Expedice Tři prameny
( předposlední a poslední den putování)

Prej jsem v noci chrápal, řekla Gábi. Museli si nás totiž rozdělit. Olina spala v pokoji s Kurkama a já s Frolíkama. Jestli jsem chrápal, nevím, protože když spím, tak okolí nevnímám. Ladys na to řekl, že Gábi taky chrápala. Měl bych tedy prozradit, že Ladys taky chrápal, ale nechám si to pro sebe, protože mi chrápání druhejch nevadí.

Po vydatné snídani poživatin z místní Jednoty, jsme se sbalili, rozloučili se se správcem a vyrazili na poslední klasickou etapu.

Vypadá to, že včerejší bouření by se mohlo projevit i dnes, ale nakonec na to příroda neměla dostatečnej morál a bylo příjemně.

Jdeme po našich včerejších stopách, jen opačným směrem.

Sázava se tváři velmi lhostejně. Po ránu ještě nenalíčená.

První dopolední zastávka. Máme smůlu, dneska se bufáč otevře až zítra.

Zabedněno.

Nám to ale nevadí, máme svůj rum i svoje chleby.

Blíží se žně a bouře.

Vysoko na obloze se potkají dva čápi. Oční kontakt a...

...asi bude mejdan na Čapím hnízdě.

Naše slavná Kurtova Vonnegutova "Lávka číslo pět". V minulým čísle jsem umístil fotku, která však měla být až v tomhle vydání. To jen pro pořádek, kdyby náhodou někdo četl pozorně a nezdálo se mu to.

Zatím jsme nepotkali ani jedinýho běžce, ani jedinýho cyklistu.

Železniční most přes řeku Sázavu. Kdyby bylo nejhůř, můžeme počkat na vlak v Ronově. samozřejmě, že nad Sázavou. Olinu achilovka bolí docela dost, ale velkopansky zastávku zavrhne a tak dorážíme do Přibyslavi.

Přibyslav je přesně uprostřed. Je sice ještě docela brzo na oběd, dokonce je i brzo na otevřenou hospodu, jak zjišťuje svačinářka Ála, ale proč to nezkusit. Olina si koupila přes Můj Vlak, teda přesněji přes Její Vlak, lístek do Prahy už v Ronově, protože její rozhodnutí - nesrat dál svý achilovky - uzrálo. Našli jsme si nejbližší hospodu od vlakovýho nádraží. Hospodský holky nás pustily do ještě zavřené hospody, načepovaly nám pivo a prozradily, že i jídlo je navařený, a že to není žádnej problém. Olina rychle zhltla polívku, dva rohlíky, dopila malý pivo a pádila (je-li to správné synonymum pro belhání) na vlak. Doma mi pak prozradila, že to bylo trochu dramatičtější, protože stála na blbým místě a její vagon s místenkou byl daleko, tak se s těma achilovkama rozběhla, zakopla a málem si dala na držku. Dopadlo to dobře.

My ostatní jsme pokračovali kolem Krista do centra města.

V parku číhal černej pes, ale byl naštěstí trochu prkennej.

Všude skály.

Honza nás zase na chvilku opouští a jde prozkoumat štolu pod farou, protože to má v itineráři. Psal ten itinerář sám, tak by bylo blbý ho nedodržet.

Cesta ke kostelu je dobře zarostlá a do kopce.

Výhled parádní.

První písemný zmínky o Přibyslavi jsou z 13. století.

Věž u kostela svatýho Jana Křtitele. Výstavba gotický věže začala roku 1497 a sloužila k obraně města. Před věží najdete kamenný sousoší nazvaný "Pieta". Madona s mrtvým Kristem v náruči. Pochází z období baroka, přesný datum nedohledatelný.

Obranářská věž. Proto ty tlustý kamenný zdi.

Morovej sloup. Sloup vysochal v roce 1998 místní rodák a sochař Roman Podrázský. Jde o jediný mariánský sloup, který byl na území Česka vysvěcen ve 20. století.

Fara.

Protože věž sloužila výhradně k obraně města, udělali vstup na ni ve výšce sedm metrů a s dřevěným schodištěm, který se dalo v případě potřeby zlikvidovat a tím zkomplikovat útočníkům dobývání. Na věž se můžete za pár desítek korun podívat.

Barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele byl postavenej v letech 1750-53 na místě původního gotickýho kostela, ze kterýho se dochovala ta věž z roku 1497.

Kostel se právě nákladně opravuje, ale mohli jsme nahlídnout.

Opouštíme minulost a noříme se do reje současnosti. Na náměstí je zrovna nějakej jarmark s plno atrakcema.

Z bakelitu, dřeva i papíru.

Barevný klobouky na parádu.

Obrovský domácí langoše lákavě vonící česnekem. Mohutně promaštěné.

Čekáme, až se rozjede tahle hrůzyplná atrakce. Marně.

Nákupní dům s Jokerem.

Atrakci střeží toxická dvojka ze světa Gothamu. Jejich vztah je divnej. Joker je psychopatickej klaun, jehož pravej původ je zahalenej tajemstvím. Má sadistickej smysl pro humor a touží po chaosu. Harley Quinn byla původně úspěšnou psychiatričkou, ale zamilovala do Jokera během jeho pobytu v Arkham Asylum. Pod jeho vlivem se z ní stala šílená a zločinná partnerka. Nevím, jestli by mě tyhle reference nalákaly na ten divnej kolotoč.

Matka s dcerou čekají taky na spuštění atrakce. S prázdným žaludkem je prej kolotoč na prd. No, na prd?

Flašinetář na mě při focení vrhl takovej pohled, že celej Joker s psychiatričkou se můžou jít zahrabat. Ještě tři kilometry od Přibyslavi jsem se opatrně ohlížel, jestli za náma nejede flašinet.

Stánek s bakelitovejma kulometama.

Ale naštěstí se nám podařilo bez újmy projít Přibyslaví a jsme opět v přírodě. Moje oblíbena motýlice lesklá.

Napojujeme se znovu na cyklostezku podél Sázavy.

Honza má v itineráři napsáno "jeskyně", tak odkládá batoh a škrábe se k Pátkově jeskyni. Zjistil, že by to ještě dokázal, ale nechce se mu riskovat, tak jen natahuje ruku s mobilem, aby to vyfotil i pro nás dole.

A tohle tam viděl jeho mobil. (Pátkova jeskyně - Foto Honza)

My ostatní na Honzu čekáme na relativně bezpečné lavičce.

Stezka se jmenuje Cesta Karla Havlíčka Borovského. Preclíkův mlýn.

U soutoku se Sázavou na území obce Stříbrné hory překonává Borovský potok jednoduchej klenutej kamennej most. Jedná se o památkově chráněnej objekt středověký cesty.

Blíží se vesnice Pohled.

Lávka pře Sázavu. K nádraží to je ještě pár stovek metrů.

Zastávka Pohled. Prakticky cíl naší dnešní pěší etapy. Dalo by se sice dojít až do cíle, ale takhle to bylo pohodlnější. Havlíčkův Brod je totiž jen asi 8 kiláků.

Gábi děkuje svejm novejm hůlkám, že ji dovedly až do cíle expedice. Už je nebude potřebovat.

Do Havlíčkova Brodu nás vezl vlak přesně 7 minut. K ubytování to máme jen asi 300 metrů. Bydlíme v penzionu s krásným názvem "Jantar" Dostáváme klíče, platíme keš, smyjeme prach a pot z cesty a jdeme se někam najíst.

Brnkačka? Ani omylem. Tři mobily jedou naplno, hledáme tzv. ideální místo. Já ale vím, že ideální je výraz ryze teoretický, tak se do toho ani nemontuju.

Nakonec jsme nějakej směr zvolili. Havlíčkův Brod je plnej zajímavejch baráků. Toto je Neudorflova vila. Možná si sem ještě zajedu.

Přes Sázavu nás bezpečně převede Mostu u svaté Kateřiny.

Sázava už je docela veliká řeka.

Přes most vede i naučná stezka básníka a grafika Bohuslava Reynka. To si nechám asi na jindy.

Hospoda, kterou jsme si zvolili má podezřelé jméno. Jmenuje se Hostinec U Zlodějky.

Máme hlad, ale brzy nás vyvedou z omylu. Dnes se tu nevaří. Dopili jsme jen pivo a jdeme pátrat dál.

Na náměstí to vře.

Jsou tu jakési slavnosti piva, nebo něco podobnýho, takže bude asi dost problém najít hospodu, kde by si mohlo sednout 5 lidí k jednomu volnýmu stolu.

Tahle hospoda je plná.

Všude stánky s pivama.

Pivo.

Pivo, pivo, pivo.

Morovej sloup na náměstí byl postavenej v období let 1702 – 1717 jako poděkování za ukončení morové epidemie, která v té době sužovala Čechy. Baroko. Sloup je z pískovce a původně byl polychromovanej. Jedna z figurek v nice podstavce je svatá Rozálie - ochránkyně před morem.

Štítový měšťanský domy na náměstí a v přilehlejch ulicích jsou architektonicky docela zajímavý.

Hospoda Piombino plná.

Pak zahlídnem nenápadnej vchod do baráku. Intenzivně to tu voní. Indická rodinka tu vybudovala ze dvou bytů v přízemí a dvorku hezkou indickou restauraci. Jídlo jen indický. Pivo český a nebo lahvový indický.

Korpulentní madam přinesla jídelní lístky a přinesla studený plzně. Vybírali jsme si podle nepřehlednejch fotek, protože podle názvů jsme se moc nechytali. ale aby restaurace předešla překvápku, jsou jídla označená červenejma chilli paprikama. Nejvíc pálivý jídla jsou označený třema paprikama. A pak je tam ještě sekce v jídelním lístku "Very hot". Dlouho si prohlížím exotický názvy a pak se rozhodnu pro experiment, že ze sekce Very hot a si dám to jídlo, který je označený největším počtem papriček. Když jsem si jídlo objednával, indický číšník zakroutí hlavou a k varování papričkama a sekcí "very hot" přidává i slovní varování "But it is very, very, very hot". Znejistím, to jo, ale necouvnu. Bylo to very, very, very, ale ne nepoživatelný. dalo se to normálně sníst a pleš se mi zpotila jen trochu. Jídlo se jmenovalo "Chicken Vindaloo". Když se o něm dozvěděla má bangladéšská kámoška Samia, slíbila mi, že až jednou přijdeme na návštěvu, že mi ho ráda uvaří, že ho umí dobře. A že jsem si vybral správně. Já si to myslím taky.

Žádný velký nebezpečí nehrozí, kdyby mi hořela tlama, je hned před restaurací pítko s vodou.

Chvíli se ještě brouzdáme městem a pak jdeme do Jantaru spát.

Den poslední

Je neděle a expedice dneska končí. Devět dní jsme se toulali Železnými horami - Českomoravskou Vysočinou poblíž tří, pro Vysočinu zcela zásadních, řek. Doubravou, Svratkou a Sázavou. Sázava nás pak provázela až sem do Brodu.

Zatímco Honza ráno, zabalenej do deky, kontroluje programy na televizi a sjede si jeden díl Smrádi a Bláti, já se snažím vyfotit slunko mezi dvěma docela pochybnými dekoracemi. Pokoj v penzionu byl velkej, prostornej a hezkej. Balíme a jdeme na vlak.

Je pravda, že se nás ještě pokouší zlákat tabule na ranní pivo, ale jsme odolní a jdeme přímo na nádraží.

Bylo zrovna před volbama do Evropskýho parlamentu, tak se všichni prsili, jak jen jim prachy dovolily. Konečná se rudě prsila tím, že "Stačilo", ostatní zůstali u klasiky, desítky let nudné klasiky. Nové uskupení Traktoristů a Motoristů mělo svého hranatého koně. Ale protože od EU voleb už uplynulo dost času, můžeme s klidem konstatovat, že jedinej, kdo své volby myslí vážně, přehledně a stabilně je Konečná, což je konečně to nejhorší, co nás mohlo a může kdy potkat. Filip však zklamal na celé čáře, jeho pravicové kecy se rozplynuly jako opar nad čerstvým hnojem a vesele hlasuje stejně jako komouši a okamurovci. Putin smrká dojetím a radostí. Prej tohodle chlápka s velkým sebevědomím a jakousi zvrhlou slabostí pro artributy fašistické, volilo hodně mladejch a dokonce i vysokoškoláků. Jestli je to pravda, pak naše školství stojí za hovno.

Keramickej sloup před nádražím. Autorem je Anna Klimešová, Oldřich Rujbr a architekt V. Kutěj. Sloup vznikl v roce 1989. Na keramickejch plátech jsou motivy spojený s městem. Dílo je podezřele neudržovaný, keramický dlažky odpadávají. Glazura praská. Není to úplně škaredý dílo, ale proč je zanedbaný a neudržovaný, nevím. Výška 5 metrů.

Sedíme pod divnou plastikou, o které AI nic neví a čekáme na náš rychlík.

Koupil jsem přes geniální Můj Vlak lístky pro všechny, sedáme do rychlíku a jedeme domů. Jsem zvědavej na příští expedici. Zkoušel jsem to s Mississippi, ale to neprošlo už v prvním kole.

Okáč bojínkový - toho jsem fotil skoro u baráku. Olina je od včerejška doma, protože to vzdala skrz achilovku o den dřív, takže na mě doma čeká s čerstvou polívkou a belhá se u toho po zahradě.

Dva okáči v letu

Poslední malej expediční šnek. Smekám před tím, jak dokonale byla expedice Honzou a Ladysem připravená. Těšíme se na nemissipsskou expedici příští rok.