ANDALUSIE - UŽ ZAS
(Díl osmý - Cádiz)

V Cádizu jsme už byli, známe to tu, ale odmítnout možnost se tam jet podívat znova, by byla kravina. Tahle návštěva asi už nebude tak chaotická, jako naše první objevování. Zlí jazykové tvrdí, že Cádiz je patrně nejstarším dosud stojícím městem v jihozápadní Evropě, ale to jen takové ty encyklopedické kecy. Zkrátka Féničané potřebovali přístav a nějaký místo na kšeftování, tak si Cádiz postavili zhruba 80 let po trojské válce. Piráti a Féničané už to asi nežijou, ale město si v klídku a takové zvláštní pohodě vegetí dál.

Autobus nás dovezl do města docela brzo, tak jsme přistihli Cádiz v ospalým probouzení. Snídani jsme v Seville odflinkli, tak jsme si vybrali jednu z kavárniček, takhle ráno jich moc otevřenejch nebylo a ještě navíc byla neděle.

Hned po snídaní včetně moc dobrýho kafe se nám podařilo konečně objevit nefalšovanýho andaluskýho psa. Představil nám ho hluchoněmej páníček. Možná nám hluchoněmecky prozradil i jak se psík jmenuje, ale touhle řečí nevládneme, tak to pro nás zůstane navždy tajemstvím. Že jde o echt andaluskýho psa už mu nikdo neodpáře.

O úklid podlahy a drobky se tu stará Holub Emil.

Protože jsme v Andalusii v době, kdy tu často pršívá, není překvapením, že i tady v Cádizu nám každou chvíli prší.

Fotím sice psy dál, ale už bez objevitelskýho zápalu. Andaluskýho hafana už jsem, ulovil.

Španělsko je svými muráles proslulé.

Máme štěstí, vykuklo na nás slunko.

Na náměstí na nás čeká slavná a krásná Catedral de Santa Cruz se zlatou věží. Rozhodli jsme se, že tentokrát ji určitě navštívíme, ale máme smůlu, zrovna je pro veřejnost zavřená, odehrává se tu nějaká důležitá mše.

Ani racka dovnitř nepustili. Měli to ošéfovaný, možná nějaká důležitá návštěva. Byli docela přísní.

Boční vchody byly zamčené.

A nebyli jsme sami, kdo se divil, že se dovnitř nedá jít.

Jdeme se tedy courat jen tak po městě.

Okno pana Mondriana

Hospůdky pořád zavřený. Prej je jakejsi svátek, ale už si nepamatuju jakej.

Ukřižování Ježiše Krista v dlaždičkách.

Na každým kroku je znát, že hlavním časosběrným elementem tu je slaný moře a trpělivé větry, které roznáší slaný vlhko skoro po celým městě. Železný zábradlí by mohlo vyprávět.

V jedné z uliček jsme objevili obchod naše bejvalýho prezidenta. Nabízí tu roztomilé polštáře v podobě ukradenýho péra.

Tuhle fotku jsem použil pro jedno z pátečních haiku.

Kvůli neděli a tomu svátku byla hlavní a docela i slavná tržnice zavřená. V jiný dny to tu tepe už od rána. Dřív tu bejval klášter Los Descaldos, ale čerstvejm rybám a mušlím se tu daří líp.

Cádis se pomaličku probírá po horečce sobotní noci. Kavárny a kavárničky rozestýlají po chodnících stolky a židle. A přichází i první návštěvníci.

Starý město vypadá většinou docela malebně. Většinou,

Pohled z hlavní ulice podél pobřeží. Slavná zlatá kopule bývá pro veřejnost otevřená a je z ní krásnej pohled na skoro celý město. My jsme se k vyhlídkové návštěvě nedostali, ale to nevadí, třeba někdy jindy.

Zase ta placatost. Něco ve výpočtech je blbě a dál než sedm kiláků nedohlídneme. A kdyby se k tomu připočítala pohádková refrakce - lom světla, mohlo by to být ještě o deset procent dál. Možná by stálo za to se na několik fyzikálních zákonitostí zeptat Šarka. Ten ví všechno. A nebo Vávry, ten ví ještě víc.

Záliv nezáliv, moře (oceán) tu pleská do zdí velmi vytrvale. Sem tam se prý stane, že se vlny všplhají až na ulici.

Sobotní cesta domů se nevydařila.

Nápadnej barák nad pláží bejval kdysi slavný lázeňský centrum Balneario de Nuestra Señora de La Palma y del Rea. Přírodní přístav Féničané využívali jako první před tisíci rokama, pak i Kartagiňci a nakonec i Římané. Dnes je to docela oblíbená pláž, protože voda je tu klidná a prej tu ani moc nefučí.

Přes ulici mají policajti stanici.

Cádizané se příkladně starají o toulavý kočky a staví jim celá malá sídliště na březích Atlantskýho oceánu.

Protože katedrála je stále nepřístupná, jdeme se kouknout k majáku.

Jedna z budov bejvalejch lázní patří školce.

Castillo de San Sebastián. Slavná pevnost na malým ostrůvku. Ostrůvek je spojenej s městem kamennou cestou, kde pořádně řádí vítr a i když neprší, tak vás to omočí.

Zavřeno.

Památník Paco Alba Mediny, oblíbenýho hudebníka a skladatele karnevalovejch písní.

Paní má smůlu, dnes ráno jsme hledání andaluskýho psa ukončili.

Bronzová socha španělskýho spisovatele Fernanda Quiñonese (1930-1998). Sochu vytvořil Luis Quintero. Quiñones nepochází přímo z Cádizu ale zato tu umřel. Je uznávanej po celé Andalusii.

Cádiz, morenillo claro
(úryvek)

Cádiz, morenillo claro,
gitano de tierras bajas,
calderero de los oros
viejos del atardecer,
¡con qué gracia tú también,
terco de tiempos mejores,
te tienes, muerto, de pie!
........................................................
Cádizi, světlý snědý hochu,
cikáne z nížin,
kotláři starého zlata
při západu slunce,
s jakým půvabem i ty,
paličatý v lepších časech,
stojíš, i mrtvý, vzpřímeně!

Jdeme se osprchovat slanou vodou, ale ještě o tom nevíme.

Pláž La Caleta se objevila i ve filmu o Jamesu Bondovi.

Projít suchou nohou se vám asi nepodaří.

Autorem obrazů je obyčejná příroda. Koupit na aukci se to nedá.

Pevnost postavili v roce 1706 na ochranu města.

Dnes je celá pevnost využívaná nevojensky. Jsou tu nějaký laboratoře pro mořskej výzkum.

Místo je jak dělaný pro koncerty pod širým nebem.

Prý tu před pevností stál chrám Krona, titána řeckých bohů, otce Dia, Poseidona, Háda, Hestie, Démétéry a Héry. Nevím, jestli to není nějaká kravina, Ale když jsem tuto informaci objevil, vzpomněl jsem si na muzikál, kterej jsme loni viděli v New Yorku, tak mi to všechno připadá všechno ještě zašmodrchanější. Třeba to někoho z vás natolik zaujme, že se pokusí rozklíčovat tyto neuspořádaný informace.

Maják je železnej a navrhl ho Rafael de la Cerda v roce 1908 a je prej jedním ze dvou majáků na elektrickej pohon ve Španělsku. Věž se tyčí do výšky 41 metrů nad mořem. Což v přepočtu znamená, že ho na ploché hladině moře navzdory Šarkovým teoriím vidí větší lodě ze vzdálenosti asi 37 kilometrů. Dnes je to jedno, všichni se spolíhají na družice a GPS a navigační krabičky, takže majáky nepotřebujou. To ale neznamená, že to nejsou hezký stavby.

Tam v dáli v mlze jsou vysoký jeřáby nákladního přístavu.

Malý mořský běžec.

Prolezli jsme celou pevnost křížem krážem.

Vypadá to vybydleně i když to je zapsáno od roku 1985 mezi cenný kulturní památky.

Boční vchod do hradu.

Určitě tohle místo stojí za návštěvu, když už tu někdy budete.

Pojď na pivo.

Hlad nás z hradu vyhnal, tak si jdeme najít nějakou příjemnou hospodu.

Přestože to z fotky nevypadá, tak tahle hospoda byla milá, obsluha pozorná, chobotnice dobrý, pivo studený...

...a číšník trpělivej.

Po dobrým obědě jsme bloumali uličkama, kde zrovna nepršelo.

Když jsme dorazili k Mercadu, bylo otevřeno. A hučelo to tu jako v úle. Stánky s čerstvejma rybama byly sice zavřený, ale pár občerstvovacích budek bylo v provozu. Cvrkot jako blázen. Stolky obsazený, kdo si chtěl dát nějakou specialitu, musel ji sežrat na obrovské popelnici.

I tady jsou nesmrtelní imigranti, nabízí korálky každýmu a jsou velmi, velmi vytrvalí.

Otevřeli nám katedrálu. Velká mše skončila. Nevím, kolik stojí vstupné, to si už nepamatuju, ale tohle místo byste nenavštívit asi neměli.

Katedrále v Cádizu, se říká „Svatý kříž nad mořem“ nebo „Svatý kříž nad vodami“. Místňáci jí říkaji většinou Nová katedrála. Byla postavena v 16. století jako náhrada za Starou katedrálu, kterou si nechal v roce 1263 postavit Alfons X. Moudrý v gotickým slohu.

Návrh a stavba začala v roce 1790, ale byly s ní jen problémy. Architekti i stavitelé se střídali, sem tam došly prachy, sem tam se pohádali radní, až se nakonec podařilo ji dokončit v roce 1838. A je to na ní vidět.

Vystřídalo se tu docela dost stylů. Začali barokně, pak se posunuli odvážně až do rokoka a skončili u neoklasicismu.

Styl nestyl, vevnitř to je dobrodružně poutavý.

Katedrála je dost velká a najdete v ní asi 16 kaplí.

Krypta byla postavená mezi lety 1732 a 1730 z "ústřicovýho" kamene. Nádhera mramoru v horní části katedrály kontrastuje se střídmostí tohoto prostoru. Při stavbě této téměř ploché třívrstvý klenby využil mistr Vicente Acero svoje architektonický znalosti a prokázal, že při správnejch výpočtech materiál odolá zatížení, a tak tu vznikl jeden z nejvýznamnějších prostor katedrály v Cádizu. Je tu znatelný vlhko, což prej má na svědomí to, že je krypta pod úrovní moře, který se sem snaží dostat. Když položíte ruku na některou z těch mokrejch zdí směrem k moři, cejtíte v dlani moře.

V kryptě jsou prý uchovaný neporušený ostatky římské mučednice svaté Viktorie, jejíž tvář je zakrytá voskovou maskou. Ale to mi při návštěvě uniklo, jen jsem se to někde dočetl.

Panna Maria

Zlobivá svíčka. Je to schválně? Nevím, na tuhle symboliku jsem natvrdlej až blbej.

V kryptě cádizské katedrály jsou také pohřbeni dva slavní synové města: skladatel Manuel de Falla (1876-1946) a básník a esejista José María Pemán (1897-1981). Materiál použitý pro Fallovu hrobku je kámen ze Sierry Elviry, evokující jeho spojení s městem Alhambra, a nápis: „Jedinému Bohu buď čest a sláva.“ Pemánova hrobka je z bílýho mramoru a je chráněna bronzovými zábradlími nesoucími zlatý rouno.

Kristus z Aguinigy, přivezenej z Ameriky na začátku 17. století. Hlavní atrakce krypty.

Socha Panny Marie z italskýho mramoru, dílo Alejandra Algardiho.

Stříbrná monstrance patří asi k tomu nejcennějšímu v cádizské katedrále.

Kazatelna.

Vypadá to jako kříž z lešenářskejch trubek.

Poskládáno asi z osmi fotek.

Tyvole kulatá zeměkoule.

V Cádizu v katedrále mají nádherný varhany s vodorovnejma píšťalama - trompetería de batalla. Kdybyste byli zvědaví, jak správně ostře a řekněme přímočaře zní varhany s vodorovnejma píšťalama, tak se mi na youtube podařilo dohledat toto.

Órgano de Pedro Roqués. Do původní barokní skříně byly zabudovaný novější varhany. Jejich zvuk je přizpůsobenej jednak barokní a renezanční hudbě a taky oříškem bylo, aby se zvuk netříštil, protože katedrála má stropy vysoký skoro 50 metrů. Což se to nakonec slavnýmu španělskýmu varhanářovi Pedru Roquésovi v roce 1870 podařilo. Jakej mají doopravdy zvuk nevíme, protože na ně během naší návštěvy nikdo nehrál. Jsou fakt krásný.

Přímo nad chórem jsou ještě jedny menší varhany. Mají taky vodorovný píšťaly. Jsou o pár desítek let starší. Órgano de la Catedral Vieja pochází ze staré katedrály. Jádro nástroje pochází pravděpodobně z konce 16. nebo počátku 17. století. Oba nástroje byly postupně renovované.

Perfektně vyřezanej dřevěnej chór. Krása!

Hlavní oltář

Kdyby to šlo, tak bych tu klidně pár dní strávil a zkusil bych si prolézt v katedrále všechna zákoutí.

Roušovna a mořské dobroty.

Už nám zase prší.

Za chvíli nám jede autobus zpátky do Sevilly.

Tak zas někdy příště milý vlhký a upršený Cádize.