Týden po zlaté
(svodka)

Zlatá svatba se vyvedla. Ale taková akce, to nejsou jen oslavy a tak, to jsou i povinnosti. Dostali jsme hodnotný dárky k tomu, že jsme vydrželi spolu padesát let. A teď je musíme všechny realizovat. Ale teď už postupně.


V neděli hned po svatbě jsme vzali brněnskou sekci pod ideologickým vedením sekce kladenské do Prahy.

Pěšky z Masárny, kolem ozdobenýho stromu na Staromáku, přes Karlovej Most až do kavárny na Kampě. Tam jsme okusili svařák a kafe, ale hlavně jsme se tu všichni sešli. Čeká nás totiž výstava v Sovovejch mlýnech.


Temná výstava Váchal a Bolf. Pro Váchala mám tak velkou slabost, že bych sem šel,
i kdyby tam měl být jedinej jeho linoryt.

Ten druhej výtvarník mě zase až tak moc neuchvátil, ale temnoty v obou autorech bylo víc než dost.

Nejzajímavější byly jejich deníčky, ilustrované. A když jsem si těch pár vystavenejch stránek prohlížel, došlo mi, že stejný deníčky si psal i náš Jirka, stejně vypadají i deníčky Kubovy (nejmladší syn od Aleny). Stejně jsou ty deníčky často zajímavější než samotná tvorba. O patro vejš je ke zhlídnutí ještě výstava Kubismus, ale tu jsme tentokrát vynechali. Po výstavě nás ještě čekala polívka v jedné hospodě, kde Helča často učí angličtinu. Dana s Alenou pak odjely do Brna a my jsme se doplazili domů. Na úterý jsem měl naplánovanou vernisáž Gebauer, Hendrych, Švankmajer, Zeithaml. Ale tu jsem nakonec kvůli zaneprázdnění musel zrušit.

Ve středu na nás čekala v Jazz Docku Tonya Graves - svatební dárek. Koncert byl fantastickej a dárcům děkujeme převelice.

Ve čtvrtek mě čekalo focení na Turnají královny poesie LP 2025, ve kterém letos zvítězil básník Ticho.


V pátek klasická vánoční besídka u Kurků ve Slaným.

Původně plánovaná do soboty, ale protože dalším svatebním darem byla exkurze po brněnských vodojemech, museli jsme se brzo rozloučit a jet zase zpátky do Prahy. Cestou domů se Olina pomaličku nakláněla víc a víc dopředu, protože se jí začala hryzat záda. A to ji ani nečekal rozhovor s prezidentem Pavlem.

Ráno už byla tak zlomená, že sobotní Brno odpískala. Jel jsem sám.

Přijel jsem moc brzo, tak jsem se potuloval po Brně, ale pořád jsem držel směr Žluťák.

Brněnští kazatelé...

Možná, že TIMO.

Vlevo ulice Pekařská, kde se za hlubokýho totáče propadla jedna paní při výstupu z tramvaje do podzemí a nikdy ji nikdo nenašel.


U vodojemů se srocujou havraní. Buď čekají na casting Hitchcockova filmu a nebo na ty, co exkurzi nepřežijou.

Měl jsem dvě vstupenky, Dana zatím zjistila, že se tou dobou pohybuje po Brně Bibi, a domluvila záskok. Na té exkurzi mi bude dělat letitou manželku ona. Představoval jsem si, jak se na nás skrz prsty, nebo závistivě, budou dívat ostatní účastníci exkurze. Lístky byly pro dva seniory 65+, tak jsem se připravil, že průvodkyni řeknu, že je Bibi moje manželka a že jsme měli před pár dny zlatou svatbu, ale nikoho to nezajímalo.

Tahle atrakce byla zprovozněna pro veřejnost před nedávnem. Zájem o návštěvu je obrovskej.

Říká se tomu taky „Brněnské podzemní katedrály“.

Naše průvodkyně mluvila skoro stejně rychle, jako to umí Evička, takže zachytím max. 40 %, to ostatní prolítne do jiné dimenze. A přidá-li se ozvěna - dlouhá a několikanásobná - sníží se moje schopnost vnímat souvislosti na slabých 18 %. Vzdal jsem to a šel raději fotit.

Vodojemy byly postavený v několika etapách, hlavně v letech 1868 až 1872, a dále rozšiřovaný na přelomu 19. a 20. století.

Hlavním důvodem, proč začali v Brně stavět tyto vodojemy, bylo to, že Brno se dramaticky rozrůstalo a pitný vody se nedostávalo. Ti nejstarší Brňáci si určitě pamatujou doby, kdy měli doma dva kohoutky. Jeden s pitnou vodou a druhej s vodou užitkovou nasosanou ze Svratky a k pití nevhodnou.

Celej komplex je postavenej z cihel a šutrů, ale hlavně úplně bez železobetonu, kterej v době stavby ještě nebyl běžnej. Důkaz, že stavět v 19. století uměli zatraceně dobře.

Ukřižovaná pitná brněnská voda.

Vodojemy byly málem zbouraný, ale nadšencům se podařilo natolik odradit a nasrat investory, že to vzdali a šli škodit jinam. Dnes jsou vodojemy chráněnou památkou. Provoz není nejlevnější, vstupenky taky ne, ale nějak to funguje. Průvodkyně nám kosmickou rychlostí prozradila, že se tu měl natáčet James Bond, ale sešlo z toho, protože režisér se nevešel do dveří, tak jim dali malej dárek sto tisíc korun a jeli scény natáčet do Londýna.

Komplex se skládá ze čtyř samostatnejch nádrží (vodojemů), který jsou navzájem propojeny chodbama a někde i trubkama. Některé nádrže jsou dvoukomorové.

Voda uvnitř komor po celá desetiletí vytvořila na cihlách minerální usazeniny a povlaky. Když dnes do temných prostor proniká denní světlo nebo umělý osvětlení, vytváří to zajímavý optický a barevný efekty.

Kromě exkurzí se tu odehrávají i různé kulturní akce.

Většinou akustické a nebo světelné.

O nejsilnější zážitek se postarala Bibi, když si na konci exkurze v betonovým sarkofágu našla místo, odkud se zvuk nesl několika směry, sklopila nenápadně hlavu a začala zpívat Scarborough Fair od Simona a Garfunkela. Schválně sklopila hlavu a tvářila se, že s tím zpěvem nemá nic společnýho. Písnička se proplítala sloupovím, odrážela se od vlhkých stěn a jinou cestičkou se zase vracela. Zážitek to byl vskutku mystickej. Ostatní lidi v kobce vypadali zmateně, protože netušili, odkud vane vítr. Jedna slečna svýmu klukovi vysvětlovala, že to je "součást té laser show".

Exkurze je u konce. Olina mi poručila, abych hodně fotil, ale není to žádná prdel fotit půlvteřinou až dvouvteřinou z ruky. Pobavilo mě, kolik v podzemí, kde je všechno vlhký až mokrý, mají hasičáků. Vodních hasičáků.


Z exkurze jsme s Bibi šli pěšky až za Danou, po cestě jsme objevili, že v Brně platí úplně jiný fyzikální záCHony. Ukázal jsem jí, kam jsem chodil na gymnastickou základku. Prozradil jsem jí, jak jsem v roce 1964 sejmul gumovým míčkem z Itálie našeho školníka a jak se mi podařilo vyhodit ze třetího patra aktovku spolužačky přes zavřený okno. Pak ještě něco o slavné Šelepce a ikonické hospodě Čtverec. Nezapomněli jsme cestou koupit Oťasovi gumičky do vlasů. A taky jsem jí prozradil, jak jednou málem v anketě Zlatej slavík zvítězil věhlasnej brněnskej exot Rudy Kovanda. Víc o Brně jsem jí zatím neprozradil, až někdy příště.

Bibi si u Dany zkusila kruh do nosa a snědla fazole.

Dorazila i Tanya s Lindou. Tanya v katalozích reaguje pouze na růžové předměty. Asi to nebude oční vadou.

Dopili jsme kafe,přišla Tanya s Lindou a já jsem vyrazil na vlak zpátky do Brna. Dana mě šla doprovodit, u nádraží na nás čekala i Alena a dala mi po tatovi dvě knížky s podpisem autora.

Brněnský nádraží v Kr. Poli bylo dycky neuvěřitelně hnusný. Před nedávnem se pustili do rekonstrukce. Myslel jsem si, že to bude trvat předlouho, jako to tu bývá zvykem, ale Brno překvapilo. Nový nádraží otevřeli dokonce o několik měsíců dřív.

Zůstal jsem s hubou otevřenou, jak velkoryse krásně je nádraží navržený. Fakt to stojí za návštěvu. Možná pár místních obrečí jednu z nejzahulenějších a nejsmradlavějších brněnskejch paluší (hospod) hnedka vedle nádraží. Nevzpomenu si, jak se jmenovala. Byl jsem v ní asi třikrát a triko mi pak smrdělo cigaretovým kouřem tři dny. Doma jsem si konečně oddychl, že už ten náročnej týden skončil. Olině se mezitím záda trochu spravila. Určitě by dokázala jít v pondělí na pohovor na Hrad. Holky jsou větší drsňáci než Motoristi sobě.

podpis



Ráno mi přišla Tanya ukázat svůj světelnej ocas.

VČEREJŠÍ NEDĚLE BYLA HODNĚ

náročná, ale podařilo se dodržet tradici a koncert
na Zlobici dopadl dobře! Lidí přišlo tolik, že se skoro nevešli.
Vyjeli jsme brzy ráno s Jirkou a Daliborem,
byla pořádná mlha a docela nevlídno.

Rozhodla jsem se, že budu víc fotit, ale dopadlo to
jako každý rok. A tak mám aspoň přípravy.


Než se všechno nastěhuje a pak zadrátuje, ubíhá
čas. Člověk má pocit, že se to nestihne...
Vlasta přijela s Jarou a Jarkou za hodinu po nás.
Čekali jsme,až se aklimatizuje basa a klavír.
Oba nástroje čekaly přes noc nabalené v autě,
takže se vychladily. Nebo nachladily?
Violoncello na tom bylo líp, bydlelo v pokoji.
Stréc Výborný přijel přesně v 10:30, jak slíbil!

Loni ho touto dobou vyřadil z provozu covid
a chyběl nám, letos ho naštěstí nedostali!
U stěny je připraveno 12 mikrofonů, šňůry se jako
obvykle tváří chaoticky a zdá se, že se Jurůj nevejde.

Vešel! V 11:00 měla začít zkouška, studenti nikde,
venku pořád mlha. Jako každý rok jsem měla obavy,
jestli někdo zabloudí... Mlha se držela vytrvale.
Postupně se ale začali ozývat. Ti, co jeli autem, měli pár
minut zpoždění, vlaková sekce taky. Nakonec dorazili
všichni i se studenty Erasmu a mohlo se začít zkoušet.

Díky Jarce máme fota zpěváků, já jsem nestihla nic.

Jirka měl problém, že mu nefungovaly Windows,
takže byl nervózní ještě těsně před koncertem.


Zkouška byla náročná, protože veřejná a to znamená
o dost složitější soustředění. Všichni byli úplně
ukázkově pozorní, nikdo nezlobil a tak se podařilo
dát dohromady v pohodě obě skupiny (studenty
prváky i Erasmáky) a fungovali parádně i s muzikanty,
přestože s nimi zpívali poprvé!


Jirka nakonec stihnul připravit i perkuse a cinkal
s tak obrovskó siló, že jsem se občas lekla.
Zkouška skončila 12:50, ve 13:00 už měl začínat
koncert. Začátek jsme trošku zpozdili, protože lidi
pořád přicházeli, až už si neměli kam sednout.
Radost nám udělal Víťa Mareš, protože se ujal
uvítacího proslovu a tím celou akci důstojně zahájil.
Byl to před 18 lety právě on a jeho žena Mirka,
kdo tradici studentských předvánočních koncertů
na Zlobici začali tím, že nás pozvali. Jejich dcera
Eva tenkrát byla studentkou prvního ročníku
muzikálového herectví.
Koncert plynul, došlo i na strécovské situace včetně
mého ohlášení brněnské koledy „Pokoj zdraží požehnání".
To je hned...
Všechno dopadlo dobře, skončili jsme stejně (to je hlavní),
lidi byli spokojení a slibovali, že za rok přijdou rádi znovu!
Studenti dostali zasloužený oběd a mně došlo, že jsem si
je vůbec nevyfotila. Tak aspoň u jídla:

Naši muzikáloví prvňáci a pak studenti Erasmu.

Tentokrát ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Portugalska
a Španělska.

Za nimi stojí Víťa Mareš hovořící s kamarádem,
navštěvujícím naše akce každý rok.


Barová obsluha má za sebou pořádnou šichtu.
Až už skoro všichni odešli, přišel „Cukrář".

Sedí za strécem Výborným. Vždycky jsme si ho všímali,
je zvláštní a vyskytuje se často na zlobických akcích.
Prý vždycky přijde a do hospody si přinese vlastní
občerstvení. Už sem zřejmě patří, že by maskot?
Za týden se možná uvidíme v Lomnici, přijedou
prváci a Gustav Řezníček ze zlínského divadla
zazpívá Bulisovy písně. Ty hrajeme moc rádi!

Dada a spol.


 

Zdravím příznivce Brněnské Kytarové Besedy!
Zahrajeme a zazpíváme Vám o5 ve čtvrtek 11.12.2025 v našem domovském šipkovém klubu „m13" na Veveří 46. Jako vždy od 19 do 22 hodin. Na úvod zahraje Šuchra-luv Band - Jura Červinka, Aleš Burjánek, + bubeník (fakt bigbít), pak Honza Svoboda (Jiřího Bulis, koledy), pak Norbert Tomek (Osvobozené divadlo aj.), pak já (Jethro Tull, co jiného). Takže se máte na co těšit, protože program bude žánrově pestrý a navíc ADVENTNÍ. A jako vždy platí: vstupné není, dobrá společnost a nápoje však ANO! Těšíme se na vás, přijďte si s námi zazpívat nějakou tu koledu.
PS: taky vás zvu na koncert Frank Zappa Quartetu z Vizovic (jehož jsem frotménem) do Staré Pekárny na Štefánikovu 8, kde zahrajeme v sobotu 13.12.2025 od 20 do 22 hodin. Lístky na Zappu budou na místě a jsou též tady: https://www.smsticket.cz/vstupenky/62197-frank-zappa-quartet-stara-pekarna-brno
Děkujeme dopředu... Za BKB Jiří Hála.

Vážení přátelé dobré hudby.
Dovoluji si Vás pozvat na večer s kapelou Frank Zappa Quartet (FZQ) do brněnského klubu Stará Pekárna (Štefánikova 8). Akce se koná v sobotu 13. 12. 2025 od 20 do 22 hodin (otevírají v 18). Přijďte podpořit naše adventní muzikantské snažení. Uslyšíte Zappu v živém provedení a jako bonus něco od W. Report, Satrianiho a Hendrixe. A vrátil se nám do kapely saxofonista! Hurá. Vstupné je na místě 220,- Kč a v předprodejích a SMS ticket za 180,- Kč. Odkaz na SMS ticket je zde:
https://www.smsticket.cz/vstupenky/62197-frank-zappa-quartet-stara-pekarna-brno
Vaši adresu mám skrytou (nebojte). Ale přepošlete prosím mejlík i Vašim známým, třeba je zaujme. Zappova hudba prospívá zdraví v každém věku! Budeme velmi rádi za vaši účast, je to pro další život kapely velmi důležité (prosím, prosím). O přestávce si popovídáme u piva. Připínám 1 fotku, abych Vás nalákal. Děkujeme dopředu a hezký Advent všem!
Za kapelu FZQ - Jiří Hála.

Skrytá tvář české literatury
Zuzana Nováková
Spolek Básníci v Česku herců Lukáše Riegera a Michala Bumbálka uvádí cyklus večerů živé poezie zaměřených na tvorbu významných básníků dvacátého století a současnosti.
Další z večerů věnovaný dílu básnířky Zuzany Novákové proběhne ve středu 17. 12. 2025 od 19.30.
Účinkují: Michal Bumbálek, Lukáš Rieger, Adriana Růžičková a Kateřina Jírová
Úvodní slovo: Luisa Nováková, dcera autorky
Filmový rozhovor s autorem: Petr Baran a Kristýna Brázdová
Hudba: Pavel Čeněk Vaculík
Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
ZTP, ZTP/P: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč
Bývalá káznice na brněnském Cejlu, Bratislavská 249/68, 60200
Projekt vznikl za finanční podpory statutárního města Brna.

Zuzana Nováková
* 22. února 1943, Praha
Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina v roce 1952 z Brna úředně vykázána. Žila krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující. V současné době se věnuje literární a výtvarné tvorbě (řadu svých knih si sama ilustrovala). Její dcery Luisa a Ester se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti.
Zpočátku publikovala především časopisecky (Mateřídouška, Červený květ, Host do domu, Dokořán, Tvář, Sluníčko) a od druhé poloviny šedesátých let spolupracovala s Československým rozhlasem, pro který psala zejména pohádky. Od sedmdesátých let její hudební pohádky přebírala i Československá televize a po roce 1989 byly její verše často zhudebňovány (Iva Bittová, Pavel Blatný, Jiří Dvořáček, Petr Eben, František Emmert, Petr Fiala a další).
Od samého počátku své tvorby si vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti.

Milí cestovatelé,
již nyní vás můžeme pozvat na zájezdy, které jsme se rozhodli uspořádat v roce 2026. Nabídku vám zasíláme před Vánocemi, protože kapacita jednotlivých výletů se už nyní rychle plní. Zároveň je možné využít této nabídky také jako dárku pro vaše blízké či přátele. V případě zájmu lze vytvořit dárkový poukaz.
Hlásit se můžete již nyní – a upřímně to doporučujeme, protože v poslední době bývají naše zájezdy obsazeny opravdu velmi rychle.
Dovolujeme si vám také popřát krásný advent. Užijte si jej v klidu, pohodě a ve společnosti rodiny či přátel.
Těšíme se na společné cestování.
https://www.terrai.cz/


Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

 

Milí cestovatelé,
už delší dobu pro vás chystáme další výlet do naší oblíbené Itálie. Jak víte, tradičně pořádáme zájezd do Florencie, který jsme ale tentokrát – pro příští rok a rok 2027 – uložili k ledu. Místo něj jsme konečně zvolili dlouho odkládanou destinaci: Benátky.
Tento výlet jsme mnohokrát přesouvali, ale teď už je jisté, že do Benátek vás budu moct doprovodit já osobně. Budu tedy vaším průvodcem po celou dobu pobytu – čtyři dny –, kdy budete v Benátkách bydlet.
Čeká vás nejen procházka historií a současností tohoto jedinečného města, ale také vyprávění o jeho významných osobnostech, symbolech a umění, technologii vzniku města, jeho současnosti a úskalími, které na něj v 21. století čekají. Navštívíme některá muzea a kostely, kde si budeme povídat o symbolice obrazů i o jejich příbězích. Plynně budeme pokračovat ve vyprávění i sklenky vína v některé z mnoha vináren, V době naší návštěvy zde bude probíhat Benátské Bienále moderního umění, jehož expozice budou rozesety po celém městě a mnohé jsou k vidění zdarma. Pohybovat se budeme přirozeně, jako samotní benátčané - lodí a pěšky. Ze zkušeností můžu říct, že Benátky mají atmosféru, ale musí se umět prožít, a proto zde budeme trávit několik dní a nocí a ne jen jeden den, jak je obvyklé. I přesto, že jsou turisticky atraktivní, najdou se zde mnohá místa, kde je dosah turismu poměrně malý. Jednoduše, tam nestihnou dojít. Zajedeme i hluboko do laguny, abyste se podívali na prapůvodní místo vzniku Benátek, než bylo přeneseno tam, kde se nachází nyní. Uvidíte zde nejstarší dochovaný kostel z 10.století s překrásnou byzantskou mozaikou. Místo je to kouzelné.
Termín: 23. září – 30. září 2026
Ubytování bude zajištěno přímo na laguně, ve starých benátských domech, takže budete mít město doslova na dosah. Ze své zkušenosti mohu říct, že atmosféra Benátek je jedinečná – a nejkrásněji ji člověk cítí právě tehdy, když žije v samotném srdci města.
Navíc, v tomto termínu vychází jeden ze státních svátků (pondělí), takže na dovolenou si bude potřeba vzít jen 2–3 dny volna.
Upozornění
Protože do Benátek pojede malá skupina cestovatelů, doporučuji zvážit účast co nejdříve – ideálně během několika málo dnů. Část kapacity je již obsazena.
Pokud budete chtít probrat detaily osobně, ráda vám zavolám a všechno si společně upřesníme po telefonu.
Přeji vám krásný den a těším se, že se v Benátkách potkáme!

--
Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

Tento počin moc rádi podpoříme a doporučujeme
i Vaší ctěné pozornosti!

Milí lidé,
pouštíme do světa takovou milou radost, která nás provází již delší dobu a rádi bychom toto vzájemné společné bytí v hudbě a básních předali i vám. A zároveň vás poprosili o podporu. Právě posíláme prostřednictvím Donio do světa nově vytvořené hudebně poetické minialbum Drobné.
Náladou se minialbum (dle mého vnímání a cítění) velmi dobře snoubí s babím létem pomalu se lámajícím do barevného, místy chmurného podzimu. Nehrajem si na nic profi, nahrávání probíhalo v obýváku, ale to souznění z toho, dovolím si hodnotit, čiší.
Budiž-li vám poslech milý!
Více o projektu:
V roce 2016 svedla zárodek našeho uskupení, Katku a Michala, dohromady práce na inscenaci komické (cyklistické) opery Domácí válka na hudbu F. Schuberta v podání Operního studia Konzervatoře Brno. Vzájemné sympatie (podpořené úsměvem Jiřího Bulise) daly časem vzniknout zhudebnění několika básní. K tomu se přidaly další dvě spřízněné hudebnice (i duše) Markéta a Aneta. Výsledek spolupráce si na podzim roku 2017 mohlo užít publikum autorského čtení v brněnské kavárně Ponava.
Ohlasy byly příznivé a nám přišlo líto, že by ty drobné kousky v nějaké podobě dál nežily. Po různých peripetiích způsobených zejména časy covidové pandemie jsme všechny (i nějaké nové) natočili a udělali z nich „cédéčka". Byla a je to pro nás radost, o kterou bychom se rádi podělily/i s dalšími.
A proč prostřednictvím Donio? Celý proces vzniku CD s sebou samozřejmě nese své náklady, o které se, když to trochu půjde, rádi podělíme také :- ). Nejvíc se ale těšíme, že někoho zaujme nabídka bytových koncertů, protože naživo a spolu (s vámi) máme Drobné nejradši.
Těšíme se, že se spolu prostřednictvím Drobných setkáme!