prase č. 8

Channon market
(díl druhý)

Minule jsme přerušili povídáni neslaně nemastně v okamžiku, kdy jsme mohli něco prozradit o těch trzích, tak v tom místě navážeme. A pro zachování tradic se toho zase moc nedozvíte. Jestli chcete nějaké doopravdické informace užitečné pro cestování po Austrálii, budete si je muset najít někde na netu. Prase je nucené dodržovat své poslání, a tím je neserióznost.

Australánci jsou tvořiví. Šperkařka z vlnitýho plechu. Toho tu je všude po Austrálii hodně, protože je tu nejvíc střech z vlnitýho plechu na celým světě.

Prodavači bubínků.

Kloboučník s kloboučnicí.

Některé obrázky, publikované v minulém čísle, předběhly slovo, které se objeví až nyní. Zaparkovali jsme tedy auto za dva dolary mezi kravskými a koňskými hovny a vstoupil do barevného světa trhovců. Už první metry slibovaly příjemně strávenou neděli. Olina trpělivě stála u hajzlu a vyhlížela Julii. Bobík s Beou se chovali s jistotou, protože tu nebyli poprvé. Helča tu s nimi byla již několikrát a protože je Helča velmi akční stvoření, chystá se tu také v budoucnu expandovat. Chtěly by tu mít se svojí kamarádkou Jane ze Skotska stánek a prodávat tu svoje modely sukýnek a šatiček. Při troše dobré vůle by to mělo klapnout. Dokonce to, jak tu lidi chodí oblíkání by mohlo nasvědčovat tomu, že jejich modely se mohly prodávat dobře, protože vypadají pěkně a luxusně, ale podle toho jak chodí Australanky oblíkané to asi bude docela problém. Je to taková žalostná tautologie. Jenže na chanonskejch trzích nejde tak moc o to prodat za každou cenu, jde tu o akci, o společenství, o partičku, která jednou za měsíc nabízí své výtvory k prodeji. Žijí podle staré olympijské myšlénky: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Rodinka.

Opravdickej bushman. Od hlavy až po po kapesník oblíknutej od Bushmana.

Něco syrské muziky.

Vysvobodili jsme Olinu od hajzlů a mlsně uvízli u prvního krámku, kde to vonělo žrádlem. Nasávali jsme a dělali si chutě na jídlo, které si tu za pár hodin koupíme, Přečetli jsme si názvy tech dobrůtek, prošli kolem velrybích opravářů přes hadrářky až k šperkařům. Všude jsme se zastavili a obdivovali cetky. Děti pobíhaly sem a tam, ale protože byly jen dvě, daly se celkem v pohodě uhlídat. Stánkaři se většinou tvářili vstřícně, když si všimli, že je fotím, ale u jednoho stánku s prapodivnými hudebními nástroji se vzepřeli a nechtěli, abych je fotil. Pán byl nekompromisní, ale slušný. Trošku mě to překvapilo. Ale co, jsem zvyklý a pravidla hry dodržuju. Z principu. Chybí mi totiž základní paparáčské vlastnosti. Podle mého amatérského posouzení jsem na fotografa příliš neprůbojný a možná i slušný. Ale nevadí mi to, mě by stejně nebavilo fotit Topolánká v trenclích, ani Ratha fackovaného a už vůbec ne roztrpčeného rentgenologa, který podal výpověď a oni už ho nechtějí zpátky.

Veselí přadleni.

Prodřeli jsme se davem lidí, konečně se potkali s Julií a jejím čerstvým miminkem a Martinu, která je taky z Německa. Helča tu má spoustu kamarádek z celého světa. Vždycky, když se někde potkají, zastaví se a vesele štěbetají. Taky si často vzájemně vyměňujou a hlídají děti. Obešli jsme všecky stánkaře, Bobík se pobál u sádrových princezen, vypili jsme třtinovou limču, koupil jsem si za dva dolary triko, Olina neodolala a koupila si do kuchyně nádherné prkýnko a taky pár hovadin pro příbuzné doma. Na konci okruhu se vyloupli veselé dědkové, kteří spřádali vlnu. Bibiště se to moc líbilo a kouzelní dědečci jí ochotně vysvětlovali, jak se taková vlna spřádá a chtěli, aby si to Bea taky vyzkoušela.

Můžeš to opříst i z dědovejch fousů. Z čehokoliv.

Pak je napadlo, že se dá spřádat cokoliv, že by mohla klidně Bea upříst vlnu i z mých vousů. O tom teda pochybuju, ale nejsem v tomhle oboru odborníkem a ani se jím stát nechci. Dědkové byli přesvědčiví, protože oba na sobě měli svetry z vlny, asi vlastnoručně upletené z vlastnoručně upředené. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby si ty svetry i sami upletli. V Austrálii je možné všecko. Jo a oba měli farmářky, čili echt Australani. Po krátké instruktáži jsme se doškobrtali k voňavýmu stánku a dali si konečně to voňavé jídlo. Pak jsme ještě dětem zaplatili pár minut skákání v nafukovacím skákacím hradu. Beuška si pak vyžmundrala pár dolarů na vstup do svíčkovýho království. Každý, kdo zaplatí, dostane knot a může si vyrobit svíčku podle svýho gusta. Bee svítily oči a nejmíň půl hodinu krmila knot barevnými vosky. Udělala složitou a docela hezkou svíčku, vylezla celá natěšená ze stanu a řekla, že svíčku udělala pro brášku Borýska, protože s náma nebyl, měl přece to birthparty u bazénu s jedovatými dobrými párečky. Bea je hodná. Až mi to vyhnalo mokro z oka. Pak se ztratil Bobík a zase našel.

Malí svíčkaři.

Svíčková bába. Poslední úprava svíčky.

Sedli jsme si na trávu a sledovali frkot. Tisíce drobných příběhů. Zkoušel jsem z každého objeveného minipříběhu udělat jednu fotku, ale moc se mi to nedařilo. Já si tu historku klidně vybavím kouknutím na fotku znova, ale pro nezúčastněné to není moc přesvědčivé. Umím stále hovno a musím se toho ještě moc naučit. Vedle mě se na trávě povaluje ženská. Chlápek, co je s ní se najednou vrhne do léčení. Vkládá jí ruce různě po těle a všelijak s ní manipuluje. Moc nemluví. Na rozdíl od spousty jiných "léčitelů" působí vyrovnaně a mám chuť mu věřit. V mém okolí doma se objevují někteří ti léčitelé, ale všichni bez výjimky vypadají šaškovsky a podvodnicky. I úplně všichni ti, kteří v noci vystupují v českých televizích.

Bublifukař. Přemýšlím, jestli ty bublbiny prodává. Zní to blbě, ale i tak by prodával víc, než politici ve svých ohnivých předvolebních projevech.

Tam dokonce jde přímo o armádu panďuláků. I jména, která používají, něco prozrazují. Napadá mě, že mezi těmi všemi léčiteli, kteří jsou tak slavní a uznávaní, je neuvěřitelně málo vysokoškolsky vzdělaných. Jakoby vysoká škola způsobovala ztrátu zázračných schopností. Jediným vysokoškolákem mezi léčiteli, které znám, je jistý František, který začínal jako léčitel, ale pak vystudoval na doktora a všecko se to nějak srovnalo. Není sice úplně normální doktor ani úplně normální léčitel, ale docela se mu to doplňuje. Ztratil suverenitu léčitele a nezískal suverenitu doktora. A to z něho dělá příjemného pomocníka v případě zdravotních problémů. V televizi by ale vystupovat ve svém vlastním programu nemohl, jako třeba Stanlej Bradlej, nebo kartářka Pastelka a další. Já nijak nepopírám, že něco divnýho existuje, co může pomáhat, nebo i škodit, nějaký přesouvání energií a třebas předávání, či jiné blemcání, ale kdo si je tím jistej a dokonce to umí v knize suverénně popsat a vysvětlit, je mi podezřelej.

Polední pauza.

Tenhle australskej chlapík v klobouku kolem baby kroužil, až baba usnula. Pak se probudila a začala se usmívat. Nabízela mu prachy, ale on si je nevzal. Nechal se jen pozvat na kafe.

Léčitel.

Bobík získal od balónkáře balonkovej meč, ale brzo si ho zničil. A řval. Dali jsme si dobrý kafíčko, které je stoprocentně australské, pěstujou ho tu poblíž Byron Bay. Kafe se jmenuje Byron Beans a pěstujou ho tu od roku 1999, což není zrovna dlouho na vznik tradice. Australani jsou ale na stoprocentně australské výrobky hodně pyšní. Třeba na opály nebo klokany.

Beuščina svíčka pro brášku Borýska.

Kávička Byron Beans - pure australian product.

Kromě hrdosti na polodrahokamy a australské produkty je v Austrálii i hodně různých spolků a organizací, které bojují za kde co. Tam,kde jsme pili do australské kafíčko byl stan, který bojoval za vyřešení izraelsko-palestinského problému. Vyřešení problémů si představují tak trochu jako Hurvínek, ale jsou roztomilí. Stánek propagující stát Palesrael, je plný všelijakých bojovníků za práva obou států. Jsem skoro ochoten strčit na chviličku kus prstu do ohně za to, že ve stanu nebyl jediný Palestinec ani Izraelita. Je to takový marný boj, který tu bude doutnat a dýmit co lidstvo lidstvem bude. I když bych proti společnýmu státu nic nenamítal. Ale já přece můžu nenamítat. Nejsem ani Palestinec ani Izraelita.

Stánek státu Palesrael.

Vzít, či nevzít? To je oč tu běží. Pán má v rukou větší než malé množství bílého prášku.

V palesraelském stánku se sice nic nevyřeší, ale dobře se tu najíte.

Vždyť ani Československo nepřežilo život ve svobodě a rozpadlo se. A to nešlo o život, jen o hovno a o to, kdo koho "okrádá". Tyhle plané česko-slovenské žvásty se vedly především v hospodách.

Minipříběh lásky mezi stany.

Protože já nevím, jestli jste si toho všimli a nevím, jestli to tak je i v jiných zemích, ale u nás v bejvalým Československu je po hospodách nejvíc moudrých a schopných lidí na metr čtvereční. Nejvíc trenérů fotbalu, nejvíc ministrů vnitra, pár Paroubků. Máme málo Rathů, hodně Klausů. Když se v něčem nevyznáš, zajdi si na pivo do hospody a bude ti vysvětleno. Hlavně je tu hodně expertů na romskou otázku. Jo a umíme skvěle odhalovat blbce. Neomylně.

Vchod pro kočičky.

My jsme si ve stánku Palesrael nic vysvětlit nenechali, Rozloučili jsme se s Julii a Martinou, našli auto mezi kobylincema a jeli domů.
Channons Market-to je místní pojem. Celou akci si vymysleli už v sedmdesátých letech, řídí to dobrovolně a zadarmo devět členů a je to neziskovka. Během té neděle najmou za peníze 18 externistů, kteří pomáhají s organizací, každej, kdo chce prodávat, musí něco zaplatit. Trhovci se chovají férově a nesnaží se nikoho ojebávat. Veškerý zisk z akce rozdělují "akcionáři" na charitativní účely. Během konání trhů navštíví tržiště neuvěřitelných skoro 7000 lidí.
Byla to příjemně strávená neděle. Australani jsou milí a příjemní obyvatelé planety a měli bychom se od nich naučit alespoň usmívat.

Tak zas někdy příště.

bazar

Redakční novinky

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)

V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

Galerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)

Galerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)

Galerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.

Cafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Pod křídly Černé labutě 2011
Cyklus osmi výstav divadelních výtvarníků, fotografů a umělců v roce Pražského quadrienále 2011 zahajuje Adam Novák - obrazy výtvarník, herec, scénograf.

Baselitz Galerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
Velmi zajímavý projekt z fotek divnýho fotografa amatéra a tak trochu voyeura a malíře a skoro bezdomáče z Kyjova. Ale teď už hodně slavnýho. Slávu na jeho hlavu snesl jakýsi doktor přes nadaci Tichý oceán, se kteoru Miroslav Tichý nemá nic společnýho. Jde o typickou ukázku nedohody mezi lidma, nebýt doktora, nestal by se Tichý slavným Nebýt tichého, neměl by doktor koho proslavovat. Vzájemně výhodný vztah se tak stává nesnesitelným, což všam nemá žádný vliv na to, jeslit jsou jeho fotky dobré nebo ne a nakolik k fotkám přihazuje peř Tiché vzhled a způsob života, to totiž také s fotkama nemá moc co společnýho. A něškteré jeho fotky jsou velmi příjemné. Některé se mi zdají roztomile blbé.

Yasmina Reza: Adam Haberberg
Něco mezi Moliérem a Woody Allenem, psal tisk po vydání románu Adam Haberberg Francouzky Yasminy Rezy, spisovatelky a světoznámé autorky divadelních her. Jde o text čtivý, humorný a dostatečně živý, až divoký. Sleduje osudy sedmačtyřicetiletého Adama Haberberga, nespokojeného, neboť nedoceněného spisovatele, otce dvou malých dětí. V době, kdy se potýká s depresí z neúspěchu a nemoci, se setkává s bývalou spolužačkou, pro něj v tu chvíli naprosto odpudivou osobou. Jak se jen mohlo stát, že Adam Haberberg přijal její pozvání a vydal se k ní domů na večeři?

Supraphon pravidelně vydává archivní nahrávky s Janem Werichem. Nyní se tvůrci kolekce opět ponořili do hlubin archivních fondů a na novém CD nazvaném Poklady z archivu předložili veřejnosti záznamy, které stojí za to připomenout. Řada z nich je z anonymních, nedatovaných zdrojů, některé jsou naopak velmi přesně označeny, jako celek však opět upozorňují na tak podivuhodnou a nadprůměrnou osobnost, jakou Jan Werichy byl. Mezi nahrávkami vévodí Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery, několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, z rozhlasového Gramotingltanglu pochází přemítání o kontrašpionáži a supraphonské fondy se přidaly úvahou o básníku Villonovi a následnou písní Hej, pane králi. Bonus připomíná alter ego Jana Wericha anglickým projevem Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Tenká hranice mezi tragickým a komickým, elegance ducha a stále aktuální obsah je oběma intelektuálním druhům vlastní a trvale fascinující.

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ (Jan Werich)
Kina:
22.2. Aero – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (20:30)
25.2. – Aero – 127 hodin (režie: Danny Boyle, USA/VB, 2010, 94 min. Biografický) (Skutečný příběh horolezce Arona Ralstona, který prožil nezapomenutelné dobrodružství, kdy se zachránil poté, co mu padající kámen těžce poranil ruku a uvěznil ho v izolované štěrbině kaňonu v Utahu. Během této cesty Ralston vzpomíná na své přátele, přítelkyni, rodinu a dvě cestovatelky, které potkal těsně před svu nehodou. Film, který který ukazuje, co všechno dokážeme, když se rozhodneme, že chceme žít.) (22:30)
21.-23.2. – Evald – Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (17:00, 19:00)
23.2. – Kino 35 – Profesionální manželka (režie: Francois Ozon, Fr., 2010, 103 min. Komedie) (Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…) (19:00)
24.2. – Oko – 18 fragmentů Ohrady + Video – Kazety (koncepce: Lukáš Jiřička, ČR, 2010, 90 min. Experiment) (Výchozím materiálem pro „zviditelnění zvuku prostřednictvím tmy“ je stejnojmenná radioartová kompozice Lukáše Jiřičky a Roberta Piotrowicze na tísnivý, existenciální text Stanislava Dvorského z první poloviny šedesátých let, kdy patřil do okruhu surrealistické skupiny UDS. Ježkovým úkolem bylo zviditelnit audiostopu pro kinosál a projekci.) (20:30)
22.2. – Ponrepo – cyklus Mene Tekel 2011 – festival proti totalitě – Čas se zastaví (20:00)
23.2. – Ponrepo – Kámen mudrců (režie: André Delvaus, Fr./Bel., 1988, 110 min. Drama) (Historická freska o osudech inkvizicí pronásledovaného lékaře a učence, která rezonuje s ideovými a lidskými dilematy naší doby.) (17:30)
24.2. – Ponrepo – Film před 100 lety – rok 1911 – V. (17:30)
25.2. – Ponrepo – cyklus Mene Tekel 2011 – festival proti titalitě – Vše, na čem záleží (režie: Robert Glinski, Pol., 1992, 98 min. Válečný) (Příběh silné lásky a oddanosti se odehrává na pozadí polských dějin 20. století. Slavný polský futuristický básník Aleksander Wat, příslušník varšavské literární bohémy, ve třicátých letech 20. století sympatizoval s komunismem. Po vypuknutí 2. světové války utíká se svou ženou Olou a malým synem z Varšavy, kterou okupují fašisté; jako Židé se bojí uvěznění. Míří na východ, kde je ovšem překvapí vpád sovětských vojsk. V roce 1940 Wata ve Lvově zatýká NKVD, rodina je rozdělena a Ola s malým synem Andrzejem jsou s dalšími Poláky (od sedláků, hokynářů až po představitele inteligence) v dobytčích vagonech převezeni do kazašské stepi, kde jsou umístěni v sovchozu. ) (20:00)
21.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Slzy Konga (režie: Petr Kašpar, ČR, 2009, 40 min. Dokument) + Pekelné doly (režie: Olivier Baudry de Vaux, Fr., 2008, 52 min. Dokument) (20:30)
Filmové festivaly:
do 27.2. - La Película, Festival španělských filmů, Praha, Světozor (info: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly/70/La-Pelicula/198/2011/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
21.2. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
22.2. – Agharta – Hot Line (21:00)
25.2. – Agharta – Jaroslav Šimíček Quartet (21:00)
26.2. – Agharta – Michal Gera Band (21:00)
27.2. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
21.2. – Blues sklep –Jazztet Q (21:00)
22.2. – Blues sklep – Eliška Ptáčková Acoustic Sound (21:00)
23.2. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
25.2. – Blues sklep – Blues Brothers (21:00)
26.2. – Blues sklep – Tonny Blues Band & Juwana Jenkins (21:00)
21.2. – Divadlo U Hasičů – Jazz Praha – Toronto (19:00)
21.2. – Jazz Dock – Jan Spálený & A.S.P.M. (22:00)
23.2. – Jazz Dock – Kuzmich Orchestra (19:00)
24.2. – Jazz Dock – Libor Šmoldas Quartet (22:00)
26.2. – Jazz Dock – Mark Aanderud trio (19:00)
22.2. – Jazzboat – Jan Smigmator Trio (20:30)
24.2. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
25.2. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
24.2. – Klub Fabric, Ostrava – Steve Lukather (20:00)
22.2. – Pražský hrad, Španělský sál – Aga Zaryan + David Dorůžka (20:00)
22.2. – Reduta – Vojtěch Eckert Trio (21:30)
23.2. – Reduta – Karel Růžička Quartet (21:30)
24.2. – Reduta – Metropolitan Jazz Band (21:30)
25.2. – Reduta – Jazz Praha – Toronto (21:30)
26.2. – Reduta – Kratochvíl – Ackerman – Zangi (21:30)
22.2. – Stará Pekárna, Brno – Dziki Jazz (20:00)
23.2. – Stará Pekárna, Brno – Lenka Dusilová trio (20:00)
24.2. – Stará Pekárna, Brno – Dura & Blues Club (20:00)
21.2. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
22.2. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
23.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
24.2. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
25.2. – U malého Glena – Martin Brunner Trio (21:30)
26.2. – U malého Glena – Adam Tvrdý trio (21:30)
Kluby - cizina:
Malá nezávislá americká firma 955 Dreams představila aplikaci pro iPad, která mapuje historii jazzu. Tato interaktivní aplikace s názvem History of Jazz sleduje jazzové dějiny od časů ragtimu a Scotta Joplina až po současný (post)moderní jazz s postavami typu Jasona Morana či Brada Mehldaua.
24.-26.2. – Blue Note Milano, Itálie – Ronny Jordan Trio(21:00)
26.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Junko Onishi Trio(18:00, 20:45)
24.-27.2. – Blue Note New York, USA – Robert Glasper Experiment (20:00, 22:30)
22.2. – Twins Jazz, Washington, USA –Toni Redd (20:00, 22:00)
21.-23.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Eliane Elias (20:00)
Hudební festivaly:
do 5.4. – Jazz Jaro 2011 aneb Jazz v Pekárně, Brno, Stará Pekárna (info: http://www.jazzdoregionu.cz/)
do 23.4. – Jazzinec 2011, Trutnov (info: http://www.2011.jazzinec.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
Choreograf Fabrice Ramalingom připravil se skupinou Nanohach inscenaci Brut, která bude mít premiéru 23. 2. v pražském studiu ALT@. Ze své předchozí zkušenosti vyextrahoval a shrnul koncept proměny, transformace zvířecího stavu. Jeho mnohotvárné pohyby odhalují jednoduchost a vracejí se ke kořenům a zároveň si uchovávají sofistikovanost.
22.2. – Alfred ve dvoře – Já tady, ty tam (Projekt Já tady, ty tam hledá specifickou formu divadelního vyjádření, tvořenou zvukem, světlem a fyzickou akcí. Hlavními aktéry jsou dva lidé - muž a žena, hrající na akordeon. Nejde o koncert, ale o rozhovor. Hudba tvoří nehmotnou matérii, která asociuje různé polohy komunikace. A pak světlo navázané na tento rozhovor se stává též partnerem hudby, mění se živě ve vztahu ke skladbě.) (20:00)
23.-24.2. – Alfred ve dvoře – Casablanca therapy (režie: Bojan Jablanovec) (Casablanca je představení o lásce jako nedorozumění doprovázené romantickými songy a milostnými klišé. Casablanca je představení naléhavé toužící po doteku diváků a tak riskuje další možná zklamání.) (18:00, 20:00)
27.2. – Alfred ve dvoře – Chroust (režie: Anna Duchaňová) (Nesmírně dobrá chuť z vesmíru navštěvuje lidské pokrmy neobvyklou lahodností. Pepík Slepička má svůj veliký kuchařský sen. Nela Nylonová má zase půvabně dlouhé nohy. Když se do toho ještě připletou chrousti, kteří chtějí ovládnout svět, budete mít postaráno o pohádkový úlet.) (16:00)
27.2. – Alfred ve dvoře – Domácí úkoly z pilnosti – rounde 33 (Nekonečná hitparáda tanečního a pohybového divadla.) (22:00)
23.2. – Studio ALT@, hostuje skupina Nanohach - PREMIÉRA – Brut (choreografie: Fabrice Ramalingom) (Brut je příklad současného tance. Brut nemá žádné vyprávěcí schéma. Brut předvádí syrový materiál, přetékající napětí, emoce plné smíchu. Brut zkoumá živočišnost, která někdy vychází z gesta, skoku, grimasy. BRUT je bitka, masa, tlupa, smečka. Brut je výkřik těla a kostí, gest a pohybů, vyvržený a vyplivnutý.) (20:00)
24.2. – Studio ALT@ - Brut (20:00)
23.2. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) („Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena.) (20:00)
Festivaly tance a experimentálního divadla:
22.-27.2. – Malá inventura 2011, Praha – přehlídka 18 nejlepších inscenací nového divadla za rok 2010 (info: http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/mala-inventura-2011/)
do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info: http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
Divadla:
Na berlínské scéně Neukölln Oper se uskutečnila premiéra česko-německého divadelního projektu Changemakers. Autory této jevištní koláže jsou bratři Jiří a Ondřej Adámkovi. Jiří Adámek k hře uvedl: „Objevili jsme obrovské množství různých webových stránek, vizí, nápadů, poselství, peticí na téma, jak změnit svět. A mě na tom zaujalo, že se ukázalo, že existuje neuvěřitelné množství hnutí a lidí, kteří chtějí měnit svět jako takový, což vlastně nejde." Útržky těchto světospásných plánů pak s bratrem pokládal do hudebně-textové kompozice s divadelními prvky. V projektu účinkuje jako herečka také vnučka dirigenta Rafaela Kubelíka.
21.2. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
22.2. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.) (19:30)
23.2. – Činoherní klub – Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy (režie: Ladislav Smoček) (Rozkoš je jediná věc, co svádí obě pohlaví dohromady, a přesto sama nestačí založit nějaký vztah.) (19:30)
25.2. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (19:30)
26.2. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Ujetá ruka ve Spokane (režie: Ondřej Sokol) (Nikdy nechtějte prodávat někomu ruku, která mu nepatří. Odstartuje to mnoho problémů... Velmi veselá a černá komedie.) (19:30)
22.2. – Dejvické divadlo – Joe Penhall: Krajina se zbraní (režie: Martin Myšička) (Hr o lidech, kteří perfektně dělají svou práci... Konfrontace geniálního vynálezce, vynalézavého dentisty, obchodní ředitelky letecké továrny a agenta státní tajné služby, přičemž vyjde najevo, že každý má svou pravdu.) (19:30)
23.2. – Dejvické divadlo – Johann Wolfgang Goethe: Spříznění volbou (režie: Jan Antonín Pitínský) (První české uvedení nejvýznamnějšího románu německého klasicismu. Novomanželé, Eduard a Charlotta, se odstěhují a svůj venkovský zámek, rozhodnuti žít osamoceni, mimo společenský ruch. Všechno se ale změní příjezdem Eduardova přítele Oty a Charlottiny neteře Otýlie.) (19:30)
21.2. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
26.2. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
27.2. – Divadlo Bez zábradlí – 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
25.2. – Divadlo Komedie – PREMIÉRA – Legenda o svatém pijanovi (20:00)
22.2. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
22.2. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (19:00)
24.2. – Divadlo Ungelt – William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Duchaplná anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.) (19:00)
25.2. – Divadlo V Dlouhé – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.) (19:00)
Divadelní festivaly:
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš