Jedem do Ameriky
(poslední díl cestování po Broumovsku)

Je neděle, včerejší ladění formy pomocí polské zubrovky a piva nás uspalo jak miminka po večerníčku. I když, jistě si vzpomínáte, že když jste byli malí, tak vás žádná pohádka uspat nemohla. Ráno je zase pár stupňů pod nulou. Těším se, jak zase vyběhnu bosky do zahrady, do zmrzlé trávy a oběhnu si je tentokrát celou, ne jako v sobotu, kdy jsem běžel jen tam a zase zpátky. Honza jde se mnou a protože Honza řekl, že je to moc fajn, uvěřila tomu i moje žena a šla s náma. Musím se přiznat, že mě to trochu překvapilo. Kdyby nešel Honza a neřekl to, jen by posupně zafuněla něco v tom smyslu, že přece není žádnej rapl. Ale takhle rapl byla a šla s náma. Vrátila se za chvilku a byla velmi překvapená, jak je to krásnej počin. Nohy to mají rády, jen lidi to nevědí.

Vyrážíme dvěma auty v plné sestavě, dokonce i rytec kamene Honza jede. Před námi je Amerika.

Tam někde před nám se skrývá Amerika v oparu.

Snídaně je rozmanitá, žvaníme a plánujeme. Tedy já ne, já skoro nikdy neplánuji, rád se nechávám překvapit, co bude a kde se ocitnu. Už včera jsme se domluvili, že pojedem, dvěma auty a že na Hvězdu, což je v Americe. Ranní opar slibuje hezké počasí a možná to bude pěkné i na focení, těším se potichoučku. Vyrážíme. Silnice prázdné, nikdo nikam nejede, jen my. No, jo, je neděle, tady určitě všichni pečou a smaží a vyvařujou, aby nedělní oběd prohnul stůl. Projedem pár ladných vesniček a Amerika je za bukem.

U paprsků deroucích se skrz listí uvíznu na dlouhé minuty a nemůžu jít dál. Tohle mě vždycky dostane.

Zaparkujem fára a vyrážíme do lesa Všude to voní, je docela kosa. Ale sluníčko se prodírá větvemi a je to tak krásné, že se mi tají dech, foťák sám vyskakuje z ledvinky a fotím a fotím a fotím. Všichni mi utečou. Ale ne, kecám, ještě Táňka a Ála jsou obětí svejch fotoaparátů, tak zdržujeme a brzdíme předáky ve sportovních výkonech. Po pár stovkách metrů narazíme na raketové silo, je to místo, kam se plouhají poutníci, samozřejmě, že silo je zamčené a nepřístupné. JE to prý jedna z metod, jak je dlouhodobě zachovat nepoškozené, ale zase nenavštívitelné. Ke kapli vedou kamenné schody. Ty schody z kamenů tu pak budou všude. Jsou vyrobené s citem a splývají hezky s okolní přírodou. Kličkujeme vzhůru. Nad námi se tyčí Hvězda.

Raketové silo, vybudované pro procesí. Končí tu jakási křížová cesta.

Kamenné tlamy vítají turisty.

Mechů a lišejníků je tu jako naseto. Prý se tu daří kromě mechů i Sokolu stěhovavýmu a výru velkýmu. Ani jednoho jsem neviděli. Asi jsou plaší a na návštěvníky nasraní, tak jsou zalezlí. Podzim v bukovým lese je i bez jejich viditelné přítomnosti malebný a fotogenický. I když si dovedu představit, jak jsem připravený a v lese vyfotím nádherně ostrýho výra s rozepjatými křídly, naprosto ostrá fotka, každej brk je jako břitva. Nejostřejší je hnědý voko, které se na mě přísně hledí. Fotka jasně ukazuje, že ten, koho napadne, jsem já. Vše ostatní je tak nějak na snímku potlačené. No fotka jako pro World Press Photo do sekce příroda. No nic, tak aspoň ty kulisy nevyfocené fotky.


Kámen a dřevo se tu kamarádí stovky let.

Třeba tady by klidně mohl stát na chlupatejch nohách ten výr velký, tupě zírá kolem sebe a čekat na snímek roku. A zase nic.


Tam nahoře po červené nás čeká překvápko.


Těmhle skalám se prý říká říká "skalní hřiby"

Kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě nechal postavit opat Otmar v roce 1733 podle výkresů slavnýho stavitele Dienzehofera, kterej toho po zemích českých nastavěl habaděj. A je to dobře. Protože
v jeho případě nešlo nikdy o poplatné podnikatelské baroko. Jeho baráky jsou esteticky pro oko příjemné. I tahle kaplička, která tu je na ochranu jakési chýše zvané Poustevna. Z jakéhosi mocnářsko-přiblbého nápadu nechal kapli císař Josef II. zrušit.
V roce 1855 ji zase opat Rotter nechal obnovit.
Původně se místo jmenoval Polická hora a v roce 1670 tu stával prý velikej dřevěnej kříž s pozlacenou hvězdou. Byla vidět z velké dálky. Taková GPS 15. století.

Pěkně zametýno, naklízíno. Ale vrata zavřený. Možná proto je tam takovej pořádek.


Tady by se daly točit trolí filmy a fantasy a kdovíco všecko.

Vejdete do hospody Hvězda a zůstanete špráchlos, jak by řekla moje babička Karla. Slunko tu dělá osmý a devátý div světa. Dokonce i obsluha je vstřícná a dovoluje lidem fotit o sto péro, neksichtí se nasraně, jak to bejvá v jiných českých zájezdních hospodách zvykem. Majitel objektu obsluhuje, usmívá se. A nejen on, všecko je tu sympatické. Původně jsme chtěli jen vyfotit a a zmizet, jenže nás to tu uvěznilo a my jsme si dali pivo, kafe dobroty. Pokusili jsme se vydolovat z pana majitele přiznání, jak zapaluje svíčky vysoko nad krbem. Je to velmi nedostupné místo, já vím, jsme v oblasti horolezecké, ale přesto. Pan majitel tvrdil, s divným úsměvem, že to zapaluje z vysokozdvižnýho vozíku. Své tajemství uhájil.

Když neprozradil, nevadí, já jsem mu zase za trest vyfotil tohle divoký prase, protože povinností šéfredaktora týdeníku WWWiditelné prase je schraňovat do archivu všelijaká prasata. Z tohohle udělám pro příští rok nové logo týdeníku. Možná.

Před kávičkou jsem ještě vyběhl na terasu hospody. Smrdí to tu spáleným polystyrénem, opravují a zateplují. Teleobjektivem přitáhnout baráčky z údolí. Krásný výhled, krásná krajina, krásný všecko. Pak rychle zpět do té sluje světelné.

Voskovka a vopravdovka.

Portrét Honzy K. rozlámaný letitým schodištěm.

Tady bych si asi párek raději nedával.

Jako v pohádce.

Jen oči pláčou jehličím.

Tak trošku, jako kdybyste se zezadu tiše připlížili ke stádu tlustokožců.

Autoportrét kamenný

Šáhnul bych si, ale řekli by, že jsem úchyl.

V popředí tak trochu já a o kus dál "Kočička".

Americký smajlík

Kočka


Skoro jak v japonské zahradě.

Ležící mnich.

Skalní divadlo

Tohle mi připomíná slavnou Nefertité, ale možná tomuhle ksichtu místní říkají jinak.

Tohle mi připomíná dlaň obřího catchera -(to je ten, kdo stojí za batterem, kterej je ten, co se snaží odpálit míč hozený pitcherem v americkým bejsbólu.

Čundrání skalním městem je nádherné. Těch fantazijních útvarů, Každej kámen něco připomíná, každá skála se vám v hlavě přeskládá do něčeho hodně konkrétního. Tu jsme náhle mezi zadky tlustokožců, tu na vás spiklenecky mrká krásná egyptská princezna, tu nějaké zvířátko, nebo se na cestičce povalují prsy statné selky kámen, krev a mlíko. Šáhnul bych si, ale bojím se reakce prudérní společnosti.

Digitální šílenství.


Já bych tomu moc nevěřil. Stejně to jednou spadne.


Ani tohle nevypadá na věky.

Pusa na holou hlavu.

Dokončená svastika

Některé sestavy nebudí důvěru. Mám pocit, že tohle určitě už konečně spadne. Možná už desítky let si to říkají stovky nedůvěřivců a zlomený strom zatím zapomněl, jaké to je, spadnout až na zem. A nejlíp někomu na palicu.


Jak, to, že to furt stojí? Že by nějaká speciální skalní viágra?

Toulali jsme se skalisky a pěšinkami a fotili a dejchali voňavej vzduch, nápady nás kraviny. Je to fakt krásně. Já sice sem tam rád někam jedu, ale stále víc si uvědomuju, co všecko krásnýho se tu jen tak halabala povaluje a jak by bylo krásný se všude podívat a ošahat si to teniskama a nosem a Nikonem. Těch míst je tolik, že to nikdo nikdy nestihne nafotit a obejít. Je spousta cestovatelů, kteří jednou podle jakéhosi itineráře a snaží se ulovit co nejvíc, jenže ono je to jako s lovem ryb, když berou, začne to být nuda a nakonec se to ani nedá všecko unést. A když jo, tak se to nestihne sežrat. Je to jako za trest. Hledat zlatou střední cestu, nechlemstat, pít pomalu, ale dost rychle na to, aby pití nezkyslo. Asi to je věda, kterou jsem zatím nepochopil, ale snažím se.


Blíženci a tulínci.

A je konec krásnýho víkendu, jedeme domů, slunce zapadá nad hradeckou dálnicí a na konci číhá stověžatá Praha. Je sice krásná, ale mě baví asi víc ty věže v Americe.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akorát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

Písemně...


...i graficky.

  • Dva farmáře v severní Indii, kteří již několik týdnů na daňovém úřadě žádali evidenci týkající se jejich pozemků, rozezlili úředníci úřadu, kteří za tuto službu požadovali úplatek. Farmáři jim tam proto vypustili obsah tří pytlů plných hadů. Úředníci vyskákali na stoly, hadi se však začali plazit po nohách stolů vzhůru. Hady nakonec pochytala policie spolu s odborníky. Policie nyní pátrá po obou farmářích, jeden z nich je v oblasti znám jako zaklínač hadů.

  • Více než šedesát druhů savců je vybaveno kožním lemem, který jim umožňuje pasivně plachtit mezi stromy. Dříve se zoologové domnívali, že tento způsob pohybu šetří energii. Nová studie však zjistila, že plachtění je energeticky dosti náročné. Díky časovým úsporám se však zvířeti přesto vyplatí.    

  • Nic moc se neděje.
  • Charita je někdy dost na hovno. Zpočátku je to příjemný, ale pak to člověka obklíčí, zahltí, nechce říct ne a za trest ho to přestane bavit. Asi začnu chodit do nějaké speciální logopedické školky, abych se to konečně naučil. Starej jsem na to už dost.
  • Nevím kde dělám chybu.
  • Byl jsem si v sobotu zaběhat. Nemohl jsem se toho nabažit a skončil jsme až, když mě začaly bolet nohy.

 

australia

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Boris omdlel ve škole a takto to popsal:
" Já jsem dnes ve škole omdlel, bylo mně slabo a bolelo mě břicho.
Najednou jsem viděl nic a všechno zmizelo.
Jak jsem spadl, tak jsem si rozrazil bradu. "



Galerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu - BOHUSLAV REYNEK (do 29.1.2012)
MALÝ ARTBAZAR V ARTINBOXU - SKŘÍTKOVÉ, VÍLY, TRPASLÍCI (do 24.1.2012)
Galerie Miro - BARBORA KYSILKOVÁ - OBRAZY (do 8.1.2012)
Czech Photo Gallery - Výstava semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2012 (do 22.1.2012)
Ateliér Josefa Sudka - MARCEL STECKER (do 8.1.2012)
WALDESOVO MUZEUM/GALERIE DESET - Tomáš Hřivnáč - malba a grafika Petra Hřivnáčová - keramika
Hl. město Praha Divadlo Na zábradlí - Stanislav Tůma: Čí je to město? (do ledna 2012)
Hl. město Praha Staroměstská radnice, 2. patro - Czech Press Photo 2011 (do 31.1.2012)
Tentokrát obsahuje na 500 fotografií, oceněných i dalších vybraných z celkového počtu 3 744 soutěžních snímků od 288 fotografů.
Hl. město Praha Rock Café - Výstava Ukradené dětství (do 31.122011)
Výstava Ukradené dětství od čtyř známých českých fotografek – Alžběty Jungrové, Lenky Klicperové, Markéty Kutilové a Jarmily Štukové (Kovaříkové) – bude k vidění celý prosinec v pražském klubu Rock Café. Fotografie zachycují různé podoby dětské práce, se kterými se fotografky setkaly při svých cestách zejména v Africe a Asii. Miliony dětí zde denně pracují v podmínkách, které škodí jejich zdraví a berou naději na bezstarostné dětství a vzdělání.
Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
Galerie Jaroslava Fragnera - Současný český industriál (do 22.1.2012)
Hl. město Praha Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur Kultury Austrálie a Oceánie (do 1.1.2012)
Roku 1877 navštívil tehdejší České průmyslové muzeum, které se později stalo Náprstkovým muzeem, Jindřich Malý a daroval do sbírek dřevěný kyj ze souostroví Fidži. Tento předmět se stal základem pozdější rozsáhlé sbírky.
 

Lucie Lomová? Divoši
Kreslený biografický román vycházející ze skutečných událostí, jak je ve svých zápiscích zachytil mladý cestovatel a botanik Alberto Vojtěch Frič. V zimě roku 1908 přiveze z Paraguaye do Evropy indiána Čerwuiše, jehož kmen sužuje neznámá choroba. Podmanivý příběh o setkání dvou mužů ze zcela rozdílných kultur, jejichž cesty se na krátký čas spojily. Komiksové vyprávění protkané humornými i temnými tóny.
Kniha obdržela komiksové ceny Muriel 2011 v kategoriích Nejlepší původní český komiks a Nejlepší původní scénář.

Britský kvartet Empirical vydává desku Elements of Truth. Hrají Nathaniel Facey (alt saxofon, zpěv), Lewis Wright (vibrafon), Shaney Forbes (bicí), Tom Farmer (kontrabas) a jako host George Fogel (piano).  



  • „Co máš, kým jsi, kde jsi, co děláš – nic z toho neovlivňuje to, jestli jsi šťastný nebo nešťastný. Záleží na jediném: na co myslíš.“ (Dale Carnegie)

  • Kina:
    13.12. – Aero – Osamělost prvočísel (režie: Saverio Constanzo, It./Něm./Fr., 2010, 118 min. Drama) (Prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými, a jako taková tedy odsouzena k samotě. Dojde-li k setkání dvou prvočísel a na jejich snahu sloučit se, výsledek je přinejmenším nepředvídatelný. Na této matematicko-filozofické premise je založen román Osamělost prvočísel šestadvacetiletého italského fyzika Paola Giordana, vydaný v roce 2008. ) (18:00)
    14.12. – Aero – Turínský kůň (režie: Béla Tarr, Maď./Fr./Něm./Švý./USA, 2011, 146 min. Drama) (V Turíně dne 3. ledna 1889 vystoupí Friedrich Nietzsche ze dveří domu číslo 6 na ulici Via Carlo Alberto, možná na procházku, možná vyzvednout poštu. Nedaleko od něj, nebo možná opodál, se vozka trápí se svým vzpurným koněm. Přes veškeré nářky se kůň nehodlá pohnout, zatímco vozka - Giuseppe? Carlo? Ettore? - ztrácí trpělivost a použije bič. Nietszche přijde blíž k davu a ukončí tak brutální scénu, po které je vozka zpěněný vzteky. Dobře stavěný Nietzsche s mocným knírem náhle vyskočí na povoz a vzlykaje obejme nebohého koně. Vozka jej vezme k sobě domů, kde Nietzsche ulehne v tichosti a klidu na dva dny na divan. Po dvou dnech vyřkne nezbytná slova: „Matko, jsem hlupák.“) (20:30)
    17.12. – Aero – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (18:00)
    14.12. – Oko – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (18:00)
    17.12. – Oko – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    17.12. – Oko – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar, 2011, Šp., 118 min. Drama) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (22:30)
    12.12. – Evald – Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Drama) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem.) (18:30)
    14.12. – Evald – Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (18:30)
    13. a 15.12. – Kino 35 – Černá Venuše (režie: Abdellatif Kechiche, Fr./Bel., 2010, 159 min. Historický) (Nikdy jsem neviděl lidskou hlavu tolik podobnou opici. Píše se rok 1815 a anatom Georges Cuvier právě ukazuje v pařížské Královské lékařské akademii vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové. Jeho kategorický verdikt je doprovázen potleskem významných kolegů. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná „hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání.) (19:00)
    13.12. – Městská knihovna – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.) (16:00, 19:00)
    12.12. – Světozor – Dokumentární pondělí – Love Story (režie: Petra Ludvíková, ČR, 2011, 50 min. Dokument) (Desmond Love je vyzrálý muž a tak se cítí a chová. Rád kouří dýmku a stará se o své kachny. Muži obvykle rádi mluví o svých autech a Dessyho oblíbeným tématem jsou jeho dva nákupní vozíky. Má je zaparkované před domem a rád si na nich vylepšuje nejrůznější maličkosti. Desmond je jedním z residentů camphillu Clanabogan, to znamená člověk s mentálním handicapem. V rámci terapie se učí psát na počítači a sepisuje svůj příběh.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 25.12. – Holešovický filmový advent, Praha (info: http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/118/Holesovicky-filmovy-advent/245/Holesovicky-filmovy-advent/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.-13.12. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    14.12. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    15.12. – Agharta – Jaroslav Šimíček Quartet (21:00)
    16.12. – Agharta – Juicy Freak (21:00)
    17.12. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    18.12. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    12.12. – Blues sklep – Piosenki (21:00)
    14.12. – Blues sklep – Rotengam Group (21:00)
    15.12. – Blues sklep – Sonny and his Wild Cows (21:00)
    16.12. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    17.12. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    18.12. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
    12.12. – Divadlo Bez zábradlí – Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční (11:00)
    13.-14.12. – Divadlo Bez zábradlí – Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční (10:00)
    15.-16.12. – Divadlo Bez zábradlí – Dan Bárta & Illustratosphere (19:00)
    12.12. – Jazz Dock – Koncert studentů z New York University in Prague (17:30)
    14.12. – Jazz Dock – Infinite Quintet (22:00)
    15.12. – Jazz Dock – Lanugo (22:00)
    17.12. – Jazz Dock – Duande (19:00)
    18.12. – Jazz Dock – Jazz Fiddlers (17:00)
    12.12. – Jazz klub Ungelt – Jana Koubková Quartet (21:15)
    13.12. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    15.-17.12. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    18.12. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
    12.12. – Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    13.12. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    16.12. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    17.12. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    14.12. - Lucerna music bar – Support Lesbiens (21:00)
    12.12. – Reduta – Rostislav Fraš Quartet (21:30)
    14.12. – Reduta – Petr Vlková Band (21:30)
    18.12. – Reduta – Golden Big Band Prague (21:30)
    13.12. – Stará Pekárna, Brno – Longital (20:00)
    14.12. – Stará Pekárna, Brno – Hm(20:00)
    15.12. – Stará Pekárna, Brno – Hoochie Coochie Band (20:00)
  • Kluby - cizina:
    15.-16.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Keiko Matsui (19:00, 21:30)
    15.-18.12. – Blue Note New York, USA – Chris Botti (20:00, 22:30)
    16.12. – Twins Jazz, Washington, USA – Thad Wilson (21:00, 23:00)
    15.-17.12. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ray Gelato & The Giants (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    13.-14.12. – Alfred ve dvoře – Work in regress pt. I + pt. II. (Představení jsou cestou z prázdného a opuštěného prostoru, kde nic nelze ovládnout ani vlastnit, do místa, kde je vítězství a vlastnictví považováno za neodpustitelný a zásadní prohřešek.) (20:00)
    15.-16.12. – Alfred ve dvoře – PREMIÉRADarger like she (Rekonstrukce literární a historická. Darger. Děti. Zbraně a pohlaví. Za hranicí víry!) (20:00)
    12.12. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – PREMIÉRAKolik váží vaše touha? (Choreografie a interpretace: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Lucia Kašiarová, režijní spolupráce: Petra Tejnorová) (Tanečně hudební inscenace, která zkoumá témata krásy, přetvářky a naplnění. Svléknout se nutně neznamená odhalit se – odhalit se nutně neznamená svléknout se. Jak odhalovat to, co bychom odhalit chtěli? Jsme schopni řezat do živého, nebo jen odlupujeme nadbytečné vrstvy?) (20:00)
    13.12. - Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (20:00)
    14.12. – Divadlo Ponec – Pojďme tančit! Bharatanatyam! Večer s indickým chrámovým tancem (Komponovaný večer složený z ukázek starodávných indických tanců – Pušpandžali, Ganeš Kautvam, Nateš Kautvam, Tilana Mohana – a základní lekce indického tance Bharatanatya, v rámci které budete mít příležitost se naučit choreografii k uctění boha moudrosti Ganéši.) (20:00)
  • Divadla:
    14. prosince se do Divadla Archa vrátí legendární loutkáři Věra Říčařová a František Vítek, který vloni oslavil své 80. Narozeniny. Představení Piškanderulá společně hrají již téměř 30 let. Slovo Piškanderulá nalezli napsané dětskou rukou na zdi nedaleko domu, ve kterém žijí. Odráží jeden ze základních principů jejich představení: inspiraci dětskou hrou.

    V chrudimském Muzeu loutkářských kultur probíhá výstava Barokní loutka. K vidění je např. unikátní torzo ženské postavy vyřezané z lipového dřeva, které bylo objeveno před šesti lety.

    14.12. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    15.12. – ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
    14.12. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    16.12. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) („Vždycky mám rád temný příběh, který je zdánlivě bez srdce, ale kde srdce je, pravda tak malé a dobře schované, jak to jen jde. A postavy, ty mě zajímají opravdu hrozně.“ Martin McDonagh) (19:30)
    14.12. – Divadlo Archa – Věra Říčařová a František Vítek: Piškanderulá (Návrat loutkové legendy inspirované dětskou hrou. Účinkují tanečnice, artisti, rytíři, koně, smrtky, kašpaři a další loutky.) (18:00)
    15.12. – Divadlo Komedie – PREMIÉRAOdpad, město, smrt (20:00)
    15.12. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann, Klaus Schumacher: Louis a Louisa (režie: Juraj Nvota) Když bylo Louise osm let, dostala od rodičů vysněný dárek – adoptovala na dálku za dvacet euro měsíčně chlapečka z Jižní Ameriky. Teď je jí osmnáct a Louis stojí u dveří jejich domu, zářící úsměv, jihoamerický temperament. Komedie o problematice xenofobie, globalizace a srážky dvou odlišných světů, kdy si nemůže ani typická maloměstská rodina být jista správností svých zvyků.) (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

VÁNOČNÍ SALÁT V CKK

vypadá rok co rok stejně. Zdá se, že ho přibývá.
Vždycky si řeknu, že hned po koledách noty zařadím podle abecedy do složek, což se mně daří jen častečně

Nevím, co s tím a tak se pak vánoční notový salát začne mísit s dalšími notami, jako například teď s notami pro pana Suchého, se kterým hrajeme v pondělí v brněnské kinokavárně.

Tak postupně vzniká notový guláš. Další stupeň si zatím nedovedu představit. Dokud mě bude bavit hraní a skládání not dohromady, asi to lepší nebude...

V TASOVĚ JE RADOST HRÁT

Lidi jsou zvyklí chodit na koncerty a vnímat různé žánry.

Měli jsme se studenty 3. ročníku muzikálu 2 koncerty po sobě, pokaždé bylo plno. Přišly děti, rodiče, babičky, ale taky mladí ..náctiletí a toho si vážíme.

Prý se na koncerty sjíždí i přespolní a prostě to tam funguje.

Je to zásluha několika lidí v Tasově, kteří dělají rádi něco pro ty ostatní – k nim patří Vendula Příhodová.
Fotil Pavel Klement.

NA ZLOBICI TAKY! V neděli na dopoledním i odpoledním vystoupení byla koliba příjemně zaplněná, přišly rodiny s dětmi od nejmenších po velké, turisti nejrůznějších věkových kategorií, stréci a tetiny pojízdní pocestní.
Pro tyto lidi stojí za to hrát. Právě proto vzniká u nás doma ten vánoční notový salát.

Ve čtvrtek 15. 12. v 16:00 můžete přijít na předvánoční koncert našich studentů (1. a 2. ročník muzikálového herectví JAMU) na Radnici Brno – střed, Dominikánská 2.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

11. 12. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš