První prase
(PF2026)
A tak jako každej rok jsou v prvním čísle v novým roce jen péefka. Zároveň tímto zahajujem 29. ročník neseriózního týdeníku. Dá se očekávat, že po tomhle vydání přijde dalších 51 vydání. Pro upřesnění vždy každé následující bude o jedno číslo vyšší. Není to tak složitý, i když v tom je skrytý kousek matematiky.
Měl jsem původně jinej nápad, ale Roušovna mě přesvědčila, že pf by mělo být spíš poetické než ironické.
Ale provokativně sem dávám i tu původní verzi.



Kurkovi
Linda Synaková a spol.

- 2025/52 -SETKÁNÍ V NEW YORKU (Díl pátý - Socha Svobody)
- 2025/51 -SETKÁNÍ V NEW YORKU (Díl čtvrtý - Ground Zero)
- 2025/50 -POSVATEBNÍ SVODKA (týden poté)
- 2025/49 -SVATBA ZE ŽLUTÉHO KOVU (50 let spolu)
- 2025/48 -SETKÁNÍ V NEW YORKU (Díl třetí - Vessel)
- 2025/47 -SETKÁNÍ V NEW YORKU (Díl druhý - High Line)
- 2025/46 -SETKÁNÍ V NEW YORKU (Díl první - úvodní)

nic

nic

nic

Novoroční přání jsme ještě neseriózně nezvládli,
ale dovolujeme si předat poselství stréca Milana Klapetka, ev. faráře a našeho vzácného kamaráda:
Vánoční a novoroční poselství 2025/26, tentokrát
O POTŘEBĚ OBJEVENÍ SKRYTÉHO TREJ
Zamyslet se nemůže být, pochopitelně, na škodu ani během roku, pokud ovšem právě neřídíte automobil nebo aeroplán.
Podnětem k zamyšlení, zejména novoročnímu, bývá obvykle štěpná myšlenka, proniknuvší do zorného pole člověkovy mysli. To se může stát každému, a stalo se to i mně. Ta myšlenka pocházela od indického myslitele, básníka a spisovatele Rabíndranátha Thákura a (v jednom překladu) zní: „Čteme ten svět špatně a naříkáme, že je zlý." Na tomto výroku mne zaujalo už ono sloveso, použité pro naše vnímání světa – ne že ho vidíme, ne že ho pozorujeme, ale dle Thákura ho „čteme"! To sice zní nezvykle, ale nakonec je to mnohem přiléhavější, než že svět „vidíme". Vidět můžeme cokoliv, jde ale o to jak to pojmenujeme, označíme, a tedy vlastně - „přečteme"! Přes cestu vám přeběhne černá kočka. Jak to přečtete? „Roztomilé zvířátko?" nebo „Kýho výra, to budu mít smůlu!?" Jistě nebylo náhodou (tak jsem to přečetl), že jsem pár dní po setkání s Thákurovým citátem spatřil na vratech předměstské garáže zvláštní jev. Byl tam poměrně hezky a pečlivě vyvedený nápis ŽIVOT JE PES. To ovšem není nic nového a objevného, to můžete někde číst či slyšet každou chvíli. Za rohem té garáže ovšem bylo ještě pár písmen, která by sama o sobě nedávala žádný smysl. Bylo tam napsáno: TREJ. A hle, je to tady! Jak to číst? Většina lidí, míjejících tento nápis, přečte jen onen smutný a banální povzdech. Pouze ten, kdo se podívá lépe a trochu i z jiného úhlu, ten si přečte celé to radostné a nadějné svědectví – ŽIVOT JE PESTREJ! My, vážení přátelé, ten svět kolem nás vlastně „čteme", ale záleží na tom, jak! To naše čtení je velice divoké, nebo, moderněji řečeno, je svobodné, nemá žádný řád. Nikdo vás nemůže donutit, abyste něco četli tak nebo onak, i když taková snaha je v lidském světě takřka všudypřítomná. Číst vše po svém je přímo nezadatelné právo, které si každý hlídá více než mobil a peněženku. Jenomže – čteme to dobře? Neuniká nám tak něco, co je napsáno za rohem a třeba i úplně jiným písmem? A co dost mění smysl toho, co jsme přečetli na první pohled? Není žádné umění přečíst svět tak, že by člověk všechny a všechno kolem sebe nejraději postřílel a vyhodil do povětří. Není nic nenormálního na tom, že člověk někdy přečte svět jako strašidelný zámek, plný žalu a bolesti. To si tak obvykle přečtete na vratech, napsané písmem jak vrata. Jenomže, to je sice správně přečtené, ale je to pouze část celého sdělení. Tam někde za rohem k tomu bude jistě nějaké to TREJ, a třeba bleším písmem. Já jsem ho tam alespoň vždycky nalezl. Ale nejen já, i mne k tomu vlastně jiní přivedli. Při čtení světa kolem nás nestačí číst to, co bije do očí na první pohled. Je dobré číst i ta skrytá TREJ. Nejdosažitelnější výskytiště oněch chybějících TREJ je v Bibli, ale i v mnoha mýtech a bájích, v moudrosti, filosofii či víře národů světa. Tam se setkáte s tím, kde a jak to TREJ k tomu psímu životu dostal či nalezl biblický Jób, či antický Odysseus a další a další. Život s tímto vědomím se pak vlastně stává radostnou hrou – hledáním a očekáváním onoho veledůležitého závěru celého onoho leckdy temně šedého textu naší okamžité či i dlouhodobější životní situace. Může být podivuhodně blízko... Vánoce jsou nejen radostnou zprávou o existenci onoho závěrečného TREJ, zcela měnícího to, co čteme na vratech tohoto světa, ale vlastně i oním TREJ samotným. Stejně jako i všechny ostatní ušlechtilé svátky, přivádějící nás k tomu, abychom se podívali i tak trochu „za roh" těch vrat tohoto světa. Tam je drobnějším, ale o to trvanlivějším písmem napsáno něco, co když nepřečteme, bude a zůstane pro nás život tím psem! A jsou dokonce i povolání, spočívající v připomínání a odkazování k onomu velikému a věčnému TREJ, a něco takového mám v pracovní smlouvě asi i já. A tak - ŽIVOT JE PESTREJ, je tam sice někdy i dost tmavé a černé, ale o to více barev veselejších a veselých, jak přečtete brzo hned za rohem. A tuto radostnou víru nám všem přeje
Milan Klapetek!
PF 2026 Souhlasí a podepisují Dada & Jiří

![]()
nic