LSD - Letní Sborová Dílna
(ročník již devatenáctý)

Přestože i v logu WWWiditelnýho prasete jasně deklarujeme, že jsme týdeník neseriózní, považuju za slušné, omluvit se za zpoždění o jeden den. Já vím, hrozní jsme (myslím tím omluvu za neserioznost).
Každej rok, letos už podevatenácté proběhla v Lomnici (u Tišnova) krásná, ale náročná hudební akce LSD - Letní Sborová Dílna, mezinárodní pěvecký workshop pro sbory, menší pěvecká uskupení, sólové zpěváky, sbormistry a jednotlivce, jehož součástí je i řada koncertů a společenských akcí.
Poslední dobou se akce účastním v roli "fotografa". Termín se kryje se dvěma svátky po sobě jdoucími. Cyrila a Metoděje, kteří k nám přivlekli mimo jiné i první civilní zákoník na našem území napsanej ve slovanským jazyce, kterej přinesl základy křesťanskýho právního řádu. Ten asi později církev použila, když odsoudila a upálila o pár let později Jana Husa. Tyhle dva dny po sobě jsou vždycky součástí termínu LSD.
Je to celkem jednoduchej proces. Bára mi napíše, že jestli přijedu fotit a já jí odpovím, že jo. To je asi tak všechno. Ale je to docela fuška. Tentokrát jsem se nemohl zúčastnit celé akce, ale jen posledních čtyř nejdůležitějších dní.

Přijel jsem v pátek v poledne.

A hned jsem se pustil do focení všech hudebních dílen. Na zámku jely naplno tři ateliéry.

Věřte, že to je fuška pro všechny účastníky.

Ten první ateliér letos vedla Alice Bauer. Fantastická zpěvačka, která chrlí styly jako o život. Letos si na účastníky připravila klasickej swing. Tím, že zpívá s kapelou Hot sisters (nejen), jde o téma, které jí je extrémně blízké. Hot sisters jsou jak vystřižené z třicátejch let. A Alice to zavlekla letos na zámek v Lomnici.

Dryáčnickou dřinou je i zvučení celé akce. Na starosti to má Jirka Klement a Lukáš Lukáš.

Druhý ateliér na zámku má na starosti Zuzana Kadlčíková. Výrazná osobnost české sborové a operní scény. Dirigentka a sbormistryně si pro své frekventanty připravila pár operních špeků. Které na koncertě měla doprovázet Dada a jak se mi přiznala, měla z toho docela vítr, protože noty od Zuzany byly hustý.

Třetím ateliérem na zámku je Seminář sólového zpěvu, kterej vede inovativní zpěvačka z Kalifornie, Allison Wheeler/Nohavica. Společně s Dadou Klementovou.

Ivan Holas si pro sólovej zpěv vybral kousek od Jiřího Suchého a sám se i doprovází na harmoniku.

Ateliér sólového zpěvu je narozdíl od ostatních dílen striktně omezenej na 8 frekventantů. Nemůžou zpívat paralelně nýbrž jen seriově.

V okně točí Honza Křehlík, inventární kus LSD, kterej se stará obrázky pohyblivé a ozvučené. Dada a Allison,

Když jsem si nacvakal pár fotek ze zámeckých dílen, vyrazil jsem do lomnické synagogy, kde se odehrává čtvrtá dílna. Gospel nostalgia pod vedením Briana Fentressa a Honzy Andra.

Do tolika ani neumím počítat, kolik je v Brianově sboru zpěvaček a zpěváků.

Zůstanu u přibližné číselné hodnoty - hodně!

Brian je neustále v pohybu a vysvětluje s takovou erudicí, že člověk skoro ani nemusí umět anglicky.

Zkusil jsem to obrovský hejno vyfotit naráz a musel jsem se uchýlit k telefonnímu panoramatu.

Aby zpěváci Briana nepřehlídli, používá bednu,

Brian a jeho znaková angličtina.

Uklidnilo mě, že něco ve foťáku už mám schovaný, takže můžu zklidnit krok. Vracím se na Zámek. Protože se tam všechno připravuje na večerní koncert. Na něm vystoupí se svými kusy všichni lektoři. Pomáhám Jirkovi s budováním stage.

Zvuková zkouška.

Chvilka na rozhovory pro televizi. K rozhovorům propůjčili majitelé zámku jednu elegantní místnost. Milej rozhovor se Zuzanou Kadlčíkovou.

A taky s Honzou Andrem, kterej se přiznal, že je muzikou vyplněnej.

Kameraman s novinářkou.

Rozhovor s Alicí Bauer.

Zámecká drobotina v čepicích se těší na koncert.

Hlavním bodem pátečního večera je kubánsko-panamsko-velkopopovická kapela z Prahy.

Hrajou ve stylu son cubano, chachachá, mambo ...

Zvukovky jedou naplno.

Velkopopovickej trumpetista (jestli se pletu, tak sorry jako)

Pan Klement, zvukař, spolužák a takovej, jak říkají ostatní, vizuální brácha. Pletou si nás už od školy. Dokud stojíme vedle sebe, je to ještě v pohodě, protože jeden je menší a druhej větší. Jakmile si ale sedneme, třeba v hospodě, je těžký poznat, komu má kelnerka podat pivo. I dnešní večer se nesl v duchu bratrství. Nejprve se mě neznámý člověk z publika ptal, jestli ten zvukař je můj bratr. Pak se stala další záměna. Přišel jsem k Dadě a dal jí ruku okolo ramen. Dada se otočila, pak zvedla hlavu a pronesla: Jé, to jsem se lekla, já jsem si myslela, že to je Jirka a stojí na židli." Toho se už nikdy nezbavíme. Pro potvrzení podobnosti doporučuju fotky Pavla Křížka, které najdete dole ve fejetonu Dady Klementové. Původně jsem je sem chtěl dát, ale Dada byla dnes rychlejší, takže pro zájemce o dvojčatové efekty doporučuju fotky v "Brněnské sekci" dole.

Honza Andr je neuvěřitelnej. Pragasón potřebovali nahradit chybějícího hudebníka, tak jim Honza vyšel vstříc.

Jorge Concepcion - Zpěvák a šéf kapely.

Diváci přicházejí, neprší, večerní představení může začít.

Šéfka celé té fantastické akce Bára Pavlišová zahajuje páteční koncert.

Vystoupení Alice Bauer (+ plus Honza Andr, samozřejmě)

Allison Wheeler.

A A Honza Andr - samozřejmě.

Přidává se Brian Fentress. A Honza Andr,

Duet.

Nejmladší slečna domácí.

Majitelé zámku sledují koncert z balkónu. Balkón je tak dlouhej, že by se tu klidně dala běhat desítka jako na stadionu.

Po lektorech vystupuje kapela Pragasón,

Zní latinskoamerický rytmy a v lidech to začíná cukat.

Velké Popovice - František Schejbal.

Zpěvák vyzývá diváky k tanci...

... a ti se nenechají dvakrát pobízet.

Výborná barevně poladěná atmoška.

Koncert končí, Na náměstí se odehrává jiná akce. Pod patronací městyse tu hraje nějaká popkapela a točí se kolotoč a vodka. Mají to solidně ohulený a trochu se divím, že to nebylo slyšet až na zámek. Ale co já do toho mám kecat, když slyším jen na jedno ucho.

Musím tu prozradit jednu důležitost. Naprosto zásadní událostí během LSD jsou společné snídaně Pavlišů pro pořadatelskou partičku. Každej rok. A nejlepší, ale fakt nejlepší je Leina kvasnicová pomazánka. Na tu se vždycky těším od okamžiku, kdy mi Bára napíše, abych přijel fotit.

Můj "bratr" Jirka Klement s čajem o půl sedmé a vázou na hlavě.

Ranní kecy u kávy, nebo kecy u ranní kávy, kterou nám na stylovým benzinovým vařiči připravil Dalibůrek.

Jiří Nečas s kalíškem rumu od Dalibůrka a jazzová zpěvačka Petra. Petra dala mně a Daliborovi nosovou flétnu vytištěnou na 3D tiskárně. Chystáme se, že bysme se v nějakým ateliéru vsomrovali a zahráli si třeba Pochod otroků z opery Nabbuco, ale naštěstí musím fotit, takže nikomu nic kazit nebudu. Když se na ten nástroj člověk pokouší hrát, vypadá trochu jako lidožrout z Mlčení jehňátek. Když držíte flétnu v ruce, vypadá jako smajlík.

Vpravo je kavárník a muž mnoha dovedností a znalostí Dalibor.

Je sobota a v ateliérech trénujou, až se z nich hulí.

Ateliér sborového zpěvu,

Zuzana K.

Dada K.

Allisonina srandovní pomůcka pro zpěv - brčko. Normální brčko. Sólisti se pak přiznali, že jim brčko fakt pomohlo.

Dolů...

... a nahoru.

Ateliér sólovýho zpěvu. Nečas.

Michal a broskev.

Dalibůrek.

Na Sýpce bude večer koncert "Beatles rodeo".

Ale před ním se ještě musí vyřešit spousta složitých strécovských situací na pracovní poradě v Galerii.

Nakreslit stageplány, to jsou ty malůvky, kde kdo stojí, kolik potřebujou a kam a jaký mikrofony, aby pak z toho závaznýho dokumentu nic neplatilo.

Briana to vyčerpalo a nic raději malovat nechce.

Zatímco Alice jo.

Zuzana to bere s klidem.

Pro VIP skupinku připravila Bára s Leou a zámeckou paní prohlídku zámku. Lea zabrousila do minulosti.

Bára se to pokoušela vybrousit Brianovi. Ten se jen divil, proč si lidi staví baráky na vysokých kopcích, když pak musí dolů pro mlíko.

Na starých zámeckých schodech.

Na zámku.

Zrestaurovaná zámecká kaple.

A to už tu máme večer. Autorem "Beatles rodeo" je Richard Lank.

Celej večer se tu budou hrát písničky Beatles, ale důležitou součástí je, že se skupinou zpívají a klidně i hrají účastníci koncertu. Pro ně byla zprovozněna speciální mobilní aplikace prý jen pro androida, kde se všechny písně dají najít i se slovama, aby se lidi nemohli vymlouvat, že si slova nepamatujou.

Tomáš Drtílek, muž mnoha nástrojů a kapel.

Na Sýpce to ten večer vypadalo, že je plná závisláků na mobilech a tabletech. skoro všichni měli osvětlenej ksicht nezdravým modrým světlem z displejů. Ale jen četli texty, které zpívali. Působilo to impozantně.

S madolínou typu F.

Lankovi.

Petra, Dalibor a příčná flétna.

S harmonikou knoflíkovou.

Lukáš Lukáš.

Dalibor se postavil dozadu a doprovázel.

Je neděle, kvasnicová pomazánka sežraná a my stojíme nerozhodně na zámeckým nádvoří. Chystáme se zaplnit pódium stojanama a bednama, když vtom přichází Dalibor s mobilem v ruce a ukazuje, že právě začíná pršet a nejvíc bude pršet v 18:00, kdy má začít koncert. Koukáme do svejch mobilů a všechny chytrý placky se shodujou. Snažíme se sehnat Báru, aby rozhodla. Rozhodla, tak zas všecko balíme, nakládáme do auta převážíme do Sokolovny. Nevíme, co s červeným pódiem, ale nakonec se všecko podaří teoreticky vymyslet.

Začínají další zkoušky zvuku a nástrojů. Je až s podivem, že se to tak rychle podařilo přemístit a rozchodit.

Dada se svým ochočeným piánem a dlouhejma nudlama not s operama, které ji trochu znervózňujou, protože to prej není žádná prdel.

Lukáš tvrdí, že je spokojenej, ale na něm nikdo nepozná, jestli je.

Zvukaři sobě.

Sborový zpěv začíná zkoušet.

Ne, dámy nezívají, zpívají.

Pak zkouší Alice

Pak si zvuk vyzkouší Gospel. A tady už to tajemství nevydržím a musím to prozradit. Gospely bud doprovázet Honza Andr na originální doopravdický varhany pana Laurence Hammonda i s reprákem pana Donalda Leslieho. Samá elektrónka a řemínky s převodem.

Gospel v srdci Evropy.

Černobílej varhaník.

Jako poslední si zvukovku vyzkouší sólisti.

Kuřecí řízek pro jazzovou zpěvačku Petru.

Vše připraveno.

Sólisti zkouší.

Pan Klement umisťuje mikrofon.

Petra.

Jiří.

Galerka se plní.

Pan Drtílek v motýlku,

Františkánky na místě. Kapely spusťte.

Je to tady, Bára zahajuje galakoncert.

Je plno.

Nastupuje klasickej swing.

Poloviční portrét celýho basisty.

Alice.

Ateliér jazzu se loučí.

První sólistka má trému, tak si na pódium pozvala kolegy z ateliéru včetně lektorky, aby se necítila tak osamoceně.

Doprovází Dada.

Společné foto jazzového ateliéru.

A ještě malý výsek.

Holky, můžu si vás vyfotit?

Nás taky vyfoť!

Za oponou se chlastá prosecco. Já jsem takovej odborník na chlast, že nikdy nevím, jestli je správně prosecco nebo prosseco. Já vím, ještě jsou další dvě blbé možnosti.

Před pódium přichází sbor pod vedením Zuzany Kadlčíkové. Zazpívají pár kousků z oblíbených oper.

Na Dadě je vidět, jak urputně se na operu soustředí.

Zuzana umí o operách tak poutavě vyprávět, že by přemluvila i hluchýho, aby si zašel na Prodanou nevěstu.

Kytky a akvarel od Báry za super práci a zážitky.

Na pódium se vrací další sólisté.

Ivan Holas s harmonikou a Jiřím suchým.

Diváci nadšeně tleskají.

Sofistikovaná lejdy Petra a její Sophisticated Lady od Duke Ellingtona Velkej zážitek.

Poslední sólista Jiří Nečas.

Dada se od klimpru ani nehne. Velmi vytížená persona.

No a samozřejmě poděkování.

Společné foto sólovýho ateliéru,

Dada s Jirkou. Dada už si může oddychnout. Gospel doprovází Honza Andr.

Další společné foto. O téhle zpěvačce určitě ještě uslyšíme!

Petra a Dalibor

Dada a Allison.

Dada, Honza, Allison.

Přestávka na dvorku,

Dobrou chuť.

Báby box.

Ti, kdož se podíleli na chodu celé akce a bez nichž by se to neobešlo.

Gospel přichází. Poslední vystoupení večera.

Dopadlo to výborně.

V pondělí dopoledne proběhl takzvanej "brunch". Nálada báječná.

Vynalezl jsem novou formu rozhovoru. Jak bývaly rozhovory na dálku, tak já fotím rozhovory na výšku.

Honza Křehlík chvíli poslouchal rozhovor dam se Zuzanou Kadlčíkovou a vymyslel si, že ten rozhovor natočí pro televizi. A že to natočí v pokoji u tety Hanky. Umí přesvědčovat a blbě se mu odmítá, tak dámy zahnal do pokoje a mě požádal o fotky. Dámy byly roztomile přesvědčivé a povídaly si o opeře a zpěvu, až se z toho člověku dělalo dobře po duši.
Do rozhovoru pro jeho TV pak Honza nečekaně uvrhl i mě, přestože ani neumím pořádně noty, ale chtěl jenom, abych mluvil o focení, což mi teda moc nejde. A taky, abych něco prozradil i o nefocení, to už mi šlo trochu líp. To bylo o mé knížce "Výstava nevyfocených fotek v Rudolfinu".

No a pak už jsem musel běžet na autobus do Tišnova a vlakem domů za Roušovnou. Všem vám moc děkuju za skvělý, ale hodně náročný 4 dny. A zase si dávám, jako každej rok, závazek, že příště nebudu tak moc fotit, abych se nemusel dva dny brodit adresářema, ladit fotky a zahlcovat Úschovnu.cz.
Jo a taky se omlouvám všem, že jsem je zahltil takovým množstvím fotek, ale nešlo jinak. Když jsem třeba čtyři dny v Portu, tak z toho pak vykřešu nejmíň čtyři WWWprasečí vydání a teď jsem musel čtyři dny hudby narvat do jedinýho prasete.