JEŠTĚ PŘED ODJEZDEM DO PIEŠŤAN

se stavili Teru a Pavel s Josefem. Pan Jiří totiž
dokončil restauraci ohrádky, která se osvědčila
u našich potomků, jakož i u jejich potomků!
Je lehce přenosná, rozkládací a dá se použít skoro
kdekoliv, když si rodič potřebuje oddechnout od
stavu „neustále ve střehu" a dítě má přitom docela
slušnej prostor pro zkoumání.
Pavel umožnil Josefovi průzkum z neobvyklých úhlů.

Zdá se, že to mladej přijal, stihnul i ochutnat šprušli!
Ohrádku si odvezli a doufáme, že slouží...
Bylo to v pondělí, kdy přijela i Vlasta s violoncellem,
takže jsme stihly nazkoušet nové party na zájezd
a ještě se společně sejít.

ZÁZRAČNÝ ORIEŠOK ZAHAJOVAL
v úterý 16. června. První vystoupení nám naplánovali
na středu hned v 9:45 ráno, před tím ale bylo potřeba
zorganizovat zkoušku. Nejen zvukovou, ale i paměťovou.
Přece jen jsme se se studenty neviděli od skončení semestru
víc než dva týdny, což je dlouho. Díky vstřícnosti
paní ředitelky Domu umenia PhDr Edity Bjeloševičové
jsme se mohli v úterý už od 14:00 nastěhovat na místo
i s technikou, zkoušet podle potřeby a ještě si nechat
všechno rovnou tam, kde ráno začne akce. Velká pomoc!!!

Dom umenia z mostu přes jedno rameno Váhu. Odsud
vypadá docela impozantně. Při bližším pohledu je jeho
fasáda dost omšelá, ale uvnitř vypadá parádně!
Jelikož se studenti sjížděli ze všech možných krajů
Česka i Slovenska, byla jsem dostatečně nervózní.
Nezklamali! Jakmile jsem je měla všechny pohromadě,
bylo jasno. Všechno bude v pohodě – a bylo!

Zkouška byla užitečná, projeli jsme si všechno i s Vlastou
a hlavně na mikrofony s odborným výkladem pana Jiřího.

Každý měl možnost si vyzkoušet sám za sebe jak se slyší,
co to dělá, jak to zní...

Budoucí profíci! Srovnali se se vším docela bravurně...

Zkouška byla dost užitečná, čas jsme využili maximálně
a v klidu pak stihli i slavnostní zahájení s následnou recepcí.
Trošku jsem trnula, v jakém rozpoložení se ráno objeví,
ale fungovali spolehlivě!
První vystoupení bylo spojeno s vernisáží výtvarníků
a zúčastnili se ho i redaktoři slovenského rozhlasu Regina.

Studenti uplatnili jamácká trička, působili bezprostředně
a zdá se, že zaujali i studenty gymnázia, kteří přišli i se svými
pedagogy. Bohužel je nemáme na fotce, ale reagovali hezky.
Úklid po akci vzal cca hodinu a půl, paní riaditeľka nás
ještě pozvala na kafe, takže nám na vydechnutí zbyla hodina.
Následoval přesun do hotelu Ensana jehož hledání bylo
tak komplikované, že nám to trvalo snad třičtvrtě hodiny...

Studenti přišli podle instrukcí v příjemně společenském oděvu.
Slušelo jim to a Vlastě taky!

Zvuková zkouška proběhla jako s profesionály!

Relax před vystoupením – to už začali chodit lidi.

Slovenská herečka Lucia Hurajová přišla s průvodním
slovem, byla moc příjemná.
Koncert měl až nečekaný úspěch, lidi byli nadšení
a dokonce chtěli přídavek! Na ten jsme nepomysleli...
Teď to všechno zase natahat do auta, abychom mohli
ve čtvrtek vystoupit v dalším hotelu...

Paní ředitelka festivalu Margita Galová se přišla podívat,
donesla studentům dobroty v krabici a objednala i fotografa.
Požádali jsme ji o dokumentární foto a tak ji konečně
máme zvěčněnou!

Ještě před oficiálním focením, kdy nás pan fotograf rovnal
do lajny. Trochu nás přeorganizoval, takhle byl spokojenej...

Čtvrtek jsme si užili možnosti delšího spaní, koncert
v hotelu Thermia totiž začínal až v 16:30!
Udělali jsme účelovou vycházku po Piešťanech, Jerka
si nechal namontovat nový sklo na mobil a dokonce jsme
si dali lehkej oběd u Černé paní. My s Vlastou kapustovú
polievku (takže zelnou!) a Jirka lokše s kachními játry.
To jeho jídlo obnášelo 3 lokše, jednu jsem ochutnala
a ještě nám zbylo pro Vlada! Byly výborný.
Hotel Thermia už známe z minulého ročníku Zázračného
oriešku, mimochodem, tento byl čtrnáctý!
Tentokrát nám cesta na místo trvala ani ne deset minut.

Všechno měli zorganizované, Jirka dokonce dostal vozík
k převážení aparatury. V průběhu našeho stěhování technici
navozili praktikábly a postavili pódium, pak dovezli židle
a bylo vystaráno. Všechno připraveno, jdeme zkoušet zvuk!

Při zkoušení se dá ještě třeba i dokončovat výzdoba exteriéru.
Jako šatnu měli studenti k dispozici docela pěknej salonek.
Pohled do zákulisí:

Páni zdatně předvádějí soustředění při šachu.

Ještě společné foto a jdeme zpívat!

Pro pořadatele nastala ten den hodně dramatická situace.
Součástí koncertu měla být beseda s hercem Vladimírem
Kobielskym, který se o čase konání dozvěděl pozdě.
Přesto, že byl v Holandsku ( v Groningenu, kde studuje
jeho syn!), přebukoval si letenku a v den koncertu letěl
z Amsterodamu do Bratislavy. Přílet vyšel tak, že mu na
letiště objednali taxi, které ho přivezlo do bytu v Bratislavě.
Tam si vzal auto a jel do Piešťan. Bylo to načasované tak,
že my začneme zpívat v 16:40 a vydržíme do jeho příchodu.
Zpívali jsme a už jsme věděli, že mu to vychází na 16:49!
Aby to Margita Galová neměla jednoduché, odřekl jí ještě
moderátor, ale jeho role se obětavě ujaly Barbora Krajč
Zamišková a Kristína Sviteková. Zvládly to parádně,
v obecenstvu nikdo nic nepoznal a program běžel,
jakoby to přesně tak narežíroval nějaký geniální režisér!

Podařilo se úplně všechno. Měla jsem radost ze studentů,
zdá se, že byli z Piešťan nadšení – jako všichni, které jsem
přivezla i na minulé ročníky. Reprezentovali skvěle a
koncert od koncertu byli lepší! Ten závěrečný si užili,
včetně ovací vestoje.
Díky za ty zážitky všem, kdo se na nich podíleli.
A čekají nás další! Držme si palce, ať jsme zdraví,
to ostatní přinde samo, jak už hooodně dávno prohlásil Jirka...

Dada a spol.