prase č. 25

Hnědý had
(nejjedovatější had v Austrálii)

To bude zase pěknej horor. Už podle toho názvu se máte na co těšit. A určitě budete na konci fejetonu zklamaní, že všichni přežili a žádný velký drámo se neodehrálo, ale to nechci prozrazovat hned na začátku. jako nějakej blbec, abych udržel napětí až do poslední chvilky. Taky předem hlásím, že to bude maličko jakoby odflinknutý, protože to nepíšu z domova, ale z naší staré plesnivé chaloupky, kam jsem musel na otočku, protože je chalupa zarostlá býlím. No a celej den jsem se pokoušel resuscitovat sekačku, marně, vyklepat kosu, blbě. No pokosili jsme to ručně. Bolí mě z toho ruce a jednočárkové spojení internetové se světem taky nic moc. Jediné, co je naprosto úžasné, že máme konečně na chalupě pořádnou sekeru. A to značky Fiskars. Je to fakt skvělý nástroj a každému, kdo rád i nerad seká, ale musí, ji doporučuji. Chvíli jsem si sekal takové zapeklité hodně prorostlé špalky. No to vám je paráda.

Ale teď už k těm hnědejm hadům. Helča chodí, teda vlastně jezdí do školy ve Wollongbar. Je to takovej docela mohutnej komplex všelijakejch škol. A jedna z nich je ta Helčina. Jednoho dne se Helča rozhodla, že nás do té školy vezme, abysme viděli na vlastní oči, kam nám ta naše dcera nechodí za školu. Z domova to je přes 60 kilometrů. Jede se docela typickou australskou krajinou, tedy typickou pro tuhle oblast, stromy, lesy, pole, dlouhé silnice táhnoucí se k horizontu a hrbaté malé silničky plné zatáček, děr a zákeřností. Já nejsem expert přes šití oblečků, ale Olina docela jo a Helča to má po ní, tak studuje něco podobnýho. I tady v Praze studovala střední oděvní průmku. No a protože mě to šití zas tak moc nebere, rozhodl jsem se, že zatímco Helča se bude ve vyučování chlubit svou maminkou, která přijela až z Česka, tak já si udělám takovej malej roztomilej výlet po okolí.

Cestička k domovu vesele se vine.

Snad tady podle toho stromu by se dalo poznat, že je tu fakt zima. A jaro za dveřmi.

Rozloučili jsme se na parkovišti. Holky šly do třídy a já někam pryč. Dostat se pryč z komplexu bez auta, je docela horor, všude samé víceproudé asfaltky, chodníčky žádné, ale to mi tam moc nevadilo, po pár stech metrech už byly k dispozici všelijaké trávníky poblíž vilek a nikomu to nevadilo, že jsem jim po trávě šlapal. Komplex škol a univerzit je tak trošku vystrčenej mimo vesnici. Ač byla v Austrálii zrovna zima, tedy jako roční období, slunko pralo skoro nemilosrdně. Prošel jsem si křížem krážem tu malebnou vesničku. Některé vily vypadaly ultrahonosně, některé pěkně, ale nikde nebyl ani jeden domeček, kterej by stál za prd. Nádherně učesaná vesnice. Já zase tak moc po učesaných prostorech nebažím. Přesto byla vesnice sympatická. Až se mi z té úhlednosti začalo chtít kakat. No a to je tady v civilizaci docela průšvih, protože se všichni spoléhají na veřejný hajzlíky. A vězte, že v Austrálii (znám z ní jen malilinkatej kousínek) jsou veřejné hajzly čisté, nezasrané a nesmrdí. Teda ne, že by voněly jak channel č. 5, ale fakt nesmrdí. O hajzlíky se tu starají velmi zodpovědně a většinou každý den se u hajzlíků objeví taková četa lidiček, hajzly umejou, zkontrolujou, vyzkouší, jestli fungujou kohoutky a najdou-li nějakou závadu, kterou nedokážou opravit přímo na míst v dané sestavě, nahlásí to v ústředí a druhej den, někdy i ten samej, záleží na závažnosti závady, přijdou jiní mukli a uvedou to do pořádku. Byl jsem několikrát svědek, že to takto funguje v kdejaké uprděné malé vesničce. Ale tady jsem při svém cikcak výletu na žádnej veřejnej hazlík nenarazil. A touha udělat bobek byla veliká.

Tahle plechovka není důkazem toho, že by byli Australani prasata, tuhle jsem vyfotil na jakési stavbě městskýho vodovodu.

S popelnicema v Austrálii je to tak, že jsou hranaté a v den, kdy je vyváží, vynesou si je lidi ven a staví velmi přesně, až puntíčkářsky blízko k obrubníku. Neměly by být přeplněné, jako tato, protože popelářský auto nezaměstná tři lidi jako u nás. Řidič a dva nakladači. Tady má popelářský auto jen řidiče a takovou jeřábovou ruku, kterou si popelnicu chytne, hodí si ji dovnitř a popelnice se automaticky vysype, pracka pak vrací popelníci zhruba na stejný místo, kde ji vzala. Jenže to je teorie. V praxi se to tak neděje. Pracka veme popelnici špatně a bimz, je to najendou všude, tak řidič vyběšhne a snaží se to uklidit. Ale, když se to podaří, tak prázná popelnice skočí na stejný místo a jede se dál. Když spěchá, je po něm krásná spoušť, třeba v jedné ulici zde ve Wollongbar se řidiči podařilo všecky popelnice prackou chytit a vysypat, ale ani jedna nezůstala stát po navrácení. Ulice padlých popelnic. A je na to sám. Tomu říkám úspeorná opatření.

Vzpomněl jsem si, že když, jsem přicházel do vesničky, rostl nalevo od silnice háj s bambusem. A vypadal vzpřímeně a hodně hustě. Vyrazil jsem na kraj vesničky a bez obtíží hájek našel. Byl u silnice velmi blízko, snad dva metry. Tušil jsem z knížek a z mnoha všelijakejch fotek, že bambus může být hodně hustej. Ale tohle mi docela bralo dech. Nebylo to neprostupný, dalo se tam vejít, spíš se tak protáhnout a najednou byl člověk v džungli. Skoro tma, všude po zemi rovný klacky a sloupané lupení se tu hnědě svíjelo. Potřeba byla silnější, než nějaké ostražitosti. Vyhlídl jsem si přijatelné místečko, kde bylo volno na jednu holou prdel. Dobře jsem se kouknul, jestli tam neroste nějakej malej bambus. Určitě jste už slyšeli, jak rychle takovej bambus roste. Ve Vietnamu a v Číně se bambus používal k mučení zajatců a zločinců. Přivázali jim nohy a ruce ke kůlům v zemi a pod nimi byly mladý bambusový oddenky. A bambus rostl a rostl až těm zajatejma prorostl a oni uhynuli. Ne, že by mi hrozilo něco podobnýho, nebyl jsem přece přivázanej, ale na druhé straně by se mi moc nelíbilo, kdyby mi při kadění prorostl bambus prdelí.

Poštovní doručovatelé dovedou novinama mrsknout i deset metrů přes pozemek.

Obchoďáček. Z druhé strany obchoďáčku byla policie.

No ale, když už jsem dřepěl, tak mi najednou došlo, že zrovna tohle je oblast, kde žije velké množství jedním z nejjedovatějších hadů v Austrálii, říká se jim brown snakes. A jsou fakt hodně jedovatí. Celej jsem v podřepu zkoprněl, co když nějakým tomu hnědákovi naseru na hlavu a on mě kousne do prdele. To ani nestihnu dojít do školy k holkám a chcípnu tu v háječku. Sraní mě přestalo hnedka bavit, a když jsem vyplašeně slyšel nějaké šustoty, bylo to nepříjemné. Měl jsem štěstí, tentokrát mě do prdele žádnej brownsnake nekousnul. Celej jsem se zpotil, ale to nebylo strachem z krajiny hnědých hadů, bylo to tím, že v háječku bylo husto a tudíž i dusno. Pokusil jsem se vyfotit pár obrázků, ale trošku jsem podcenil inteligenci moderních digitálních fotoaparátů, jak si hrajou na chytráky na takové prezidenty středoervropské a snaží se to vyfotit nejlíp, jak to jen jde a tím to všecko pokazit. Moderní digifoťáky jsou pitomci a ta správná fotka je pak úplně blbě. Nezapomeňte na to. Jako pomůcka by vám mohla sloužit taková jednoduchý trik. Když budete fotit bílou krabičku u černé zdi, nebo černou krabičku u bílé zdi, a krabička bude malá a zeď veliká, každý automat to vyfotí blbě. Teda měl by, ať jsem přesnej. Aby to bylo vyfocený správně, musíte foťák nastavit špatně. No a tak jsem si z té temné bambusí sloje přinesl celkem prokreslené nudné čárky bambusu a vypadl z nebezpečného místa s hnědými hady.

Někde mám ještě hnízo temnějších a hustějších bambusů. Tahle fotky by měla jasně prokázat, že kecám kraviny a lžu.

Byl jsem velmi šťastný, že jsem živý a vysraný. Vesnice se mi líbila ještě víc, než před aktem. Všecky trávníky jsou vzorně udržované a tráva nizoučká. A to i na veřejných prostranstvích Bylo mi vysvětleno, že to je hlavně kvůli jedovatejm hadům, protože jsou celkem plaší a stydliví a neradi se nechávají očumovat námi lidmi. A už vůbec si nechtějí nechat srát na hlavu, tak se vyhýbají nízké trávě a obyvatelé mají víc klidu a líp vidí, kdyby tam přece jenom nějakej jedovatej had byl.

Všude rostly jské podivné citroníky, ale plody chutnal jako citrón. Asi to i citrón byl.

Ještě něco mi však bylo nápadné. V té vesnici nebyl ani jedinej domek se střechou z vlnitýho plechu. A tahle krytina je po celé Austrálii nepoužívanější. Tahle vesnice měla všecky střechy z krytin typu bramac, nebo něco podobnýho. Pak jsem se dozvěděl, že při jakési vichřici, která se tu před lety i s nějakým krupobitím prohnala, byla spousta baráků potlučená a poničená a proto tak úhledná novota.

Australani jsou docela opatrní. Nechají vás na pokoji, foťte si co chcete, nic se neděje, ale na jednu věc jsou docela vysazení. Jakmile se pohybujete poblíž školy s foťákem přes rameno, okamžitě vzbudíte velikou pozornost a když nezmizíte, určitě se dočkáte nějakýho rozhořčenýho učitele, kterej vás slušně odežene od areálu. Neuvědomil jsem si to a čučel na děcka, jak si za plotem v uniformičkách hrajou, žerou ty svoje bagetky, kopou do míčů nebo do sebe. Jakmile si však všimli, že za plotem stojí chlípný stařík s foťákem, hned byl skoro oheň na střeše. Raději jsem se tedy zdekoval a šel z vesnice pryč.

Jak řvou ptáci

Na odbočce do vesnice z hlavní byla pumpa a samozřejmě, že i veřejný hajlzíci. Chtěl jsem si jen ověřit, že jsou taky čistý a nehnusný, ale jaké bylo mé překvapení, když na obou kabinkách byla cedule s nápisem, že se moc omlouvají, ale hajzly jsou dočasně mimo provoz, kvůli problému s vodou. Eště že jsem se vykadil v hadím hnízdě.
Měl jsem před sebou ještě pár hodin volna, tak jsem se rozhodl, že se podívám ještě do jednoho městečka poblíž. Když jsme ráno před školou tím městečkem projížděli, bylo mi sympatické.
O mé cestě do Alstonville až někdy příště.
A kdybyste chtěli nějaké doopravdy vylhané historky z Austrálie, doporučuju skvělou knížku od spisovatele Dala Stivense Kamenáč Bill. Je to fakt děsná prdel a Stivens je mistr sedmilhář.

A kdybyste chtěli nějaké doopravdy vylhané historky z Austrálie, doporučuju skvělou knížku od spisovatele Dala Stivense Kamenáč Bill. Je to fak děsná prdel a Stivens je mistr sedmilhář.

bazar

Redakční novinky

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Galerie DOX,TIBET - KRAJINA MÝTŮ A LEGEND Fotografie Jaroslava Poncara

Langhans galerie Praha,NOW AND WOW: ZNOVUZROZENÍ MÓDNÍ FOTOGRAFIE (do 9. 7. 2011)

Ateliér Josefa Sudka Johana Pošová (studentka VŠUP) do 26.6.2011
Výstava fotografii, diplomová práce

Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Jarmila Wunderlin-Taliánová: Zrychlený časoprostor
Výbor z díla členky skupiny Gloret, jež ocenil v jeho rané fázi Jaroslav Seifert. Krásná kniha velkého formátu, obálka s ražbou, vybavena plnobarevnými ilustracemi Václava Bozděcha, vytvořenými speciálně k básním Jarmily Wunderlin.
Vydává Dauphin.

Je to už téměř čtvrt století, kdy americká jazzová zpěvačka Diane Schuur získala dva roky po sobě cenu Grammy za nejlepší ženský jazzový vokální výkon. Nyní přichází s novinkou The Gathering. Sama o svém novém albu říká, že je unikátní jak v materiálu, tak ve stylu.

„Chodit je pro člověka nejlepší medicína.“ (Hippocrates)
Kina:
20.6. – Aero – Filmový klub – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
21.6. – Aero – Útěk ze Sibiře (režie: Peter Weir, USA, 2010, 133 min. Drama) (Drama natočené na základě údajných pamětí Slawomira Rawicze se vrací do roku 1940, kdy se z ruského gulagu pokouší utéci skupina vězňů. Jediná cesta ke svobodě vede skrze nelítostnou sibiřskou zimu, oblast jezera Bajkal, transsibiřskou magistrálu, poušť Gobi, Himaláje a Tibet. Na konec cesty nedojdou všichni, přesto je touha po svobodě žene takřka 4 tisíce pěších mil.) (20:30)
23.6. – Aero – Zvětšenina (režie: Michelangelo Antonioni, VB, 1966, 106 min. Drama) (Svébytná psychologická studie moderního člověka s jeho vnitřní nejistotou a drásajícími zmatky s hudbou Herbieho Hancocka a kapely Yard Birds.) (18:00)
20.6. – Oko – Nevinnost (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2010, 98 min. Drama) (všechno, co jste dosud budovali, se zhroutí jako domeček z karet. Uznávaný lékař, milovaný otec a manžel čelí obvinění z velmi těžkého zločinu. Ze dne na den vyměnil dobrou adresu za celu ve vazební věznici, odkud se nevina prokazuje hodně těžko, zvlášť když protistraně pomáhá člověk, který může být motivován osobní pomstou. Pravda prý nakonec vždycky zvítězí nad lží a nenávistí. Někdy to ale nemusí znamenat vítězství. Zvlášť když ve snaze zachránit se vyplavou na světlo tajemství, která měla zůstat navždy skrytá.) (18:00)
20.6. – Oko – Lidice (režie: Petr Nikolaev, ČR, 126 min. Válečný) (Strhující příběh lidí, kteří se shodou náhod připletli do cesty dějinám.) (20:30)
21.6. – Oko – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
24.6. – Oko – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (18:00)
21.6. – Ponrepo – Úvod do světa animovaného filmu (14:45)
21.6. – Ponrepo – Ladič pian zemětřesení (režie: bratři Quayové, VB/Něm./Fr., 2005, 99 min. Drama) (Režisérům nejde ani tak o naskicování světa odtrženého od reality jako o spojení různých rovin vnímání. Rozostřením, mnohovrstevnatou světelnou dramaturgií a stále nanovo fragmentovanou narací je budována matná atmosféra nevědomí. Vycizelovaný zvukový design z iritujících zvuků a opulentní hudby tento dojem zesiluje. Člověk má dílem pocit, že se v napůl bdělém stavu noří bezprostředně do světa obrazu.) (20:00)
20.6. – Světozor – Dokumentární pondělí – Black Box BRD (režie: Andres Viel, Něm., 2000, 100 min. Dokument) (Dokumentární sonda do dvou protikladných, ale stejně radikálních životů, které oba skončily násilně.) (20:45)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
20.6. – Agharta – Limited Edition (21:00)
21.6. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
22.-23.6. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
24.6. – Agharta – Latin Wave (21:00)
25.6. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
26.-27.6. – Agharta – Hot Line (21:00)
20.6. – Blues sklep – Lenya Band (21:00)
21.6. – Blues sklep – Smutný Slymák (21:00)
23.6. – Blues sklep – Klubová noc United Islands 2011 (21:00)
24.6. – Blues sklep – Blues Brothers (21:00)
26.6. – Blues sklep – Freddie Hall (21:00)
20.6. – Jazz Dock – Otto Hejnic Trio (22:00)
21.6. – Jazz Dock – Jan Kořínek & Groove (22:00)
22.6. – Jazz Dock – Wotienke (22:00)
22. 6. – Jazz Dock – United Islands of Prague (20:00)
20.6. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:00)
21.6. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:00)
24.6. – Jazz klub Ungelt – J.J.Jazzmen (21:00)
20.6. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
24.6. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
25.6. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
26.6. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
20.6. – Reduta – Bartas Band (21:30)
22.6. – Reduta – Fabrik (21:30)
23.6. – Reduta – Emil Viklický Trio (21:30)
24.6. – Reduta – Classic Goes Jazz (21:30)
25.6. – Reduta – Traditional Jazz Studio (21:30)
26.6. – Reduta – Šavle meče (21:30)
20.6. – Salmovská literární kavárna – Nejen Blues (19:30)
22.6. – Stará Pekárna, Brno – House of Cosy Cushions (20:00)
24.6. – Stará Pekárna, Brno – Real Eyes (20:00)
25.6. – Stará Pekárna, Brno - Sorro (20:00)
23.6. – Tesla Arena – Jeff Beck (20:00)
20.6. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
21.6. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
22.6. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
23.6. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
24.6. – U malého Glena – Adam Tvrdý Crossover (21:30)
25.6. – U malého Glena – Freddie Hall (21:30)
Kluby - cizina:
16.-17.6 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Amy Hanaiali´i (18:00, 20:45)
24.6. – Blue Note New York, USA – Estelle (20:00, 22:30)
24.6. – Twins Jazz, Washington, USA – Jim Snidero (21:00, 23:00)
22.6. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Lee Ritenour (20:00)
Hudební festivaly:
23.6. – Prague City Festival 2011 (info: http://www.cityfestival.cz/)
24.-25.6. – Colour Meeting 2011 (info: http://www.colourmeeting.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
20.6. – Prostor Underground, hostuje Neomluvené divadlo – Karel Čapek: RUR (režie: Daniel Sommer) (Harry Domin vás jménem společnosti Rossum´s Universal Robots zve na jedinečnou exkurzi do továrny na výrobu robotů. Poznejte budoucnost, která vás jistě nemine!) (19:30)
23.6. – Prostor Underground, hostuje Neomluvené divadlo – Karel Čapek: RUR (19:30)
20.6. – Alfred ve dvoře – Já tady, ty tam (Inscenace hledá specifickou formu divadelního vyjádření, tvořenou zvukem, světlem a fyzickou akcí. Hlavními aktéry jsou muž a žena hrající na akordeon. Hudba tvoří nehmotnou matérii…) (20:00)
22.-23.6. – Alfred ve dvoře – Rain Dance (Absurdní rituály proti rozmáhající se vyprázdněnosti.) (20:00)
24.-25.6. – Alfred ve dvoře – Little man (Práce, otcovství a šílenství Wilhelma Reicha.) (v angličtině) (20:00)
22.6. – Archa, hostuje VerTeDance – Emigrantes (choreografie a režie: Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková) (Představení nahlíží dětskýma očima na fenomén uprchlictví.) (20:00)
23.6. – Archa, hostuje VerTeDance – Emigrantes (10:00)
Festivaly tance a experimentu:
do 26.6. – Pražské Quadriennale (info: http://www.pq.cz/)
do 29.6. – Tanec Praha 2011, Praha (info: http://www.tanecpraha.cz/)
do 30.6. – Tanec Brno (info: http://tanecbrno.cz/)
Divadla:
20.-21.6. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
23.-24.6. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
20.6. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
22.6. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“) (19:30)
26.6. – – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
25.6. – Divadlo Komedie – PREMIÉRA – Podzimní blues (Společnost uživatelů městské hroma(20:00)
20.6. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
24.6. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
21.6. – Divadlo Rokoko – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
20.-25.6. – Letní scéna Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.) (20:00)
Divadelní festivaly:
21.-30.6. – Divadlo evropských regionů 2011 (info: http://www.klicperovodivadlo.cz/)
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš