Island 2024
(IV. Jak to mají s parlamentem)
Naší další zastávkou má být historicky slavný islandský místo, ale jak se postupně dozvídáme, dalo by se z jejich historie čerpat a zavádět u již zavedených a často trochu hnijících demokracií. Ne, opravdu nejsem politickej mudrc, kterej všechno ví líp. Ale neodpustím si trochu dehonestovat některé praktiky a metody. Třeba když v našem parlamentu mluví Babiš, je to jazykové i obsahové peklo. Jeho výdrž, žvanit dlouhé hodiny blbě a o blbostech je neuvěřitelná. Jeho parťák ve žvanilství Okamura, je jen líp jazykově vybavenej, obsahově děs. Myslím, že bych mohl těch poslanců vyjmenovat daleko víc. Já nechci, aby nesměli žvanit a ukazovat hloubku svého blbství, určitě bych ale ocenil, kdyby ty dlouhé útrpně průjmy ze zákona trvaly krátce.
Autobus nás veze typickou islandskou krajinou k místům, kde se nachází možná nejstarší parlament na světě.
Ten současnej tu už nezasedá, sedí na pohodlnejch seslích v Reykjavíku, ale začalo to všechno tady. Thingvelir (islandsky Þingvellir, „sněmovní louka“)
Náčelníci vesnic, godové, se poprvé sešli na pláni, zvané Thingvelir poblíž Reykjavíku už roku 930 a na tomto místě se pak sněmy konaly až do roku 1798. Shromáždění vykonávalo zákonodárnou a soudní moc na ostrově.
Průvodkyně nás zaúkolovala, ať si zkusíme tipnout,k čemu slouží těch pět domečků dole u řeky.
Sněmovní louka je obklíčená skalisky a protéká tudy řeka Öxará.
Chvílemi má člověk pocit, že se na scenérii musela podílet i lidská ruka, ale prej ne, tohle si tu dělá příroda sama podle sebe a rady nepřijímá. Na horizontu je rozsáhlý a trochu složitý jezero Þingvallavatn.
Úzké rozeklané údolí je pak ve větší dálce obklopené podstatně většími kopci.
Někdy to vypadá, jakoby si někdo zkoušel namodelovat pohoří v malým a pak ho zrealizoval ve skutečné velikosti.
Skaliska nehostinná držela poslance na uzdě.
Na vrcholcích skal jsou čepice ztuhlé lávy.
Okolí vypadá natolik impozantně, že se tu poslancům a zástupcům vesnic moc vykecávat nechtělo.
No a když se někdo víc rozžvanil, utnul ho v půli věty pořádnej slejvák a byl klid.
Lögberg neboli Zákonná skála. Althing byl jednokomorovej a to Islandu zůstalo dodneška.
Althing se scházel na Þingvellir i po vytvoření unie s Norskem v roce 1262 a to nepřetržitě až do roku 1799, kdy byl na 45 let zrušen. Po jeho obnovení v roce 1844 se celé shromáždění přesunulo do hlavního města, kde sídlí dodnes – od roku 1881 dokonce v nynější budově – Alþingishús.
Öxará vypadá nenápadně, ale to jen proto, že se tu rozlévá do spousty ramen...
... a pak se zase spojí.
Poslanci měli k diskutování vybudovanej kamennej amfiteatr, seděli na tvrdejch hrubejch a studenejch šutrech, to považuju za velmi užitečný. Chceš bejt poslanec? Tak trp, ať jsi výkonnej. Tvrdost i studenost jsem si vyzkoušel na vlastní prdel. A ještě jedna zajímavost. Když si ten parlament založili, tak se scházeli zpočátku jen jednou za rok v létě a dohodli všechny důležitý zákony. Během dvou týdnů.
Na konci soutěsky najdete vodopád Öxarárfoss. Vypadá impozantně.
Aby si návštěvníci mohli v klidu prohlížet vodopád, je tu pohodlná dřevěná cesta. Vyčouhlý kameny mají přednost.
Vodopád vytéká z řeky Öxará a padá přes Almannagjá. V zimě je to tu prej zmrzle nádherný.
Nám to může připadat jako nehybný království, ale zrychlíme-li pořádně čas, dějou se tu velký věci.
Tak trochu Prachovský skály na Islandu. Ale konkrétně tady se myslím nehorolozí.
Vlajka je zabodnutá na místě, odkud předsedající parlamentu pronášel své plamenné projevy. Zatímco svobodní muži Islandu, ať už velmoži, nebo sedláci, se shromáždili na pláni, hlasatel zákonů k nim stál zády a své poselství vykřikoval nahlas proti kamenné stěně. O zbytek se na tomto akusticky jedinečným místě postarala mohutná ozvěna. Poslední zasedání parlamentu se tu konalo v roce 1789, pak byla celá instituce přestěhovaná do Reykjavíku.
Vyplatí se chodit po chodníčcích. Ani holiny by nepomohly. Öxará tu vytvořila lákavé a i zrádně bažinky.
Althing byl rozčleněn na několik sekcí – nejvýznamnější byla ta zákonodárná – Lögrétta (dnes je toto označení používáno jinak a označuje spíše soudní orgány). Tato část se skládala z goðarů všech 39 okresů, lögsögumadura – vyhlašovatele zákonů a dalších devíti členů. Na tomto fóru se hlasovalo o nových zákonech a potvrzovaly se výjimky z již platných norem. Druhou částí byla soudní sekce. Po administrativních změnách na Islandu v roce 965 byl tento soudní sbor rozčleněn do 4 částí pro každý územní celek, z nichž každý měl 36 soudců. Pro každé rozhodnutí muselo shodně hlasovat minimálně 31 z nich. V 11 století pak vzniknul v rámci Althingu další soudní orgán – nejvyšší soud – fimmtardómur, tedy jakási odvolací instance. Soudců v tomto nejvyšším soudu bylo 48 a byli jmenováni zástupci v Lögréttě – k dosažení verdiktu v této soudní instanci pak postačovala prostá většina hlasů. (Mgr. Jan Kust)
K posledním velkejm zemětřesením kvůli pohybu tektonickejch desek došlo na jihu Islandu v létě roku 2000. Amerika a Evropa se od sebe konstantně vzdalujou asi o 2 cm ročně. Průrva mezi deskami je právě zde nejviditelnější na celým ostrově. Kromě mnohaletýho a nezastavitelnýho vzdalování se obou kontinentů z důvodů tektoniky urychlil nyní zásadně vzdalování i novej americkej prezident Trump. Uvalí prý na Evropu daně, až se z toho nejen Češi trochu poserou. Když jsem se komusi přiznal, že jsou mi Trump, Kateřina Konečná a její kámoš Turek extrémně odporní, byl jsem označenej za komunistu, protože s Trumpem prej přichází zdravej rozum. To mi sice rozum nebere, ale jsem připravenej se z toho nepodělat.
Někde tady v blízkosti je i vulkanickej jícen Brennugjá, v němž v 17. století upalovali kacíře.
Zprava Evropa, zleva Amerika
Daně a tektonika
U těch pěti domečků je i hezkej dřevěnej kostel. Tohle není dvojexpozice, jen odrazy v oknech.
Tajnej rozhovor.
Tohle ale je lidskou rukou.
Þingvallakirkja - malej luteránskej kostel.
Forrest Gump po islandsku.
Těchto pět skromnejch domků, jak nám prozradila průvodkyně, pakliže si to dobře pamatuju, je výjezdní destinace pro islandskou vládu. Když potřebujou něco dojednat, nebo se jen tak sejít, dát si do nosu (myslím mejdan), tak jedou sem. Domky jsou velmi skromně vybavené, topení je nedostačující, peřiny studený a vlhký, počasí velmi proměnlivý. Nejezdí sem s ochrankama, topit v kamnech si musí sami a když z toho některej ministr onemocní, využívají jeho teplotu k vytápění. Ale klidně mi nevěřte, nikde jsem tyto zásadní informace na tom internetu nenašel. A nevím, jestli sem někdy vzali i nějakou zahraniční delegaci.
Vchod do ministerské boudy.
Je zajímavý, že prostředí a ovzduší na Islandu je natolik nakažlivý, že i návštěvníci a turisti se najednou začnou chovat tak trochu po islandsku. To mi opět připomnělo ten skvělej islandsko-estonskej film Na cestě s mámou.
Lucerna na hřbitově.
Scenérie a skály dokonce inspirovaly filmařskej štáb seriálu Hra o trůny. Některý scény tu i natočili.
Jsou tu dva hřbitovy blízko sebe. Proč jsou dva a jestli je nějak určený, kdo kde leží, se mi zjistit nepodařilo. Prej to je pohřbeno i několik velmi významných Islanďanů.
Þingvallavatn (Thingvallavatn) je největší jezero na Islandu. Má rozlohu 82,6 km² a dosahuje maximální hloubky 114 m. Leží v nadmořské výšce 103 m v tektonické propadlině uprostřed vulkanickýho plató.
To je ta slavná prasklina, která se každej rok zvětší o dva centimetry.
No a samozřejmě lišejník islandský.
Jedna z nejzajímavějších značek na ostrově. Bacha na žabí ženy a muže.
Mezi velmi oblíbený místa tady patří propast Flosagjá zaplněná vodou, ve které je viditelnost až 70 metrů do hloubky. Voda tu je sice hodně studená, ale za tu viditelnost to prej stojí.
Trošku nehostinný a když ti navíc začne bejt zima v neoprenu a vystydne ti auto... au.
Počasí se tu mění ďábelsky rychle.
Tam někde pod hladinou se zrovna potápí několik bláznů.
Most přes řeku Öxará.
Poslední pohled na chlívky pro ministry...
.. a zvrásněný skály.
Sedáme do autobusu, kterej nás odveze zpátky do našeho srubu a na večeří.
Zapadá slunko nad jezerem...
...Thingvallavatn.
A jeden místní dvojkanál do sbírky kanálů Honzy K.
- 2022/05 - Island 2024 (III. Geysir)
- 2022/04 - Island 2024 (II. vodopád Gullfoss)
- 2022/03 - Island 2024 (úvodní díl)
- 2022/02 - JaJ do toho práskli (reportáž se svatby v domě)
- 2022/01 - První prase (PF)
- 2024/52 - Poslední prase (PF)
- 2024/51 - Den pro Šakala (a vánoční besídka)
- 2024/50 - Okolo Bali 2024 (Díl 6 – Gili Air)
Tenhle rytíř Jan bez bázně a hany na své věrné kobyle Rosinantě mě v sobotu 41 let.
Babiš: "Když Klára Dostálová měla převis a chybělo pět miliard, tak jsme šli za Alenkou a řekli jsme „paní ministryně, musíte najít těch 5 miliard“. Našla je! Ale tuhle vládu nikdo neřídí, ty projevy se nedaj číst. To je jak v bláznici tady."
BRNO CONTEMPORARY ORCHESTRA PROVEDL DALŠÍ
zajímavý koncert pod názvem Gastro - Večeře
pro Magdalénu Dobromilu Rettigovou (1785—1845)
a Jirka měl za úkol to celé nahrát a taky nazvučit.
Koncert se konal v neděli 2. února, ale zkoušet
se začalo už v úterý a ve středu před tím
za účasti samotného autora.
Popis koncertu z webovek BCO vypadá takto:
ONDŘEJ ADÁMEK
LE DÎNER (VEČEŘE) inscenovaná performance
s textem a videem pro 12 muzikantů u stolu,
malířku a dirigenta (2012)
Happening: Hudebně-rytmické vaření (objednávka BCO)
Pan Jiří dodal dokumentární fota i s popisem:
Zkouška u Voršilek - 12 hudebníků, autor 2. zleva.
Voršilky pohled z druhé strany.
Vpravo nehrající Edgar Mojdl hlídá dle partitury
zvukové samply spouštěné klavíristou.
Po úterku a středě následoval čtvrtek a muzikanti
měli volno. Ne tak Jerka, ten jel s Daliborem
zvučit do jazzového klubu do Blanska,
přijel tam i Lukáš Lukáš.
Kapela Talaqpo vedená Lucií Páchovou v klubu
Gauč. U mixu Lu.
Následující zkoušky s BCO proběhly v pátek i v sobotu:
Další zkouška u Voršilek, trumpetista s hornistou
tahají za silonový vlasec provlečený pod strunou
klavíru. Klavírista spouští zvukové samply
Generálka Jídelna, vpravo produkční BCO Blanka
Generálka v místě koncertu v Brně na Cihlářské 21
( významná budova Arch Fuxe).
2. skladba - na místě autora sedí a "hraje" šéf
a dirigent souboru Pavel Šnajdr. Před stolem
Charlotte Guibé tvořící barvami během koncertu
v zákrytu s autorem Ondřejem Adámkem
Vpravo suroviny, ze kterých během druhé skladby
umělci uvařili pokrmy k jídlu
Plátno za stolem, na které se promítala krátká videa
opět spouštěná klavíristou dle partitury.
Ke konci skladby francouzská umělkyně na plátně
tvořila dlouhým štětcem
Ozvučený stůl a plátno se zbytky barev po koncertě.
Tolik reportáž a zážitky pana Jiřího.
Bylo to náročné a měl z toho všeho těžkó hlavu.
Ale koncert se údajně povedl a pan autor
byl spokojen, stejně tak i dirigent a diváci.
O ten zážitek jsem přišla, poněvadž na JAMU
teď probíhá přijímací maraton – 6 dní sedíme
v komisi od rána do večera a koukáme na zájemce
o studium muzikálového herectví.
Sezení není zdravý, ale chodí zajímaví lidi
a tak to všechno snad má smysl...
Dada a spol.
Zdravím příznivce Brněnské Kytarové Besedy!
Zahrajeme a zazpíváme Vám ve čtvrtek 6.2.2025 v našem domovském šipkovém klubu „m13" na Veveří 46 (podpalubí). Jako vždy od 19 do 22 hodin. Zahraje Askalóna (Jura Červinka + Milan Marčišák + ?), Aleš Kvapil + Norbert Tomek, zmíněný Milan + Magda Dočekalová, ev. další, kdo si vezme kytáru (Honzík a já se omlouváme). A jako vždy platí, že: vstupné není, dobrá společnost a nápoje však ANO. Těšíme se na vás, přátelé!
Za BKB Jiří Hála.
Zdravím!
Ivo ALBRECHT
https://albrecht.borec.cz
Vážení a milí,
poznačte si do diáře a přijďte!
Výstava - Jiří Netík DOTEKY SNĚNÍ
vernisáž a křest knihy
pátek 31. ledna 2025 v 16h
Křížová chodba Nové radnice, Brno
Kniha - Jiří Netík DOTEKY SNĚNÍ
Vydavatel: Dáša Ubrová a Books & Pipes
Kniha vznikla pod záštitou primátorky města Brna JUDr. Markéty Vaňkové
Kniha byla vydána za finanční podpory statutárního města Brna
Vydání knihy podpořil Jihomoravský kraj
Těšíme se na vás
Dáša a spol.
Rok 2025 přináší do Domu umění nový tematický okruh výstav a významná jubilea
Anca Benera & Arnold Estefan: Jak spravit rozbité moře? z výstavy Emergency. Přípravy na budoucnost; foto Kristýna Urbánková
Vítáme všechny příznivce umění v novém roce 2025!
Kde je (umění) doma - tak by mohlo znít motto, které se v letošním roce bude odrážet ve výstavním i doprovodném programu. Například výstavy jarního bloku prozkoumají téma domova od základní definice, co to vlastně "domov" je, přes otázky jeho dostupnosti spjaté se společenskými (ne)jistotami až po způsoby ovlivňování prostoru kolem nás. Zároveň pro nás rok 2025 bude rokem jubilejním - 60 let oslaví Galerie Jaroslava Krále a 100 let by oslavil i její první komisař Igor Zhoř, kterému bude věnována samostatná výstava. Hlavní podzimní výstava pak završí oslavy výročí brněnské "šuřky".
Z brzké budoucnosti zpět do současnosti - výstavy započaté v roce 2024 stále probíhají, přijměte proto naše pozvání například na mezinárodní skupinové výstavy Emergency. Přípravy na budoucnost a Your Addiction Is the Message v Domě pánů z Kunštátu nebo na návštěvnicky úspěšnou dvojici výstav TIMO: Mám kořeny v květináči a Marius Kotrba: Conditio humana v Domě umění. Otevřeno máme každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin (ve středy do 20 hodin).
TIMO: Mám kořeny v květináči, foto Tatiana Drgonec Dižová
NÁVŠTĚVNICKÝ DOTAZNÍK
Dům umění by měl být "domovem" pro umění i pro své návštěvníky. Protože se neustále snažíme náš návštěvnický servis zlepšovat, obracíme se na Vás s prosbou o vyplnění krátkého dotazníku, který najdete na tomto odkazu. Vyplněním dotazníku zároveň získáte možnost zúčastnit se soutěžního slosování. Od ledna do března 2025 budeme každý měsíc vybírat výherce, který obdrží tašku s kresbou Maria Kotrby nebo textem Tima dle výběru. V dubnu pak vylosujeme hlavní cenu, kterou bude soukromá prohlídka Domu umění pro Vás a Vaše blízké. Do soutěže se jednoduše přihlásíte uvedením svých kontaktních údajů a udělením souhlasu se zařazením do slosování. Za Vaši zpětnou vazbu moc děkujeme!
DOPROVODNÝ PROGRAM
čtvrtek 16. 1., 18:00 - křest knihy Československý exil a výbor pro svobodnou Evropu
středa 29. 1., 17:00 - komentovaná prohlídka Marius Kotrba: Conditio humana s kurátorkou Janou Vránovou
...kdybyste šli náhodou okolo, tak vás rád uvidím
Zdraví
RP