Kolorádo hrabe rádo
(další putování po Americe)

Podstatná část naší cesty probíhala více či méně okolím řeky Xakxwet, která je možná známější jako Colorado River, takže je určitě na místě podívat se na ní trochu podrobněji. Předně já bych jí tedy nazval spíš Hrabavá řeka nebo Hrabava (Hrabava River), ale pochybuji, že by v tomto ohledu měl někdo o můj názor zájem. Pramení až u kontinentálního rozvodí ve Skalistých horách u průsmyku La Poudre Pass v nadmořské výšce 3100 m severně od Denveru (překvapivě nikoli u Colorado Springs). S délkou 2740 km a plochou povodí 635 tisíc km2 patří mezi světovými řekami do popředí, ovšem co ten hanebný průtok? Na jaře odvádí vodu z tajícího sněhu, ale v létě a na podzim má vody málo a protože teče polopouštěmi, je využívána mimo jiné k zavlažování i zásobování měst na tichomořském pobřeží. Někde na středním toku má průměrný průtok 508 m³/s (asi jako Labe v Děčíně za mírového stavu), no a u ústí do Kalifornského zálivu se uvádí průtok 5 m³/s (to je asi jako Sázava u Českého Šternberka v době podprůměrných srážek). Kolem čerpání vody z řek existují složité mezistátní dohody, aby jeden stát sousedovi před hranicemi všechnu vodu nevyssál. To je například případ řeky Jordán, která představuje vážný problém vztahů mezi Libanonem, Sýrií a Izraelem včetně vojenských akcí na získání či udržení pramenišť. Mezi USA a Mexikem existovala (asi je už novelizovaná, proto ten minulý čas) smlouva o využívání vod řek Rio Grande (Rio Bravo), Colorado River a Tijuana River podepsaná ve Washingtonu 3. února 1944. Ta garantovala Mexiku v článku 10 skrze Colorado roční objem 1 850 234 tisíc m3 vody, což odpovídá vteřinovému průtoku 59 m3. Ta dohoda je složitá, průtok se v průběhu roku mění atp., ale číslo asi odpovídá tomu, co jsme psali výše.

S řekou jsme se poprvé zkřížili (jak jsem již uvedl někdy minule) u města Moab v blízkosti parku Arches. To byl asi nejseverovýchodnější bod cesty. Nedaleko odtud se nachází již
Dead Horse Point, jednak náramný kus kaňonovité krajiny a jednak místo s poutavým příběhem. Plató – to je ta rovinka nahoře – je místy vykousáno tak, že určitá část je spojena s okolím pouze úzkou šíjí. Uvádí se šířka 27 m. Toho využili kaubojové, šíji přepažili plotem a používali toto místo pro chov koní. Když byla ohrada (corral) posléze opuštěna a brána v plotu otevřena, koně neutekli a zahynuli tady žízní. Myslím, že ten úzký pruh země oddělený šíjí je vidět na prvních dvou fotkách na levéstraně. Tolik legenda, dneska je tu kiosek se zmrzlinou a limonádou. Tedy ne přímo v bývalém corralu, ale u blízkého návštěvnického centra, zvaného pracovně vizitor. Tyhle vizitory jsou u každého významnějšího parku, nejsou nijak velikášské, soustředí se na informace a zajímavosti, ani se tu neprodávají příliš nevkusné suvenírové kraviny a na mě působily povětšině překvapivě pozitivně.

Z Moabu, kde jsme mimo jiné poseděli v místním pivovaru a požili několik vydařených piv německého typu (normální dobrá světlá dvanáctka, na místní experimenty – výběr z 9 druhů - jsme ten den, narozdíl od jiných případů s důslednou konzumací ´local beers´, neměli odvahu), jsme se vydali přes Monument Valley k městu Page a cestou absolvovali několik průtrží mračen, kroupy či proudy bahna přes silnici odhrnované sněhovými pluhy a minuli továrnu jako z verneovky.

U přehrady Glen Canyon Dam už bylo zase přijatelně, takže jsme si mohli prohlédnout nejen hráz, ale i známý most a kaňon v (jak jinak) červených navažských pískovcích. Přehradní jezero Lake Powell je spolu s Lake Mead (za Hoower Dam u Las Vegas) největší vodní plochou na Coloradu. Má přes 600 kilometrů čtverečních. V těchto přehradních jezerech se ročně usazují milióny tun zemin unášených proudem. Porosty na stěnách kaňonu místy vytvářejí pěkné abstraktní obrazy (jako od Šímy?). Velikost stěny je zřejmá z žebříků a dveří do skály viditelných na prvním z dvojice těch zeleně oblitých fotek. V okolí přehrady byly nalezeny četné pozůstatky po dinosaurech.

V blízkosti Page je známý a velmi fotogenický Antilopí kaňon. Pokud jsme dostupné informace vyhodnotili správně, jeho návštěva skrývá úskalí v tom, že k vytvoření náležitých světelných podmínek a pořízení zdařilých snímků je třeba zhruba polední slunce. Ovšem v tento okamžik tam chce příliš mnoho lidí naráz a zdelaka ne všem se to podaří, navíc slunce moc nesvítilo. O návštěvu jsme se nepokusili. U Page je rovněž často fotografovaná podkova, takto zákruta řeky zvaná Horseshoe Bend. Jelikož je prakticky pozorovatelná pouze z jednoho místa, mají všichni podobné obrázky, rozdíly (teď budou ješitní a ambiciózní fotografové zuřit) spočívají pouze v širokoúhlosti použitého objektivu. Aby si Pageští (anebo Pagešané) nemysleli, že mají něco extra, připojuji namátkou vybrané snímky Labe u Děčína a Labe u Königsteinu dostupné na internetu.

Tady jsem chtěl napsat povídku s názvem „Jak nám softballové trenky zachránily Horseshoe Bend“. Kdybych ji napsal, děj by byl asi o tom, že ráno bylo hnusně a mlha. Jirka s Darinou se pokoušeli znovu někde objevit softballový krám, kde by měli nějaké speciální oboustranné trenky pro dceru. Normálně bychom asi z města otráveně odjeli a Podkovu vynechali, ovšem v tomto případě za dobu, než jsme takový obchod (ne)našli a než jsme natankovali benzin, přestalo pršet a my se tedy rozhodli tu vyhlídku navštívit s vědomím, že mokrým blátem na botách z cesty od parkoviště k řece asi naplníme auto. Překvapivě písek ani mokrý nelepil a nakonec vylezlo i sluníčko. Tak nám trenky zachránily atrakci.

Grand Canyon, to nemá cenu popisovat, to je třeba vidět. Tady si Colorado opravdu zahrabalo do sytosti, takže člověk by si měl předem ujasnit, kterou stranu (jižní či severní rim) chce navštívit, pokud nechce věnovat celý den přejezdu. Těch zaručeně největších kaňonů (stejně jako vodopádů, jeskyní atp.) je na světě vždycky několik, ale tady bych byl ochoten uvěřit (i když česká Wikipedie o něm píše, že je za největší považován mylně). Tato svými rozměry trochu nepraktická učebnice geologie ukazuje odspoda nahoru horniny staré od 2 miliard do 230 miliónů let, přičemž samotný kaňon je starý méně než 5 až 6 miliónů let.

Ranní a dopolední mlhy sice zahalovaly části kaňonu a bránily vytvoření celkového monumentálního dojmu, avšak na druhou stranu vytvářely zajímavé pohledy podněcující fantazii, protože za tím, co není vidět si můžu představit ještě něco monstróznějšího než tam doopravdy je. Pokud tady člověk neplánuje sestup některou z cest na dno kaňonu, což je záležitost minimálně celodenní, objede oficiální vyhlídky a za půl dne kouká vypadnout. Ovšem jestli jsme neprohloupili, protože při odjezdu směr Flagstaff jsme míjeli nekonečné řady přijíždějících návštěvníků lačných shlédnout kaňon v zapadajícím slunci – viz četné profi kalendáře.

Již jsem uvedl, že celý den se nad kaňonem honily obláčky a přeháňky, což bylo zčásti nemilé, ale dělalo to hezké vidy a efekty. Posléze se zcela naplnilo to, co průvodce Rough Guides o tomto kraji uvádí na straně 257: „Dálnice 40 (my jsme tedy jeli po stoosmdesátce, ale to vyšlo nastejno) projíždí středem Arizony kolem hranice Navažské rezervace, která pokrývá celou severovýchodní část státu. I když cesta přes Arizonu může být velmi krásným zážitkem hlavně kvůli pověstným dvojitým duhám na obzoru, které se klenou barevnou pouštní krajinou a divokým západům slunce, které celou krajinu promění v rudooranžové peklo, ve skutečnosti se na trase do Flagstaffu moc konkrétních zajímavých míst nenajde“. Teší mě, když si průvodce nevymýšlí.

Hodně pozornosti je tu věnováno silnici Route 66, která Flagstaffem prochází. Nechovám k této ´Matce cest´ nebo ´Hlavní třídě Ameriky´ žádný zvláštní citový vztah nebo nadšení, takže se nebudu vysilovat nějakými podrobnějšími sděleními. Snad jen ten pes...

Rozloučení s řekou Colorado proběhlo bez emocí, civilně, prostě jsme ji přejeli po mostě u města Ehrenberg na hranicích Arizony a Kalifornie. Ona směřovala k jihu, my k Palm Springs.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akorát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Graficky hodně chutná reklama. Inu, stále se mám, co učit.

  • Dne 18.12.2011 ráno ve spánku zemřel Václav Havel. Mám ho rád.
  • Ve věku 70 let zemřela Cesária Évora.  
  • Manželský pár z Bavorska ztratil při svém alpském výstupu talismana žáby, který jim sklouznul do údolí z výšky 2200 metrů, když šel muž pózovat pro focení. Požádali tedy o pomoc člena alpinistického spolku, který byl po osmihodinovém hledání úspěšný. Hledání manžele vyšlo na 850 EUR. Zachránce Markus Fleischmann svou záchrannou misi komentoval slovy: „Nic lepšího jsem na práci neměl.“
  • Inženýři z Massachusettského technologického institutu představili kameru, která je schopna zachytit i pohyb světla. Dokáže tedy vytvořit neuvěřitelný bilion záběrů za vteřinu. Taková rychlost je dostačující k tomu, aby zachytila rychlost fotonu, který se pohybuje milionkrát rychleji, než vystřelená kulka. Jako zdroj světla využili titan-safírový laser.

  • Běžel jsem dopředu a zase zpátky asi deset kilometrů a bylo to velmi příjemné. Navzdory vědcům, kteří zychytili foton kamerou, která snímá bilion obrázků za vteřinu, musel by na moje běžení použít opačný model kamery, aby lidi při pohledu na moje "běžení" nezahynuli nudou.
  • Boris měl taky zápal plic, ale už je dobrej
  • Bobíkovi se líbí brouci.
  • Olina upekla marokánky
  • Marokánky jsou pěkné holky.
  • Dost často.

 

australia

 

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Inzerát:
"Prodám 2 kusy polohovatelných elektrických křesel vhodné do salonů krásy, do masážních salonů, a pod."



Galerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu - BOHUSLAV REYNEK (do 29.1.2012)
MALÝ ARTBAZAR V ARTINBOXU - SKŘÍTKOVÉ, VÍLY, TRPASLÍCI (do 24.1.2012)
Galerie Miro - BARBORA KYSILKOVÁ - OBRAZY (do 8.1.2012)
Czech Photo Gallery - Výstava semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2012 (do 22.1.2012)
Ateliér Josefa Sudka - MARCEL STECKER (do 8.1.2012)
WALDESOVO MUZEUM/GALERIE DESET - Tomáš Hřivnáč - malba a grafika Petra Hřivnáčová - keramika
Hl. město Praha Divadlo Na zábradlí - Stanislav Tůma: Čí je to město? (do ledna 2012)
Hl. město Praha Staroměstská radnice, 2. patro - Czech Press Photo 2011 (do 31.1.2012)
Tentokrát obsahuje na 500 fotografií, oceněných i dalších vybraných z celkového počtu 3 744 soutěžních snímků od 288 fotografů.
Hl. město Praha Rock Café - Výstava Ukradené dětství (do 31.12.2011)
Výstava Ukradené dětství od čtyř známých českých fotografek – Alžběty Jungrové, Lenky Klicperové, Markéty Kutilové a Jarmily Štukové (Kovaříkové) – bude k vidění celý prosinec v pražském klubu Rock Café. Fotografie zachycují různé podoby dětské práce, se kterými se fotografky setkaly při svých cestách zejména v Africe a Asii. Miliony dětí zde denně pracují v podmínkách, které škodí jejich zdraví a berou naději na bezstarostné dětství a vzdělání.
Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
Galerie Jaroslava Fragnera - Současný český industriál (do 22.1.2012)
Hl. město Praha Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur Kultury Austrálie a Oceánie (do 1.1.2012)
Roku 1877 navštívil tehdejší České průmyslové muzeum, které se později stalo Náprstkovým muzeem, Jindřich Malý a daroval do sbírek dřevěný kyj ze souostroví Fidži. Tento předmět se stal základem pozdější rozsáhlé sbírky.
 

Pavel Jirásek, Marie Jirásková: Loutka a moderna
Kniha Loutka a moderna (vizualita českého loutkového rodinného divadla, spolkového divadla a uměleckých scén v první polovině 20. století jako osobitý odraz avantgardních a modernistických snah českých výtvarných umělců) je pohledem scénografa na padesátiletý vývoj loutkářské scénografie v době, kdy u nás došlo k mimořádnému rozkvětu tohoto umění. Publikace sleduje sepětí autorů, předních českých výtvarníků nejrůznějších stylů a směrů - návrhářů, řezbářů, malířů a scénografů - s vývojem avantgardních a modernistických snah v evropském umění. Jsme svědky proměny loutkového jeviště od historismu, secesních a symbolických snah přes impresionistické a expresionistické výboje, kubismus či architektonické art deco až po tvarově fundamentální barevně rozjásaný funkcionalismus či nablýskanou revuální stylizaci. 

Pražská jazzová skupina Noční optika vydala album Strojek z půdy. Noční optika se prezentuje jako soubor na pomezí jazzu a klasické hudby. Hrají Štěpán Zbytovský (flétna), Miroslav Nosek (kytary, ukuele), Jakub Dvořáček (piano, Hammond A101), Jan Keller (baskytary, violoncello) a Jan Linhart (bicí). Většinu skladeb složil Miroslav Nosek.



  • „Jak srovnat dítě? Srovnejte sami sebe.“ (Ella Chappell)

  • Kina:
    19.12. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (20:30)
    20.12. – Aero – Milovaní (režie: Christopne Honoré, Fr./VB/ČR, 2011, 139 min. Hudební) (Z Paříže 60. let do současného Londýna. Madeleine se svou dcerou Verou proplouvají tanečním krokem skrze životy mužů, které milují. Ale láska může povznášet i bolet, umí být radostná i hořká. Elegie na ženskost a vášeň, elegie, která tu a tam propuká v hudbu.) (17:45)
    21.12. – Aero – Jmenuji se Oliver Tate (režie: Richard Ayoade, VB/USA, 2010, 97 min, Komedie) (Chytrá britská komedie o ztrátě panictví a záchraně jednoho manželství. Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými narozeninami.) (10:00)
    21.12. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (18:00)
    22.12. – Aero – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (20:30)
    23.12. – Aero – Zvuk hluku (režie: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Švéd./Fr., 2010, 102 min. Hudební) (Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, na navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebních teroristů, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky.) (20:30)
    21.12. – Oko – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (20:30)
    19.-21.12 – Evald – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.) (18:30)
    20.-22.12. – Městská knihovna – Ocelová pěst (režie: Shawn Levy, USA/Ind., 2011, 127 min. Akční/sci-fi) (V drsném a napínavém akčním snímku z blízké budoucnosti Ocelová pěst představuje Hugh Jackman Charlieho Kentona, bývalého boxera, jehož milovaný sport ovládli dva a půl metru vysocí oceloví roboti a lidé jako Charlie už do něj nadále nijak nezapadají. Protože nemá s kým zápasit a nemá žádné vyhlídky na lepší budoucnost, je nucen přivydělávat si jako promotér robotických zápasů. Daří se mu jakž takž protloukat tím, že dává dohromady mizerné a vysloužilé roboty a cestuje od jednoho turnaje k druhému, kamkoliv, kde je schopen si nějak přivydělat. Když už se zdá, že situace nemůže být zoufalejší a komplikovanější, vpadne mu znenadání a proti jeho vůli do života jeho syn Max, se kterým už delší dobu není v kontaktu.) (17:30)
    20.12. – Ponrepo – Nevinní čarodějové (režie: Andrzej Wajda, Pol., 1960, 87 min. Romantický) (Psychologická studie dvou mladých lidí: sportovní lékař, jehož jedinou vášní je hra na bicí v jazzové skupině Krzysztofa Komedy, který je autorem hudby k filmu, se v baru seznámí s dívkou a stráví s ní noc. Tento nevinný námět mladého lékaře, který má rád dobré cigarety a na magnetofon si nahrává rozhovory s děvčaty, v dobách Gomułkovy vlády dráždil ideology víc než Zemská armáda a varšavské povstání. Snímek vyvolal širokou celospolečenskou diskusi a protichůdné recenze. Kromě legendárního Zbigniewa Cybulského v jedné z rolí vystoupil i Roman Polański.) (17:30)
    21.12. – Ponrepo – Písečná žena (režie: Hiroshi Teshigahara, Jap., 1964, 123 min. Drama) (Filmová adaptace knihy jednoho z nejvýznamnějších japonských autorů poválečné generace. Téměř fantaskní příběh vědeckého pracovníka, který se ocitne v mezní situaci, v pasti vpravdě kafkovské - při jedné z výprav uvízne v píseční jámě s ženou, jejíž činnost je redukována na nakládání písku do kbelíků, vytahovaných vzhůru vesničany. Tato výchozí absurdní situace je základem podobenství na téma smyslu existence člověka, jeho vnitřní síly, díky níž je schopen života v krajně nepříznivých podmínkách. Film natočený na vysoké estetické úrovni (výtvarné záběry pohybujících se písečných struktur) byl oceněn na několika mezinárodních festivalech.) (20:00)
    19.12. – Světozor – Dokumentární pondělí – Punk v Africe (režie: Keith Jones, Deon Mass, ČR/Zimbabwe, 2011, 82 min. Dokument) (Příběh multi-rasového punkového hnutí, které se zrodilo z nedávných sociálních a politických převratů ve třech zemích v jižní Africe - Jihoafrické republice, Mozambiku a Zimbabwe. V těchto společnostech reprezentovala punková scéna radikální politický impuls, který reagoval na intenzivní politické střety, špatnou ekonomickou situaci a dokonce i na občanskou válku) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 25.12. – Holešovický filmový advent, Praha (info: http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/118/Holesovicky-filmovy-advent/245/Holesovicky-filmovy-advent)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    19.12. – Agharta – Hot Line (21:00)
    20.12. – Agharta – Jiří Stivín &  Co. (21:00)
    21.12. – Agharta – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:00)
    22.12. – Agharta – Yandim band (21:00)
    23.12. – Agharta – Jazz Efterrätt (21:00)
    24.12. – Agharta – Agharte Christmas Quartet (21:00)
    25.12. – Agharta – Jan Štolba Quartet (21:00)
    19.-20.12. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
    20.12. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    23.12. – Blues sklep – Eric Stanglin and the Juke Joint Heroes (21:00)
    25.12. – Blues sklep – Tonny Blues Band (21:00)
    20.12. – Jazz Dock – Yvonne Sanchez & band (22:00)
    22.12. – Jazz Dock – Jan Spálený & A.S.P.M. (19:00)
    23.12. – Jazz Dock – Yvonne Sanchez &  band (22:00)
    24.12. – Jazz Dock – Jazzové vánoce (23:00)
    25.12. – Jazz Dock – Metropolitan Jazz Band a Eva Emingerová (17:00)
    19.12. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    20.12. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    22.12. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
    23.12. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:15)
    12.12. – Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    19.12. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    20.12. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    21.12. – Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    20.12. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    21.12. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    25.12. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    20.12. – Stará Pekárna, Brno – Honeyrain (20:00)
  • Kluby - cizina:
    21.-23.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – The Clayton-Hamilton Jazz Orchestra (19:00, 21:30)
    19.-25.12. – Blue Note New York, USA – Chris Botti (20:00, 22:30)
    20.12. – Twins Jazz, Washington, USA – Kevin Robinson Ensemble (20:00, 22:00)
    19.-23.12. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ray Gelato & The Giants (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    19.-20.12. – Divadlo Ponec – Muži (Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Na tyto otázky se snaží najít odpověď režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová společně s uměleckým tandemem SKUTR v představení Muži.) (20:00)
    21.-22.12. – La Fabrika – La putyka (režie: Rostislav Novák, SKUTR) (Originální pojetí inscenace La Putyka je vedeno především snahou nekopírovat francouzské novocirkusové zdroje.) (19:30)
  • Divadla:
    V prostorách Nové scény Národního divadla byla otevřena výstava k 80. výročí narození předního filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma, která dokumentuje jeho spolupráci s Laternou magikou. Obsahuje především fotografie z inscenací a potrvá zhruba měsíc.
    Norský scénárista a režisér dnes již kultovního filmu Kurz negativního myšlení Bård Breien se chystá na návštěvu Švandova divadla, aby zhlédnul stejnojmennou divadelní adaptaci, která v režii Daniela Hrbka potěšila diváky již více než čtyřicetkrát.
    19.12. – ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Chcete-li za každou cenu pracovat v Bílém domě, může z toho být pěkná komedie. Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava.) (19:00)
    20.12. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    22.12. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    19.-20.12. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) (Pravda je ukrytá tak hluboko, že je úplně neškodná a nemusí nám na ní vůbec záležet.) (19:30)
    22.12. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladialsv Smoček) (Příběh o naprostém vzájemném neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha.) (19:30)
    25.12. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    21.12. – Divadlo na prádle – PREMIÉRA Popelka nazaretská (19:30)
    20.12. – Divadlo na Vinohradech – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    19.12. – Kabaret Špaček, Brno, hostuje Divadlo Neslyším – PREMIÉRA Volá Hollywood! (19:30)
  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


NADEŠEL ČAS SVÁTEČNÍÍ
doma se peče cukroví...


díky babce Ořešce, Evě, Lucii a Lence. Pečou všichni, jen my (si) koledujem...

 

PAN JIŘÍ SUCHÝ V BRNĚNSKÉ KINOKAVÁRNĚ

vystoupil bez Jitky Molavcové, které nesdělili včas změnu termínu a tak měla koncert někde úplně jinde.

Popovídal, zazpíval a přečetl některé své povídky, které jsme ještě neznali.

O zpestření večera se postarali naši studenti z atelieru Jany Janěkové a Dadatrio všechny doprovodilo.

Pan Suchý ocenil vánoční dárek od dívek - píseň "Líbej mě, líbej", dokonce poznamenal, že Jiří Šlitr by měl radost.

Společně s našimi studenty si zazpíval Vánoční pohlednici, Purpuru a Sedm dárků.


Foto Jana Janěková

V SOBOTU PO VŠECH KONCERTECH

nastala u nás zvláštní kalamitní situace. V noci z pátku na sobotu vypověděla pračka – s tou si Jirka naštěstí poradil, ale jednoduchý to nebylo.
Když jsem se ráno chystala na poslední moštování, nasypala jsem jablka do vany a pustila na ně studenou vodu. Ale voda nešla na jablka, nýbrž přímo na mě a to ze sprchy, která ležela na dně vany. V momentě jsem byla zlitá od hlavy k patě a přes proud vody jsem ani moc nevěděla, jak to zastavit. Typická strécovská situace, naštěstí jsem nahmátla po chvíli páčku. Ta chvíle byla dostatečně dlouhá na to, abych vypadala, jako když vylezu oblečená z rybníka. Navíc natekla slušná dávka vody i do krabice se strojkem na stříhání, kterou někdo (já ne...) zapomněl v koupelně na zemi. Tak se nás pak sušilo víc. Kromě pračky se (zřejmě taky v noci) pokazila po 11 letech myčka, samozřejmě plná nedoumytého nádobí a to tak, že úplně. Jirka se rozhodl, že to je znamení abychom dostali od Ježíška novou.
Vystěhovat myčku z kuchyně se ukázalo jako téměř nemožný počin. Během té dlouhé doby, co nám sloužila, přibyla v kuchyni díky Jirkovi parádní police na čaje a podobné pochutiny a ta poněkud zúžila prostor. Odklidila jsem zavazející sklenice a Jirka s Pavlem zabrali.

První pokus dopadl nedobře, myčka vzala několik velkých prachovnic, některé s čajem a taky jednu parádní tenkostěnnou konvičku na dobrej čaj.
To všechno se stalo přesně na závěr dlouhé šňůry koncertů, v první den volna, kdy jsme očekávali několik milých návštěv. Pak už šlo všechno jako po másle... - tolik zpráva pro Demolition Club.

Nedělní zpráva o smrti pana Václava Havla nenechá chladným asi nikoho. Zůstane po něm veliká mezera. Jak říkal pan Werich ...jsou lidi, kteří by tu mohli být ještě 450 roků a pořád by měli co říct, zatímco...

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

18. 12. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš