšek jihoamerickýho rumu. Jsme přece na Moravě, tak proč ne rum.

Žákova hora je součástí masivu Žďárských vrchů, který je tvořen hlavně rulou.

Někde jsem se dočetl, že tu v pralesních jedlobučinách žijí všichni tři naši rejskové – vzácnej rejsek horskej, dále rejsek malej a rejsek obecnej. Údajně je to jediný místo v Česku, kde žijí všichni tři.

Údaje o určení místa pramene Svratky se před časem dost rozcházely. Měla jím být Stříbrná studánka pod Žákovou horou, u které v roce 1970 otevíral tehdejší prezident Ludvík Svoboda Chráněnou krajinnou oblast Žďárské vrchy. Dnes je ale jasné, že pramen vyvěrá asi o kilometr a půl dál směrem k Cikháji.

Falešnej pramen Svratky.

Správnej pramen je asi o dva kiláky dál. Soudruha prezidenta Svobodu ošálili. Ale my jsme ostražití.

Olina se chvíli cítí jako partyzán.

V okolí Žákovy hory najdete výjimečně zachovalé segmenty přirozených pralesovitých lesních společenstev.

Bloudíme lesy a čekáme, kdy na nás odněkud vybafne pramen Svratky.

A taky tu najdete velký mraveniště plný pilnejch mravenců.

Vypadáme trochu zmateně, ale přesně víme, kde jsme a kam míříme.

Těch partyzánských památníčků tu najdete celkem dost. Tenhle je na památku oddílu, kterej si říkal Partyzánská brigáda Jan Hus.

Jsme u správnýho pramene. Tohle je oficiální pramen Svratky. Údajně.

Vypadá trochu jako mazut.

Slavná Svratka vyráží na svou 174 kiláků dlouhou štreku. Podle některých pramenů název "Svratka" má původ ve staroslovanským slově "svor", což znamená přirozenou hráz nebo úzký průchod, což souvisí s charakterem toku řeky v některých místech. Wikipedia k tomu píše: O názvu Svratky je několik teorií. První vychází ze staročeského slova „svorti“ – vinout se; pak by Swortka znamenala „vinoucí se řeka“. Možný je i germánský původ „Swarta“ – černá či tmavá řeka. Z toho mohlo vzniknout české Svratka i německé Schwarza, Schwarzach či Schwarzawa. Dnes se považuje Švarcava za lidové pojmenování Svratky

Skupina důchodců našla pramen Svratky a mohla tak potvrdit, že Svratka není fejk, přestože doteče až do Brna. Za Brnem u Přízřenic se ke Svratce připojí i její kámoška Svitava, jejíž pramen jsme včera taky navštívili. Obě řeky před soutokem svorně protečou Brnem a poblíž Dyje se ještě spojí s Jihlavou, odevzdají vody Novým mlýnům a společné vody obohacené o Dyji a pod jejím jménem dotečou až na rozhraní tří států, Česka, Slovenska a Rakouska, kde se všechny vody vlejou do Moravy. Tam někde, kde se ty řeky spojí (poblíž obce Sekule), stojí socha "Hledající - organické formy". Je to desáté zastavení na řece Dyji slavné Kristkovy Podyjské glyptotéky. Místo magické a plné komárů. Vím to, byl jsem tam a fotil příslušný happening, myslím, že v roce 2006, ale to je jiný příběh, jiná kapitola. Ale kdyby vás to přesto zajímalo, tak video z happeningu najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=dRqsuwR0zlc

Zbytky pralesa.

Všech našich cílů pro tento den jsme dosáhli, tak proč nejít zas zpátky do Cikháje, kde na nás určitě zase líčí špičkový pan kuchař nějaké estetické překvapení na talíři.

Netrefit do Cikháje by dokázal snad jen blb.

Do Cikháje přicházíme zase z úplně jinýho konce.

Vypadalo to na krátkej výlet, ale holky předvádí, že to nic krátkýho nebylo.

Ála si dnes dává bacha, aby nehlásila fata morgánské slunečníky s otevřenou hospodou.

O kapli sv. Anny vám prozradím prd. Všemocnej internet ani AI mi v hledání nijak nevyšly vstříc.

Do penzionu jsme přišli poměrně brzo, měli jsme nějaké pivo v petce a v ledničce, tak jsme si zkusili zahnat trošku žízeň a trpělivě čekali na večeři.

Olina čekala na večeři v posteli.

Jídlo bylo zase vynikající a pivo dobře vychlazený. Jsme zde poslední noc, zítra vyrážíme jinam. Přesně podle Honzova itineráře. Tahle poslední fotka není jen moje, upozornila mě na ni Ála. Venku na kovovým plotě seděl pták a prudký slunko ho prorentgenovalo na zeď v jídelně. Jen co jsem ho vyfotil, tak ulítl a mně se v hlavě pomaličku začínalo rodit haiku o tom ptákovi.

Kamarádi a přátelé,
je to tady….
……. náš kamarád Skip Wilkins se vrací do Čech a bude koncertovat v Lomnici. Ještě větší paráda je fakt, že přiveze svého syna Daniela, který se začíná prosazovat jako geniální saxofonista.
Tento večer bude téměř výhradně americkou záležitostí. Kromě Skipa a Daniela vystoupí ještě Jesse Simpson, tedy všichni tři domovinou přes Pacific v USA. Českou republiku tu bude reprezentovat vynikající kontrabasista Tomáš Baroš. Zde

Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

Ahoj,
píšu, protože vydávám knížku – sbírku básní Přijímací zkoušky do mateřské školy. Vyjde v nakladatelství Dauphin ještě letos a jsou v ní texty střádané od roku 2019. Za tu dobu se toho u mě hodně seběhlo – stal se ze mě manžel, táta, učitel umělců, zenbuddhista, teď se vlastníma rukama snažím stavět dům (resp. podsklepenou jurtu, ale jak to říct stručně)… Všechno to a spousta dalšího si nějakým způsobem našlo cestu do veršů, které ve sbírce jsou.
Aby mohla knížka vyjít celá a pěkná, potřebuje víc peněz, než kolik jí přiklepli na Ministerstvu kultury. Proto jsem rozběhl crowdfundingovou kampaň (zbytečně matoucí pojem, je to v podstatě předplatné). Začala včera a budu moc vděčný, když si předplatíš třeba výtisk s věnováním nebo nějakou jinou odměnu. Tady:

https://donio.cz/simonpetakbasne
Výtvarný dialog s básněmi vedla Katarina Kadijević. Krásná malba na přebalu, který najdete v příloze, je taky její práce.
Díky moc a pozdravuju!
Šimon

Hned čtyři nové výstavy přinese začátek podzimu
do Domu umění města Brna

Marius Kotrba: Svatý Kryštof, foto Jakub Sobotka

Vernisáž za vernisáží, výstava za výstavou - a komentované procházky k tomu! Září bude v Domě umění města Brna pořádný kvapík. Na co všechno se tedy můžete těšit?

MARIUS KOTRBA

Hlavní událostí měsíce bude bezpochyby otevření monografické výstavy sochaře a malíře Maria Kotrby. Výstava s názvem Conditio humana nabídne komplexní průřez autorovou tvorbou s důrazem na souvislosti mezi jednotlivými tvůrčími obdobími. Součástí výstavy a jejího doprovodného programu bude také zasazení Kotrbova díla do kontextu středoevropského umění od 80. let minulého století a okolnosti vzniku sochy Spravedlnost před brněnským Správním soudem.

Vernisáž proběhne v úterý 24. 9. od 18:00 a jako speciální hudební hosté vystoupí Irena a Vojtěch Havlovi.

MAUD KOTASOVÁ

Zatímco výstava Maria Kotrby v prvním patře Domu umění potrvá až do března 2025, v Galerii Jaroslava Krále v přízemí ji během té doby doplní dvě výstavy. První z nich bude Tma, ze které si povídáme, která představí novou sérii vyšívaných objektů Maud Kotasové. Ta se ve své tvorbě často nechává inspirovat syrovými okamžiky z reálného života, nalezenými texty a fotografiemi, které výtvarně transformuje skrze výšivku nebo rytinu. V případě nové výstavy, která bude rovněž zahájena 24. 9. v 18:00, našla zdroj inspirace v pracovním zázemí továrních dělníků.

Sráč Sam a kurátorka Marika Svobodová při přípravě výstavy 129 dní bez úrazu, foto Barbora Trnková

SRÁČ SAM

Vizuální umělkyně a kurátorka vystupující pod pseudonymem Sráč Sam pracuje a žije v České Bříze, kde vybudovala nezávislý kulturní prostor založený na ekologické a ekonomické udržitelnosti, odpovědnosti a spolupráci. Ve své praxi se zaměřuje na kritiku institucionálních a společenských struktur, její přístup je blízký principům anarchie. Výstava 129 dní bez úrazu vytváří paralelu mezi uměleckým a továrním provozem - v obou světech je vytěžována lidská práce, samotné galerie jsou navíc součástí nadřazeného kulturního provozu, v němž je jejich existence odkázána na grantové a jiné systémové řády.

Vernisáž výstavy proběhne v úterý 10. 9. od 18 hodin v Domě pánů z Kunštátu.

LUCIA TKÁČOVÁ

Lucia Tkáčová je známá jako autorka provokativních, angažovaných a vysoce sugestivních děl, která většinou vytváří ve spolupráci s dalšími autory a autorkami. V galerii G99 však vystoupí sama za sebe, a především pro sebe. Výstava Môj život nikto nežije je odrazem rodinné situace, do níž vstoupil alkoholismus, a stav spoluzávislosti, který spoluzávislou osobu nutí zcela odsouvat vlastní potřeby za potřeby jiných. I tato výstava bude zahájena v úterý 10. 9. od 18 hodin.

DOPROVODNÝ PROGRAM

4. 9., 16:30 - workshop Pro mě v Domě štětcem a jehlou

19. 9., 17:00 - komentovaná prohlídka I'm Sorry You Feel That Way s kurátorkou Barborou Trnkovou

25. 9., 17:00 - komentovaná prohlídka Sráč Sam: 129 dní bez úrazu s autorkou, kurátorkou Marikou Svobodovou a Denisou Bytelovou

28. 9., 11:00 - Procházka historií Kounicovy ulice (v rámci Dne architektury)

28. 9., 13:00 - Procházka po sochařských realizacích Maria Kotrby (v rámci Dnů otevřených ateliérů jižní Moravy)

29. 9., 17:00 - přednáška Předprostor Domu umění a park Koliště (v rámci Dne architektury)

Tohle fakt stojí za těch 99 korun. Věřte mi.
https://www.supraphonline.cz/album/811270-dezkorepetice-aneb-lidovky-jinak