40
(Jirka slavil čtyřicátiny)

A je to tady zas. Ta neserioznost plátku. Místo abych pokračoval v Ohři, nebo psal o Portu, tak si tu do svýho deníčku, kterej se rafinovaně jmenuje WWWiditelné prase a předstírá, že to je týdeník, ale přitom je to jen deníček... Věrní čtenáři mi snad odpustí ten chaos, ale to, že našemu nejmenšímu kuřátkovi bylo v sobotu čtyřicet, si tu pro sebe musím zaznamenat. Příbuzní a blízcí to ocení. Třeba Dana nebo Alena, ale i Jirkova sestra Helča, která na oslavě nebyla, protože zrovna hledá v Tatrách s Evičkou medvědy...

Pořídili jsme Jirkovi tři stříšky na včelí úly a hrozilo, že je budeme muset vláčet do Lhotky ručně, ale v poslední zatáčce to vyřešila Jíťa a pro stříšky přijela autem. Takže za JaJ do Lhotky jedeme nalehko.

Vlak zvenčí vypadal normálně, ale vevnitř hrozil pastmi. Jako na potvoru, když Okamura začal řešit hajzlpapír v českejch vlacích. Takže Okamuro, šup do montérek a alou řešit problémy Českejch drah. Já bych ti nepsal a vysral bych se na tebe, ale říkal's na veřejnosti, že ti máme psát, tak píšu.

Čága už nás přísně očekával. Vyvaloval se na sluníčku a mám trochu pocit, že mu je úplně u prdele, že jeho velkej kámoš Jirka má zrovna dneska čtyřicet. Jen pro pořádek, když začala oslava, někam se zdekoval a nikdo ho až do neděle neviděl. Jeho kámoška Bína si naopak užívala všech hostů a nechala se všude drbat. Ale nebudu předbíhat, jen aby to nezapadlo.

RETRO: Chtěl jsem sem dát víc fotek z dávna, ale jsou tak nějak všude hrozně hluboko v archívech. Jirka je ten vykulenec vpravo.

Jsme v dobrejch rukách. Babiš se poslední dobou furt modlí k Jezulátkovi, aby pršelo, tak prší. Napršelo mi za triko. Macinka prohlásil, že klimatická krize skončila, ale nebejt těch modliteb, kdo ví...

Pak přijeli rodiče Jíti a její sestra s rodinkou. Někdo zavelel a začaly se předávat dárky...

... a gratulovat a tak.

RETRO: Jirka je ten vlevo, co se hrabe rukama v polívce.

RETRO: Jirka je ta prostřední noha.

Jíťa pro Jirku pořídila perfektní dárek, egyptskou flétnu. Po rozbalení a hlavně v noci při mejdanu jsme zjistili, jak zákeřnej to je dárek. Vyloudit tón je velký umění a nikdo z nás to neumí. Věřím, že na to Jirka přijde.

To, že má Jirka čtyřicet, zároveň znamená, že od tohoto dne táhne všem našim kuřátkům na padesát. Tyvole, to je fofr. Tento stav potrvá až do 17. 9. 2027, kdy začne táhnout Helči na šedesát.

Jana, Abi, Tom...

JaJ se stali farmáři tělem i duchem. Pěstujou kdeco. Třeba i víno.

Hlavní atrakcí bude celovečerní grilování.

RETRO: Jan a Jiří...

Je vidět, že je v tom grilování náš čtyřicátník dost zběhlej.

RETRO: Olina klukům nařídila, aby si ráno uklidili v pokoji, nebo nebude Večerníček. Oba se svorně místo úklidu rozbrečeli a vzlykali: "My neuvidíme Večerníčka!"

Tuhle fotku jsem si vyfotil pro budoucí haiku, tak si to tu odkládám, abych nezapomněl.

RETRO: Tři geneticky sjednocení plešouni.

Rodinka Smith's.

Jana, Jon, Tom, Abigail.

RETRO: Už vím, proč Jirkovi říkám Bobíku.

Taková nenápadná jakože japonská reminiscence.

Abigail.

Jonathan.

RETRO: To je asi z dob Hollarky.

Přijeli i Boris a Bobík, aby zastoupili Helču a Bibi, který jsou někde v nedostupnu.

RETRO: Jirka s Honzou vysochali ze sněhu hezkýho dinosaura. Oba z toho pak kašlali a spolužák Mertl jim ho rozdupal. Honza mu napsal výhružnej anonym v azbuce. Vytýkací dopis začínal: "Mertle, ty chovado jedno zasraný, pročs nám rozbil dinosaura?" A podepsal se "Anonym Jan Rouš". Všecko v azbuce, proto to chovado.

Mořská panna přišla taky pogratulovat.

Vale testuje pálivou omáčku.

Viola.

RETRO: Z dob, kdy ve svým pokoji budovali sofistikované pavoučí sítě z klubíček vlny. Ani jsme tam k nim nechodili, abysme neuvízli.

J a J.

RETRO: Z dob lopuchových rytířů. Jirka vlevo.

Klasický focení mobilem, všecko až donekonečna vostrý.

Boris s Bobíkem si povídají s Violou o jejím velkým rodinným výletě po Americe.

Jíťa, Kuba a párečky.

RETRO: Jirka byl vždycky rebel.

Zahrada ožívala krásnými, a přitom tak poeticky zbytečnými příběhy.

Viola obdivuje Jirkův úplně dodrbanej a poničenej kotník.

Je hluboká tma, čas na narozeninovej dort.

Sfouknout...

... a rozkrájet.

Přišli i Jirkovi spolužáci z Hollarky.

Nay, egyptská bambusová flétna, patří mezi zákeřné nástroje. Je to jen dutej bambus s dírkama na správným místě, ale žádnej jazýček – jako kdyby tě někdo nutil hrát na rovnou novodurovou trubku. Po rozbalení dárku jsme se pokoušeli z té potvory vyloudit nějakej zvuk. Bylo to marný, a když se náhodou nějakej tón objevil, určitě to nebyl ten zvuk, jakej se z nay má linout. Pro Stivína nebo Alici Bauer by to byla nejspíš brnkačka, ale my jsme prohrávali.

Mejdan prej trval až do čtyř do rána. Olina to zabalila o půl jedné a já o hodinu později. Inu, staříci už hovno vydrží. Ráno je u JaJ na zahradě nádherně. Sem tam se ozve kohout, sem tam projde kolem některá z koček a jde se vyvalovat. Čága miluje kompost. Asi proto, že je vyhřívanej.

Využil jsem ranního ticha a nepřítomnosti ostatních a pokoušel se z nay vyloudit nějakej zvuk. Pak se mi jakýmsi nedopatřením podařil zvuk, kterej tam asi patřil. Teplej, chvějivej a nestabilní a jakoby prošpikovanej různejma harmonickejma produktama. Ale bohužel, znělo to jen chvilku a pak to najednout zase zmizelo a nic.

Zahradní zátiší.

Sára se ráno probudila – spala v obýváku v okně –, vystrčila hlavu ze dveří a vyděšeně vyhrkla: "Vlak!" Po nějaké inkubační době jsme se od ní dozvěděli, že zaspala a ujede jí vlak do Berlína. Chvíli to s Olinou řešily, Wi-Fi, Můj Vlak, RegioJet... Výsledkem bylo, že situace je řešitelná, tak si Sára šla zase lehnout do okna, aby jí ujel i náhradní spoj. Neujel, byla v dobrejch rukách Oliny, která nikdy nepřipustí, aby komukoliv cokoliv ujelo, když to řeší ona.

Čtyřicítka a víno.

Jíťa se vynořila z kuchyně a donesla všem ranní mimózu. Jak na zámku.

Olina Sáře hlídá čas. S Olinou zpoždění nehrozí. Za chvíli jedeme na nádraží a domů. Tedy my domů a Sára napodruhé do Berlína. Pravda, takový zaspání se někdy dost prodraží. Krásná oslava, děkujeme!

Zadní Třebaň – nádraží: Jsem rád, že si hajzlpapír na Českejch drahách vzal na starosti předseda sněmovny. Kdyby nebylo SPD, neměli bysme si čím ve vlaku utřít SPrDel.

RETRO: Toto je jedna z mejch nejoblíbenějších fotek: Jirka se stará o novodurovýho kanárka.