Channon market
(díl první)

Každého, kdo to myslí se životem v Austrálii vážně, poznáte podle bot. Farmářky- doopravdickej ozáckej produkt. Něco, co je fakt australský. Minimálně stejně australský jako Aboriginci, klokan nebo brown snake.


Kdo nemá na nohách farmářky, nemá s Austrálií nic moc společnýho.

Já jsem se stal australským nadšencem přes zboží spíš nenápadně. Kdysi dávno, když jsem zjistil, že mi moje příjemné gatě z doopravdické bavlny bez přívlastků odcházejí na těch nejintimnějších místech, přesněji na prdeli. Nevím, co to bylo za období, ale zrovna jako na potvoru v žádnej vietnamskejch stáncích neprodávali čistě bavlněný gatě a já umělinu nerad. Mohl bych se skoro živit jako umělohmotný pes u policie, kdyby potřebovali vystopovat jakékoliv menší než malé množství umělin v bavlně. Já vím, zní to zženštile, až takový asi nejsem. No ale každej normální člověk má nějakou nenormální úchylku pro spoustu jiných lidí nepochopitelnou. Olina si kvůli této vlastnosti ze mě dělá srandu. Máme spolu letitý spor, jestli chytré oblečení z moiry smrdí na člověku, či nikoliv. Já tvrdím, že po pár minutách v moiře jsem nesvůj a smrdím si. Olina naopak, že teda určitě ne, a když spolu jdeme na nějaký výlet a je horko, tak mi dává (ne úplně proti mé vůli) čuchat pod rameno, aby dokázala, že nesmrdí. Je pravda, že nesmrděla, což nechápu, podle mýho v moiře smrdí každej. No dobře, tak kromě Oliny. Náš letitý problém nakonec rozetla Olina sama až letos, kdy se vrátila z lyžařského instruktoráku a slavnostně prohlásila: "Máš pravdu, v moiře člověk, tedy asi i já, smrdí."


Myra se spolužačkama hraje na marimbu.

Tím se mé podezření o stopovém smrdění potvrdilo a přestal jsem se dále umělými vlákny zabývat. Ale zpět k těm gatím. Vietnamci to míchali s umělinou, v Bílé labuti to vypadalo nesympaticky a gatě byly příliš upravené a takové, jak to říct, hodně slušňácké. Až mě při shánění zavál větřík do prodejny Bushman. Tam jsem hned napoprvé koupil čistě bavlněný gatě, které splňovaly úplně všecko, co jsem si přál. A tak jsem se stal milovníkem Austrálie ještě dřív, než Helča odmaturovala, natožpak koketovala s myšlenkou, že bude žít v zemi bušmanů.


Bojovník za práva velryb.

Po dobrých zkušenostech s gatěma jsem si tam koupil i kraťasy, posléze i opasek. Kdyby to nebylo tak kurevsky drahý a kdybych nebyl takovej lakota, tak bych si tam kupoval i kapesníky a hajzlpapír.


Tenhle kouzelný pán uměl z prezevativovejch balonků udělat skoro cokoliv, děti se od něho nehnuly.


Velká prodavačka malých čarodějnic.

Má láska k Austrálii byla tak nenormální, že se mi líbil i film Krokodýl Dundee. Jednou jsem si koupil na zimu i takovou vatovanou bundu, drahá jako kráva, ale v podstatě vaťák z pravé čisté bavlny. A pak taky vestičku. Bundu nenosím, je mi nějaká veliká, vestička není zrovna pro fotografa praktická, gatě si tam nekupuju, protože ty koupený vydrží děsně dlouho, kraťasy už taky ne, protože si kupuju daleko lehčí a levnější, ale taky z bavlny. Ne, nezanevřel jsem na Austrálii, jen na tu prodejnu, už na ně kašlu. Ale doporučuju, zajděte si tam někdy, mají dřevěnou podlahu a voní to tam. A možná už nejsou tak drazí.

Malá čarodějnice.


Holka - vlasová zaplejtačka nití.

Když jsme loni byli poprvé v Austrálii, potvrdilo se mi všecko, co jsem si o Austrálii vysnil, a vůbec se Helči nedivím, že se jí tam život líbí.


Hudebníci si tu do zelí nelezou, doslechová vzdálenost je dostatečná. Tenhle chlápek si jen tak pro sebe bluegrassmuzicíroval. Ani neměl nikde klobouček na drobásky.

Kdybych to měl nějak konkretizovat, tak hlavně lidi jsou veselí panáčci, kteří z ničeho nedělají moc vědu, policajti mají celkem respekt. To se dalo sledovat před Helčiným domečkem, který sousedí přes ulici s hospodou. Pátek co pátek a sobotu co sobotu se tam Australánci ožerou, vyříkají si bolístky, vykřičí všechna traumátka za týden nasbíraná, vzájemně si vyčtou všechno, na co v týdnu neměli náladu, protože se usmívali. Ti nejvíc útoční si dají i po tlamě, a to i ženské mezi sebou. Někdy musí zakročit policie, to když někdo zavolá, že se dějou nepřístojnosti. Policajti skoro vždycky přijedou a podle nějakýho zvláštního klíče se rozhodujou, jak situaci řešit, někdy jen asistuji zpovzdálí, jestli to neodplyne samo, jakože chlast zvítězí nad vztekem a nenávistí a nebo jestli je potřeba lehounká domluva. A někdy, většinou, když se perou ožralé nasrané dámy, přistoupí i k důraznějším donucovacím prostředkům. Prostě ty báby, když už si rvou z hlavy vlasy i s kořínky, praští obuškem po oškubané hlavě a rozeženou domů. Od neděle se už zase stejně všichni budou usmívat.


Vstupní brána na Channonské trhy.

V podobném stánku jsem si koupil triko z druhé, možná třetí ruky za dva dolárky.

Australani jsou výrazně družnější než Evropani. Asi to je způsobené tím, že je to země velikánská a lidí v ní je málo, tak jsou k sobě přítulní.

Slepý kytarista z Lismore.

Aby si přítulnosti užili, pořádají všelijaké akce, kde se můžou potkávat a usmívat se si drze do ksichtů. Jednou z takových aktivit jsou trhy. Většinou se o nějaký ten trh někde pokusí, a když se ujme a lidi začnou chodit pravidelně, stane se z rarity tradice.


Malý nadějný kytarista u popelnic.

Obří zahradní kadidla.

Takovou tradicí je třeba každé úterý v Lismore Oragnic market. Už jsme o tom na praseti psali někdy loni.


Ke stánku s waflema se stahovaly tučné dámy z celého areálu jako vosy na žlutou limonádu.

Zelený dráček si čte horoskopy, které vám rád prodá.

Věhlasnou akcí jsou Channon Markets. Jestli si to dobře pamatuju, tak tahle akce se pořádá pravidelně každou druhou neděli v měsíci. Děj se co děj.


Bubenická koloběžka.

Helča pro nás měla tuhle raritku nachystanou již dýl, moc možností jsme neměli, vlastně jen jedinou, protože tu první druhou druhou neděli v červenci jsem byli v buši a lovili a žrali kozy a bydleli ve stanu. A koncem srpna jsme jeli zase domů. Takže tahle neděle byla zabukovaná už dávno.


Nimbinský hipísák na sousedské návštěvě. Nenechte se zmýlit luzným zjevem, tenhle pán není tak stár, jak vypadá. To drogy ho posunuly až ke zjevu moudrého starce.


V Austrálii je tetování velmi oblíbené.

Boris zůstal doma s Milanem, protože byl pozvaný na nějaké narozeninové párty, kde se podávaly dobré jedovaté párečky a k dipozici byl i zahradní bazén. My ostatní jsem se poskládali do auta a vyrazili.

Tahle atrakce fascinovala Bobíka tak, že skoro oněměl a byl dost vyjukanej.

Ta dáma má bílej ksicht a dokonalou koordinaci. Ani se nehne. Až když někdo hodí do kloboučku troník, tak se v jejím strojku cosi pohne, začne se to maličko hýbat a poděkuje to, vypadá to dost bizarně. Bobík tam hodil čtvrťák, a když se to pohlo, málem si cvrkl do gatí a začal tahat Beu pryč. Byl pěkně polekanej, ale vrátil se znova, když viděl, že nikdo neutekl.

Channon je maličká vesnice poblíž Lismore na západ od Byron Bay. Trhy se pořádají na jakémsi velikém sportovišti Coronation Park, není to sice žádnej přebujelej Strahovskej stadion, ale veliké to je dost. Hrává se tam kriket i fotbal, jezdí se tam na koních a jak jsem již jednou psal, druhou neděli v měsíci se tam nesportuje, ale prezentuje. Stánkaři obklíčí celý areál a vytvoří dva veliké kruhy stánků. Jen to obejít vám zabere dost dlouho. To víte, zrovna tu vládne krutá australská zima, takže slunko pálí a je docela vedro, ale takové příjemné. Někteří stánkaři využili stínu velkých stromů, jiní mají svoje barevné stany. Na sportovišti je pódium, odkud se valí děsivé country a kde je nafukovací skákací hrad, na který se Bobík s Beou moc těší.


Ta fialová to měla lehké, měla přes ksicht masku, ale děkovala ta druhá hlava, kterou měla v ruce, a koulelo to očima. Po deseti minutách se sádrové panenky vyměnily.

Tahle bílá sádřenka uměla nepohnout okem i dvě minuty. Obrovskej výkon.

Organizace trhů je přímo vzorná. Poblíž stájí a závodiště je vyhrazen prostor pro auta návštěvníků i prodejců. Kdo chce mít stánek, musí zaplatit nějakou sumu pořadatelům, smí tam někdy přijet i s vozem, je-li součástí stánku. Ostatní jsou na parkovišti. Parkovné na celý den jsou směšné dva dolary. Trhy jsou tzv. alcohol and pets free. Během trhů fungujou požární hlídky a různí nenápadní inspektoři, že je všecko v pořádku, jsou v uniformách a opět mají respekt. Zdá se, že Australani mají uniformy v oblibě a uniformované úřední osoby mají v povaze spíš poslouchat, než ne.


Z povzdálí to bylo přece jen bezpečnější.

Tyhle trhy jsou opentlené hezkým sloganem: Make It, Bake It, Grow It! Prý vznikly v roce 1976, čili jsou o rok starší než Helča, která tam teď pravidelně jezdívá. Mívají tam sraz s kámoškama. Zajímavé je, že ani jedna z nich není Australanka, většinou jsou z Evropy a v Austrálii uvízly. Já jsem tam sice neuvízl, ale život tam si představuju jako sympatickou formu přežívání. Zvláště na stáří by to tam mohlo být výborné. Snad by mi bylo smutno po normálním střídání ročních období, protože v Austrálii je furt zeleno, toho si pak člověk tak neváží, jako třeba teď, kdy u nás končí zima, hlína začíná pomaličku polehoučku vonět, navzdory zastaveným golfskýmu proudu, a za pár tejdnů se začnou ze země klubat nové kytičky a všecko začne zelenat. Tak tohle by mi v Austrálii chybělo. Na všecko ostatní bych si ani nemusel zvykat. A nekupoval bych si gatě bushman ani pohorky z goretexu, protože tam v Austrálii bych celoročně žil jen v kraťasech, triku a sandálkách nebo bosky.


V Austrálii se hodně nosí holínky. Je to oblíbená obuv pro celou rodinku. A slunce tu je ostré
i v létě, takže dva klobouky jsou lepší ochrana než jeden. Jistota je jistota, myslí si tato máma.


Třtinová dobrůtka. Ten chlapík, co je z něho vidět jen prdel, je ten jedinej, kterej byl ten den pohybově akční. Drtil třtinový klacky v krásném stroji. Když jsem byl v Africe, tak takový stroj, jen mnohonásobně podrbanější a nevýkonný, používali kluci s třtinovou vodou. Bylo to velmi dobré pitíčko, akorát třeba uprostřed Súdánu to ředili vdou z kaluže a většinou se z toho prý sralo. Mně se to sice nestalo, ale možná mi to jen nenaředili. Kdo ví. A taky to bylo mnohonásobně levnější v té Africe než tady u protinožců.

S Helčinejma kamarádkama jsme měli sraz u hajzlů, poslali jsme tam Olinu a my ostatní jsme šli zaparkovat auto a vnořit se mezi trhovce. Už jak nás organizátoři navigovali na volná místa na parkovišti, mi bylo jasné, že tady bude fungovat všecko pohodově.


Drátěnej mravenec. Astralané jsou kutílkové.


Bobíkovy gatě z fialové pandy od babičky. Původně to měly být pyžámkový gaťátka, ale tady
v Austrálii se to tak nebere, takže se z nich staly gatě parádnické.

Bobík si vzal svoje nové nafialovělé gatě, které mu ušila babička Olinka (ta, co zrovna stojí u hajzlu) na Helčiným šicím stroji za 15 dolarů a Bobíkovi radostí svítily oči jak žárovky.


Zvířátka z plechu.


Něco z buše - echt origoš.

To vám byla paráda, takovejch usměvavejch a milejch lidiček. Ne, že by byli zrovna akční, spíš sedí nebo postávají, těch komiksovejch hrdinů a lítačů moc nemají. Asi se všichni vyřádí na vlnách při surfování a pak jen lehce hibernujou, ale i to je docela sympatické a energeticky úsporné. Nejakčnější tam byl asi pán, který protahoval třtinový klacky ozubenejma kolama a dojil z nich velmi chutnou šťávu. Drahou a příjemnou. Středně velký kalíšek třtinovýho moku stál jako parkovné pro dvě auta. Ochutnali jsme a bylo to moc dobré.


Pravej indiánskej


Parohář

U hajzlu jsme se s Jane nesešli, ale stejně jsme se mezi těmi mnoha stovkami návštěvníků našli. Za celý den se nám podařilo obejít ty trhy jeden a půl-krát. První atrakcí, která nás přivítala, bylo roztomilé trio hrající na marimbu, Dvě ze tří holek jsme poznali z návštěvy v komunitě Holy Goat Range. O té vám taky jednou napíšeme. Ta holka uprostřed se jmenuje Myra. Na marimbu jim to jde dobře a s touto atrakcí objíždí různá místa Austrálie. Myra hraje taky fotbal.

Aby mé nadšení pro skoro všecko australské bylo ještě hlubší, psal jsem tento fejeton pod vlivem internetového AUSTRALSKÉHO rádia ABC jazz. Eště že ten internet existuje. Chtěl jsem to prásknout všecko, ale zjistil jsem, že fotek je příliš na jedno vydání, tak zavírám studený i teplý kohoutek s planými žvásty a něco si nechám na příště. V příštím čísle dokončíme povídání o channonskejch trzích.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Black&White leháro.

  • Vězni z nápravného zařízení v Missouri naučili hluchého psa Sparkyho rozumět pokynům ve znakovém jazyce. Sparky reaguje na znakové povely sedni, lehni, k noze a právě se učí nové znaky pro jídlo a ven. Vycvičený pes byl darován škole pro neslyšící studenty ve Fultonu.

  • Pokud žijete v Itálii a kvůli štěkání vašeho psa nemohou sousedé spát, můžete skončit za mřížemi. Nejvyšší odvolací soud na Sicílii odsoudil k dvouměsíčnímu trestu odnětí svobody čtyři osoby, které přes stížnosti sousedů odmítaly v noci utišit svých deset psů.

  • Zastupitelstvo v britském městě Redditch schválilo návrh ohledně netradičního vyhřívání bazénu v novém koupališti pro veřejnost. K ohřevu vody bude využíváno teplo z vedlejšího krematoria. V Británii jde o první případ podobného druhu, například ve Švédsku není tento způsob nic neobvyklého.

  • Boris si byl koupit pyžamo.
  • Honza se vrátil z Ameriky do Irska.
  • Helča znova po velkejch prázdninách zas jezdí do školy.

 

australia

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Mluvčí televize Nova Fričová k přesunu turecké telenovely:
" Ano, 20.00 je sice prime-time, ale myslíme si, že správný čas pro telenovelu je 17.30.
Nedomníváme se, že to je horší čas a doufáme, že si i v tomto čase seriál Tisíc a jedna noc najde své diváky "


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

BaselitzGalerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)
BaselitzGalerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)
BaselitzCafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Pod křídly Černé labutě 2011
Cyklus osmi výstav divadelních výtvarníků, fotografů a umělců v roce Pražského quadrienále 2011 zahajuje Adam Novák - obrazy výtvarník, herec, scénograf.

BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
Velmi zajímavý projekt z fotek divnýho fotografa amatéra a tak trochu voyeura a malíře a skoro bezdomáče z Kyjova. Ale teď už hodně slavnýho. Slávu na jeho hlavu snesl jakýsi doktor přes nadaci Tichý oceán, se kteoru Miroslav Tichý nemá nic společnýho. Jde o typickou ukázku nedohody mezi lidma, nebýt doktora, nestal by se Tichý slavným Nebýt tichého, neměl by doktor koho proslavovat. Vzájemně výhodný vztah se tak stává nesnesitelným, což všam nemá žádný vliv na to, jeslit jsou jeho fotky dobré nebo ne a nakolik k fotkám přihazuje peř Tiché vzhled a způsob života, to totiž také s fotkama nemá moc co společnýho. A něškteré jeho fotky jsou velmi příjemné. Některé se mi zdají roztomile blbé.

tora

Jan Koblasa. Grafika - hlubotisky
Přítomná kniha - katalog - předkládá určitou část umělcovy grafky. Je zaměřena na tisky z hloubky, na grafické listy provedené technikou suché jehly, leptem a leptem s akvatintou a stává se tak prvním krokem ke zpracování jeho obsáhlé grafické tvorby. Stranou zatím zůstávají bohaté soubory dřevořezů, litografií, práce vytvořené technikou sérigrafie a počítačová grafika, jakož i početné cykly monotypů, jež mají svým podáním blízko k oblasti malby a originalitou jednolistu se vymykají rozmnožovacím technikám charakterizujícím grafiku.


Baselitz

Varhaník Ondřej Pivec vydává album Live! se záznamem koncertu v pražském divadle Disk, kde vystoupil s Organic Quartetem. Deska bude k dispozici pouze online, a to za 99 Kč. Kromě Pivce na nové desce účinkují Libor Šmoldas (kytara), Tomáš Hobzek (bicí) a Jakub Doležal (saxofon). Ondřej Pivec žije v současné době v New Yorku, účinkuje v jazzovém triu saxofonisty Jasona Marshalla, na studiových nahrávkách a nově i ve vlastním triu CPR Electrio s českým saxofonistou působícím již léta v New Yorku, Karlem Růžičkou ml. Jeho předchozí album It´s About Time s Najponkem a Gregorym Hutchinsonem bylo letos nominováno na cenu Anděl v kategorii jazz a blues.

  • Smutné je, když člověk nemůže být s tím, po kom se mu stýská. Smutnější je, když nemá nikoho, po kom by se mu mohlo stýskat. Nejsmutnější je být s někým, po kom by se člověku vůbec nestýskalo, kdyby s ním nebyl. (Ivan Klíma)
  • Ve čtvrtek 17. února v 17 hod. se v Ústřední knihovně v Praze bude konat pořad Ivan Klíma – Moje šílené století II. Jde o pokračování pamětí známého prozaika, za jejichž první díl obdržel cenu Karla Čapka a cenu Magnesia litera za rok 2009. Čte autor a Otakar Brousek, doprovází Jaroslav Novák (klasická kytara). Úvodní slovo Václav Daněk.
  • Kina:
    Námětem festivalu Berlinare konaném v německém Berlíně jsou tradičně aktuální společenská a sociální témata. Berlinare pozvalo do letošní poroty íránského režiséra Džafara Panahího, ten byl ale v prosinci odsouzen islámským režimem k několikaletému vězení. Jeho porotcovské křeslo tak zůstane na protest prázdné; jako další gesto solidarity organizátoři promítnou jeho filmy včetně sportovní komedie Offside a uspořádají diskuse o cenzuře v Íránu.

    16.2. Aero – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (10:00, 18:00)
    18.2. – Aero – Erotikon (režie: Gustav Machatý, ČR, 1929, 87 min. Drama) (Elegantní světák George, kterému na malém nádraží ujel poslední vlak, najde na noc přístřeší v domku dobráckého železničního hlídače. Shodou okolností se ocitne o samotě s jeho dcerou Andreou a zapůsobí na ni tak, že se mu dívka zcela poddá. Andrea později odejde z domu a po čase porodí dítě, které však příchod na svět nepřežije. Nic netušící George mezitím pokračuje ve svém zhýralém životě. Teprve po letech potkává Andreu, z níž je již vdaná žena.) (20:30)
    14.-16.2. – Evald – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (21:00)
    15.2. – Kino 35 – Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tandros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti. Příběh svérázného trojúhelníku mezi přáteli Francisem a Monikou a jejich novým objevem Nicolasem. Láska k Nicolasovi naruší dlouholeté kamarádství Moniky a Francise a nutí je volit mezi láskou a přátelstvím, mezí klidným životem a vypjatou touhou.)
    (19:00)
    16.2. – Oko – Scott Pilgrim proti zbytku světa (režie: Edgar Wright, USA, 2010,112 min. Akční) (Bezstarostný život flákače a občasného kytaristy Scotta Pilgrima narušují sny o záhadné dívce. Scott záhy zjistí, že je reálná, jmenuje se Ramona, a dokonce o něho má i zájem. Aby s ní ale mohl chodit, musí se postavit jejím sedmi bývalým klukům – a holce. Adaptace stejnojmenného nezávislého kanadského komiksu zachovává pro předlohu charakteristickou stylizaci, která mísí prvky komiksové a videoherní popkultury, a převádí ji do dynamické filmové formy. )
    18.2. – Oko – Projekt 100 – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.) (20:30)
    20.2. – Oko – Mechanický pomeranč (režie: Stanley Kubrick, USA, 1971, 137 min. Krimi) (Adaptace bestselleru Anthonyho Burgesse je nepochybně Kubrickovým nejslavnějším filmem. Tato jakéhokoli sentimentu zbavená ironická vize moderní společnosti zítřka se stala kultovním dílem, ve Velké Británii mimochodem cenzurou zakazovaným.)
    (17:30)
    15.2. – Ponrepo – cyklus Blake Edwards – po stopách pantera – Večírek (USA, 1968, 92 min. Komedie) (Peter Sellers v této kultovní komedii opět hraje nemotorného cizince, tentokrát ovšem není z Francie. Ztvárnil zde podivného indického herce jménem Hrundi V. Bakshi, který se snaží uchytit v Hollywoodu. Dokáže se rychle dostat do nemilosti producenta C.S. Divota- při natáčení závěru historického velkofilmu se mu díky jeho neskutečné, zřejmě vrozené nešikovnosti podaří předčasně 'odpálit' maketu pevnosti, která měla být zničena v závěrečném záběru. Šéf studia Fred Clutterbuck ho okamžitě vyrazí a slíbí mu: "Postarám se, aby sis už nikde nezahrál". Nicméně hercovo jméno, které si šéf poznamenal, se omylem dostane na seznam hostů pozvaných na večírek pořádaný u příležitosti dokončení filmu...) (20:00)
    16.2. – Ponrepo – cyklus Dreyer – Passion II. – Slovo (režie: Carl Theodor Dreyer, Dán., 1954, 120 min. Drama) (Věřit, či nevěřit? Na tuto otázku nabízí Slovo celou škálu odpovědí, které se občas doplňují, občas žárlivě vylučují. Je tu sektářství dvou tvrdohlavých starců, je tu zástupce oficiální církve, je tu muž dobrého srdce nehlásící se k žádné konfesi, je tu ženská obětavost a pokora. Z pokoje do pokoje prochází podivný Kristus, člověk, který během studia teologie přišel o zdravý rozum...) (20:00)
    14.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Půlnoc (režie: Klára Tasovská, ČR, 2010, 55 min. Dokument) (Vizuálně vytříbený snímek Půlnoc Kláry Tasovské prolíná několik rovin. Osobní zkušenost režisérky, která se nechala i se svou kamerou na týden dobrovolně zavřít do naprosté tmy, se snoubí s širší reflexí komunity českých „darkerů“ – lidí, kteří pořádají zničující zásahy do energetické soustavy. Film přesahuje k otázce nepostradatelnosti umělého světla pro naši civilizaci. Využití časosběrných nočních snímků, abstraktních ploch různobarevné tmy i intuitivní střihová skladba nechávají divákovi dost prostoru k přemýšlení.) (20:30)

  • Filmové festivaly:
    do 20.2. – Projekt 100 2011, Praha (info:
    http://www.projekt100.cz/aktualni-rocnik.htm)
    do 20.2. – Berlinare, Berlín, Německo (info:
    http://www.berlinare.de/)
    15.-27.2. - La Película, Festival španělských filmů, Praha, Světozor (info: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly/70/La-Pelicula/198/2011/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    Soutěž mladých jazzových kapel pokračuje i letos. Festival
    Mladí Ladí Jazz totiž vyhlásil ve spolupráci s Metropolitní univerzitou Praha další ročník soutěže mladých talentů. Vítězná formace si odnese příspěvek 15 000 Kč na nahrání alba a deset nahrávacích hodin ve studiu 3bees. Do soutěže se může přihlásit hudební skupina, jejíž členové nepřekročili 30 let, případně kdy toto pravidlo platí alespoň pro 75% uskupení.

    14.-15.2. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    16.-17.2. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    18.2. – Agharta – František Uhlíř Team (21:00)
    19.-20.2. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    14.2. – Blues sklep – Maraca (21:00)
    16.2. – Blues sklep – Jazz Rabble, Zuzana Kleinová (21:00)
    18.2. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    19.2. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    14.-15.2. – Jazz Dock – The Bad Plus joined by Wendy Lewis (22:00)
    16.2. – Jazz Dock – Pigeon Saxophone Quartet (19:00)
    17.2. – Jazz Dock – Lesní zvěř (22:00)
    18.2. – Jazz Dock – NTS – Nejtek / Tichý / Smetáček (23:30)
    19.2. – Jazz Dock – Jan Andr Quartet (19:00)
    14.2. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    15.2. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    16.2. – Jazzboat – Vacík Miloš + Tam Tam Orchestra (20:30)
    17.2. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    16.2. – Jazz Tibet Club, Olomouc – Robert Balzar Trio (20:00)
    16.2. – Klub Kaštan – Andrej Šeban (20:00)
    15.2. – Klub Parník, Ostrava – Fresh Jazz Sound PL/CZ Band (20:00)
    17.2. – Městská knihovna – Zuzana Lapčíková a Josef Fečo (19:30)
    16.2. – Národní památník na Vítkově – Central European Jazz Connection (19:00)
    14.2. – Reduta – Gera band (21:30)
    15.2. – Reduta – Balzar Robert Trio (21:30)
    16.2. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    18.2. – Reduta – Julek Baroš Q (21:30)
    17.2. – Rock Café – Ida Kelarová & Jazz Famelija (20:30)
    15.2. – Stará Pekárna, Brno – Up! (20:00)
    14.2. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    15.2. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    16.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    17.2. – U malého Glena – Matěj Benko Trio, Miriam Bayle (21:30)
    18.2. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    19.2. – U malého Glena – Infinite Quintet (21:30)
    16.2. – Vagon – Psí Vojáci (21:00)

  • Kluby - cizina:
    „Improvizace je schopnost mluvit sám se sebou.“ (Cecil Taylor)

    16.2. – Blue Note Milano, Itálie – Chihiro Yamanaka Trio (21:00)
    20.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Roy Hargrove Quintet (18:00, 20:45)
    17.-20.2. – Blue Note New York, USA – Rachelle Ferrell (20:00, 22:30)
    16.2. – Carnegie Hall, New York, USA – Keith Jarrett (20:00)
    16.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Darla Blake (20:00, 22:00)
    15.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Trinity College of Music Big Band (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 5.4. – Jazz Jaro 2011 aneb Jazz v Pekárně, Brno, Stará Pekárna (info: http://www.jazzdoregionu.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Choreografii českého tanečníka Jarka Ceremka pro britský taneční soubor Balletboyz (jeho zakladatelé působili v londýnském Královském baletu) ocenil britský list The Daily Telegraph. Známý soubor uvedl nové představení The Talent složené ze tří děl různých choreografů, včetně Ceremka (dalšími choreografy jsou Russel Maliphant a Paul Roberts). „Na tom, jak těchto devět zcela rozdílných tanečníků tvoří jednotnou uměleckou skupinu, je něco zvláštním způsobem jímavého. Platí to zejména o posledním kuse večera nazvaném Void (Prázdno) od mladého českého choreografa Jarka Ceremka. Jeho dílo je neochvějně realistické... vyhýbá se klišé a soubor do něj přináší skutečný život.“

    16. a 18.2. – Alfred ve dvoře, hostuje Petra Tejnorová & the Company – Ias on me de a (režie: Petra Tejnorová) (AS ON ME DE A je divadelním výzkumem hraničních ploch mezi mýtem a materiálem. Výzkumem, na jehož základě mizí hranice mezi jednotlivými komponenty, žánry a vznikají nová pole, pro která hledá Petra Tejnorová a její Company dosud neexistující pravidla.) (20:00)
    14.2. – Divadlo Ponec –
    Doteky tance (Český současný tanec ve filmu i v realitě.) (20:00)
    16.2. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance + Anna Polívková -
    Případy doktora Toureta (Uměli jste létat, ale zapomněli jste na to? Chcete být svobodní, ale nevíte jak, Rádi byste tančili, ale stydíte se? Pan Padlý, Paní Vltavská a další případy vám pomohou vyřešit tyto otázky.) (10:00)
    18.2. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 –
    Holdin´ Fast (Sen o touze a závislosti, v němž těla klesající pod vzájemným tlakem a tíhou podávají svědectví o vášni a intenzitě. Představení je výsledkem spolupráce prvního českého plně profesionálního tanečního souboru DOT504 s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, uznávanou choreografickou a taneční dvojicí.) (20:00)
    20.2. – Experimentální prostor Roxy –
    Sfinga (choreografie: Jana Vrána) (Sólové představení je inspirováno dvanáctihodinovým tancem, který se uskutečnil v listopadu 2010 ve studiu Alta, pořádaný skupinou Kyklos Galaktikos. I ve stavu nouze a vyčerpání je tanec jediný prostředek projevu. Je proniknutím do říše, kde se čas stane věčností a míří ke kořenům.) (20:00)

  • Festivaly tance:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    „Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.“ (Milan Kundera)

    14.-15.2. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    19.2. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    14.2. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“)
    (19:30)
    16.2. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.)
    (19:30)
    19.-20.2. – Činoherní klub – Miroslav Krleža: Léda (Manželskonemanželská povídka) (režie: Ladislav Smoček) (Pronikavá psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky. Hra o vzájemném puzení i nepřekonatelném odporu mezi pohlavími, o nevěře, citové exaltaci i nevraživé vyprahlosti, falešných sebepředstavách a ambicích, uražené ješitnosti; hra o touze, jež přestává být touhou, stane-li se skutečností.)
    (19:30)
    15.2. – Dejvické divadlo – Joe Penhall: Krajina se zbraní (režie: Martin Myšička) (Hr o lidech, kteří perfektně dělají svou práci... Konfrontace geniálního vynálezce, vynalézavého dentisty, obchodní ředitelky letecké továrny a agenta státní tajné služby, přičemž vyjde najevo, že každý má svou pravdu.)
    (19:30)
    16.2. – Dejvické divadlo – Petr Zelenka: Teremin (režie: Petr Zelenka) (Příběh člověka, který navždy změnil tvář moderní hudby. Věnováno Robertu Moogovi.)
    (19:30)
    16.2. – Divadlo Bez zábradlí – PREMIÉRA – Ksicht (19:00)
    17.2. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.)
    (19:00)
    20.2. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.)
    (19:00)
    14.2. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.)
    (19:00)
    19.2. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.)
    (15:00)
    16.2. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.)
    (19:00)
    17.2. – Divadlo Ungelt – Sam Shepard: Láskou posedlí (Příběh o osudovém milostném vztahu plném tajemství, zvratů a mnohoznačností.) (19:00)
    21.2. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.)
    (19:00)
    18.2. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka (režie: Jakub Špalek) (Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá...)
    (20:30)

  • Divadelní festivaly:
    do 20.2. – Trialog 2011, Brno (info:
    http://www.ndbrno.cz/)
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info:
    http://www.ceskedivadlo.cz/)


Vážení a milí,
všechny vás zase jednou zvu na (nadlouho poslední) reinkarnaci Andělské počty Zuzany Navarové, poslechového přemítání nad tvorbou této úžasné písničkářky.
"No, nejmíň se cítím zpěvačkou. A nejvíc... Nejvíc jsem asi textařka"http://www.youtube.com/watch?v=CQplT0bX7uc
Těšíme se na vás ve čtvrtek od 19:30 v Café Práh(Ve Vaňkovce 1, Brno). http://www.cafeprah.cz/kalendar
Hana Svanovská
editorka Andělské počty, kterou vydal Host v r. 2009 a Richard Lank www.buch.cz, www.brnopolis.eu

 

Když člověku rostou zuby, není mu zrovna do smíchu...


V úterý 15. 2. v 19:30 na Leitnerce (Leitnerova 2) bude pan Jiří Černý vyprávět o Karlu Krylovi a pouštět jeho nahrávky, pořad má název "Karel Kryl – legenda bez pověr".

Od středy až do pátku (16., 17. a 18. 2.) vždy v 19:30 hrají naši muzikáloví čtvrťáci v Martě (Bayerova 5) původní český muzikál "Trůn pro královny" - je to absolventské představení.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

13. 2. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš