Tonda
(to tu zabalil)


Já se na to vykašlu. Už zase prase hlásí odchod dobrýho člověka. A furt tomu není konec. Já vím, tohle se děje pořád a nikde není žádnej seznam kdy a proč. Prostě se tyhle věci dějou. Jenže já si na to pořád nemůžu zvyknout. Nechci bejt z žádnýho odchodu smutnej. Nechci z toho dělat tragédii a chci se na to dívat jako indiáni, že vlastně by člověk kvůli takovejm věcem smutnej bejt neměl. Tak jo, nejsem smutnej (ale trochu kecám).

Tonda si odejde a nikdo na to není připravenej, myšlenky poletujou jak motejlové a vzpomínky potrhané se na chvilku zatřepou, udělají v hlavě bordel a zase zmizí.
S Tondou jsme se seznámili velice brzo po tom, co jsme si tu postavili panelák a Helča začala chodit do místní školy. No, vlastně to bylo o něco později, až na tuhle školu po roce 1989 nastoupila i Olina jako učitelka angličtiny. A tak se stali Tonda s Olinou kolegové.
No a protože Tonda je družnej, má rád společnost, zábavu a věci kolem jídla, a zábavy u nich na zahradě jsou pro to jako stvořené, museli jsme se seznámit.

Tonda byl vždycky prostorově i akusticky nepřehlédnutelnej, nepřeslechnutelnej. Když zařval, bylo to slyšet přes hory a doly.

Všecko, co bylo spojené s jídlem, Tonda zbožňoval. Nikdy jsem neviděl nikoho tak zamilovanýho do syrovýho masa na dřevěným prkně. Ostrým nožem maso krájel, v očích pocit návštěvníka ráje. Tonda byl skvělej kuchař.

Veselá kopa a nebezpečnej ve svých nápadech, jak si z někoho udělat srandu. Miloval společnost a pokud možno velikou. A proto se u nich odehrávaly každoroční slavnosti na konec školního roku. Spojeno samozřejmě s delikatesama a hudbou. Zábava se vždy protáhla hluboko do noci.

Marta měla svatbu a oslavovalo se ve školní jídelně, to bylo často Tondovo teritorium. Výborná kuchyně, teda jako cimra s vařičema a hrncema, aby se dalo nějaké jídlo uklohnit. Vzpomínám na jinou veselou zábavu, když v jídelně Tonda slavil padesátiny. Všude samé dobroty, pečené selátko, Tonda se snažil a posháněl. Spousta lidí. Jeho žena Alena si vzala slovo a pronesla slavnou větu: Jezte, pijte, oslavujte, to všechno já, a rozmáchla ruce po mísách a dobrotách.

Tonda miloval společnosti, ale i televizi. A protože už jako hodně dospělej hůř slyšel, konečně byl to přece učitel a učitelé musí mít problémy se sluchem, jinak by tu profesi ani nemohli dělat, poslouchal televizi hodně nahlas. Když jsem někdy běžel kolem jejich domečku a stavil se jen tak naslepo, narazil jsem na Tondu, jak pololeží u televize, která děsně nahlas vyřvávala, a on sledoval nějakej sport. Miloval sport. Teda v televizi. I když mi malej Tonda vyprávěl na té rozlučkové párty, že táta dokonce běhával i jizerskou padesátku. A mně to ani nepřekvapilo.

Jo, žrádlo, to je ta největší slast. Tonda nepřipravoval jen čerstvá jídla, on strašně rád zavařoval. Jeho věhlasné okurky mi dělají sliny i teď, když o nich píšu. Jo, teď jsem si vzpomněl, nakládával houby, ale něco tak dobrýho jste možná ani nikdy nejedli.

Já asi ani moc na žrádlo nejsem, ale u Tondy to nešlo. Nějak uměl člověka zblbnout. Když pak později kvůli své cukrovce byl ochuzen o radost žrát všecko, tak mu zbylo to samotné kuchtění a stále měl ten blaženej výraz při úpravě a přípravě jídla. Když jsem se nachomejtl v okamžiku, kdy něco zrovna dodělal, dovařil, dotvořil, vítal mě radostně slovy. Rouši, to je dobře, žes přišel. Udělal jsem úžasnou huspeninu, pojď si sednou, já ti kousek nachystám. A hned začal kolem mě poskakovat, na talíř mi nakrájel šíleně voňavou huspeninu, nakrájel úhledný kolečka cibule, vyndal odněkud ocet, pocintal, vyndal čerstvej chleba, a ukrojil tři krajíce. Mohl jsem na něm oči nechat, jak u toho vypadal šťastně. A pak jen řekl: "Žer, Rouši, žer, já to nesmím a doma to nikdo nežere." A běda, kdybych něco nechal. A pak, až jsem měl dojezeno, vykřikl: "Ale já jsem ti k tomu zapomněl nakrájet moje nové, čerstvě udělané nakládané okurky, ty musíš ochutnat!" a chtěl mě zabít další várkou huspeniny.

Všecko, co bylo nějak spojené s jídlem, miloval. Třeba i příbory umejval a utíral s láskou, protože jsou nástrojem k jídlu potřebným.

Chodit za Vackama na nečekané přepady byla moc fajn činnost.

Tonda míval na hlavě tři poslední šedivý a dlouhý vlasy. Přesně uprostřed pleše. Všechny je měl pojmenované. Ale pamatuju si jen jednoho vlasa. To bylo totiž tak. Tonda vyučoval na místní základce biologii a pozemky, nebo jak se to jmenovalo. A většina žáků ho milovala. Protože byl veselej, byla s ním sranda. A jeden z žáčků najednou čumí na Tondovu hlavu a volá překvapeně, co to tam máte a von jim vysvětlil, že to je ten a ten a Ferda (to je to jediný jméno, které si z těch tří bráchů pamatuju).

A pak, v jiné hodině, to už byl Ferda a jeho dva bráškové profláklí po celé škole, najednou volá žáček do ztichlé třídy: "Jé, pane učiteli, stojí vám Ferda."

Tonda miloval zábavu. Hrávával s Olinou a malým Tondou mariáš a byl šťastnej.

No a tady jsme spolu, snad jediná fotka společná.

Tonda byl děsně pracovitej a taky kutil. Uměl skoro všecko, ale nejraději pracoval se dřevem. S jakýmkoliv dřevem. Pozorovat Tondu, když vyráběl krmítka pro ptáčky, to byla skoro stejná radost jako huspenina. Teda to trochu kecám. Ale vypadal u toho spokojeně.

Jedna z rodinnýho albíčka, Když si Tonda Alenu bral.

Taky rád nakupoval. Najednou se sebral a odjel do Makra, kde bloudil uličkami se zbožím. Uměl vždycky výhodně nakoupit a z levných nákupů měl velikou radost. Byl jsem s ním asi třikrát v obchoďáku a obdivoval jsem, že ho to baví. Mě totiž obchoďáci doslova ničí.

Jedna velmi vydařených historek bylo mejdlo na konci školního roku. Sešla se tam celá ta školní partička a pili, zpívali a veselili se. I Roušovna. Věděl jsem, že je v dobrých rukou, tak jsem si v klidu dělal doma svoje. Pak zazvonil telefon. Podroušený Olinin hlas se mi snažil cosi sdělit. Vyrozuměl jsem, že se mě ptá, že až to u Tondy rozpustí, jestli bych pro ni nepřijel autem, to jsme ho ještě měli (to auto). A já že jo, jestli už mám jet, ale ona zamumlala, že ne, že mi pak zavolá. Tenhle veselý hovor se pak opakoval hodinu co hodinu čím dál podroušenějším hlasem. Ale už jsem tušil, co mi Olina asi říká, tak jsem dycky jen řekl, že jo, ať pak teda zavolá. Nakonec zavolal Tonda a vesele mi říkal: "Hele Rouši, přijeď si pro Olinu, trochu se ti ožrala." Tak jsem jel. Vypadala hodně zřízeně. Do schodů šla v hlubokém záklonu a až do rána seděla v obýváku s lavórkem mezi koleny a úpěla.
Ráno nastal poslední den školy a málem i Olinin. Hlava ji bolela jako střep. Rozdávalo se vysvědčení a děti byly nastoupený na sluníčku před učitelským sborem a Olina chcípala. Kdyby byla třídní a musela by předat výzo, určitě by spoustu svých žáků svým kořalím dechem zabila. A Tondovi se to zase líbilo a rád o tom pak vyprávěl.

Dědeček hříbeček sleduje.

Ale Tonda mi taky jednou skoro zachránil život. Když jsem před mnoha již lety jel z práce domů na kole, podařilo se mi, že mě sejmulo nějaké auto. Jak se to stalo, nevím, dodnes je to pro mě černá skříňka, kterou jsem nikdy nenašel. Instinkt zraněnýho zvířátka mě ale nenechat uhynout a já jsem se dopotácel z místa nehody i s kolem za Tondou a Alenou, protože bydleli nejblíž. S dírou v hlavě a od krve si mě Tonda naložil do auta a odvezl kamsi za švadlenkama do nemocnice, kde mi tu díru sešili. A zavolal Olině, ať si mě převezme. Takže Tondo znova, já už nevím pokolikáté, ti děkuju, že ses o mě postaral, i když jsem ti trochu zasral auto vlastní krví.

Jednou jsme byli s Vackovejma na nějakém týdenním výletě v Jizerkách, nebo v Krkonoších, to už nevím přesně. Jen vím, že to pořádala Tondova a tenkrát ještě i Olinina škola. A protože jsme byli i s naším pejskem a v ubytovně pejsci bydlet nesměli, bydlela s ním Olina v nějakém domečku na privátu poblíž. A pak dva pokoje pro zbytky rodin. Tonda s Alenou s sebou měli malýho Tondu a my s Olinou Honzu a Jirku. Jsou zhruba stejnýho věku. Tonda se vleze mezi Honzu a Jirku věkem. Když se rozdělovaly pokoje, tak najednou Tonda pronesl slavnou větu: "Hele Rouši, já musím po obědě spinkat a malej Tonda by mě rušil, vem si ho na pokoj ty, tobě to vadit nebude. A tak jsem bydlel na pokoji se třema děsnejma grázlíkama, kteří hulákali, dělali bordel, mlátili se polštářema, mezi nohy si přivazovali peřiny s tím, že jsou to pleny, a říkali jim plenenky. Zzatím co se ti tři banditi snažili zničit ubytovnu, velkej Tonda po obědě spinkal.

Tonda byl ohromnej houbař, jakmile začaly houby rašit, vyrážel autem do lesa a vozil stovky hub, které pak hodiny a hodiny přepečlivě pucoval a krájel a zavařoval. A byl u toho šťastnej.

Takovou košili jsem jako malej měl taky, říkalo se jí švédská košile, ale vůbec nevím proč.

Kolegové a osa zla.

Tonda měl pietní kouteček hned u své milované školy. Učitel školy vedle učitele národů.

Tu smutnou zprávu jsem hned zatepla prásknul i Heleně a Honzovi a Jirkovi, protože to byl i jejich učitel. Měli ho moc rádi. A taky se za Vackama rádi stavovali.

Tonda byl hodně oblíbenej učitel.

Milada s Olinou. I Miladini oba kluci chodili do stejné školy a Vacka jako učitele zažili. Tonda je nezapomenutelnej.

Helča mi napsala, že mi napíše pár vzpomínek na pana učitele Vacka. Na Tondu.

Tondovy věhlasné okurky nás provázely i na jeho posledním rozlučkovým mejdanu. K dispozici byl ročník 2013 a 2012. Tonda nebyl troškař, většinou zavařoval tak dvě stovky sklenic. Jejich sklep je plnej zavařenin, okurek, hub a dalších dobrůtek.

Helča vzpomíná: Tonda mě učil na druhém stupni základky. Jak stárnu, tak se mi spousta zážitků ze střední školy ukládá do šuplíčku, ke kterým nemám tak jednoduchý přístup. Paměť buď předstírá lenost nebo amnesii, nebo prostě pro zachování rovnováhy některé zážitky ustupují do pozadí, aby daly přednost zážitkům novějším. Když si však vzpomenu na Tondu, hned se mi vybaví spousta drobných veselých příhod, ve kterých hraje Tonda podstatnou roli.
Jeden z nezapomenutelných zážitků je moment, kdy Tonda procvičoval hod předmětem do dálky na cíl. Byli jsme třída plná užvaněných děcek, a častokrát se stalo, že jsme napomenutí učitele buď nevnímali, nebo ignorovali, nebo tak nějak oboje. Tonda, aby nemusel vstávat ze židle, situaci řešil po svém. Vzal cokoliv, co mu přišlo pod ruku, a mrštil tím směrem k ukecanému provokatéru. Občas to byla křída, občas houba na tabuli, občas třeba i jen zmuchlaný papír. Často se netrefil, ale předmět, který prosviští těsně vedle žákova ucha, většinou docílil kýženého výsledku – ticha. Jednou jsem měla to štěstí, že se Tonda trefil. Byla to houba na tabuli a byla krásně nacucaná bílou křídovou vodou. Rozplácla se mi na ksichtě jako sněhová koule a po obličeji mi tekly čůrky bílé vody. Celá třída se chechtala, Tonda taky, a pak řekl: Helčo, promiň, já se vlastně ani trefit nechtěl. Byl to opravdivý gentleman.

Tondova vnučka Karolína je malej divokej čertík.

Tondův kamarád, kterej vypadá trošku jako jeho bratr.

Tak dědo, na věčný zdraví. A měj se tam krásně.

Malej Tonda se tak stal Tondou velkým, ale já si ho nechám v mobilu pod heslem "Malej Tonda"

A Helča vzpomíná dál: Jindy zase, když jsme měli pozemky, tak nás posadil do záhonku a říkal: Tak tady mi vytrhejte ten plevel. Nesměle a potichu jsme se zeptali, co že je plevel, a co že není, ale to už Tonda neslyšel, protože v pařeništi ošušňával rajčátka. Už nevím, kdo to se mnou v tom záhonku seděl, ale vím, že já jsem raději hledala čtyřlístky, a onen další člověk vytrhával ze záhonku všechno zelené, co mu přišlo pod ruku. Když to Tonda objevil, zježily se mu vlasy hrůzou, obličej mu zpopelavěl, a přes celou zahradu zařval: „Ježiš Marjá, to byly ředkvičky a kedlubničky, ty se prosím tě nikdy nehlaš na hnojárnu.“

Minuta ticha za Tondu.

Věrní Tondovi kamarádi z dob pořádání letních dětskej táborů mu přišli zahrát jeho milovaný písničky. A pěkně se při tom rozparádili.

Helča vzpomíná potřetí: Když jsem základku skončila a stala se ze mě velká holka, co chodí na střední, tak jsem občas Tondu vídávala v okruhu svých žáčků, když jsem občas chodívala za Olinou – toho času též učitelkou na té samé základce. Vždycky se na mě strašně krásně usmál a ptal se, jak se mám a co je novýho. Tykali jsme si a to mi všichni žáci ze základky hrozně záviděli a já jsem si připadala hrozně dospěle a důležitě.

Teď mi vytanula na mysli ještě jedna typická Tondovina. Často si někam založil brejle a nemohl je najít. To se pak ozval jeho hromový, na stovky metrů dunící hlas: "Alenoooooo! Kam jsem si dal brejle????!!!"

A jedna vzpomínka od Jirky: Jirka vypadal jako malej zmatenej andílek, když začal chodit do školy. A protože do stejné školy chodil i jeho brácha Honza, stávalo se, že si je sem tam někdo spletl. Přestože byli od sebe dva roky, vypadali, že jsou dvojčata. A jak se tak jednou Jirka poflakoval mezi školou a školní družinou, vystartoval na něho Tonda halasně: "A ty seš čí!!!" Jirka se celej polekal a špitl: "Olinin." A to mu už pak zůstalo. Tonda mu už jinak neřekl. I když už je Jirka velkej. Tonda vlastně přesně nevěděl, jestli je Jirka Jirka nebo Honza, ale věděl s jistotou, že Jirka je Olinin.

"Holky a kluci" hráli neúnavně až skoro do dvou hodin v noci, Tondovi se to určitě moc líbilo. Běžel jsem ztemnělou krajinou domů a vzpomínal na všecky krásný historky spojený s kamarádem Tondou.

Tondo, ty lumpe, takový překvápko jsi nám všem připravil. Ale jo, co naděláme, stejně se tam jednou zase sejdem a pokecáme a tak. Ale víš co? Kvůli tomu tvýmu odchodu z tohoto do tamtoho světa jsi mě donutil prohrabat se archivem, ne všecky fotky s tebou jsem našel. Spousty z nich ještě číhají na nějakou náhodu, až vyplavou. A tak jediné, co mě na tom tvém odchodu smutně potěšilo, dá-li se to tak říct, že jsem našel tuhle nádhernou fotku, kterou doteď nikdo nikdy neviděl, a přitom ty jsi na ní celej ty. Se vším všudy. Tuhle fotku budu mít hooodně moc rád. Měj se tam hezky a shovívavě. A zkusím ti tu slíbit, že nebudu smutnej.

Poslední slovo dostane Helča: "Tondo, díky za krásné zážitky, přeju ti příjemnou plavbu jinými světy."

 
bazar


Tonda miloval jídlo, i když ho moc nesměl, ale jak ho znám, určitě by se chtěl převtělit v uzenou krůtu a sám sebe sežrat.

  • Američtí ichtyologové představili světu zcela nový druh žraloka z čeledi kladivounovitých. První exemplář byl zaznamenán v západním Atlantiku poblíž pobřeží Severní Karolíny, proto vešel do zoologických učebnic jako „Karolínský kladivoun“ s druhovým názvem Sphyma gilberti.
  • Inženýři z Georgia Tech v Atlantě představili novou tiskárnu, díky které si člověk může vytisknout elektrický obvod (za pomoci speciálního vodivého inkoustu). Pokrok v této technologii umožnily nové poznatky o tvorbě vazeb v kovových materiálech, které umožňují tvorbu vodivého spoje i bez nutnosti vysokého zahřátí. Cena tiskárny se bude pohybovat kolem 3000 dolarů.

  • Drby se sem asi nehodí
  • Ale to neva.
  • Kreslím obrázky pro jednoho námožníka a ten se jmenuje Vodička.
  • Jirka jel do Ostružné
  • Honza kamsi do červenejch pruhovanejch hor
  • Helča s kámoškou si jely pro koně jménem Oli a zpátky šli po svejch. Prej je Olin děsně pomalej kůň a tak jim trval ten 52 kilometrů dlouhej pěší čundr od 5:30 ráno do 6:30 večer.
  • Ale o tomhle výletě určitě jednou Helča sama pro prase napíše.
  • Stejně už dlouho nic, mrcha líná, nenapsala.

australia


To je ten koníček Oli. Nikdy nebyl osedlanej, nikdy neměl v hubě železný
udidlo a nikdy neměl podkovy, takovej přirodní koníček.

foto:Helča


australia

 

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Jedna starší paní si povídá v tramvaji s druhou.paní:
"Teď máte všecky ty potraviny geneticky modifikovaný, to je hrůza.
"
A ta druhá paní ji poradila:
"No já si to proto raději všecko meju v hypermangánu"

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Veletržní palác
Jan Kotík - Retrospektiva
Ve Veletržním paláci v pátek 18. října začala výstava Jan Kotík 1916-2002. Retrospektiva je pokračováním cyklu Národní galerie mapující tvorbu českých autorů druhé poloviny 20. století.

Novoměstská radnice (do 1. 12. 2013)
EMA DESTINNOVÁ – VITA SOMNIUM BREVE
Retrospektiva volné i užité tvorby fotografa Tarase Kuščynského je průřezem jeho osobitým dílem a zároveň představuje mnoho nedostupných autorských originálů.

Peter Zheutlin: První žena na kole kolem světa
Annie Londonerry
Kdo vlastně byla první žena, která objela svět na kole? Do současnosti se o ní u nás nikdo nezmínil ani slovem. A to přesto, že byla v Americe jednou z nejslavnějších žen 19. století. Byla volnomyšlenkářkou spojující v sobě sportovkyni, odvážnou obchodnici a světoběžnici. Onou první ženou, která na bicyklu obkroužila zeměkouli, byla Annie „Londonderry“ Cohen Kopchovsky. Narodila se jako Annie Cohen v židovské rodině v Rize v dnešním Lotyšsku v roce 1870 a emigrovala do Spojených států s rodiči ještě jako dítě. V osmnácti letech se provdala za Maxe Kopchovského a měla s ním v následujících čtyřech letech tři děti. V roce 1894 opustila dočasně manžela a své malé děti ve věku 5, 3 a 2 roky a odstartovala 25. června v Bostonu před davem 500 lidí. Jejím cílem bylo objet zeměkouli v čase 15 měsíců a vydělat si tím 5000 dolarů. Cestou vyměnila vlající sukni a korzet za pánské podkasané kalhoty sahající pod kolena a svůj ženský 42 liber vážící bicykl Columbia zaměnila za pánský Sterling vážící pouhých 21 liber.

Polská zpěvačka žijící v Dánsku Joanna Kucharczyk vydává se svým kvartetem desku More. Do velké míry se na ní podílel i český pianista Vít Křišťan. Na desce dále hrají Max Mucha (kontrabas) a Karol Domanski (bicí).

 

  •  „Největším nepřítelem poznání není nevědomost, ale iluze vědění.“ (Stephen Hawking)
  • Kina:
    12.11. – Aero – Filmové překvapení – Aero naslepo (20:30)
    15.11. – Aero – Pěna dní (režie: Michel Gondry, Fr./Belgie, 2013, 125 min. Dokument) (Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.) (18:00)
    14.11. – Oko – Přehlídky a projekce – Is This Cinema? #12 (20:00)
    16.11. – Oko – Jasmíniny slzy (režie: Woody Allen, USA, 2013, 98 min. Drama) (Jasmine je elegantní, okouzlující a zhýčkaná dáma, která má vše, nač si vzpomene. Její zdánlivě idylické manželství s bohatým podnikatelem Halem i bezstarostný život se v jediný okamžik rozpadnou na kousky. Jasmine se stěhuje ke své sestře Ginger, která má skromný byt v San Francisku. Jenže útěk z pohádkového stereotypu není tak jednoduchý. Jasmine s nechutí přijímá práci recepční v zubní ordinaci, kde přitahuje nechtěnou pozornost svého šéfa. Přes všechno si hodlá i nadále zachovat aristokratické způsoby, i když je emocionálně na dně a jejím nejlepším přítelem je koktejl antidepresiv a alkoholu. Když potkává Dwighta, šarmantního diplomata, který je uchvácen její krásou, oduševnělostí a stylem, má dojem, že nachází novou životní cestu. Jenže co vlastně Jasmine od svého života opravdu čeká?) (12:00)
    16.-17.11. – Evald – Žena v kleci (režie: Mikkel Nørgaard, Dán, 2013, 97 min. Thriller) (Po tragické přestřelce, při níž jeden z jeho kolegů přišel o život a další ochrnul, je komisař Carl Mørck přeložen do sklepní kanceláře nově zřízeného Oddělení Q, jež má za úkol protřídit nedořešené a odložené případy a jehož jedinými zaměstnanci jsou komisař Mørck a jeho nový asistent Assad. Stačí jediný den a paličatý komisař se přes výslovný zákaz střemhlav vrhá do řešení případu Merete Lynggaardové, populární političky, která před pěti lety záhadně zmizela při plavbě na trajektu. Jediným svědkem je její duševně nemocný bratr, který byl po události nalezen v podpalubí. Případ byl uzavřen jako jednoznačná sebevražda. Dvojici vyšetřovatelů se však takové vysvětlení nezdá a vydávají se na cestu, která je zavede hluboko do podsvětí plného násilí a zášti, jež se skrývá za kultivovanou tváří Skandinávie. Strhující dánský thriller z pera scénáristy filmového hitu Muži, kteří nenávidí ženy je prvním dílem filmové série o Oddělení Q podle bestsellerů Jussiho Adlera-Olsena.) (21:00)
    14.11. – Kino 35 – Pěna dní (režie: Michel Gondry, Fr./Belgie, 2013, 125 min. Dokument) (Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.) (20:00)
    13.-14. 11. – Lucerna – Liberace! (režie: Steven Soderbergh, USA, 2013, 118 min. Dokument) (Životopisný film o slavném pianistovi a baviči Valentinovi Liberacem začíná létem roku 1977, kdy do jeho bouřlivého života v Las Vegas vstoupí mladíčký, teprve šestnáctiletý, naivní Scott Thorston, který je najat coby Liberaceho osobní řidič. Scott je okouzlen Liberaceho pompézním světem, opulentní vilou i jeho extravagantním stylem a záhy spolu prožijí tajnou milostnou aféru, která se rozvine ve vážný vztah. Film zábavným způsobem sleduje vášnivý, nelehký a dramatický vztah obou mužů v době, kdy bylo zcela nemyslitelné přiznat se veřejně k homosexuální orientaci, zvláště pak pro lidi ze showbusinessu. Liberace chtěl utajit před veřejností se stejnou urputností jako svoji sexuální orientaci i nemoc AIDS, které nakonec roku 1987 podlehl. Navzdoru velkému věkovému rozdílu a Liberaceho manýrám stál Scott po Liberaceho boku až do jeho smrti.) (15:45)
    17.11. – Lucerna – Přehlídky a projekce – Korzár (balet) (16:45)
    16.11. – Mat – Jasmíniny slzy (režie: Woody Allen, USA, 2013, 98 min. Drama) (Jasmine je elegantní, okouzlující a zhýčkaná dáma, která má vše, nač si vzpomene. Její zdánlivě idylické manželství s bohatým podnikatelem Halem i bezstarostný život se v jediný okamžik rozpadnou na kousky. Jasmine se stěhuje ke své sestře Ginger, která má skromný byt v San Francisku. Jenže útěk z pohádkového stereotypu není tak jednoduchý. Jasmine s nechutí přijímá práci recepční v zubní ordinaci, kde přitahuje nechtěnou pozornost svého šéfa. Přes všechno si hodlá i nadále zachovat aristokratické způsoby, i když je emocionálně na dně a jejím nejlepším přítelem je koktejl antidepresiv a alkoholu. Když potkává Dwighta, šarmantního diplomata, který je uchvácen její krásou, oduševnělostí a stylem, má dojem, že nachází novou životní cestu. Jenže co vlastně Jasmine od svého života opravdu čeká?) (16:15)
    13.11. – Městská knihovna – Pásmo filmů – Malé klenoty české kinematografie I. (17:30)

  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.11. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič  (21:00)
    13.-14.11. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    15.11. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    16.11. – Agharta – .visit AghaRTA Prague Jazz Festival (21:00)
    17.11. – Agharta – Limited Edition (21:00))
    12.11. – Blues sklep – Bluescream (21:00)
    13.11. – Blues sklep – Wingtips (21:00)
    14.11. – Blues sklep – Tajemoje (21:00)
    15.11. – Blues sklep – Chuck ´n´Gag Bluesband (21:00)
    16.11. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    17.11. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    17.11. – Jazz Dock – Bluesová neděle (19:00)
    12.11. – Jazz Dock – Tues Blues (22:00)
    13.11. – Jazz Dock – Yvone Sanchez & band (22:00)
    15.11. – Jazz Dock – Jiří Šimek Trio (19:00)
    17.11. – Jazz Dock – Points Septet (22:00)
    14.11. – Jazz klub Ungelt – Eric Stanglin and the Juke Joint Heroes (21:15)
    15.11. – Jazz klub Ungelt – Betty Lee Quartet (21:15)
    16.11. – Jazz klub Ungelt – Jonathan Gaudet Hot Four (21:15)
    17.11. – Jazz klub Ungelt – Charlie Slavík Revue (21:15)
    13.11. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:00)
    14.11. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:00)
    15.11. – Jazzboat – Jakub Šafr Quartet (20:00)
    16.11. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:00)
    17.11. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:00)
    13.11. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    15.11. – Reduta – Petra Vlková Band (21:30)
    13.11 – U malého Glena – Jamie Marshall Band (21:30)
    14.11. – U malého Glena – St. Johny& Sinners (21:30)
    15.11. - U malého Glena – Jakub Doležal Quartet (21:30)
    16.11. – U malého Glena – Bob Montgomery & Šmoldas Gang (21:30)
    17.11. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    12.11. – Blue Note, New York – Eric Harland & friend (20:00, 22:30)
    17.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Kurtis Adams (20:00, 22:00)
    15.11. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Medeski Martin & Wood (18:00, 22:30)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    12.-13.11. – Alfred ve dvoře – Lingua Varia (Jaká je podstata jazyků a proč jich v současné době tolik vymírá?) (20:00)
    14.-15.11. – Alfred ve dvoře – Sticker (Co vás může potkat na zdánlivě nekonfliktní návštěvě manželského páru, nacházejícího se za jakousi únosností vztahu?) (20:00)
    12.-13.11. – Divadlo Ponec – La Loba (Žena na první pohled zvláštní, docela mimořádná.) (20:00)
    16.11. – Divadlo Ponec – Den otevřených dveří / Noc divadel (15:00)
  • Divadlo:
    16.11. – Divadlo ABC – PREMIÉRA – Markéta Lazarová (19:00)
    14.11. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická banka (Alain Kraft, realitní makléř si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    16.11. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    13.11. – Divadlo Palace Theatre – PREMIÉRA – Miluju tě, ale… (19:00)
    16.11. – Divadlo Palace Theatre – PREMIÉRA – Tři verze života (19:00)
    14.11. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)



Milí kamarádi, fotografové!
Příští týden bude výjimečný! Do Brna přijede na necelý týden skvělá americká fotografka Loli Kantor. Ráda by se setkala s brněnskými umělci, studenty, nasála naši situaci a atmosféru tady, a také předala pár ze svých zkušeností. V rámci toho proběhne přednáška o její tvorbě "From Personal Biography to Subjective Documentary" ve fotografické kavárně Cafe Flexaret ve středu 13.11. Loli bude v kavárně už od 19.00, ráda se s vámi seznámí a popovídá. Samotná přednáška začne v 20.30 hodin, je zdarma a v případě potřeby bude tlumočena.
https://www.facebook.com/events/393500830783527/?ref=22 V sobotu 16.11. pak proběhne velmi vzácné demo o možnosti, jak vytvořit přes 170 let starou fotografickou techniku daguerrootypii (podle Becquerela - bezpečnější varianta bez použití rtuti) za pomoci klasického fotoaparátu formátu 35mm. Dílna proběhne od 10.00 do cca 13.00 v ateliéru Romana France (Pekařská 17, Brno). V případě velkého zájmu proběhne stejné odpolední demo (cca 13.00-16.00). Počet účastníků je velmi omezen (max 10 osob na dílnu), proto v případě zájmu neváhejte a napište mi závazný email na gabykolcavoa@yahoo.com nebo volejte na +420 379 787 598. Symbolický poplatek dílny na pokrytí materiálů je 500 Kč. Loli Kantor má zkušenost například s reportážní fotografií, osobním dokumentem, divadelní fotografií, ale i různými historickými technikami, především platinotypií. Více na http://lolikantor.com/ Připletl se k tomu i Vincent a postaral se tak o kontrast.

Vážení přátelé. Přikládám plakátek na koncert muzikantů z Ameriky, kteří hráli se Zappou v jeho kapele a dodnes z toho těží. Banned From Utopia se jmenují. My FZQ z Vizovic zahrajeme až po nich jako afterpárty ty kousky od FZ, které nebude hrát hlavní kapela. Takže se nebude nic opakovat. Popasujeme se s originálem velmi čestně. Měl by to být docela nářez a je na co se těšit! Je to v neděli 17.11.2013 od 20:00 v Metro Music Baru na poštovské. A pokud bude moc prodaných lístků dopředu, tak ev. v Semilasse (což si zatím nemyslím, dal bych vědět). Vstupné na místě 500,-, v brněnských předprodejích 390,- a pokud víte, že určitě půjdete, dejte mi obratem vědět a já vám koupím lístky za 350,-. Je to sleva pro členy fanklubu FZ a pro známé kapely FZQ . Tyto lístky musím zaplatit, pak si to od vás ale vyberu. Takže objednávejte a mejlujte jako diví, ať máme narváno. Těší se na Vás samozvaný frontmen Jiří Hála, jirihala@karneval,a valašská kapela FZQ (místo kytar sukovice, místo vody ....). JURA.

Ve středu 13. 11 v 19:30 v Besedním domě (Komenského nám. 8) se koná Benefiční koncert pro speciální školu ELPIS, na programu CARMINA BURANA . Účinkují Kantiléna, Smíšený sbor Kantiléna, Virtuosi di Mikulov, Komorní smíšený sbor Kantila Křtiny, a další. Vstupenky už skoro nejsou, ale předpokládám, že se dá ještě něco zakoupit před koncertem přímo na místě. Byla jsem teď se Smíšenou Kantilénou v Mikulově, kde účinkovali napůl s Virtuosi di Mikulov. Síla obrovská!!! 566, 594 Fotky jsou ze zkoušky

PAVEL MÁ DO ŠKOLY ÚKOL

na téma „Stáří“.
Fotil dnes babku Danu, jak mně pomáhá s jablkama na mošt.


Připletl se k tomu i Vincent a postaral se tak o kontrast.


...foto Pavel...

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

11.11. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš