Zjistil jsem, že únava překročila své meze a proto bude nové prase na síti až během pondělka!

Nimbin
(díl první - přiblížení)

Pamatujete si, jak tu v minulém čísle padla zmínka o protikomoušským triku? Tak tohle triko jsem dostal v jedné práci k padesátinám, vybrala ho samozřejmě Šárka, protože věděla, že mi tím udělá obrovskou radost. Trička byla dvě, jedno s nápisem "Komanči do piči." a to druhé "Už si neškrtnou. To první je napsané čínskými znaky a pod nimi je to napsané fonetickou trankripcí. A zní to přesně tak, jak jsem napsal výše. To druhé je obrazovou hříčkou na tři slavný ksichty socializmu Lenin, Marx, Engels na krabičce od sirek. No a to první, to hezčí tričko jsem nosil moc rád, až jsem ho skoro unosil. Je děravé a před očima se rozpadá. Jsem z toho smutný, ale věřím, že Grebeníček a Filip se radujou. Když jsme jeli do Nimbinu, australského feťáckého hnízda, vzal jsem si tohle tričko na sebe. A to tričko se stalo hlavním hrdinou tohoto dvoudílného vzpomínání. První díl je přípravný.

Posvátná Nimbinská hora


Mimochodem, mám takové podezření, že v Austrálii je každá hora nějak posvátná.


Už se blížíme k Nimbinu.

Jednou jsme se sebrali a jeli na výlet do Nimbinu. To bylo tak. Vzali jsme si dvě starší děti, sedli do auta a odjeli do jejich první australské školy za jejich kamarády. Škola je to sympatická, ve vesnici Goolmangar, jenom asi pro 30 dětí a 4 učitele. Ředitel je fajn chlápek irského typu, usměvavý výraz, trochu rudý nos. Když Boris začal v Austrálii chodit do školy, řekl o něm tento skvělý ředitel nádherný ryze nečeský výrok: "Boris už může chodit do školy, protože rozumí výrazu NE." Jak velkorysé. A protože obě děti už zvládají velmi slušně angličtinu, bylo dojemné sledovat, jak se děcka vítala a brebentila a ukazovala si brýle a všichni se vzájemně objímali. Nechali jsme Borise a Beu na pospas učitelům a bývalým spolužákům a ujeli jsme jim. Do Nimbinu je to z Goolmangar asi čtvrt hodiny, počasí nám velice přálo, i když předpověď byla hnusná. Helča už v Nimbinu byla dřív a básnila o tom, jak je to zajímavé místo. Je.


Hlavní kancelář, kde neumí aritmetiku.


Bydlení pro zahradníčky.

Krb z klokana

Nejdřív nás chtěla Helča zavést do zahrad Djanbung. Nejspíš kvůli Olině, která je šílenou zahrádkářkou. Tak šílenou, že dokonce doma sleduje i Kozlíka Šikulu s Přemkem Podlahou.
Napoprvé se nám to "zahradnictví" nepodařilo najít. Napodruhé už bohužel ano. Projeli jsme bambusovou svatobránou, zaparkovali auto a přiblížili jsme se ke kanclu. Usměvavá mírně otylá paní z nás vydojila třikrát 7 dolarů za vstupné a ani se nezačervenala. Minule tam byla Helča zadarmo, a dokonce kradli ze stromů ovoce. Páníček smutně šáhl do šrajtofle, zaplatil padesátidolarovkou, a jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že v Austrálii odečítají jinak než v Evropě. Možná to bude tím, že chodí hlavou dolů. Možná by bylo lepší, kdyby tuto funkci svěřovali netopýrům v noci, ti vlastně mají hlavu na správným místě. Nebudu to okecávat, 51 mínus 21 je v Austrálii 20. Velkorysá země, velkorysé počty. Zůstal jsem úzkoprse evropský a vyžebral ještě 10 dolarů. Paní se usmála, to je na Austrálii velmi sympatické, hrábla do pokladny a dala mi s omluvou ještě 10 dolarů, ale určitě si myslela "Tady máš, ty křupe z Evropy." Možná jí křivdím a opravdu jen neumí počítat a nebylo to schválně. Říkali jsme si, že za takové prachy toho uvidíme a zažijeme hodně.


Dřevníček z watertanku.

Chvílemi kulisy jak z filmu Zvětšenina.

Helči se zachtělo blbnout.

Vždyť je to jako vstupenka do pražské ZOOlogické pro celou rodinu na víkend. A tam je nějakejch zvířat! Ještě otřesení tou sumou a matematickou lekcí jsme se plížili opatrně zahradou a čekali, kdy panička zaáchá nad první kytičkou. Pak uviděla lantanu a znechuceně oznámila: "Lantána, v Austrálii plevel a mně už to doma dvakrát chcíplo." Asi byla stále ještě otřesená tím vstupným. Což o to, to jsme byli všichni, ale my kytkám nerozumíme. Nakonec se na nás přece jenom štěstí usmálo a my jsme uviděli našeho prvního zahradního klokana.


Dyněčka - říká odborně Olina. Když jsem zapochyboval, ustoupila a doplnila své teoretizování poznámkou: "... a nebo něco z rodiny dyňovitých." Co já vím, já se v tom nevyznám, tak jí klidně věřím.


Někde za rohem číhá tyranosaurus.

Vy to možná nevíte, ale v Austrálii je zahradníkem klokan, a ne kozel, ale vrahem bývá i tady zahradník. Kdybysme nebyli tak tolerantní, možná bysme tu zahradnici zavraždili za to vstupné a za ty počty sami. Babka prohlásila: "Dědku, ukradni tady něco, ať za to vstupný něco máme." Dědek nekradl. Pak jsme objevili v zahradě zahrádku a v ní fazole a vředkvičky. Jako návštěvníci se zaplaceným vstupným jsme se rozhodli, že vejdem i do této zahrádky a všechno jim sežerem. Plané tlachy, jen Helča s Olinou se dohadovaly, jestli je to petržel nebo kadeřábek. A pak jsme uviděli naše další zvířátka v té naší zoologické. Slepice a kohouta. Helča řekla: "Když už dědku nekradeš, tak mi aspoň vyfoť tu slepici, já si dám ten její vzor na látku na šaty a třeba začnu i kvokat." Dědek se konečně chytil, když to kradení mu tak nešlo, a vyfotil slepici.


Ta slepička kropenatá.


Voraz po obídku.


Jedem přece do Nimbinu, musíme trénovat hulení.


Vítejte v Nimbinu!

Kulhavý krocanus.

Pak jsme viděli ještě kulhavého krocana a dědek (to jako já) vyhrožoval, že napíše operu "Kulhavý Krocanus". Naše zoologická zahrada se rozšířila o další zvířátka. Dvě veliká prasata v ohrádce z bambusu, kterým na tyči vyhrával tranzistorák veselé pochody, aby se prasata nenudila. Najednou Helča vzrušeným šeptem sděluje: "Děcka, chcete vidět koalu?" A ukazovala do dáli. Všichni jsme se přihrbili jako lovci Pampalinové. Nevím, jestli to víte, koalové žerou výhradně eukalyptové listy, které obsahují omamné látky, a proto se pohybují pomalu, letargicky a neudržují směr. Proto jsme vůbec nemuseli mluvit šeptem a hrbit se jak blbí lovci. Koukáme, oči na šťopkách, páníček přes teleobjektiv koalu přiblížil a hle, z ožralého koaly se stala obyčejná nudná kočka domácí. Ale co bychom nechtěli za ty prachy.

Ale ke zvířátkům se chovají pěkně, těmhle sviním pouštěli tranzistorák s country. Mě by tím sice zabili, ale možná jako prase bych to ocenil, to zatím nevím.


Fakt, vůbec nic nevyhodí.

To je za trest.

Prohlídka zahrady byla téměř u konce. Když jsme se prodírali kytkama zpátky k autu, obdivovali jsme všudypřítomný australský bordel. Je to taková skoro tradice, nikdo tu nic nevyhodí, všechno si nechají. Na stolečku bota, pod plachtou plesnivá matračka a křišťálový zrcadlo, malá gorila a květináč s kaktusem. Několik železničních vagónů ukradených i s kolejnicemi, kde bydlí příležitostní zahradníci - vrahové. Přemýšleli jsme, jak to dělají, když vášnivě souloží, jestli se vlak náhodou po kolejích nerozjede. Pak jsme objevili, že pro tento případ jsou vagóny zajištěny klíny (těmi na kolejích). Kolem každého železničního vagónku se vrší hromady prázdných flašek od piva. Nic dalšího jsme už z té slavné zahrady nevydojili, tak jsme odjeli zpátky do města.


Kdybych byl Vladimírem Boudníkem, založil bych tu v Austrálii nový umělecký směr - Korozismus.


Najatí zahradnící tu bydlí ve vagonech, a aby to přežili bez vzájemnýho vyvraždění, tak pijou pivo. Ale nic nevyhodí, ani ty flašky. Všecko skladujou. Možná chtějí mít přehled o vypitém.


Bez farmářek alias bušmanek jste v Austrálii odvaření a neznamenáte zhola nic. A kdo je má, stará se o ně vzorně. I ti největší lempli si je sem tam vypucujou.


I když to nefunguje, stejně to nevyhodí.


Prej Buddha to tu hlídá, hovnajs, já gorila.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


To ne já, to moje Shauma.

  • Láska může fungovat jako mocné analgetikum. Zjistil to neurolog Sean Mackey ze Stanfordovy univerzity, který se zabývá zkoumáním, jak se v našem mozku vytváří dojem bolesti. Pomocí magnetické rezonance přišel na to, že úlevu od bolesti u zamilovaných přináší aktivace mozkového centra zvaného nucleus accumbens. Tato oblast se aktivuje při prožívání slasti, když se člověk směje, ale také při strachu či drogové závislosti.

  • Vrozená ztráta zraku je pro postižené osoby velkým handicapem. Příroda se jim ho však často snaží vynahradit tím, že vylepší ostatní smysly. Američtí neurologové objevili jeden ze způsobů, jak k tomu dochází. Důležitou součástí našeho vnímání okolního světa je i schopnost přesně lokalizovat předmět v prostoru. Tomuto úkolu se věnuje část mozkové kůry zvaná vizuální kortex. U slepých lidí se však část vizuálního kortexu aktivuje, když řeší úkoly spojené se sluchovým či hmatovým vnímáním. Výzkumy ukazují, že mozek je dostatečně plastický, aby analyzoval vstupy, které přišly prostřednictvím různých smyslů.

  • Návštěvníci Berlínského muzea současného umění si od 5. listopadu budou moci objednat noc v instalaci vytvořené Carstenem Hoellerem. Instalace, jejíž součástí je hotelový pokoj vznášející se na plošině ve tvaru houby, umožní hostům „ponořit se do světa somy“, jak uvedlo muzeum. Soma je kouzelný nápoj, který má podle víry védických nomádů schopnost uzdravovat, osvítit a otevřít cestu k duchovnu. Výstava je věnovaná způsobům dosažení osvícení a roli, kterou mají ve společnosti věda a mýtus.

  • Letíme za Honzíkem do Irska.
  • K obědu jsme v neděli měli moc dobrýho kapra, kterýho jsem za 230 korun ulovil na farmářských trzích v Počernicích. V Austrálii jsme si na to docela zvykli a jezdili jsme do Lismore na Organic Markets skoro každé úterý. JE to takové milé setkání bez spěchu a bez zamračenců. Tady v Počernicích jsem byl poprvé, ale mile mě překvapilo, že ten farmářskej duch je tam taky maličko cejtit. Žádný nasraný ksichty.
  • Koupil jsem tam i skvelej držkovskej kulatej chleba, velkej jako prase.
  • A domácí jogurt a tvaroh.
  • A taky poslední červenej burčák.
  • Olina se z něho nakonec posrala, což prý je burčačí charakteristická vlastnost. A kdo se neposere, dělá chybu.

 

australia

Hell a spol

australia

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

V sobotu jsem si telefonoval s Borískem a povídali jsme ssi o všem možným, bylo to moc příjemné povídání.
Asi v půlce toho nezávazného žvatlání mi najednou Boris do telefonu z Austrálie do Prahy řekl:
"Dědečku, přinesl bys mi prosím tě z kuchyně hrnek vody?"


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
BaselitzŘecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.
BaselitzJosef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010) Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním "legionářským" cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno. Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

Sudek

Vladimír Fuka - Deník
Výtvarníkovi Vladimíru Fukovi bylo v roce 1952 šestadvacet let. Měl to však v hlavě srovnané již velmi dobře. Žádné modrokošilácké juchání, žádná ideologická zaslepenost, žádný krutý idealismus. Stýkal se v přísném soukromí s okruhem spřízněných duší: s Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem, Janem Rychlíkem, Janem Hančem, Emanuelem Fryntou.


Sudek

Jan Mlčoch, Vladimír Birgus: Česká fotografie 20. století
Kniha, která vychází paralelně v češtině a angličtině, poprvé v tak velkém rozsahu představuje hlavní tendence, osobnosti a díla české fotografické tvorby celého uplynulého století. Obsahuje 517 reprodukcí, jež zahrnují jak mnohokrát viděné nejvýznamnější fotografie a fotomontáže, tak i práce, které byly dlouho zapomenuty anebo dosud vůbec nebyly publikovány. Je seřazena do sedmnácti kapitol a doplňuje je obsáhlá chronologie nejvýznamnějších událostí v české fotografii 20. století.
Vydalo nakladatelství KANT.


Baselitz

Nové album Jacksona Garretta nazvané Speechless je unikátní už tím, že umělec, který se objevil v titulu, na desce vůbec nehraje. Garret pro album napsal dvanáct skladeb, ale jeho hudbu hraje skupina talentovaných muzikantů: Steve Madaio (trubka), Kenny Meier (trombón), Pat Rizzo (saxofon), Steve Neilen (bicí), John Pagels (kytara), Marty Steele (klavír) a Jeff Stover (basa). Hudba na desce je rozmanitá s vlivy latinských rytmů či moderního jazzu. Přesto jde o velice zvláštní směsici, která posluchače rozhodně upoutá.

  • Bolesti se vyhneme jen sotva, ale je jen na nás, jestli budeme trpět.“ (Haruki Murakami)
  • Ještě do 27. 10. je možno v Městské knihovně v Praze (pobočka Bohnice) navštívit výstavu Nakladatelství Portál, které letos slaví 20 let od svého vzniku. Čtenáři si tam mohou prolistovat stovku knižních novinek i osvědčených stálic.
  • V pondělí 25. října v 19 hodin se ve velkém sále Ústřední knihovny koná předpremiéra nejnovějšího dokumentu režiséra Víta Janečka. Snímek je sondou do situace Mongolů žijících v Čechách.
  • Kina:
    28.10. – Aero – Filmový klub –
    Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Jeden život – tisíce cest.) (20:30)
    25.-31.10. – Evald –
    Projekt Frankenstein (režie: Kornél Mundruczó, Maď./Něm./Rak., 2010, 105 min. Drama) (Hlavní hrdina sedmnáctiletý Rudi se vrací po letech domů a doufá, že u matky nalezne lásku i odpověď na to, kdo je jeho otcem. Není tam ale vítán a jen shodou okolností se ocitne na konkursu, kde známý filmový režisér hledá nové tváře pro svůj film. Tichý a zvláštní mladík tvůrce zcela ohromí.) (19:00, 21:00)
    25.10. – Oko –
    Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (20:30)
    28.10. – Oko –
    Na cestě (režie: J. Žbanicová, Bosna a Hercegovina/Něm./Rak./Chorv., 2010, 110 min. Drama) ("Na putu" v bosenštině znamená být na cestě někam, má to však i duchovní význam, který odkazuje k hledání vnitřního já nebo k osobě, jež se rozhoduje o něčem velmi důležitém, o zásadním životním kroku.) (20:30)
    31.10. – Oko –
    Na východ od ráje (režie: Elia Kazan, USA, 1955, 112 min. Drama) (Kazanův film je adaptací stejnojmenného románu Johna Steinbecka, který v moderním zpracování biblického příběhu Kaina a Abela vypráví o životě kalifornského farmáře Adama Traska a jeho dvou synů. ) (20:30)
    25.10. – Ponrepo –
    Paraplíčka z Cherbourgu (režie: Jacques Demy, Fr., 1963, 85 min. Drama) ("Co je v naší dnešní kultuře tabu, nerado se to vidí a je to zapovězeno, to není sex ani chtíč. Co se nesmí dát najevo, to jsou city." Roland Barthes ) (20:00)
    27.10. – Ponrepo –
    Světový den audiovizuálního dědictví – Den otevřených dveří NFA (16:00)
    25.10. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Mark (režie: Mike Hoolboom, Kan., 2009, 70 min. Dokument) (Významný kanadský autor experimentálních filmů a spisovatel bude v české premiéře promítat svůj poslední snímek Mark – elegický portrét svého přítele a spolupracovníka Marka Karbusického, který v roce 2007 spáchal sebevraždu. Film Mark neokázalým způsobem spojuje fotografické momentky z dětství, found footage a rozhovory s přáteli Marka Karbusického a jeho rodinou a jeho dlouhodobou partnerkou, transsexuální performerkou Mirha-Soleil Ross. Snímek mapuje obrysy života „v pozadí“ a objevuje stopy, které Mark zanechal v komunitě kolem sebe.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    do 4.12. –
    Mezinárodní festival outdoorových filmů, 25 měst (info: http://www.mfof.cz/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    27.10. –
    Agharta – Robert Rovina Group (21:00)
    28.10. – Agharta
    – Martin Brunner Trio (21:00)
    29.10. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    31.10. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    26.10. –
    Blues sklep – Eliška Ptáčková and Acoustic Sound (21:00)
    27.10. – Blues sklep – Jazz Rabble, Aneta Kováčová (21:00)
    28.10. – Blues sklep – The Update (21:00)
    29.10. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    25.10. –
    Domov Sue Ryder – Jazzový podvečer – Jazz s.r.o. a Olina Patková (18:30)
    25.10. –
    Jazz club U staré paní – Balzar Robert Trio (20:30)
    27.10. – Jazz club U staré paní – Ondřej Kabrna (20:30)
    28.10. – Jazz club U staré paní – Rosťa Fraš Q (20:30)
    28.10. –
    Jazz Dock – Mocca Malacco (22:00)
    29.10. – Jazz Dock – The Jonathan Gaudet Hot Three (19:00)
    29.10. – Jazz Dock – Son Caliente (22:00)
    30.-31.10. – Jazz Dock – Claire Michael Quartet (22:00)
    27.10. –
    Jazzboat – Vacík Miloš – Tam Tam Orchestra (20:30)
    28.10. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
    24.10. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    25.10. –
    Reduta – Ruchadze band (21:30)
    28.10. – Reduta – Volf Jazztet (21:30)
    29.10. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    30.10. – Reduta – Martin Kratochvíl a Tony Ackerman (21:30)
    31.10. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    26.10. –
    Stará Pekárna, Brno – Blan B (20:00)
    27.10. – Stará Pekárna, Brno – Sixin (20:00)
    31.10. – Stará Pekárna, Brno – Tarapaca Jazz (20:00)
    26.10. –
    U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    27.10. – U malého Glena – Jamie Marshall & Dani Robinson (21:30)
    28.-29.10. – U malého Glena – Filip Gondolán Band (21:30)
    31.10. – U malého Glena – Hubert Hofherr & Bottomline (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Mám své vlastní smutky, lásky, potěšení; a ty máš zase své. Ale smutek, radost, touha, naděje, láska, to vše patří nám všem, ve všech dobách a na všech místech. Hudba je jen prostředníkem, díky kterému tyto emoce cítíme v jejich univerzálnosti.“ (H. A. Overstreet)

    31.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Chico & The Gypsies (18:00, 20:45)
    31.10. – Konserthuset, Stockholm, Švédsko – Chick Corea & Trondheim Jazz Orchestra (19:30)
    25.10. – Blue Note New York, USA – Nikki Yanofsky (20:00, 22:30)
    18.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Freddie Redd Quintet (21:00, 23:00)
    26.-29.10. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Stacey Kent (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 28.10. – Svatováclavský hudební festival (info:
    http://www.shf.cz/)
    do 20.11 – Kytara napříč žánry (info:
    http://www.kytaranapriczanry.cz/)
    do 21.11. – Struny podzimu (info:
    http://www.strunypodzimu.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Tanec dokáže do hudby přinést další dimenzi – polyfonní, nejen monofonní ilustraci toho, co slyšíme.“ (Michal Záhora)

    26.-27.10. – Alfred ve dvoře – I as on me de a (režie: Petra Tejnorová) (Zajímá nás, jak funguje katarze – scénicky, ale i v současném světě vůbec. Co je očištění od zlých emocí pro člověka a může-li se mu jej dostat.) (20:00)
    27.10. – Alfred ve dvoře, hostuje D.I.S.Harmonie –
    Vyšší boty za nižsí cenu (D.I.S.Harmonie servíruje divákům ve svých improvizacích obyčejné i bizarní příběhy vznikající až na místě, bez jakékoli přípravy. Čtyři herci a jeden hudebník pobaví a překvapí každého, kdo je ochoten s nimi sdílet adrenaline nenazkoušeného divadla.) (20:00)
    31.10. – Alfred ve dvoře –
    Mladé šelmy v komiksové kůži III. (Potřetí se můžete těšit na osvěžující filmově-divadelní koktejl namíchaný z expresivních komiksových ingrediencí. Žánr komiksu se v Česku dostává z undergroundu a začíná fungovat jako plnohodnotné moderní médium schopné nést jakýkoli obsah. Přesvědčte se sami, jak se mu to daří ve spojení s plátnem a jevištěm.) (20:00)
    25.10. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Česká taneční platforma –
    100 Wounded Tears (Příběh o sedmi postavách, vytahujících z našich útrob ďábla za ocas a předvádějící jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení, drsnější i v tom, že se nejedná o fikci, ale zobrazuje skutečný svět za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.) (20:00)
    26.10. – Divadlo Ponec –
    Ala III. (choreografie: Lucia Kašiarová) (Sólová skica na hranici reálné a divadelní akce na téma bytí umělce na jevišti. Výsledným tvarem je měnící se surrealistický obraz vytvořený na základě propojení promyšlené akce a náhlého vnuknutí.) + Resonance (choreografie: Michal Záhora) (Projekt skupiny Nanohach, který byl realizován v koprodukci s britským souborem Scottish Dance Theatre v Dundee. Hodina smyslů, vhodná pro ty, kteří se chtějí posadit a vychutnat si výjimečné tancování doplněné malebným osvětlením, atmosférou hudby a krásnými kostýmy.) (20:00)

  • Festivaly tance a experimentálního divadla:
    30.10.-6.11. – Komiksfest!2010, Praha (info:
    http://www.komiksfest.cz/)
  • Divadla:
    „Čím promyšleněji jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda.“ (Friedrich Dürenmatt)

    26.10. – ABC – Samuel Adamson posle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režisére o hledání naděje a mnoha konvenčních i šokujících podobách lásky.) (19:00)
    28.-29.10. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.)
    (19:00)
    29.10 – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“)
    (19:30)
    30.10. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...)
    (19:30)
    26.10. – Divadlo Archa, hostuje HaDivadlo – Jiří Havelka: Indián v ohrožení (režie: Jiří Havelka) („Pravý Čerokí prý věří, že ať je kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru.“) (20:00)
    26.10. – Divadlo Bez zábradlí – Jean-Claude Carriére: Terasa (režie: Karel Heřmánek) (Jedna z nejúspěšnějších komedií přelomu tisíciletí o absurditách našeho života.) (19:00)
    27.10. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, jak těžký je herecký chlebíček, ale zároveň je to veliká legrace. Napsal ji člověk, který divadlo důvěrně zná a má je rád, sám překládá Čechova, a tak dokáže do humorného děje zapojit i soucit s tvrdým hereckým životem.) (19:00)
    28.10. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.)
    (20:00)
    31.10. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.)
    (20:00)
    25.10. – Divadlo Na zábradlí – Radka Denemarková: Spací vady (režie: Slobodanka Radun) (Hlavními postavami, s nimiž si po smrti nikdo a nic neví rady, a proto uvízly v mezipatře, jsou Sylvia Plathová, Virginie Woolfová a Ivana, zvaná Madam T. V životě psaly, teď z listů svých knih vaří a čekají, až nějaký hlas zavolá jejich jméno, až někomu živému budou skutečně chybět.) (19:00)
    27.10. – Divadlo Na zábradlí – Friedrich Dürenmatt: Komplic (režie: David Czesany) (Mrazivá detektivní komedie o vše prorůstající korupci. Věnováno Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Jana Kubiceho.) (19:00)
    28.10. – Divadlo Na zábradlí – Nebe nepřijímá (režie: David Czesany) (Inscenace složená z krátkých her, které přímo pro tento projekt napsali přední evropští dramatici D. Drábek, D. Gieselmann, V. Klimáček, J. Penhall a F. Richter. Jejich tématem je rychlé tempo dnešního světa a letiště jako symbol tohoto životního stylu. Je to místo setkávání kultur i jednotlivců, místo, které symbolizuje rychlost, flexibilitu, ale také ztrátu identity. Místo mimo čas a prostor.) (19:00)
    26.10. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.)
    (19:00)
    29.10. – Divadlo Pod Palmovkou, hostuje Divadlo v Dlouhé – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.) (19:00)
    27.10. – Divadlo Ungelt – Friedrich Dürrenmatt: Play Strindberg (režie: Hana Burešová) („Šťastné manželství je malér. Manželství je vůbec malér.“) (19:00)
    30.10. – Divadlo Ungelt – Jeffrey Hatcher: Picasso (režie: Jiří Svoboda) (Napínavý příběh o Pablu Picassovi předvedeném v okupované Paříži německými vojáky před vyšetřovatelku, která po něm žádá autorizaci tří jeho obrazů. Probuzené vzpomínky, tajemství, která hlavní postavy skrývají dlouhá léta...)
    (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 28.10. – Nad Prahou půlměsíc, 2. ročník festivalu orientální kultury, Praha (info:
    http://www.czech-arab.org/)
    do 28.10. – Čekání na Václava, Hradec Králové (info:
    http://www.klicperovodivadlo.cz/)
    do 5.12. – České divadlo 2010, Praha (info:
    http://www.ceskedivadlo.cz/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


 

Od učitele matematiky k učiteli národů

Všichni příznivci Divadla Járy Cimrmana jistě s radostí přivítali knihu z nakladatelství Fragment věnovanou jednomu nedávno zesnulému výbornému herci, režisérovi, scénáristovi, dramatikovi a hlavně báječnému člověku. Novinka se jmenuje LADISLAV SMOLJAK, HRAJÍCÍ, BDÍCÍ, a přináší více než 80 fotografií ze Smoljakova cimrmanovského působení, mezi nimi i tu, k níž patří text hovořící o tom, že příště přijde jiný sekáč, který se nezakecá. Ten bohužel přišel a nám nezbývá než poslouchat nebo na videonahrávkách sledovat hrajícího pana režiséra a jeho team, a také si prohlížet právě tyto fotografie, k nimž průvodní slovo napsal kolega a spoluautor Zdeněk Svěrák. Na snímcích najdeme i další dvě osobnosti, které už odešly s tím pánem v buřince a s kosou – Jaroslava Vozába a Vladimíra Svitáčka. Knížka, o jejíž grafickou úpravu se postarali otec a syn Weigelové, by měla mít do roka pokračování zachycující i další – tedy mimocimrmanovskou – činnost Ladislava Smoljaka.
Ivan Kott

!No, nekupte to!

Ve čtvrtek 4.11. v 19h. v Divadle RADOST(Bratislavská 32) můžete opět po delší době navštívit krásné a poetické představení Aucassin a Nicoletta! Tentokrát s výhodou: ke vstupence za pouhých 70.- Kč obdržíte další vstupenku zdarma!
Více na www.divadlo-radost.cz

Tour de Zavadil v Provence

Ve středu jsme vyjeli znovu do Plan de la Tour, tentokrát ne autobusem, nýbrž kolmo, krásnou silničkou přes horu. Hned zkraje Plan de la Tour Jirka objevil velkou budovu, kam se vozí hrozny na drcení.

Francouzi nejsou žádní troškaři, hrozny vozí v nákladˇáčcích, nebo na traktorech s vlečkou a sypou je do obrovskýho drtiče. Jaký je další proces, to už jsme bohužel neviděli.

Dali jsme si čerstvý pečivo (chleba s ořechy a nebo s černými olivami) u pekaře a taky kafíčko v mrňavé hospůdce, kde měli na jídelníčku bretaňské crepes a galletes (ty první jsou se sladkou náplní, druhý se slanou).

Vrtalo nám hlavou, jakými stroji se sklízí hrozny a měli jsme štěstí, protože hned při výjezdu z městečka jsme zažili sklizeň na vlastní oči.

Za strojem toho zůstává na vinici ještě docela hodně, jestli to pak ještě obírají ručně, to jsme nezjistili.

Moravští vinaři by asi zaplakali při pohledu na vrchovatě naložený náklaďák, který se při otáčení na silnici naklonil tak, že se sypaly hrozny a šťáva ze dna tekla na silnici. Jeli jsme pak po té lepkavé stopě a kola na silnici mlsně mlaskala...

Toho dne jsme dojeli až do města Vindoban, cesta vedla nádherným údolím, pořád mírně z kopce. Podle ukazatele 10 km, ve skutečnosti 17.

Ve Vindoban jsme se podívali na dědky hrající petang, zakoupili novou kartu do foťáku, načež jsme zjistili, že doma v Brně zůstala baterka i s nabíječkou.

A najednou bylo docela pozdě a před námi docela dlouhá cesta, nejkratší vedla po hlavní silnici a nebyla nejpříjemnější. Ve společnosti aut, náklaďáků a autobusů jsme k večeru vystoupali do La Garde-Freinet – to už nebyl ani čas na bloumání po městečku.

Ale slíbili jsme si, že tam ještě přijedeme a městečko si užijeme.
Když se bydlí u moře, návraty z výletů jsou optimistické, protože domů se jede z kopce. Přestaly nám vadit i auta, hlavně, že se jelo rychle a zatměli jsme jen trošku.

Dnes už toho víc nenapíšu, poněvadž jsme byli na koncertě Mozart Group a docela těžko se soustředím. Vrací se mně momenty z koncertu, do toho Jirka pouští jejich DVD a já musím odbíhat, protože jsou na něm věci, které na koncertě nebyly. Minule jsem uvedla chybně polský název kapely, správně je to Grupa MoCarta. Pánové nezklamali, zažili jsme okouzlující a osvěžující, dá se říct i léčivou smršť hudební srandy. Byl to NÁŘEZ!!!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

17. 10. 2010 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš