Setkání v New Yorku
(Díl čtvrtý - Ground Zero)

Když jsme dopili kafe ve StarsTruck kavárně, vydali jsme se na poslední místo toho dne. Památník obětem teroristického činu 9/11. Měl jsem tohle místo teoreticky nakoukané a nastudované z internetu, ale jak na mě zapůsobí, jsem tušit nemohl.

Jedeš metrem, postupně jsou nástupiště čistější a civilizovanější a vyplivne tě to na World Trade Center. Vypadá to luxusně, ale furt to je prd proti tomu, co na tebe vybafne, když vylezeš z podzemky. Do očí se ti zasekne neuvěřitelně zajímavá a elegantní stavba.

Oculus - hlavní hala dopravního uzlu World Trade Center. Transportation Hub na dolním Manhattanu, přímo u památníku 11. září. Je to jedna z nejfotografovanějších a zároveň nejkontroverznějších staveb v New Yorku. Navrhl ji španělskej architekt Santiago Calatrava. Má znázorňovat holubici vypouštěnou z dětskejch dlaní. Hlavním důvodem, proč zrovna tenhle tvar i bílá barva, je ten, aby to byla pecka a protiklad proti hranatejm a špičatejm mrakodrapům, který se tu všude vytrčujou jako jehly v jehelníčku. Je to celý navržený tak, aby dovnitř šlo co nejvíc světla.

Některý mrakodrapy tu vypadají jako papírový origami.

Tenhle barák je náhradou za spadlá Dvojčata. One World Trade Center je momentálně nejvyšší budovou v USA a na celé západní polokouli.

Protože Oculus je hned vedle památníku 11. září, skrývá jednu dojemnou frajeřinku. Na vrcholu střechy je takovej světlík, kterej se vždycky na výročí katastrofy v 10:28 (zřítila se právě Severní věž) otevře a pustí do středu haly paprsky slunka. My jsme tu byli až koncem října, takže to vím jen z doslechu.

Teď ty kontroverze: Je to asi nejdražší nádraží na světě! Kam se serou radní v Praze nebo kdekoliv jinde. Původní rozpočet byl dvě miliardy dolarů, ale celková částka dosáhla čtyř miliard. V přepočtu skoro sto miliard korun českých. Propojuje 11 linek metra, vlaky PATH a terminály trajektů. Vevnitř je samozřejmě, tak jak to u Američanů bejvá zvykem, obrovský nákupní centrum Westfield World Trade Center, kde dokonce má krámek i Apple Store. Vždycky, když jde do prodeje novej ajfoun, tvoří se tu obrovský fronty. Denně tudy profičí čtvrt milionu cestujících. Ty obrovský žebra jsou dovoz z Itálie a sem je přivážely lodě po částech. 12 500 tun oceli.

Mezi zlátnoucím lupením stromů můžete spatřit i starý mrakodrapí kousky. Vypadají jako vesnický domky proti těm ostatním moderním mrakodrapům.

Světový obchodní centrum (World Trade Center) nebyla jen jedna budova, ale komplex sedmi baráků. Nejznámější byla právě „Dvojčata“ (Twin Towers), která ve své době patřila k nejvyšším a nejmodernějším stavbám světa.

WTC 1 (severní) měla 417 metrů, WTC 2 (jižní) o dva metry míň. Oba baráky měly shodně 110 pater a 99 výtahů.

Památník obětí mě dostal. Je to zvláštní místo. Prakticky jsou to jen ty dvě díry po dvojčatech. Přesně na tom samým místě a přesně tak veliký jako jejich základy. Když stojíš u toho památečního bazénu, uvědomíš si najednou, že je neuvěřitelný, že půl kilometru vysokej barák má jen o 13 metrů delší základnu než normální plaveckej bazén. 60 dlouhejch kroků. To je něco těžce pochopitelnýho.

Dvojčata navrhl Minoru Yamasaki (americký architekt japonského původu). Spolupracoval s firmou Emery Roth & Sons. Konstrukční inženýr Leslie E. Robertson vymyslel pro Dvojčata revoluční systém „trubkovýho“ rámu.

Aby bylo možný základy postavit v měkkým podloží poblíž řeky Hudson, musela být vykopaná obří jímka obehnaná metr tlustou betonovou stěnou, která bránila průsaku vody. Říká se tomu „The Bathtub“ (Vana).

WTC jako první použilo systém „přestupních pater“ (v 44. a 78. patře). Expresní výtahy jezdily do těchto "lobby" a tam se muselo přestoupit do lokálních výtahů. Tím se ušetřilo obrovský množství místa, který by jinak zabraly výtahový šachty.

Budovy drželo 236 vnějších ocelových sloupů na každé straně a 47 masivních sloupů v centrálním jádru.

Komplex WTC tvořilo sedm budov. WTC 3 - hotel Mariott - 22 pater. WTC 4 - WTC 6 byly menší administrativní budovy, max 9 pater. WTC 7 byla přes ulici, taky administrativní budova o výšce 47 pater. Ta se odpoledne po útoku nakonec taky zřítila.

Do černomramorového okraje památníku jsou vyryta jména všech obětí útoku.

Muzeum 9/11.

Stavba Dvojčat byla zahájená v roce 1966 a slavnostně otevřená v roce 1973. V době svýho dokončení v roce 1973 byla Severní věž krátce nejvyšší budovou světa, než ji o rok později překonal Sears Tower (dnes Willis Tower) v Chicagu.

Novej barák, kterej místo Dvojčat postavili, už má trochu jinou konstrukci. Je vyšší a to symbolicky 1776 stop (541,3 m), což symbolizuje rok vyhlášení nezávislosti. 104 pater. Architektem je David Childs. Budova byla slavnostně otevřená v roce 2014. Zatímco původní věže měly lehkou ocelovou konstrukci, nová budova kombinuje ocel s masivním železobetonem. Původní věže měly jádro pouze z oceli. Nové One WTC má uprostřed masivní betonový bunkr (stěny tlusté až jeden metr). V tomto jádru jsou chráněny všechny výtahy, úniková schodiště a komunikační systémy. Je to navrženo tak, aby to odolalo nárazu letadla i výbuchu.
Tentokrát nenechali nic náhodě a i spodek je upravenej tak, aby nebylo možný stavbu ohrozit výbušninama nastraženejma v autech u paty baráku. Proto prvních 57 metrů budovy nemá žádný okna a je to jen obložený sklem.
Taky únikový schodiště je výrazně širší a protipožární nátěry jsou speciální, aby se po nárazu letadlem neoprejskaly, jako se to stalo u Dvojčat. A navíc je tam ještě jedno speciální schodiště výhradně pro hasiče, aby jim nezavazeli evakuanti.
Původní Dvojčata měla čtvercový půdorys, nový 1 WTC je dokonalej osmibokej antiprizmat. Základna je sice čtverec, ale postupně se hrany stáčí, takže uprostřed je to osmiboké a úplně nahoře už zase čtverec pootočenej o 45° od základny. Vypadá to poutavě. Speciální ultrareflexní skla po obvodu odráží okolní světlo tak, že je barák pokaždé jinak barevnej.

Teroristické útoky z 11. září 2001 (často označované jako 9/11) byly sérií koordinovaných sebevražedných útoků uskutečněných teroristickou organizací al-Káida proti Spojeným státům. Velmi brzo po atentátu se začala rojit jedna spiklenecká teorie za druhou. Internet pukal ve švech a hemžilo se to neuvěřitelně krkolomnými úvahami doplňovanými názornými videi, která měla dokazovat, že to nebylo tak, jak se to oficiálně prezentuje. Důvod, proč se rojily ty píčoviny, byl především proto, že jako teď bude mít vláda víc možností, jak trápit a terorizovat lidi na letištích a podobně. Kalamita teorií byla obrovská. Často jsem byl bombardovanej odkazy na "naprosto spolehlivá a pravdivá" videa. Posílači mi ty sračky uváděli slovy: "Seš přece inteligentní a vzdělanej člověk, tak ti musí být jasný, že tak, jak se to vyšetřuje, tak tak to určitě není." V těch spikleneckejch teoriích se to hemžilo tisíci kilometry drátů a nenápadně donešenejch stovek kilo výbušnin a semtexu a tajných nových látek, který se vládě podařilo před očima veřejnosti za všedního dne a po nocích nenápadně propašovat do Dvojčat a WTC 7, pak se domluvili i s těma letadlama a přesně to všecko na vteřiny odpálili. Fakt děs běs, jak složitý konstrukty dokázali vymyslet. Žádní malí blbci.


A když pak přišli na slovo experti s modely, jak logicky krůček po krůčku se obě budovy zřítily, spiklenci si klepali na čela a významně pomrkávali očima, že oni vědí, jak to bylo.

Na místě podzemních základů Dvojčat vytvořili krásný muzeum celé tragédie. Určitě to za vstupný stojí. Dostane vás to. Jen malé jedovaté varování pro konspirátory: Ani tam nechoďte, křivilo by vám to teorie.

Severní věž (WTC 1): V 8:46 místního času narazil let American Airlines 11 (Boeing 767) do severní věže mezi 93. a 99. patrem. Jižní věž (WTC 2): V 9:03 narazil let United Airlines 175 (Boeing 767) do jižní věže mezi 77. a 85. patrem. Tento náraz byl v přímým přenosu sledovanej miliony lidí po celém světě. I já jsem se tenkrát díval a nechtěl tomu věřit, myslel jsem si, že je to jen nějaká simulace.
Pozn: Rozpětí křídel Boeingu 767 je 50,9 m, základy baráku 63 m.

Navzdory tomu, že věže byly navrženy tak, aby vydržely náraz letadla, kombinace poškození konstrukce a extrémního žáru z hořícího leteckého paliva vedla k jejich kolapsu: Jižní věž se zřítila jako první v 9:59 (po 56 minutách hoření). Severní věž se zřítila v 10:28 (po 102 minutách hoření). Odpoledne v 17:20 se zřítila také budova WTC 7, která byla poškozena troskami, několika požáry a poškozeným podložím.


V New Yorku zahynulo celkem 2 753 lidí (včetně posádek letadel a únosců). Mezi oběťmi bylo i 343 hasičů a 71 policistů, kteří zahynuli při záchranných pracích. Útoky naplánoval Usáma bin Ládin, vůdce al-Káidy. Hlavním mozkem operace byl Chálid Šajch Muhammad. Hlavní motivací byl odpor k americké přítomnosti na Blízkém východě, a také podpora Izraele a sankce proti Iráku ze strany USA.

Technické aspekty kolapsu budov Světového obchodního centra (WTC) jsou jedním z nejvíce studovaných témat v moderním stavebním inženýrství. Hlavním zdrojem poznání je oficiální zpráva amerického institutu NIST (National Institute of Standards and Technology). Jasně, konspirátoři vědí, že tento institut a jejich studie jsou fejk.

Věže WTC nebyly postaveny jako tradiční mrakodrapy s hustou sítí vnitřních sloupů. Měly systém nosné obálky (tube-frame). Hustá síť ocelových sloupů na obvodu budovy nesla většinu zatížení a odolávala větru. Uprostřed byly výtahové šachty a schodiště obklopené ocelovými sloupy. Mezi jádrem a pláštěm byly velké volné plochy, kde podlahy držely lehké ocelové příhradové nosníky.

Častým mýtem je, že by se ocel musela roztavit. To však není pravda. Ocel taje při cca 1 500 °C, zatímco požár leteckého paliva dosahoval maximálně 800–1 000 °C. Již při 600 °C ztrácí konstrukční ocel zhruba 50 % své pevnosti a tuhosti. Náraz letadla doslova strhl izolaci z ocelových nosníků, čímž je nechal napospas žáru.

Klíčovým momentem nebyl samotný náraz, ale následující desítky minut hoření. Dlouhé ocelové nosníky podlah se v žáru začaly prohýbat směrem dolů. Protože byly nosníky pevně ukotveny k vnějšímu plášti, začaly při průhybu vtahovat obvodové sloupy směrem dovnitř. Obvodové sloupy, oslabené žárem a vychýlené nárazem, nevydržely tento tah směrem dovnitř a začaly se bortit.

Jakmile selhalo jedno patro v místě nárazu, horní část budovy (nad místem nárazu) začala padat: Hmota horních pater (desítky tisíc tun) získala volným pádem obrovskou kinetickou energii. Spodní, nepoškozená patra nebyla navržena tak, aby odolala dynamickému rázu takové hmoty. Kolaps se stal nezastavitelným procesem, kdy horní blok budovy "drtil" patra pod sebou (pancake effect).

Takhle dopadla technologická věž ze střechy WTC1.

Když pak vidíte, jak vypadají všechny ty zdeformované konstrukční prvky, tají se z toho dech.

Součástí výstavy je i čtrnáctiminutový film. Je to fakt šílený.

Ten třetí pád WTC 7 je taky dobře namodelovaný. Dává to technicky smysl, což znamená pro spiklence prakticky nesmysl. Je zajímavý, jak se to podobá spikleneckým postupům i v případě nedávné pandemie COVID 19. I zde je vidět, že nejlépe virům rozumí absolventi VŠŽ, právníci, podologové, Dušek a prostý lid, kterej se nenechá jen tak ojebat nějakejm profesorama přes virologii, světovejma kapacitama přes vakcíny.

1WTC v noci.

Oculus. Kromě těch 11 meter, vlaků, terminálů a Apple Storu je v hlavní hale barevný křídlo a furt na něho někdo hraje.

Po návštěvě muzea 9/11 jsme se museli jít někam odreagovat. Honza našel parádní čínskou hospodu.

Kromě japonskýho piva Sapporo, který není vůbec dobrý - Olině chutnalo - jsme si vybrali hromady všelijakejch čínskejch knedlíkovejch dobrot.

Nepamatuju si, proč se zrovna všichni překvapeně čumí vpravo.

Čínský knedlčky Dim sum není název jednoho knedlíčku, ale souhrnnej název pro styl servírování malejch porcí k čaji (nebo pivu). Tak třeba Xiao Long Bao - polévkový knedlíčky. Uvnitř bejvá kromě masa i vývar, kterej se při napařování rozpustí (jí se velmi opatrně lžící). Nebo Har Gow - průsvitný knedlíčky s krevetama. Mají velmi jemný a lepivý těsto z pšeničného a tapiokového škrobu. A nebo třeba Siu Mai - Otevřený knedlíčky ve tvaru „košíčku“, kde je nahoře vidět náplň (často vepřové s krevetou a zdobený oranžovými jikrami nebo mrkví). Všechny modely byly výborný. Krevetový byly TOP 09.

Vypadají spokojeně po knedlíčkách z Číny.

No a pak už nás čekala jen noční cesta podzemkou domů. V noci jezdí metra trochu jinak než přes den, ale nic záludnýho v tom nehledejte. Google mapy to zvládají s lehkostí a bravurně.

Čekáme na noční spoj.

Honem dom do pelíšků.

Ještě musíme projít parkem píchačů a huličů.

Noční truck v ulicích Brooklynu.

Studium hajlingu.

Takhle vypadáme, když jdem domů, pod rentgenem...

... a takhle bez paprsků. Pokračování příště.

podpis



Helča a Tomáš na jedné sesli. Kdopak je asi ředitelem? (Asi tak 1978)

Tohle je bizár! Banda namachrovanejch bojuje za svou svobodu slova, protože jen ta jejich je správná. Prej už mají seznam všech, kteří se posledních deset let chovali jinak, než je jim libo. Seznam předají estébákovi Burešovi. Vocasové chrání svobodu.

NĚKDY SE SEJDE TOLIK

událostí, že to ani nestíhám zpracovat v hlavě,
natožpak do prasete!
Ta hlavní se udála v úterý 9. prosince večer.
Na svět přišel Josef Klement a my máme pátýho vnoučka!


Terezka s Pavlem si tu událost užívají v Ústí nad Labem,
teď už u babičky Jitky zrovna v tom pokoji, kde jsem
po operaci bydlela a rehabilitovala operovaný kloub.
Zatím Josífka vítáme na dálku, ale určitě se tam
zajedeme podívat po vánocích. Radost veliká!!!

V PÁTEK MĚL POHŘEB STRÉC KAREL SKŘIVÁNEK
v brněnském krematoriu...

Nějak mně to hlava nebere.
Zkoušela jsem najít nějaká fota z Tour de Zavadil,
mám jich uloženou spoustu, ale zrovna on se
na nich vyskytuje málo.


Karel se uměl radovat. Mám ho v hlavě, jak se řítí
na velocipedu údolím někde okolo Moravských Bránic
a hlaholí, jaká je to óbrovská sila.
Dovedl se nadchnout pro každou blbost, rád se
účastnil příprav trasy TdZ, s tetinó Yťó byli hezká dvojka.
Taky někdy vozili v koši na bicyklu pejska.
Nějak mně to slovo „byl" u něj nesedí.

TEN DEN VEČER NÁS POZVAL JIRKA MOTTL DO
baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlák.
Vlasta přijela už v pátek kvůli nedělnímu koncertu
v Lomnici, stihla se se mnou podívat na předváděčky
studentů Erasmu u nás na Divadelní fakultě,
kde nás našel i pan Jiří - vracel se z Karlova pohřbu...
Stavili jsme se na Římském náměstí, kde probíhá
zajímavá akce výtvarnice Kateřiny Šedé:
https://medium.seznam.cz/clanek/knihomolka-pod-sikmou-vezi-v-brne-oziva-mrtve-namesti-a-predavaji-se-narodni-zlozvyky-216105#utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Krásnej nápad! Mimo jiné nás to zavedlo i do kostela
sv. Máří Magdaleny, kterému se naklání věž a tak
je uvnitř vyztužený trámovým lešením.
Mě zaujal hlavně oltář sv. Josefa!

Hned jsem foto poslala Terezce a Pavlovi.
Z Římského náměstí jsme si dali pěší výlet přes Šilingrák,
po Pekařské se zastávkou v hospůdce až na Mendlovo nám.
Měla jsem docela obavy, jak to přežiju. Jít s kašlem
na koncert není moc příjemná záležitost.
Měli jsme krásná místa hned ve druhé řadě a viděli
muzikantům do kuchyně.
Bylo tam dost chladno, ale příběh O čtvrtém mudrci
nás nadchnul. Jirka Mottl vytvořil skoro všechny
aranže vánočních koled, autorem asi čtvrtiny
programu byl Jan Rokyta.

Vojenský soubor Ondráš! Viděla a slyšela jsem je
poprvé v životě a tak nadšená z muziky jsem už
dlouho nebyla!
Navíc jsem zjistila, že texty čte Anna Pospíchalová
(dřív Michlíčková), naše bývalá studentka. A taky
první představitelka Gertrudy v Hamletovi, ke kterému
jsem asi před čtvrtstoletím napsala hudbu.


Bylo to dokonalý, muzikanti hráli nádherně,
zpěvačky zpívaly tak, že jsem je musela jít pochválit!
Čistý, jednoduchý zpěv, pohlazení pro uši i duši!
Hudba zkomponovaná citlivě, krásně, nenudili
jsme se ani chvilku. Provedení dokonalý!!!


Vpravo stojí skladatel Jirka Mottl! Tata stréc Definitivní
komisař TdZ z něho má tam nahoře určitě radovanec.
Na Ondráš určitě zase co nejdřív půjdem, to je NĚCO!!!

HNED PO ZLOBICI JSEM SE DALA DO ARANŽOVÁNÍ
písní Jiřího Bulise pro nedělní adventní koncert v Lomnici.
Opatrně jsme se těšili na vystoupení Gustava Řezníčka,
on jeho písně zpívá s velkou pokorou a skvěle.
Ještě skoro celou sobotu jsem dopisovala nějaký party
pro housle, protože účast přislíbil i stréc Jakub Výborný.
S Vlastou jsme si udělaly komorní zkoušku jen samy dvě
a v neděli to šlo jako po másle!
Gustav k nám přijel už dopoledne a v klidu jsme si
všechny písně projeli. Jirka s Daliborem odjeli napřed,
aby v galerii stihli připravit ozvučení.
Přesně v 15:00 nás Gustav obě dopravil na místo
i s violoncellem, stréc Výborný tam byl dokonce dřív
a mohlo se začít zkoušet. Studenti přijeli v oslabené
sestavě. Místo dvanácti jen osm. Čtyři dámy chyběly,
dvě nemocné a dvě měly představení.
Trošku jsme pozkoušeli a mně se docela ulevilo,
protože to dávali i v tomto počtu dost dobře!
Skoro hodinu před začátkem se začali trousit první diváci.


Gustava Řezníčka nadchlo prostředí (což jsme čekali)
a studenti se uchýlili do soukromí, které jim připravili
Jana s Ivošem u nich doma. Pochvalovali si!


Přijeli kamarádi a Jana Beránková se ráda nechala
zvěčnit s Výborným houslistou, paní s čelem a Dalibůrkem.


Dámy za výčepním pultem měly fofr a jen co přijel
autobus v 17:01, mohlo se začít.


Barča uvítala lidi krásným proslovem, bez zbytečných
slov, tak, jak to ona umí, poklona!!!
Pak plynul koncert a já jsem pochopitelně nefotila,
nefotil ani pan Jiří, poněvadž se staral s Daliborem
o zvuk, zároveň akci točil na mobil a ještě ke všemu
obsluhoval při koledách cingrlata!
Naštěstí mám aspoň dva záběry od Dalibora.


Písně Jiřího Buliíse v podání Gustava Řezníčka zabraly,
bylo vidět, že i studenty ta hudba oslovila. Navíc pan
Gustav proložil koncert básněmi Bohuslava Reynka!
Byla to jeho volba, nabídnul nám ji celkem nesměle,
ale trefil přesně!
Myslím, že se akce povedla - lidi reagovali krásně,
přesně tak, jak jsem v této krásné „bublině" čekala.
Po koncertě jsme poseděli u guláše, který obstarali
Barča a spol. (byl výborný!!!)
Gustav nám popovídal o Reynkovi a o svých
zážitcích z divadla, Baja s velkým nadšením líčila
návštěvu Petrkova, kde je Reynkovo muzeum.


Vlastně to byl ještě bonus po koncertě, který jsme
nenaplánovali, ale povedl se!
Děkujeme za ten zážitek všem, kdo se na něm podíleli!
Hned v pondělí pan Jiří zvučil BCO v evangelickém
kostele v Tuřanech...


Bývá to tam každej rok a prý se to povedlo!
Zrovna si říkáme, že už by to chtělo pauzu...

Dada a spol.


 

Skrytá tvář české literatury
Zuzana Nováková
Spolek Básníci v Česku herců Lukáše Riegera a Michala Bumbálka uvádí cyklus večerů živé poezie zaměřených na tvorbu významných básníků dvacátého století a současnosti.
Další z večerů věnovaný dílu básnířky Zuzany Novákové proběhne ve středu 17. 12. 2025 od 19.30.
Účinkují: Michal Bumbálek, Lukáš Rieger, Adriana Růžičková a Kateřina Jírová
Úvodní slovo: Luisa Nováková, dcera autorky
Filmový rozhovor s autorem: Petr Baran a Kristýna Brázdová
Hudba: Pavel Čeněk Vaculík
Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
ZTP, ZTP/P: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč
Bývalá káznice na brněnském Cejlu, Bratislavská 249/68, 60200
Projekt vznikl za finanční podpory statutárního města Brna.

Zuzana Nováková
* 22. února 1943, Praha
Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina v roce 1952 z Brna úředně vykázána. Žila krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující. V současné době se věnuje literární a výtvarné tvorbě (řadu svých knih si sama ilustrovala). Její dcery Luisa a Ester se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti.
Zpočátku publikovala především časopisecky (Mateřídouška, Červený květ, Host do domu, Dokořán, Tvář, Sluníčko) a od druhé poloviny šedesátých let spolupracovala s Československým rozhlasem, pro který psala zejména pohádky. Od sedmdesátých let její hudební pohádky přebírala i Československá televize a po roce 1989 byly její verše často zhudebňovány (Iva Bittová, Pavel Blatný, Jiří Dvořáček, Petr Eben, František Emmert, Petr Fiala a další).
Od samého počátku své tvorby si vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti.

Milí cestovatelé,
již nyní vás můžeme pozvat na zájezdy, které jsme se rozhodli uspořádat v roce 2026. Nabídku vám zasíláme před Vánocemi, protože kapacita jednotlivých výletů se už nyní rychle plní. Zároveň je možné využít této nabídky také jako dárku pro vaše blízké či přátele. V případě zájmu lze vytvořit dárkový poukaz.
Hlásit se můžete již nyní – a upřímně to doporučujeme, protože v poslední době bývají naše zájezdy obsazeny opravdu velmi rychle.
Dovolujeme si vám také popřát krásný advent. Užijte si jej v klidu, pohodě a ve společnosti rodiny či přátel.
Těšíme se na společné cestování.
https://www.terrai.cz/


Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

 

Milí cestovatelé,
už delší dobu pro vás chystáme další výlet do naší oblíbené Itálie. Jak víte, tradičně pořádáme zájezd do Florencie, který jsme ale tentokrát – pro příští rok a rok 2027 – uložili k ledu. Místo něj jsme konečně zvolili dlouho odkládanou destinaci: Benátky.
Tento výlet jsme mnohokrát přesouvali, ale teď už je jisté, že do Benátek vás budu moct doprovodit já osobně. Budu tedy vaším průvodcem po celou dobu pobytu – čtyři dny –, kdy budete v Benátkách bydlet.
Čeká vás nejen procházka historií a současností tohoto jedinečného města, ale také vyprávění o jeho významných osobnostech, symbolech a umění, technologii vzniku města, jeho současnosti a úskalími, které na něj v 21. století čekají. Navštívíme některá muzea a kostely, kde si budeme povídat o symbolice obrazů i o jejich příbězích. Plynně budeme pokračovat ve vyprávění i sklenky vína v některé z mnoha vináren, V době naší návštěvy zde bude probíhat Benátské Bienále moderního umění, jehož expozice budou rozesety po celém městě a mnohé jsou k vidění zdarma. Pohybovat se budeme přirozeně, jako samotní benátčané - lodí a pěšky. Ze zkušeností můžu říct, že Benátky mají atmosféru, ale musí se umět prožít, a proto zde budeme trávit několik dní a nocí a ne jen jeden den, jak je obvyklé. I přesto, že jsou turisticky atraktivní, najdou se zde mnohá místa, kde je dosah turismu poměrně malý. Jednoduše, tam nestihnou dojít. Zajedeme i hluboko do laguny, abyste se podívali na prapůvodní místo vzniku Benátek, než bylo přeneseno tam, kde se nachází nyní. Uvidíte zde nejstarší dochovaný kostel z 10.století s překrásnou byzantskou mozaikou. Místo je to kouzelné.
Termín: 23. září – 30. září 2026
Ubytování bude zajištěno přímo na laguně, ve starých benátských domech, takže budete mít město doslova na dosah. Ze své zkušenosti mohu říct, že atmosféra Benátek je jedinečná – a nejkrásněji ji člověk cítí právě tehdy, když žije v samotném srdci města.
Navíc, v tomto termínu vychází jeden ze státních svátků (pondělí), takže na dovolenou si bude potřeba vzít jen 2–3 dny volna.
Upozornění
Protože do Benátek pojede malá skupina cestovatelů, doporučuji zvážit účast co nejdříve – ideálně během několika málo dnů. Část kapacity je již obsazena.
Pokud budete chtít probrat detaily osobně, ráda vám zavolám a všechno si společně upřesníme po telefonu.
Přeji vám krásný den a těším se, že se v Benátkách potkáme!

--
Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

Tento počin moc rádi podpoříme a doporučujeme
i Vaší ctěné pozornosti!

Milí lidé,
pouštíme do světa takovou milou radost, která nás provází již delší dobu a rádi bychom toto vzájemné společné bytí v hudbě a básních předali i vám. A zároveň vás poprosili o podporu. Právě posíláme prostřednictvím Donio do světa nově vytvořené hudebně poetické minialbum Drobné.
Náladou se minialbum (dle mého vnímání a cítění) velmi dobře snoubí s babím létem pomalu se lámajícím do barevného, místy chmurného podzimu. Nehrajem si na nic profi, nahrávání probíhalo v obýváku, ale to souznění z toho, dovolím si hodnotit, čiší.
Budiž-li vám poslech milý!
Více o projektu:
V roce 2016 svedla zárodek našeho uskupení, Katku a Michala, dohromady práce na inscenaci komické (cyklistické) opery Domácí válka na hudbu F. Schuberta v podání Operního studia Konzervatoře Brno. Vzájemné sympatie (podpořené úsměvem Jiřího Bulise) daly časem vzniknout zhudebnění několika básní. K tomu se přidaly další dvě spřízněné hudebnice (i duše) Markéta a Aneta. Výsledek spolupráce si na podzim roku 2017 mohlo užít publikum autorského čtení v brněnské kavárně Ponava.
Ohlasy byly příznivé a nám přišlo líto, že by ty drobné kousky v nějaké podobě dál nežily. Po různých peripetiích způsobených zejména časy covidové pandemie jsme všechny (i nějaké nové) natočili a udělali z nich „cédéčka". Byla a je to pro nás radost, o kterou bychom se rádi podělily/i s dalšími.
A proč prostřednictvím Donio? Celý proces vzniku CD s sebou samozřejmě nese své náklady, o které se, když to trochu půjde, rádi podělíme také :- ). Nejvíc se ale těšíme, že někoho zaujme nabídka bytových koncertů, protože naživo a spolu (s vámi) máme Drobné nejradši.
Těšíme se, že se spolu prostřednictvím Drobných setkáme!