Report ze všech vánočních večeří
(první vydání v roce 2022)

Bývá zvykem, že první vydání prasete je stejné jako poslední roku předchozího, jen taková light verze s péefkama. Ale není sebemenší důvod dodržovat tradice. Letošní rok bude plný různých výročí, tím prvním je, že prase začíná svou dvacátou pátou sezónu. To je číslo, které mě udivuje, a ani se mi tomu nechce věřit. Každej tejden jedno prase. To je doposud asi 1250 čísel. Každý prase v sobě skrývá alespoň 40 fotek (v naprosté většině jich je podstatně víc), což představuje víc než 50 tisíc fotek. A mohl bych chlubilsky pokračovat dál. Nebudu. Největším překvapením pro mě je, že jsem neměl za celou tu dobu snad ani jednou hříšnou myšlenku se na prase vysrat. Jo, bejvaly okamžiky náročný, třeba po návratu z nějaké akce a místo zavrtání se do deky zpracovat fotky, napsat fejeton a zveřejnit, to jo, to bejvalo často krutý, ale nechtělo se mi s tím seknout. To jsem teda zvědavej, jak dlouho prase vydrží. Helča to lakonicky okomentovala: "Ty nesmíš chcípnout, co by bylo s prasetem?"
Tohle prase je takovej výcuc pro rodinu a společné přátele, jak jsme si užili multisvátků vánočních v kruhu rodinným i konec roku.

Hned na začátku musím konstatovat, že Honza chyběl. Byl tu na konci léta, ale už je zase zpátky v Americe. Jinak se nám podařilo se sejít. První oslavy začaly u Jíti a Jirky na domečku, kterej už je obyvatelnej, je krásnej, příjemnej a pohodlnej, a přestože nás bylo jako much na dobrotě, nebylo to moc znát. Skoro by se chtělo říct, že prostor tu je vymyšlenej geniálně.

Jirka s Jíťou si pro nás přijeli už ve středu večer a z Kladna dorazila i Helča s klukama. Místo je poněkud z ruky, tak si musel Jirka pro sestřičku a synovce dojet autem na nádraží. K první předpředštědrovečerní večeři byly dost vostrý fazole v tacoplacičkách.

Zavěšená sedačka tu je jen pár dní. Novinka. A kluci se rozhodli, že ji otestujou. Ona sice slibuje váhu až 160 kilo, ale nikdo si nemůže bejt jistej, co na to řeknou háky ve stropu. Mladá krev to otestovala a drží to spolehlivě. Jen si neumím představit někoho 160kilovýho, jak se z té sedačky sám zvedá.

Úplně nejvíc nejlepším místem v obýváku JaJ je lavice, která je ve výši parapetu velikánskýho okna, který tu plní funkci velkoplošnýho dynamickýho obrazu. A sedačka-lehačka zase funkci sedací a spací.

Sourozenci Bibi a Bobík jsou neoddiskutovatelně sourozenci.

Kecy prdy beďary u vína. JaJ mají hliněnou podlahu a v ní skovaný elektrický vytápění. Je to nesmírně příjemný pocit.

Kuchyňská deska i deska pracovní jsou odlité z betonu a je to skvělý.

Bibi s Bobíkem. To ještě ani jeden netuší, že Bibi bude doučovat Bobíka z chemie. Nebo z matiky?

Boris to má dobrý, nemusí se učit. Tak se povaluje v houpačce a čte ušima knížku.

Jirka vypráví veselý historky.

Nová sedačka s oknem.

Tříruká Helča

Bibi s Borisem.

Ke slovu se dostává oldskůlovej, mnohokrát překonanej, a přesto stále příjemnej gramec. Asi budu muset Jirkovi věnovat pár desek ze svý sbírky gramodesek.

První večeře - Tacos a pálivý fazole.

A abysme byli komplet, zavolali jsme i Honzovi a Robyn do Ameriky. Dá se říct, že jsme komplet.

S nápojem desperádo se večer ještě víc prozařuje.

Jinej Jirka.

Helča s Jirkou zkoumají, jestli se dá DNA zkoumat přes pracky. Vědci z univerzity ve Lhotce jsou přesvědčeni, že jo.

Příprava šišek na zítřek.

Další testy.

Brzo ráno do mě kopla Roušovna, ať se probudím a jdu fotit. Za okny se začal probouzet den. A vzal to barevně velkoryse. Bibi si ke spaní vybrala místo na parapetu. Tohle bude náš štědrej den číslo jedna.

Výhledy ze všech oken u JaJ jsou parádní. Dofotil jsem, trvalo to asi dvě minuty a slunko se zase schovalo a pak celej den už nevylezlo. Jen ty dvě minuty.

Štědrodenní snídaně na vidličku.

Bobík se šel pomazlit s koťátkama.

Bobík se na chvíli stal kočkomilem. To černobílé kotě je pan Kačenka, zrzavošedý kotě je slečna Václavka, černý kotě se jmenuje Čaga. Jmenujou se po houbách, protože Jirka je do hub blázen.
-------
Kačenka: Verpa je rod hub z čeledi smržovitých. V češtině se pro rod Verpa užívá jméno kačenka, které však není zcela jednoznačné. Užívá se i pro rod Ptychoverpa, který je některými autory z rodu Verpa vyčleňován, případně i jako alternativní jméno kachniček rodu Nettapus.
.......
Václavka: Václavka obecná, též václavka žlutoprstenná, je parazitická houba z rodu václavka. Za syrova je mírně jedovatá, po tepelné úpravě je jedlá a chutná.
......
Čaga: Rezavec šikmý je víceletá dřevokazná houba z čeledi kožovkovitých. Běžně roste na břízách a dalších listnatých stromech.

Pak si Olina všimla, asi tak po roce, že na jabloni mají jmelí.

Začínají přípravy na štědrovečerního kapra.

Příbory hlídá tlustej čokoládovej sněhulák.

Olina se vrhla do rybí polívky, ale protože Bobík a asi i Boris rybí polívku neradi, je připravovaná jako 1ve 2. Skutečnou rybí polívkou se stane až smícháním ingrediencí na talíři.

Jirka vaří podle návodů, Olina přesně naopak, takže si u plotny moc rozumět nemůžou. Ale nehádají se. Velkoryse ustupujou jeden druhýmu.

Bobík začal nosit dárky pod stromeček a já se vrhl jako pomocná síla k seskládání pracovního stolu. Protože už i pracovna je vlastně hotová.

Umíme solidně mrskat časem. Je sice 23.prosince, ale tohle je naše štědrovečerní večeře.

Kapr není smaženej, ale načerno. A moc dobrej.

Adventní svíčky.

Dožráno jest.

Nastává dlouho očekávanej okamžik - rozdávání dárků. Helča dostala krásnou diskorychlovarku. Bliká v barvě teploty vody.

Takhle se tváří obdarovanej, když neví, co je v balíčku, ale tuší fusakle.

Dárků je hodně a často dovedou překvapit.

Testování vůní.

Bobík se konečně prohryzal skrz fusakle k vysněné kšiltovce.

Takto se Jíťa nediví, to jen fotograf zmáčkl spoušť, když začala zívat.

A taky dostala svůj oblíbenej earl Grey.

Jirka právě dostal kurz keramiky.

Nevím, co dostal Boris.

Bobík odhalil slabé místo babičky. Místo, kde je lechtivá. Já to mám na šlapkách.

Je rozdáno.

Následuje společenská velmi nekorektní stolní hra.

První kolo vánoční je za námi.

Je ráno 24., slečna Václavka čumí do obýváku. Kočičky totiž domů nesmí, mají svůj domeček i hajzl i automatický krmítko a samozavírací dvířka. Kdoví, jak dlouho to tak zůstane.

Bobík se nakonec neučil a my jsme se přesunuli k nám na druhé štědrovečení kolo. Dnes je fakt 24. Bobíkovi se podařilo odvrátit hrozbu učení, ale tady u nás v Pařezinách mu to už nevyšlo. Byl u toho natolik protivnej, že nasral i trpělivou Bibi. Ale to bylo zažehnáno.

Místo stromečku jsme pro dárky vybrali obyčejnou židli u šicího stroje. Ta obálka "Nevracet do Cermatu" skrývá nádhernej dárek. Dostal jsem totiž dvanáct barevných dřevorytů Josefa Váchala k mé oblíbené básni od Otokara Březiny alias Václava Jebavýho "Ruce". Ty rytiny mi Olina nekoupila, ale našla je mezi vyhozenejma věcma, papírama a starejma učebnicema ve škole. Nádhera.

Noťas naší Bibi. Ta jede za pár dní se svým klukem do Řecka lozit a plavat.

Copak to asi je?

Krásný náušnice.

A Bobík, protože zlobil při doučování, ještě další fusakle.

Olina vypadá překvapeně. Dostala totiž jednu ručně vyřezávanou rukojeť na starý nůžky.

A ráno jsme se s Bibi koukli na parodii "Čauky lidi". To je tak krásnej dárek pod stromeček, že ten šmejd je v opozici. A všichni ti vládní ANOosli. Ona to nebude žádná procházka rozkvetlou zahradou, co čeká novýho premiéra, tedy vlastně nás všecky.

Vědci z univerzity v Dolních Poczerniczích zjistili, že Helča má geneticky daleko blíž kapii než člověku. Prý by stačilo na opravu DNA trochu modré indulony, říká profesorka Roušovna.

Jdeme na procházku k rybníku.

A stáváme se tak svědky prvního Hodu vánočního.

Bobík s Borisem na dálku vypadají, že mají konflikt, ale tentokrát tomu tak není. Normálně si spolu hrajou. Šok.

Moje oblíbený místo, kterýmu tajně říkám "Moje malý Yosemity".

Olinina zahrádka vypadá romanticky, ale obě křesílka jsou už od léta v prdeli a čekají na svou smrt v ohni. V garáži už mám nachystané jiné modely na léto, které je potřeba jen trochu poladit a ošetřit. Kdoví, jak dlouho vydrží.

Olininu zimní zahrádku hlídá vycvičená rukavice.

Bibi už odjela včera, ale kladenská sekce až v sobotu.

Učitelky o Vánocích.

Poslední foto. Bylo to bezva.

No a za pár dní se dozvídáme, že tam, kde bydlí Honza s Robyn, za coloradským městem Boulder, vypukl obrovskej a děsně nenažranej a rychlej požár. Způsobila ho vichřice o rychlosti 168 kiláků za hodinu, která se městečkem prohnala. Sejmula stožár vysokýho vedení, malej požár se rozběhl po městě s obrovskou rychlosti a bylo to prej jako ve výhni. Honza s Robyn zrovna nebyli doma, ale někde na návštěvě jinde, tak vlastně několik dní ani nevěděli, jestli jim neshořel baráček. Klobouk dolů před úředníky v Coloradu. Dokázali velmi rychle evakuovat přes 35 tisíc obyvatel a zdá se, že kromě několika zranění nikdo nezemřel. Shořelo přes tisíc domů včetně nemocnice. Prej bouchla i benzínka kousek od jejich domku. Benzínka, kde si dva dny před požárem ještě Honza načepoval plnou nádrž benzínu.

Našli si na mapě na mobilu, že možná se jejich domečku plameny vyhnuly.
Jistotu však získali až o pár dní později, protože město bylo uzavřeno a nikdo tam nesměl.

První letošní balkónovkou včetně chemickýho trejlu se s váma loučím. Jedem dál.