Island 2026
(Díl V. - glymur, modrá řeka)

 

Po jižní straně fjordu Hvalfjördur, pod kterým vede silniční tunel, a ve kterém bylo živo ve druhé světové válce (záliv Hvammsvík – centrum aktivit US Navy, Hvítanes – základna britského námořnictva), se přijede až na východní konec, kde se do něj vlévá řeka Botsná. Pokračuje se podle ní kousek až na parkoviště, výchozí bod k vodopádu Glymur a s ním spojeného treku. Počasí je tak na vážkách, mraky jsou hodně nízko a hrozí deštěm.

Asi po kilometru chůze sledujeme z dálky druhý bod zábavního programu, přechod řeky po kládě s drátovým zábradlím. Druhý proto, že prvním je průchozí zbytek lávového tunelu, jeskyně Þvottahellir. Někdy je zvaná Wash Cave (Jeskyně praní), protože místní v ní za deště sušili vyprané prádlo.

Za řekou pak začíná řádné stoupání, a protože jdeme výjimečně trochu napřed, můžeme na dálku shora pozorovat, jak si nad vodou vedou Ilona s Petrem. Žádné drama se nekoná. Pokračujeme postupně vzhůru kolem několika menších vodopádů, vyhlídkových míst a krátkých úseků zajištěných řetězy. Kdybych směl, přispěl bych do VP redaktorovy výstavy nevyfocených snímků. Na jednu z vyhlídek se obchází taková skalka, když jsem zpoza ní vyšel, zrovna přistával malý dron jedné turistce/operátorce na nataženou ruku přesně proti vodopádu.

Glymur je vysoký 198 metrů a byl uváděn jako nejvyšší islandský vodopád až do roku 2007, kdy odtávání ledovce Vatnajökull odhalilo vodopád Morsárfoss, který měří minimálně 228 m. Název Glymur znamení v překladu „řvoucí“. S vodopádem je spojena legenda o muži jménem Rudá hlava. Ten zplodil dítě s elfkou, avšak nehlásil se k němu a za trest byl proměněn ve velrybu. Dál je to schéma příběhu podobné stále stejnému schématu, ať se jedná o legendu, ságu nebo pověst. Pohled na horní část vodopádu s přepadem většinu času zakrývá mlha nebo mrak, ale přece jen se chvílemi odhalí v celé výšce.

Tady ale naše cesta nekončí, návrat stejnou cestou se nekoná. Pokud bychom považovali pohled na celý Glymur za třetí, hlavní bod programu, pak nás čeká ještě čtvrtý, brodění. Dokončit trek vyžaduje pokračovat za přepadem ještě kus cesty do místa s dostatečně malou hloubkou, zout pohorky, vyhrnout nohavice kalhot a snažit se nespadnout i batohem do proudu. S pomocí trekových hůlek a bot do vody se to všem zdařilo, přestože všechno ztěžoval sílící déšť.

Další zastávkou byly jeskyně. Myslel jsem, že to budou lávové tunely, ale měla to být ukázka, jak se tu kdysi v jeskyních bydlelo. Nakonec jsme dovnitř nešli, neb jsme spěchali k další zajímavosti.

A to byla pekárna zvláštní tím, že nabízí chléb pečený v geotermální troubě, tedy vcelku mělké jámě vyhloubené v blízkosti horkého pramene. Jenže ani zde jsme nepochodili, protože zavřeli ještě před skončením ordinačních hodin. Stavení, kde se chléb prodává, není v místě „pečení“, tak jsme si alespoň prohlédli, kde k němu dochází. S ohledem na počet nalezených děr a informaci, že pečení trvá asi 24 hodin, jsme se přestali podivovat nad zavřeným krámem. Na infotabuli se dozvídáme, že geotermální chléb se často podává s uzeným sivenem severním (arctic char). Kromě pečení chleba a blízkého koupaliště zde přírodně teplou vodu používají také k vyhřívání chodníků. Funguje to stejně jako podlahové vytápění, nepotřebuješ k tomu však kamna.


Dnešní bydlení máme zajištěné v pěkné chatě s pěknými výhledy na vše strany.

Když jsem ráno uviděl na talíři Petrovu snídani, věděl jsem, že ten motiv odněkud znám. No jasně, jen ta cukrová posýpka byla ve druhém případě vytvořena zde hnízdícím ptactvem (pobřeží v okolí skalní brány Gatklettur).

Tedy chata je to pohodlná, hezky vybavená, jen výzdoba je taková, jak to nazvat, „islandská“. Z místní tvorby jsem vybral originál na stěně zobrazující labuť s labuťátkem mezi křídly. Mělo to zřejmě vyznít něžně a poeticky, jenže mládě je zabořené tak hluboko, že rodič vypadá spíš jako katamaran. Je třeba podotknout, že obrazy a jiné kunstwerky obecně ve mě nezanechaly zvláštní dojem. Už jen procházet například chodbou v hotelu v Grindavíku mezi dvěma stojícími akty (muže a ženy) chtělo dost odvahy.

Modrá řeka, tak je na Islandu nazývána řeka Brúará, která napájí vodopád Brúarfoss. Ptáme se spolu s AI, proč je řeka tak modrá? Odpovědí je původ vody z tajícího ledovce Langjökull. Voda s sebou nese velmi jemný sediment, jeho částice specifickým způsobem odrážejí sluneční světlo, což vytváří modrý efekt. No já jsem původně myslel, že je to hloubkou dna. Ve střední části koryta se totiž na řadě míst jevila trhlina, voda v těchto místech měla nesrovnatelně modřejší barvu než u břehu.

Zase ta andělika, co se tváří jako bolševník.

Po Brúarfossu jsme míjeli jednu továrnu na mraky a navštívili ještě jeden vodopád. Jestliže ten předcházející měl být jedním z nejfotogeničtějších, tento má být malebný.

Po nabitém dni si zasloužíme trochu občerstvení plzeňského typu z pivovaru Egill Skallagrímsson v Reykjavíku.

podpis


Tenhle Budulínek se právě toulá po Jižní Americe. (Archivní Honza, 1985)

Premiér České republiky: “Celá ta aféra aféra s poplatky ohrožení demokracie takže je to úplně právě naopak že právě tady to bylo že někdo jiný rušil poplatky než pan premiér on je dokonce potom zachraňoval v nějakém roce takže pan Klempíř se má za úkol si to naučit a na počkání vám to vždycky říct že to není pravda co my děláme měli jsme to v programu a my určitě máme to úplně jinak tam my máme radu ano takže my jsme nikdy nezasahovali takže to bylo taky jako důležité abysme se to vlastně dozvěděli jak to tady bylo a strašení Slovenskem a tady premiérem není vůbec jako na místě”…

PŘIBLIŽNĚ PŘI NAŠEM PRVNÍM ZASTAVENÍ U PRVNÍ

plahočiny vystoupil pan Jiří z vlaku v Praze na Hlavním
nádraží a zjistil, že přijel o den dřív, než měl.
Lepší varianta, než kdyby přijel o den později...
Místo svátečního plahočení k plostice využil nečekané volno
k osobnímu výzkumu končin, kde kdysi pobýval Bohumil Hrabal.
Četli jsme pár knížek, kde pan Hrabal píše o konkrétních místech
a nikdy jsme tam nebyli. Teď je Jirka v obraze a poslal i pár fotek.


Kdoví, jestli by se tam panu Hrabalovi líbilo i teď. Byl skromnej.


Po noclehu u Lukášů nastal ten správnej den k natáčení.
V žižkovském Atriu mají krátké křídlo Steinway.
Právě na ně hrál klavírista Mikuláš Tichý a pan Jiří
s Lukášem Lukášem ho zaznamenávali.


Dostala jsem i fota zvenčí.


Závěr týdne proběhl ve znamení sklizně jablek, skoro
na poslední chvíli. Ještě jsme s Petrou stihly něco zmoštovat
a přišly první mrazy. Taky Dušičky a přivandrovalej svátek
Haloween. Ten moc nemusím, ale Nina ho prožívá.
Vymyslela si kostým a aspoň využila dvě plachty, kdysi
zakoupený úplně zbytečně. Docela se jí to povedlo...

NA SPADNUTÍ UŽ JE SÉRIE VYSTOUPENÍ
a koncertů nejen s našimi studenty. Začínáme 16. listopadu
v Brně a skončíme 18. prosince koncertem v galerii Genia noci
v Lomnici u Tišnova. Je jich hodně a každá akce jiná:

Pondělí 16. 11. v 18:00 Kavárna & Galerie U dvou Polívků:
VÁCLAV HAVEL A DIVADLO
https://divadlobolkapolivky.cz/program/

 

Čtvrtek 19. 11. v 17:00 v Knihovně Jiřího Mahena
DVOJPORTRÉT:JAROSLAV JEŽEK & JIŘÍ BULIS
https://www.kjm.cz/akce/dvojportret-jaroslav-jezek-jiri-bulis

Sobota 21. 11. v 18:00 v sále Milosrdných bratří Vídeňská 7
JUBILEJNÍ KONCERT/30 LET ANSÁMBLU
https://mdcb.cz/

Pondělí 30. 11. v 19:00 Divadlo na Orlí

KONCERT JAMU JEŽEK BAND K 120. VÝROČÍ J. JEŽKA
https://divadlonaorli.jamu.cz/koncert-jamu-jezek-band-ke-120-vyroci-jaroslava-jezka/

Středa 2. 12. v 19:00 v sále ČR Brno, Beethovenova ul.
FAJNŠMEKŘI V SEDMIČCE-JAMU: JEŽEK 120 a BULIS 80
https://colosseumticket.cz/cs/akce/L4UEJIeBQ2GuZVRYSrBk3Q-fajnsmekri-v-sedmicce-jamu-jezek-120-a-bulis-80

Sobota 5. 12. ve 13:00 Koliba na Zlobici u Malhostovic

PŘEDVÁNOČNÍ ZPÍVÁNÍ S CKK BANDEM A STUDENTY JAMU
Přijeďte na výlet!

Pondělí 14. 12 v 18:30 Hřbitovní kaple ve Vyškově
KONCERT PRO CHARITU

Pátek 18. 12 v 17:30 Genius noci Galerie v Lomnici u Tišnova

PŘEDVÁNOČNÍ ZPÍVÁNÍ
Studenti JAMU a Gustav Řezníček

OPATRNĚ SE TĚŠÍM NA POCTU JAROSLAVU JEŽKOVI
v Divadle na Orlí 30. listopadu viz výš.
V pondělí jsme měli první zkoušku dohromady se studenty
jazzové katedry JAMU a Jiřím Levíčkem. Potvrdilo se,
že jsme nestrávili čas přípravami zbytečně. Zkoušeli jsme
v Music Labu, klubu, který je součástí Hudební fakulty.


Bylo málo světla a měla jsem hodně starostí s hlídáním
nástupů, počítáním taktů atd. Fotky nic moc, ale aspoň něco
pro přiblížení atmosféry. Naši studenti si vedli skvěle, přesto,
že sága a trubky jejich hlasy docela nemilosrdně válcovaly.
Jiří Levíček je muzikant, jakých na světě moc není, moc si
vážíme spolupráce s ním, bude to pecka!


Mladí jazzmani jsou šikovní a s našimi druháky si rozuměli!


Aranže Jiřího Levíčka jsou vypečené a nápadité!
Ježek by měl radost. Mě těší, že je naši studenti pochopili
a dost si tu spolupráci užívají. V to jsem doufala!


Přišel se na nás podívat Mirek Ondra a dostali jsme pochvalu!


Možná se podaří koncert někde i zopakovat, uvidíme...

Dada a spol.

 

Dovolím si malou reklamu na velmi neobvyklou knihu. Mám jen problém s tím, že jsem se na ní taky tak trochu podílel, tak aby to nevyznělo jako maštění ega. Ale nezbývá mi než prozradit, že ta knížka je nejen neobvyklá, ona je krásná.
Kniha „Assemblage“, která na 176 stranách s bohatou fotodokumentací mapuje asamblážovou tvorbu Lubo Kristka od 60. let 20. století do současnosti.
Rozměry: 30 × 25 × 2,5 cm (výška × šířka × tloušťka). Náklad pouze 400 výtisků!
Cena jednoho výtisku limitované edice s portrétem Lubo Kristka je 1 000 Kč.
Neváhejte příliš dlouho. Objednávat můžete přes e-shop tady:

https://zameceklubo.cz/cs/lubo-kristek-assemblage

Kniha je ve dvou verzích. Sběratelská edice s originální asambláží ve vitríně. 
Rozměry: 30 × 25 × 5 cm (výška × šířka × tloušťka). Náklad je omezen na pouhých 60 výtisků!