Ztráta identity
(není zas tak velkej průser)

To by člověk nevěřil, jak dalekosáhlé jsou štěpné reakce. V Japonsku se posere atomovka a rozštěpí se Věci Veřejné. Je mi to skoro jedno, až na to, že po každém takovém politickém karambólu se může připootevřít, ba co dím, s tímhle elektorátem, přímo rozglábnout, použiju-li to nejpříhodnější slovo z brněnskýho hantecu, vrata pro návrat oranžových a rudých páprdů. Zní to sice děsivě, ale na druhé straně je skoro jasné, že i kdyby nedejbože tihle pupkouni obsadili štokrdlátka v parlamentu a třebas i v senátu, nic moc by to neznamenalo. Pro nás, běžné voliče a obyčejné lidi se tím nic moc nestane. Já jen nechci, aby u té moci byli levičáci tak nějak z principu. Nechci, aby tam prudili.


Oblíbený motiv.

Samozřejmě, že se nabízí i spiklenecký pohled na tuhle stupidní kauzu, že jako takovou pičovinou se odláká novinářstvo bulvárně zaměřené od daleko větší sraček, které je potřeba taky už trošku promíchnout. jenže kdo má ten smrad pak vydržet?
Pomaličku mi dochází, proč John po svejch spolehlivejch ovečkách chtěl, aby podepsali jakýsi pakt loajality s vysokým finančním postihem v případě nedodržení. Uměle vytvořená strana spravedlivých samurajů a sedmi statečných, kteří konečně, konečně tak jako každej novej na našem politickým dvorečku, udělají pořádek.

Výlety na kole se můžou hodně prodražit, když selže zip.

Někteří mí kamarádi se úporně upínali a dva tři ještě stále upínají na tu stranu Radka Johna, či koho vlastně, že kdo jinej a že všichni ostatní jsou takoví na hovno. Že jim (těm ostatním, začnou a budou tvrdě šlapat na paty a koukat pod prsty. A že konečně vymýtí tu korupci. Nevymýtí, děti, nevymýtí. Korupce je pro chod téhle polámané (je to v nás za ty roky komančismu hodně prorostlé) společnosti skoro nezbytná. Ne proto, že by to bez ní nefungovalo, právě naopak, fungovalo by to úplně stejně možná líp, ale o to nikdo nestojí, korupce je prostě výnosnej byznys a jde-li o peníze až na prvním místě?


Tříhvězdičkovej obchod.

Teď mě napadá, že zásadním rozdílem mezi náma a vyspělejším kapitalistickým světem je v tom, že tam se miliony předávají v elegantních hliníkových kufřících, zatímco u nás v igelitkách. Tam si je dávají do trezorů za obrazem v obýváku a tady se schovávají v předsíni do krabice od bot. Pravděpodobně vyrobenejch v Číně. O moc víc rozdílů mezi náma asi nebude.

Navzdory ztrátám karet je na kole hezky.


Basket - ball

Dále se mi trošku vyjasnil můj mlhavý pocit, že nechci být politikem. Nikdy jsem přesně nevěděl proč. Nejprve jsem si namlouval, že to je tím, že nerad nosím obleky, že jen na pohřby a teď bych v těch černej připomáčknutejch hadrech a propocené košili byl od rána do skoro rána. Pak zase jsem si vymyslel, že by mě srala ta společnost, ve které bych se pohyboval, prostě mít o pár seslí vedle sebe takovýho Filipa, Ráta, nebo Paroubka, mě odrazovalo, bylo by to utrpení. Ale teď už konečně mám jasno i skorodůkaz. Do politiky se mi nechce, protože politici jsou prachbídně placení. Politik Škarka třeba potřeboval půjčit od politika Bárty, aby měl na tepláky a červenou košili. Možná i pár korun na skývu si od něho půjčil. Tak proto do politiky nechci, abych nemusel somrovat od kolegů prachy na živobytí. Až doteď jsem si myslel, že politici nejsou lůza, že jsou na tom dobře. Málem jsem uvěřil tenkrát Paroubkovi, když u tabule shora scíplinám novinářskejm dole vysvětloval: "Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?"

Jiný způsob ztráty identity.

Je trapně úsměvné po očku sledovat jak jeden extra nedůvěryhodný politik uplácí jiného extra nedůvěryhodného politika a přitom na veřejností oba chtějí býti Chuckem Norrisem, klaďasem až za hrob.
Naštěstí ale jde o hovno a demokracie ohrožená není, na puč totalitní zatím není čas. A to mi bohatě stačí. Myslíte, že mám chtít víc? Zachovejte mi mou externí svobodu (tu interní, té se nikdy nevzdám) a těšte se, řežte se, noviny nečtu a zprávy v televizi sleduje jen Olina. Je mi po vás celkem hovno a zatím si vás, skoro všech, nevážím. Postrádám jakýkoliv, byť maličký, důvod. Jste směšní. Děkuji, neodcházejte.

Identická kuřata.

Všecko mi připadá srandovně pokroucené. Onehdá mi ke dveřím bytu přišel orodovat mladý muž v černém obleku. Můj první odhad byl, že jde o seriózního nabízeče Strašné věže a spasení. Jehovista sedmýho dne. Jak jsem se mýlil. Zrovna jsem se trápil s exportem pdf nějakého hořlavého inzerátu a čas se nachyloval v můj neprospěch. Rád držím slovo (i proto bych nemohl být slušným a seriózním českým politikem) a tento mladý upravený havran mi vtrhl do harmonogramu bez varování a ohlášení. I proto jsem byl méně vstřícný. Měl černou koženou aktovečku ladně k tomu černýmu obleku a moderním hranatým černým botkám o mnoho cenťáků delších, než bylo potřeba, prý se to teď nosí. Začal zdlouhavě hrabošit v aktovce, říkal jsem si, že počkám, až vyndá Věž a pošlu ho slušně do prdele. Myslím tím slušnou intonaci, obsah zůstane sprostý jak popsáno.

Spravedlnost je slepá...


... a nespravedlnost taky.

Ale pán vyndal jakési zatavené oranžové osvědčení a k tom průkazku a další glejt. Byl vystaven na rusky znějící jméno. Začal mi vysvětlovat, že není původem Čech, čas neúprosně plynul. Oznámil jsem mu, že je mi po jeho původu málo až nic, že neoplývám příliš časem, tak ať to moc nenatahuje. Nešlo mu to a stále odbíhal od tématu. Zkrátka a dobře, nabízí mi lepší tarif na elektřinu. Tohle mě fakt baví. ani neví, jakej tarif platím, ale nabízí lepší. Zamyslel jsem se, jméno přece bylo ruské a je to běloch, čili nejde o podvodné nigerijské fondy ani o dědictví po zemřelém, na které nedosáhne a potřebuje na to můj účet a přístupová hesla. No fakt, je to asi chlápek najatej tou mou energetickou společností, jak se holedbal v papírech. Přestávám rozumět supům s elektřinou. Proč kurva, promiňte mi ten výraz, proč si nenechají peníze ode mě a proč mi nabízí nějaké zlevněné tarify, co v tom vězí? Je to celé na palici. Tak firma na mě pošle havrana ve velkejch černejch botách, určitě nepracuje zadarmo, určitě nejsem sám, komu nabízí firma úspory. Proč? Co vede firmu k takovým činům? Proč tak děsně utrácí? Proč si dělá takové škody? A jestli fakt chce svýmu klientovi nabídnout slevu, tak proč nenapíše hromadnej mail, dopis a neřekne tam jednou větou: Jste náš dobrý zákazník, od příštího měsíce vám slevníme elektřinu. Nebo aby ušetřili ještě víc, stačí to přihodit k té vyúčtovací faktuře, tu čte skoro každej.

Od příště budete platit míň. A jestli se vám to, vážený zákazníku, nelíbí, tak nám to prosím sdělte na naše bezplatné číslo s tímto kódem a my vám i nadále budeme účtovat jako minule, tedy víc.
Já to fakt nechápu. Tohle všecko se mi prohrnulo hlavou, než se havran vymáčknul, řekl jsem mu, že nemám na takové plky čas a že se mi nechce hledat faktura s vyúčtováním a že sbohem, že mám nečas a práci spěchavou. Ještě to zkoušel, tak jsem zavřel dveře, rychle dodělal to pdf, odeslal, oblíkl kraťasy, ještě během tří minut našel tu fakturku, načmáral Olině vzkaz, aby, až přijde otravovat energosup podruhé navečer, ať mu to buď ukáže, nebo ať ho taky vyhodí a nebo já nevím. Havrani otravní. Kéž bych tomu rozuměl. Večer už nepřišel, asi mu za tu dřinu nestojíme. To je dobře.

Kdo jsem, nejsem třeba on? Ani si to nemůžu ověřit v občance. Podle modrého pionýrského šátku to ale já nebudu.

A to už byla sobota, Boris a Beau měli ten den narozky, ráno jsem si pokecal telefonicky s protinožcema, oni přáli mně k svátku a já jim k narozkám, kecali jsme skoro hodinu. Chystal jsem se na výlet na kole. Moc se mi nechtělo, děsně fučel vítr a musel jsem se dost urputně přemlouvat. Ale znám se dost dobře, tak jsem věděl jak na sebe. Za chvilku už jsem si pumpoval vzduch do kola, nikona v ledvince, telefon nabitej. Vítr fičí, sedám na kolo a za pár minut už bojuju s prořezanejma větvema v lese. Někdo se snažil udělat pořádek, tak zasvinul všecky cestičky. Aspoň je to napínavá zábava. Párkrát jsem dokonce musel seskočit i z kola. Pak po silnici ven z Prahy. My jsme dobytčí národ, všude podél škarp jsou hromady odpadků, staré pneumatiky a dokonce už i odpadky přímo v těch pytlech na odpadky, Jedu smutně stále dál, smaradlavé modré pytle mě doprovází. Na některých místech to vypadá, jak organizovaná skládka. Rozebraný zbytky aut. Je to k blití, tohle mi vadí daleko víc, než političí stupidita. Jedno místo u rozkvetlé jabloně si chci vyfotit. Zastavím, šáhnu do ledvinky pro foťáček. Ty vole, ledvinka je do půlky rozepnutá a peněženka nikde. Dost mi zatrnulo, jak je to možný? Dyť s tou ledvinkou takhle jezdím už pár let a najel tisíce kilometrů. Rozhlížím se. nikde není. Je to průser. V té blbé peněžence jsem měl úplně všecko, co ze mě dělá občana a člověka. Je to blbej pocit. Když už mám v ruce toho nikona, bordel si vyfotím. Pak jdu kousek pěšky zpět, pak pomaličku na kole a stále sleduju jako ostříž levou stranu. Znova vidím tu černou čepici a dál bílou ponožku, kabel od nabíječky, staré CD, noviny, konzervu od sardinek..... Dojíždím zpátky do lesa, tuhle trasu jdu pečlivě pěšky, jsem jako ostříž. Nic. Dojedu domů. Po cestě jsem se skoro přesvědčil, že jsem pitomý a peněženka bude doma na klavíru. I když se mi to před tím nikdy nestalo. Jedou s tím začít musím, věk už by byl. Náš Honza je mladej a peněženku ztrácí několikrát denně, ten je zvyklej. Hodím kolo do garáže a v tom mě přepadne chlápek v černým obleku, šacuju ho, poučen ze včerejšího dne, raději na naháněče od elektráren. Volá na mě: "Mám to něco pro Vás," plakátek plný veselých barviček, je na křídě vytištěný, chce si mi z něj blít. Ježíš, je to Svědek, a na plakátu konečně září nápis Strašná věž. "No konečně, už minule jsem si Vás spletl s energetikem," říkám lehce překvapenému svědkovi. Mumlá zaraženě: "Mám pro Vás poselství..." Zarazím ho v rozletu, hlavou mi projede ztráta peněženky a identity: "I já pro Vás mám poselství. Běžte se svým poselstvím do prdele, nemám na vaše poselství čas!" Čumí vyvaleně, žmoulá boží leták, obcházím ho, jeho kolegyně zatím úporně zvoní na zvonky v baráku. Hned mi ochotně vysvětluje, že zvoní na mého souseda. Roztomile se jí ptám, odkud ví, kdo je mým sousedem, je překvapená, dodávám: "Myslíte souseda z přízemí? Z prvního patra? Druhého? Nebo až shora? Zleva, zprava nebo odnaproti? Jak víte, kdo je mým sousedem?" Fakt už chci vědět, jak je to s tou peněženkou, odemknu si vchodové dveře a rafinovaně jim zavřu před nosem, jen jim ještě poradím, ať trpělivě zvoní dál na souseda. Běžím nahoru. Na klavíru žádná peněženka není, zběžně prolítnu byt, co když blbnu. Ale nikde nic. Na netu si najdu vše potřebné, zablokuju všecky svoje platební karty, zjistím, co mě čeká v pondělí, trošku o tom všem přemýšlím, není to moc příjemné ale pomaličku to ze mě padá. No co, tak si to oběhám a co? Nic. Skoro se usmívám. Zkouším si vymyslet tu logistiku, kde začít, kam pokračovat, co je důležité, co nepočká, je to docela zábavné uvažování, takové lego bez kostek. Zjišťuju, že nejvíc mi bude chybět pražská šalinkarta. Ta nenáviděná, všemi opovrhovaná OPENCARD. Na jejich stránkách bez velkého hledání najdu ve dvou větách, co dělat v případě ztráty. Je to příjemné zjištění, dojít na centrálu, oznámit ztrátu, požádat o zablokování, stačí pas jako průkaz totožnosti, a ihned požádat o novou. Můžu i na počkání za pouhých 250,- a nebo za kilo do 14 dnů. Je to jasná volba. A další uředničina je celkem v pohodě. Na internetu stejně postižení nakecali stovky postřehů, a že jak je to děsný a jak je to drahý a tak. Najednou mi připadá, že všichni kecají a přehání. V pondělí to všecko vyřídím a hotovo. Neříkám hop, dokud neuvidím brod.


Díky tomuto bordelu jsem objevil ztrátu peněženky poměrně brzo.

Zvoní zvonek u dveří. Hadejte, kdo to tam trčí? můj známý Svědek od vchodových dveří. Celý se vyleká: "To jste Vy?" knikne. Nejsem na něho nijak hodnej: "Vy asi zvoníte na mýho souseda, že? To je ale jinej zvonek. Ale to přece víte, nejste přece lhář. Lhát je hřích," a zavřel jsem před ním dveře, přece nejsem svůj soused.
Karty zablokované, tak co teď. Napadá mě taková kravina, projedu si tu trasu ještě jednou, co kdyby. A běžím dolů po schodech, ledvinku bez peněženky s nikonem mám zase na sobě. Je nepřirozeně splasklá. Po domě zmateně popochází Svědci a zvoní. Deset kiláčků ke smeťáku, pěkně pomaličku s očima na šťopkách. A zpátky pěkně celou trasu pěšky po té správné straně. Opět kolem sardinek a černé čepice, drátu od nabíječky, nově objevím flašku od vodky, ta tu určitě nebyla, protože za pár metrů už je bílá ponožka. Ta flaška je nový přírůstek do škarpovýho českýho bordelu. A další novinka, tentokrát žlutý pytel, plný smradlavejch odpadků. Poslední pohled na krysu ve 2D, koleje, Albert, fotbalovej stadion, rybníček, zaparkovaný Volvo, vietnamskej obchůdek...


Starý známý. Tohohle 2D potkana jsem potkal v sobotu 4x.

Znova pozorně lesem. přes pole, kolem suchýho šťovíku a výzkumáku. Nic. Šrajtoflu jsem nenašel. Za to jsem si nadělil k svátku srandovní výlet. 30 kiláčků na kole a 10 pěšky. Odpoledne jsem si dal ještě tři kiláčky běhu. Ale to už jako neobčan České republiky, protože nemám občanský průkaz. Dobíhám k vláčku Olině naproti. Olina na to reaguje hezky, prej jde o hovno. Já si to myslím taky, ale musím si od ní půjčit nějaký prachy, protože karty v prdeli, hotovost v prdeli.... těžký život bez karet. Tenhle moderní karban.

Začínám mít obavy ze svých intuicí. Asi tak před týdnem jsem při běhání přemýšlel o tom, co bych musel všecko udělat, kdybych ztratil peněženku, jak by to bylo děsný a že jsem rád, že se mi to nikdy nestalo. Vydrželo mi to ani ne týden. Jak to je s těma intuicema? Je to stejné jako se slepicí a vajíčkem? že si to prvně vymyslím, aby se to pak mohlo stát, nebo se mi to v hlavě udělá, protože se to stane? To teda nevím. Asi je to stejný jako ta vtíravá myšlénka, jakým programem programujou programátoři programy na programování? Já vím, každej odborník mi řekne, že assembler, ale to je blbost, i ten někdo musel nějak přece.... No jo a v tom to vězí. Nechytneš ani začátek ani konec, jen to mezi tím se ti motá stále pod nohama a to je život. Nic víc a nic míň.


Kamarád muzikant mě nařknul, že jsem tu peněženku ztratil schválně, abych měl o čem psát.

Příště nebudu sprostý na jehovistický Svědky a nechám si tyhle věci od nich vysvětlit. Prý umí vysvětlit cokoliv.
Nechci bych být Nostradámosem sebe sama. Je to nezpeněžitelné. Ani kdybych si naordinoval všechna správná čísla ve sportce včetně jackpotu. Protože by mi Hušák dal stejně hovno.
Nechci znát budoucnost. Mám rád překvapení.

 
V předstihu před ztrátou peněženky jsem si, sám sobě Nostradámem, pro jistotu natočil antidepresivní videoklip. Zatím ho nepotřebuju, ale rád se na něho jen tak zbůhdarma koukám, třeba se to bude hodit někomu z vás.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Vzteklý zvukař sedmdesátých let.

  • Tychonova supernova, jejíž výbuch v roce 1572 přinesl nové vnímání vesmíru (narozdíl od původního aristotelovského, že vesmír je stále stejný a neměnný), vydává další svědectví. Mezinárodní tým astronomů pod vedením Kristoffera Eriksena z Rutgersovy univerzity v New Jersey nedávno pozoroval zbytky po jejím výbuchu pomocí rentgenové spektroskopie. Díky této nové technice odhalili vědci ve zbytcích supernovy zvláštní proužky. Tyto proužky vznikají nejspíše v důsledku zvláštní struktury magnetického pole, kterou dosavadní modely explozí nepředpokládaly. V místech proužků vznikají částice urychlené až na stonásobek energie, která je využívána při srážkách protonů v největším urychlovači na Zemi. Právě v supernovách tedy mohou vznikat vysokoenergetické částice, které přicházejí na Zemi z vesmíru.
  • Sonda GOCE, kterou v roce 2009 vyslala Evropská kosmická agentura na oběžnou dráhu s úkolem zmapovat gravitační pole Země, přinesla první výsledky. Kolísání gravitace na Zemi totiž ovlivňuje dění na ní více, než bychom čekali. Jde zejména o proměny ve vulkanické činnosti, ovlivňování směru a síly oceánských proudů a tak vlastně o distribuci sluneční energie ve formě tepla. Cirkulace tepla pak zásadně ovlivňuje tvorbu klimatu. Gravitace Země kolísá v závislosti na rozdílné hustotě a složení Země a na jejím nepravidelném tvaru. Podle prvních poznatků sondy působí gravitace nejslaběji uprostřed Indického oceánu, nejsilnější je naopak v oblasti pólů. Sondě se podařilo zaznamenat i proměny v síle gravitace, které vznikly díky pohybu litosférických desek a měly na svědomí nedávné zemětřesení v Japonsku.
  • V centru Manhattanu je vystaven sedmimetrový plyšový medvídek pod stolní lampičkou, který bude 11. května na dražbě aukčního domu Christie´s hlavním trhákem. Autorem neobvyklého díla je švýcarský umělec Urs Fischer žijící v New Yorku, který je považován za jednoho z nejprovokativnějších současných výtvarníků. Medvídek i lampička byli vytvoření za pomocí 3D technologií. Původní předloha byla nasnímána skenerem Konica Minolta VI 9i 3D-Laser a zpracována softwarem Rapidform. Umělci šlo o co největší věrohodnost, realita v detailu při zvětšení totiž umocňuje pocit nereálnosti, efekt defamiliarizace je projektován zpět na pozorovatele. Odborníci umělce nazývají Jeffem Koonsem této generace. Medvídek se prozatím usadil na newyorské Park Avenue před Seagram Building. Fischer prý již odmítl soukromou nabídku sběratele, který chtěl medvídka koupit za 9 milionů dolarů.

  • Olina udělala k nedělnímu obědu brambory, kapustu a jitrnici. Brambory i kapusta byly nádherně, téměř (ne)poživatelně tvrdé.
  • Shodli jsme se, že to byla tzv. úprava (jak rádi říkají kuchaři v televizi) na skus. Na aligátoří skus.
  • Bylo krásně a větrno
  • Byl jsem si nahrát zvuk vody pro svůj antidepresivní videoklip

 

australia

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Zastupitelka Prahy Libuš Pavla Jedličková na webu odpovídá statečnému cukráři, který nenávidí Vietnamce a odmítá je ve své cukrárně obsloužit:
"Já Vám vyjadřuji plnou podporu a plně za Vámi stojím. Radím Vám neumisťovat ceduli ohledně neobsluhování těchto individuí, mohl byste se dostat do rozporu s naším zákonem. Celou věc je možno řešit jiným způsobem, elegantnějším a v souladu s našimi zákony. Obdivuji Vaši občanskou statečnost a velmi si jí vážím."


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.
BaselitzGalerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.
BaselitzLanghans galerie Praha, FOTO VIRUS / C Action (do 15.5.2011)
Fotografie více než desítky současných talentů na stěnách a tři tisíce tištěných stran o celosvětové fotografické scéně v deseti objemných knihách k prohlížení a čtení. C Photo , vrcholná publikace o fotografii poprvé v Praze!
Vystavení autoři: Veru Iché, Sun Hongbin, Marie Taillefer, Lovisa Ringborg, Kyungwoo Chun, Julia Peirone, Giacomo Costa, Aniu, Alexander Gronsky, Victor Albrow, Eustaquio Neves, Julia Fullerton - Batten, Flore - Aël Surun, Lia Sáile, Rong Rong + Inri.
BaselitzGalerie Rudolfinum, Fotografie v českém umění 1990-2010 (do 1.5.2011)
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. Robert Fulghum: Věčná dobrodružství Kapitána Školky
Knihu Fulghumových úvah a vyprávění stačila krátce před svou smrtí sestavit autorova dvorní redaktorka Eva Slámová. Zadání pro výbor z autorových krátkých textů znělo takto: má to být knížka speciálně pro českého čtenáře a jeho českou mentalitu (v této podobě v angličtině nevyjde). Hned první text tedy pojednává o tom, jak slavný spisovatel čůrá komusi na plot. Fulghum se věnuje svým obvyklým tematickým okruhům, zejména pozorování svých bližních (zvlášť ho zajímají děti a jejich rodiče) i sebe sama, a filosofickým důsledkům běžných, každodenních činností (třeba praní prádla a čištění zubů). Fulghumův živočichopis v krystalické podobě.


Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. Vertigo, kapela dříve známá jako Vertigo Quintet a nyní zahrnující dříve hostující Dorotu Barovou již v řadách stálých členů a tím pádem rozšířená na sextet, vydává vynikající třetí studiové album s názvem Metamorphosis. Album zachycuje členy kapely na nekončící cestě za novými tvůrčími postupy a impulsy a je naplněno leckdy překvapivou, stále však hluboce autentickou a pocitově založenou originální hudbou. Autorem většiny skladeb je saxofonista Marcel Bárta, dvě skladby jsou dílem violoncellistky a zpěvačky Doroty Barové, jednu skladbu složil trumpetista Oskar Török.

 
  • „O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.“ (Robert Fulghum)
  • Kina:
    14.4. – Aero – Investitura Jeho Svatosti Dalajlamy (USA, 1970, 20 min. Dokument) (arvitý dokumentární film zachycuje část přísných zkoušek, jejichž složením Jeho Svatost 14. dalajlama získal titul geše lharampa (obdoba západního titulu doktor theologie). Dokument byl natočen zčásti v roce 1958 a zčásti v únoru 1959, pouhých několik týdnů před vypuknutím lhaského povstání a útěkem dalajlamy do Indie. Pozoruhodné záběry z Potály, staré Lhasy, Cuglagkhangu (ústředního lhaského chrámu) a kláštera Gandän (později zničeného) byly původně natočeny na 8 mm film.) (20:30)
    17.4. – Aero – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (18:00)
    14.4. – Evald –     Mama Gogo (režie: Fridrik Thór Fridriksson, Island, 2010, 90 min. Drama) (Ambiciózní režisér právě dokončil svůj nový snímek Děti přírody, který je ale naprostým komerčním propadákem. Svou matku po rodinné poradě přesune do domova důchodců, aniž by si uvědomil, že kopíruje děj svého filmu. Snímek je upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. ) (15:00, 17:00, 19:00)
    15.4. – Oko –     Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (20:30)
    17.4. – Oko –     Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.) (20:30)
    11.4. – Světozor – Dokumentární pondělí –     Malý cizinec (režie: Nina Kusturica, Rak., 2009, 94 min. Dokument) (Mladí lidé Juma a Hishame podnikli extrémně nebezpečnou cestu do Evropy. Ačkoliv se ukryli v karosérii kamionu, celníci na hranicích je objevili. Ahmed, Nura, Achmad a Asha se za hranice nakonec dostali. Po svém příjezdu do Rakouska se pokouší svým životům vtisknout nový řád a bojují za svoje právo žít normální život mladých lidí.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    11.4. –     Agharta – Ondřej Kabrna Trio (21:00)
    12.4. – Agharta – Rudy Horvat Group (21:00)
    13.4. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    14.4. – Agharta – Vibe Fantasy (21:00)
    16.4. – Agharta – Noční Optika     (21:00)
    17.4. – Agharta – Pitch Bender (21:00)
    11.4. –     Blues sklep – Ploy (20:00)
    12.4. – Blues sklep – Something Real (21:00)
    13.4. – Blues sklep – Bezefšeho (21:00)
    16.4. – Blues sklep – Tony Viktoria Group
    17.4. – Blues sklep – Gitane Trio (21:00)
    13.4. –     Carpe Diem – Confluence (20:00)
    14.4. – Carpe Diem – Petr Kroutil Quartet (20:00)
    11.4. –     Jazz Dock – Emil Viklický Trio (22:00)
    12.-13.4. – Jazz Dock – Ondřej Štveráček Quartet (22:00)
    14.4. – Jazz Dock – Pavel Fajt (19:00)
    15.4. – Jazz Dock – Quattro Formaggi (19:00)
    13.4. –     Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:00)
    14.4. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:00)
    17.4. – Jazz klub Ungelt – J. J. Jazzmen (21:00)
    11.4. –     Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    12.4. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    15.4. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    17.4. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    12.4. –     Stará Pekárna, Brno – Tomáš Kočko a Orchestr (20:00)
    13.4. – Stará Pekárna, Brno – Beňa - Ptaszek (20:00)
    14.4. – Stará Pekárna, Brno – Měsíc španělské kultury – Ivan Gutiérrez & Madera (20:00)
    11.4. –     U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    12.4. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    13.4. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    14.4. – U malého Glena – Ondřej Štveráček Quartet (21:30)
    15.4. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    11. dubna     vystoupí ve Španělském sále Pražského hradu legendární pianista McCoy Tyner. Zahraje se svým kvartetem, kde kromě něj hrají Garry Bartz – saxofony, Eric Kamau Gravatt – bicí a Gerald Cannon – kontrabas.   

    12.-14.4. – Blue Note Milano, Itálie – McCoy Tyner Trio feat. Gary Bartz (21:00, 23:30) 
    14.-17.4 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Nile Rodgers & Chic (19:00, 21:30)
    11.4. – Blue Note New York, USA – Isabel Rose (20:00, 22:30)
    16.4. – Twins Jazz, Washington, USA – Bruebeck Institute Jazz Quintet (21:00, 23:00)
    11.-16.4. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Georgie Fame & The Blue Flames (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 21.4. – Jazzfestbrno 2011 (info: http://www.jazzfestbrno.cz/)
    do 23.4. – Jazzinec 2011, Trutnov (info: http://www.2011.jazzinec.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Italská národní taneční akademie ve spolupráci s ImPulzTan – vídeňským mezinárodním tanečním festivalem a Nadací Veronské areny pořádá mezinárodní choreografickou soutěž v rámci festivalu Premio Roma Danza. Je otevřená pro choreografy všech národností, bez limitu věku, choreografických žánrů a stylu. (info: www.concorsointernazionalecoreografia.it)

    15.4. – Divadlo Archa – Multimediální bienále Enter – AdaptAct (Multimediální představení spojující praktiky digitálního umění a technologická vystoupení s využitím lidského těla.) (19:00, 21:00)
    11.4. – Divadlo Ponec, hostuje Ver TeDance – Transforma (choreografie: Maya Lipsker) (Neustálá změna je naší přirozeností. Pět žen ve hře proměny a zpětné evoluce si přeje vzájemně naplnit všechna svá přání. Chceme být nedospělé, nevinné ženy, muži, zvířata, kreatury.“)     (20:00)
    19.4. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) („Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena.)     (20:00)

  • Festivaly tance a experimentu:
    do 12.4. – Česká taneční platforma 2011, Praha (info:     http://www.tanecniplatforma.cz/)
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    Divadelní publikace z produkce nakladatelství Divadelního ústavu a další divadelní literatura je od března dostupná v internetovém knihkupectví Prosperu – publikace zaměřené na dějiny i teorii divadla, scénografii a divadelní architekturu, divadelní hry, hudební divadlo i pantomimu a tanec.

    11.4. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.) (19:30)
    12.4. – Činoherní klub – John Millington Synge: Hrdina západu (režie: Ondřej Sokol) (Synge vyprovokoval svou divokou komedií Hrdina západu nejznámější rozbroje v dějinách irského divadla. Příběh mladíka, který se stane hrdinou celé vesnice, když se vychloubá, že zabil svého otce, byl považován za urážku irské národní povahy.)     (19:30)
    13.4. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.)     (19:30)
    14.4. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...)     (19:30)
    12.4. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.)     (19:00)
    13.4. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.)     (19:00)
    13.-14.4. – Divadlo Na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.)     (19:00)
    13.4. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
    12.4. – Divadlo V Celetné – PREMIÉRA – Polední úděl (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info:     http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

 

 

V ASTORCE ZKOUŠÍME

s 2. ročníkem muzikálu na představení "Líbej mě, líbej, aneb sen o kostkované košili Jiřího Šlitra".

Premiéra bude už v pátek 15. 4. v 19: 30 v Rychnově nad Kněžnou (Pelclovo divadlo) při zahájení festivalu Šlitrovo jaro.

Ve středu a ve čtvrtek 13. a 14. 4 vždy v 19:30 v divadelním studiu Marta (Bayerova 5) můžete ještě vidět absolventské představení studentů 4. ročníku muzikálového herectví Trůn pro královny. Pozor, moc jich už nebude, protože v květnu studenti odabsolvují a budeme se loučit...

Ve čtvrtek 14. 4. v 19:00 v divadle Radost (Bratislavská 32) po delší době hrají muzikál Malované na skle. Kdo neviděl, ať tam běží!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

10. 4. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš