[CNW:Counter]
e-mail

San José
(jen tak z rychlíku)

Zatímco Lála budoval úporně a statečně americkej kapitalismus, tak Jiřka si v práci vzala volno, aby si nás po tolika letech užila. V minulým praseti nás vzala na Half Moon Bay a pak do květinářství a protože nám vyhládlo na kafe, tak nás vzala do jedné z kafírny po cestě. Měl jsme sraz večer s Lálou i s Davidem u nějaké mexické hospody, kterou Jiřka s Lálou maj rádi a sem tam ta chodí na mexický jídla.

Některý kafíčka jsou v Americe docela dobrý, jiný zase hnusný jako prase. A to je krásný, že i v té Americe je to takové jako u nás. Aspoň v tom, že umíme i hnusný i dobrý kafe.

A furt kecáme a kecáme, protože to je fakt hodně roků, co jsme se neviděli.

Nejzvědavější jsou Jiřka a Helča.

A zatímco holky kecají, fotím si stěnu té kavárničky. Je velmi kubisticky mondriánovsky zajímavá. Skoro zapomenu i pít to kafe.

Mondrian útočí na čočku mýho foťáku.

A to už jsme v té mexické paluši. Na stole se objevujou různý nachos a další pokrutiny.

Na shledání přináší Lála na tácku hromádku margarit. A sakra že dobrejch.

Tu margaritu jsem musel vyfotit barevně. A nezůstalo jen u jedné, bylo jich víc a trochu jsme se všichni prdli. Teda kromě Davida, kterej má za úkol ty opilý staříky odvézt domů.

Je veselo a margaritně. Lálu sice druhej den po takovém večírku bolí štrycla, neboli po česku hlava. A tak to s tím budováním kapitalismu nebylo slavný. A taky praktický stolky, drobíte? Neva, propadne to roštem na zem.

Vzpomínáme a kecáme a margarity.

Dokonce i já jsem vyfocenej. V hospodě je tma jak v pytli, citlivost na foťáku je nastavená na 25 000 ASA. Tak mě napadá, jak jsem fotíval na film Kodak T-max 3200, kterej jsem převyvolal dvakrát, čili jsem získal neskutečných 12500 ASA. A krásně zrnitejch. A teď má kdejakej foťák 25 000 ASA jen to frkne. Dokonce i lepší kompakty na to dosáhnou. A to nemluvím o neuvěřitelným foťáku Nikon D4s, kterej trpí citlivostí přes 400 000 ASA. Snad dokonce prý i jakýsi Canon má ještě víc. To mě baví.

V hospodě je mexicky útulno. Jo a hajzly nesmrdí.

Je už pozdě, tak jedeme domů za Jiřkou a Lálou. A protože Klárka není doma, spíme v jejím pokojíčku. Na karimatkách.

Ráno snídaně pod jednobarevnou pergolou.

I tenhle výjev mi připomíná jednoho výtvarníka, jen si stále nemůžu vzpomenout kterýho. Ale to nevadí. Jen, že těch motivů všude se válí jen tak tolik, že stačí jen sbírat.

U Klárky v pokoji je autíčko

A rolleiflex.

Jiřka startuje auto a veze nás do centra San José.

San José je sympatický město. Třetí největší v Kalifornii.

San José tak trochu metropolitně patří k Oakladu a San Franciscu, což znamená, že v téhle oblasti žije asi 7 milionů lidí. A to je asi 6. místo v žebříčku americké zalidněnosti.

El Pueblo de San José de Guadalupe bylo založeno 29. listopadu 1777 jako první město ve španělské kolonii zvané Nueva California - Nová Kalifornie, později Alta California - Horní Kalifornie. Místní rolníci zásobovali španělské jednotky umístěné v San Franciscu a Monterey. Když Kalifornie získala v roce 1850 nezávislost, stalo se San José jeho prvním hlavním městem.

Dlouho se to psalo San Jose, ale pak se najednou rozhodli, že by se dalo psát s dlouhým é na konci. Je to taková prkotina, ale oni si na to docela rádi hrajou, no a tak od roku 1979 to píšou s dlouhým é.

Ale bacha! Jakmile napíšete SAN JOSE, všechno velkejma písmenama, tak musíte napsat E krátký. Ach ti Američani.

Oficiálním názvem města stejně jako zažitou používanou verzí názvu města je "City of San Jose" s "e" bez čárky.

V SAN JOSE žije necelej milion lidí.

Je to město sympatické, převládá bílá.

A tahle rudá hvězda nemá žádnej politickej podtext. Teda si myslím.

Krásnej kostel teda vlastně Katedrála svatýho Josefa. Zvenku hezká...

...a vevnitř taková prostorná vzdušná a plná světla. Příští prase vyjde až v pondělí večer, protože jsou velikonoce a možná to bude nějakej fejeton z výletu českýho. Uvidíme. Zatím to je ve hvězdách.

podpis


2D pohádka o tom, jak rejsek s kosem práskli s sebou o zem.

 
A místo novinek ze světa vědy je tu jedno úžasné video zatmělého slunce.

 

Bobík u večeře:
"Já jsem měl 5 dolarů, 10 dolarů, 20 dolarů, 50 dolarů a taky jednokorunovej dolar."

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Galerie La Femme - Jan Hladík
(do 6.4.2015)
Nikdy nevystavené monotypy z šedesátých let a tapisérie Jan Hladík (*21. 5. 1927), malíř, grafi k a textilní výtvarník vystudoval VŠUP u prof. A. Fišárka. Věnuje se grafice, malbě a ručně tkaným tapiseriím.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - VŠECHNO JE JINAK (do 8. 6. 2015)
Barbora Šlapetová & Lukáš Rittstein: VŠECHNO JE JINAK / 13. 3. 2015 – 8. 6. 2015 / Výstava, která se nese v duchu cest ke hvězdám, zachycuje setkání dvou naprosto odlišných světů – domorodé kultury a moderní civilizace. Je pokračováním více než patnáctiletého projektu sochaře Lukáše Rittsteina a fotografky Barbory Šlapetové, kteří spojili své osudy s posledním domorodým papuánským kmenem Yali Mek.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)ArtinBox Galerie - HELENA LUKAS: Z cesty (do 7.4.2015)
Fotografka Helena Lukas považuje za svůj domov Prahu, Řím i New York...
Z těchto a mnoha dalších míst pocházejí snímky plné barev, pohybu a poezie.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006) Věra Linhartová - Ianus tří tváří
Tvorba Věry Linhartové, ať již psaná česky nebo později francouzsky, je vzácně jednotná. V textech označovaných za experimentální, jež knižně vycházely od poloviny šedesátých let, nejde o formální experimenty, ale o důsledné vytváření mimoprostoru, který je pro jakoukoli tvorbu nezbytný, o snahu proniknout řečí do prostoru za slovy, který určuje skutečnost.

„Ty lidi jsou tak blbííí, ale tak blbíííí. Ach tak! Kdyby věděli co to je pořádná hudba!“ volal metař a pak si hvízdal a koštětem jak metronomem si udával takt.“ Bohumil Hrabal

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceComplete Symphonies & Concertos / Bělohlávek / 6CD Box

 

Společenské centrum
Dělnický dům
Jamborova 65
Brno - Židenice

si Vás dovoluje pozvat na Koncert pro Staňu Polácha a Chrudoše Korbu Šťáhlavského
středa 1.4.2015 * 19°°
Vzpomínkový večer Neznámého písničkáře Víta Šujana (NpVŠ) na kamarády a kolegy muzikanty a divadelníky
- zazní raritní nahrávky i živé cover verze jejich skladeb a písní včetně několika novinek NpVŠ
vstupné: 149,-/89,-/0,1,-Kč
https://www.facebook.com/events/408802155963251/
http://www.delnickydumbrno.cz/koncert-pro-stanu-polacha&chrudose-korbu-stahlavskeho-01-04-2015/
http://www.hmmanagement.cz/artists/vit-sujan
http://www.slawjena.cz/html/novinky.html

 

 

 

ARTHUR NIKISCH V BUČOVICÍCH A VE SVĚTĚ

- to je název krásné knížky, kterou vydal praděd Miloš.
Na dnešní neděli zorganizoval její křest přímo na zámku v Bučovicích.


Před akcí se většina milých návštěvníků i aktérů zahřála v zámecké kavárně.


Praděd Miloš rozdal poslední připomínky a mohlo se začít.


Pan starosta se připravil k úvodnímu projevu a Lenka s Eliškou zaujaly místo v improvizovaném
hudebním koutku.


Úvodní projev pana starosty vyzněl upřímně, neformálně a nebyl dlouhý, což ocenili všichni přítomní -
v zámku se totiž (na rozdíl od kavárny) netopí.


Hudební produkce zaslouží poklonu, protože v tak nízkých teplotách je provozování hudby téměř
rizikovou záležitostí.
Ale teď!!!

Před aktem pokřtění knížky praděd Miloš bravurně vykličkoval z toho, aby samotná knížka byla polita šampusem, poněvadž papíru to nedělá dobře. A šampaňskému vlastně taky nijak zvlášť...

Pan starosta pochopil a samotný akt provedl v náznaku, ale přesto velmi důstojně. Vzápětí si připili ti,
kdo se o vznik knížky zasloužili.

Pavla Váňová přečetla několik vybraných úryvků tak, jak to umí jen ona.


Sklidila zasloužený potlesk.


Byli jsme provedeni výstavou květin a následovala malá pauza na nádvoří, kde se seznámili ti,
kdo se ještě neznali.


Mezitím v přijemně vytopené kavárně připravily dámy na popud praděda Miloše malou recepci
a nastala autogramiáda.


Došlo k mnoha setkáním a podnětným diskuzím.


Zachytili jsme spoustu situací, ale dnes už není síla toho víc zpracovat.

Knížka o Arthuru Nikischovi je krásná po všech stránkách a je radost si v ní listovat.
Gratulujeme autorovi a všem spolutvůrcům!

VE STŘEDU V METRU

zpíval Olda Smysl s kapelou Euphonica.


Chlapci vařili dobrej bigbít, bavili nás.


Hrají asi hlavně po pražských klubech.


Ale v Metru jim to obzvlášť slušelo díky světýlkům, která řídil Lukáš Nábělek.

 

Dada a spol.