prase č. 05/2013

Dovolil jsem si lehce citovat z jedné slavné české knihy, já vím, že to jméno je blbě, že správně je to paní Müllerová, ale uznejte, jsme přeci jen v České republice, kde je všecko takové české a pár let to tak i zůstane. Přece nebudu psát to jméno německy, co by si o mně (naši) lidi mysleli, že jo.

Nenávisti tu je celkem dost, ale je jakási pitomá a bezzubá a směšná, což je dobře.

Píšu, že nám zvolili, a je to tak, protože buď zvolí oni nám, nebo my jim. Cítíte, jak to skřípe? Vono to totiž tak není. Chtělo by se mi být hodně sarkastickej a ironickej a alibisticky jedovatej, že jako já ne, já jsem chtěl jinýho, lepšího a tak. Jenže ono to tak fakt není, protože MY jsme si zvolili tohodle prezidenta a hotovo.

Se slušností ve volbách neuspějete. Někde je porucha. Čím sprostější, tím úspěšnější. A je moc dobře, že třeba Táňa Fischerová kandidovala, aby to svou kampaní i dokázala. Není nad to, vědět, kde v nás, v celý společnosti je chyba. Nejsem naivní a nevěřím v napravení, ale užtečný to je, protože je to takovej vedlejší důkaz vlastních pocitů. Už to prostě není jen doměnka.

Jsme země vyžívající se v zákazových cedulích a jejich nedodržování.

A ujasněme si ještě jednou to zásadní a podstatné, co by mělo být tak běžným a normálním pravidlem, že se až stydím to tu připomínat. Jde jen a jen o hodnocení vítěze, či poraženýho a veškeré syčení, jedy a ironie jsou určeny výhradně subjektům volby, nikoliv jejich voličům. Velice často na to zhrzení voliči obou táborů zapomínají. A tak lze číst na sítích i jinde a v dopravních prostředcích poslouchat, co to je za idioty, že volili Zemana, dobře jim tak, debilům a ovcím, že se nechali zmanipulovat médii a volili Karla. Nevím, jak moc je to naše - české a jestli tenhle fenomén je i jinde, asi jo. Ale já se v žádným případě nebudu snižovat k tomu, abych útočil na voliče a jejich svobodnou volbu. Ani kdyby volili ve svobodnejch volbách třeba toho Fischera, bych jim to nevyčítal, ale určitě bych se do jejich miláčka ironicky trefoval. V tom mi prosím nebraňte.

Běžím si kolem hájenky, v rozhlase mi hlásí, že na prvním místě po sečtení 1 % okrsků je Miloš Zeman.

Samozřejmě, že mě u některých mých přátel a známých jejich rozhodnutí překvapilo. U některých dokonce hodně . Ale na mém vztahu k nim to nic nemění.
Princip svobodných voleb je právě v tom svobodným volení, to je paráda, které se stále nejsem schopen nabažit. Myslete si, co chcete, ale žít ve svobodný zemi je ta největší radost. A jestli někdo má pocit, že tu svoboda a demokracie není, je to vůl. A nebo konspirační teoretik, což je dejme tomu totéž.

Sněhový strašidla na mě mávají a sdělují mi, že jde o hovno.

Pro tuhle fotku jsem měl nějakej hoodně chytrej a vtipnej popisek, ale už si ho nepamatuju, takže to tak hoodně chytrý a vtipný nebylo.

Zlá média píšou, že společnost je rozdělená, ale ani tohle není podle mého přesné hodnocení. Společnost je naopak krásně sjednocená do tří přehledných skupin. A kupodivu skoro stejně početných. První jsou ti, kdo volit nešli, protože jim to je u prdele, ti druzí volili Zemana a třetí Schwarzenberga. Víc nás tu v týhle zemi není. 40 % nevoličů a ze zbytku 55 % vítězů a 45 % nevítězů. A jak je známo z fyziky i matiky, má li něco tři vrcholy, je to stabilní. Horší by bylo, kdyby byly jen dvě party, to je hodně labilní a nebo 4, to zase často kulhá, nejsou li všecky 4 dokonale stejné. Jako u stolu. Stůl se čtyřma nohama musíte v hospodě podkládat přeloženým táckem na pivo, protože mu vadí nerovná podlaha a nestejně dlouhý nohy. Trojnožka je ideální a snese i hodně nakloněnou rovinu. Tak nakloněnou, že se na ni neudrží ani ovar s jitrnicema.

Naše doména, to bychom mohli vyvážet do světa. A to se durdíme nad směrnicemi z EU, kam se na nás serou. Třeba taková Austrálie je z hlediska zákazovejch cedulí úplně impotentní země, minimum cedulí a to ještě naprostá většina z nich je jen prosba a poděkování, že to lidi akceptujou. Jak zženštilé.

Kandidát na prezidenta bonmotil na téma práva první noci, bonmot byl pitomej až běda, pak jsem v lese viděl tohle kombiné, co když si tu někdo vymáhal nějaký právo? Asi ne, tohle bylo dobrovolný, takže to se za hrdinství nepočítá.

Všechny tři party z týhle země mají teď novýho prezidenta. I kdybychom se ověšeli plackou, že to není náš prezident, stejně je a nezbývá, než se s tím smířit. Třeba bude dobrej… (já vím, zatím tomu nic nenasvědčuje). Fakt nejde o to, koho jsme kdo volili, ale jen o to, kdo byl zvolenej.
Sláva, třikrát sláva, můj kandidát nevyhrál, zvítězil jeho rival a pro mě méně stravitelný Miloš Zeman. Je parádní, že si můžu uchovat pana Karla v hlavě nepotrhanýho činy budoucími (už některé z vás slyším, jak říkáte, jak jsem naivní, nebo blbej).

Procenta sečtených okrsků naskakujou, volební vítězství MZ je od začátku jasné, ale já si tajně představoval, že co kdyby velký města, ale hned jsem se okřikl, ať nejsem naivní.

Pro nás běžný občany se zas tak moc nemění. Pivo nezdraží ze dne na den, ani to není v pravomoci prezidenta. V pravomoci prezidenta toho zas tak moc není a čechrání peří před obrazovkama to moc nezmění. To, že nás prezident reprezentuje ve světě, to jo, to je fakt, a může to být i hodně trapný, ale co, i tohle se dá rozdejchat. Třeba to bude dobrý. Krušné časy nastanou spíš pro vládu Nečasí. Tam se máme na co těšit. A socani to u prezidenta taky nebudou mít jednoduchý, už jednou mu prý ublížili. Na vlastní uši jsem slyšel kritiku na všechny strany. Už se těším na to šalamounské řešení, na ty návrhy, jak z to hoven. Že se nám nedaří tak, jak si přejeme, že nám neskáčou do zahrad přes plot lesklý mercedesy a že nekrkáme blahobytem a že musíme škrtat a důchodová reforma. Jojo, tohle všecko je fakt potřeba nějak vymyslet, ale jak? Na jedný straně bychom chtěli, aby to už bylo nějak jinak, ale proboha živýho, jen nic neměnit.

Portrét zhrzeného voliče.

V sobotu, když volby skončily, vyběhl jsem si vesele do lesa. Narval jsem si do uší sluchátka od chytrýho telefonu, naladil Radiožurnál, kterej jsem neposlouchal už roky. Všecko to sečítání bylo tak zajímavý a všecko se to odehrávalo tak nějak podle toho, co se dalo očekávat, že než bylo jasno, že Karel na Hradě prezidentovat nebude, uběhlo se mi samo od sebe asi 17 kilometrů a já si toho skoro ani nevšiml. Měl jsem ještě chviličku čas, než přijede vlak s mou první dámou od maminky, tak jsem si skočil na pivo do hospody u fotbalovýho hřiště. V hospodě ponurá atmoška a nahuleno. Hospody prý volily Karla, proto asi ten smutek. Dal jsem si z pietních důvodů černý pivo a pomaličku si ho vychutnával. Jojo, pivo dobrý, ale můj desátej prezident mě zatím po chuti moc není. Ale to je tak všecko, vadí mi na něm hodně věci a marně dumám, která mě na něm baví. Jsem asi zaujatej a nemůžu na nic přijít. Vlastně jo, je skvělej řečník, je pohotovej a splachovací a hodně sečtělej a chytrej. Tak jo, něco by se našlo, zatím toho je málo. Běžím mrazem na nádraží. Olina se se mnou zdraví slovy: "To to dopadlo, co?" Ale shodujeme se, že Husáka jsme taky vydrželi. Ten Husák pro mě byl jednodušší na přežití, protože byl nedotknutelnej a já nesvobodnej. Zlatej náš desátej prezident, kterýho si můžeme kritizovat. No a taky je dobrý, že kvůli výsledkům voleb nemusí náš ještě současnej prezident emigrovat. Tolik hysterické nenávisti od vrcholného představitele státu k druhému kandidátovi jsem už dlouho nezažil. Ale i to je jaksi mimo mísu, vždyť i já vůči tomu desátýmu nejsem nijak tolerantní. Co však bylo hodně podpásový až sprostý, že můj devátej z Chile vzkázal, že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí (jak z jeho slov čiší čirá nenávist vůči celosvětově uznávané osobnosti V. H.). Přeložil jsem si to tak, že my, co jsme nechtěli Zemana, jsme nenávistní lháři. Pane současnej prezidente, v mým případě se mýlíte, netrpím ani nenávistí, ani nelžu. A jsem přesvědčen, že K.S. taky ne, a už vůbec ne má první dáma. Odpouštím Vám to. A kvůli Zemanovi emigrovat nemíním, mám to tu rád, je to tu i moje. A takovej posera, abych odsud utíkal, zase nejsem.

Běhat po lese je krásný a do uší mi sečítají hlasy budoucího prezidenta. Je asi -12°C a v plicích to je cejtit.

Přes veškerý zlo, který se tu teď tak trošku šíří Českem, je přímá volba prezidenta skvělá zábava a stojí to za tu půlmiliardu, protože je to náš prezident a můžem si za to sami, ať by jím byl kdokoliv. Ne, nechci, aby to vyznělo beznadějně a ukřivděně, ani se neztotožňuju s výzvami "Zeman není můj prezident," to mi přijde nelogicky alibistický. Je můj prezident a na pět let s tím nic udělat nepůjde. Těch pět let, a mám obavy, že my Češi to umíme dobře, i na dalších pět let mým prezidentem holt bude.

Asi to teď bude zase chvilku po červené, než zjistíme, že tahle cesta kupodivu taky není to pravý vořechový. Jenže umíme zapomínat, a proto se to dá furt dokola opakovat. A proč ne, máte nějakej jinej nápad, než střídání garnitur, znechucení, odvržení, zvolení, znechu...

Tady u sračkárny jsem se z Radiožurnálu definitivně dozvěděl, že MZ získal 55 % a KS 45 % všech platných hlasů. Chce se mi říct, jak symbolické místo, ale odpustím si to, byl by to blbej bonmot a těch teď budeme mít víc než dost.

Tomuhle pařezovi je výsledek zcela lhostejný. Mám mu to závidět?

Náš desátý prezident trpí přemírou bonmotů a nadužívá je téměř nestravitelně. Moje první dáma sem tam zabonmotí taky, ale nijak to nepřehání. Jeden její bonmot si ale neodpustím. V sobotu večer po prvním rozhovoru vítěze prezidentských voleb pro ČT prohlásila: "Aspoň se máme za koho stydět." Prosím berte to ne jako projev sprostoty a arogance, ale jen jako bonmot. Pan desátej prezident mnohdy používá daleko ostřejší.

Běžím dál a výsledek voleb mě nedokáže otrávit.

Zlomek celku.

Nic, fakt nic děsnýho se neděje, máme jen prezidenta, kterej trošku ostřeji dělí společnost na prozemanovce a protizemanovce. A to v poměru 5,5:4,5. To je docela slušnej výsledek, nemyslíte?
Já si nedělám iluzi, že kdyby zvítězil můj kandidát, že by to bylo růžové a skvělé, ani on by se nevyhnul chybám nebo směšnostem, tak to v politice a životě chodí, a já bych měl dilema, jak svýho kandidáta obhájit, jak se za něho nestydět a nedělat si z něj srandu, takže z tohohle pohledu je výsledek voleb vlastně tak trochu moje výhra a můžu si knížete pána idealizovat dál. Pan prezident Zeman je můj prezident, i když ne můj favorit. Na rozdíl od jeho příznivců o něm nebudu muset ztrácet iluzi a měnit mínění. A kdyby překvapil a byl nakonec dobrej prezident, velice rád svůj názor změním.

A snad jen na závěr. V naší rodině se přihodil jeden velmi nespravedlivý odsun s docela dobrým koncem, protože odsouvanou českou příbuznou zachránil tyfus. Ten příběh byl tak krutej a tak moc podobnej tomu, o čem píše Kateřina Tučková ve své knížce Vyhnání Gerty Schnirch. Považuju za odpudivé, že kandidát na prezidenta ve volebním klání tohoto tématu neférově a sprostě zneužil proti svému sokovi a že na to tolik Čechu slyšelo. Hluboce se skláním před statečností pana Karla Schwarzenberga, že toto politicky sebevražedné téma statečně přijal a neuhnul, přestože mu to politicky v boji o prezidentský post muselo zlámat vaz. Díky, statečný Karle Schwarzenbergu. Vážím si Vás.

Jen jeden může být vítěz. Dva prezidenti na jednom smeťáku, to by byl teprv bordel.

Nepropadejte splínu, na světě je fajn.

Bejt troglodytem se nevyplácí a nebát se změn je zdravé. Co třeba za pět let? Podle Slavomíra Hubálka tu žije asi 20 % občanů, kteří ke svýmu životu svobodu nepotřebují. Budiž, je to jejich věc, ale nerad bych kvůli pětině národa o svou svobodu přišel. Moc dobře vím, jak dovedou manipulátoři tuhle divnou partičku využít ke svým mocenským ambicím.

A jednu perličku nakonec. V jedné malé sudeťácké vesničce, kde většina místních bydlí v barácích po Sudeťácích, i já tam mám jednu sudeťáckou barabiznu, které říkáme s jistou nadsázkou chalupa, v místě, kde skoro všechna volební místa na mapě jsou červená, tak v týhle vesnici dopadly volby takto. Samozřejmě, že se pro tenhle skvělý výsledek nakonec našlo rozumné vysvětlení. Místních voličů totiž přišlo 13. K tomuto skvělému výsledku napomohli lyžaři s volebními průkazkami, jinak by to bylo proti politické přírodě. Kromě téhle kuriozity i moje rodné Brno a má milovaná Praha byly nejen celkově, ale v jednotlivých volebních místnostech převážně modré. Což se mi líbí, ale není to podstatné. I tam, kde jsme si házeli my, byla odpadní bedýnka plná prezidentských zmačkaných žlutých papírků. (Samozřejmě, že podle modrýho puntíku na mapě, ne, že by to někdo kontroloval v tom odpadkáči.

Dům U kamenného zvonu (do 3.2.2013)
Jan Švankmajer: Obsese komplexního umělce

Czech Photo Gallery (do 24.02.2013)
Nikon Kalendář 2013
Výstava 50ti semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2013 na téma nestárnoucí okamžiky.

Magda Veselská: Archa paměti
Publikace věnovaná více než stoleté historii mimořádné muzejní instituce zároveň v mnohém odráží dramatické osudy českých a moravských Židů v minulém století. Kniha se opírá o obsáhlý výzkum v domácích i zahraničních archivech. Přináší množství objevných informací a mnohé události v historii muzea staví do nového světla. Mimo jiné vůbec poprvé nabízí ucelený náhled na válečné dění v této instituci, o němž kolují mnohé legendy a hypotézy. Podle zjištění autorky je však zjevné, že nejznámější z nich, o muzeu vyhynulé rasy, je více metaforou než skutečným obrazem toho, co se ve válečném pražském židovském muzeu doopravdy dělo. Pozornost je dále věnována chaotickému poválečnému dění, v němž nemnozí čeští a moravští Židé, kteří válku přežili, museli paradoxně obhajovat svou vlastní existenci. Kniha následně charakterizuje působení židovského muzea v podmínkách komunistického režimu, nepřátelského židovským tématům.

Tvorba rakouské zpěvačky Ángela Tröndle stojí na pomezí jazzu a alternativy. S violoncellistkou Sophií Abraham vydává desku The Little Band from Gingerland, ve které za pomoci akustických (piano, cello) i elektronických nástrojů a hlasů dokazují, že „jazz“ v jejich pojetí nemá jasně definovatelné hranice.

„Aby člověk dosáhl něčeho velkého, potřebuje dvě věci: plán a nedostatek času.“ (Leonard Bernstein)
Kina:
30.1. – Aero – Lincoln (režie: Stephen Spielberg, USA/Ind., 2012, 150 min. Biografický) (Není-li špatné otroctví, pak není špatné nic. Film popisuje období posledních čtyř měsíců života největšího amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Odhaluje nejriskantnější a nejodvážnější rozhodnutí amerického vůdce v době, kdy se vyostřuje otázka otroctví a zemí zmítá válka. Silné lidské drama se odehrává na jejím konci. Lincoln může konflikt ukončit, ale rozhodne se hrát vyšší politickou hru, kterou je snaha zrušit otroctví. Sám sobě musí zodpovědět, zda za ni další promarněné životy stojí. V ten hvězdný okamžik dějin musí Lincoln využít veškerý talent, odvahu a morální sílu. Musí učinit rozhodnutí, díky němuž se stane legendou. Postava Abrahama Lincolna odnepaměti osciluje mezi mýtem a historickou postavou. Stále zaměstnává představivost veřejnosti, dnes snad ještě víc než kdy jindy. Možná protože se stal globálním symbolem uvážlivého nakládání s mocí.) (20:45)
31.1. – Aero – Filmový klub – Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách.) (20:30)
1.2. – Aero – Argo (režie: Ben Affleck, USA, 2012, 120 min. Historický) (Thriller vychází ze skutečného příběhu. Popisuje tajnou operaci na záchranu šesti Američanů, která se odehrála na pozadí krize s rukojmími v Íránu. Film ukazuje divákům skutečnost, která nebyla známa celá desetiletí. Dne 4. listopadu 1979 vrcholí íránská revoluce. Radikálové pronikají na americké velvyslanectví v Teheránu, kde zajímají celkem 52 amerických rukojmí. Uprostřed nastalého chaosu se nicméně šesti Američanům podaří uprchnout a ukrýt se v domě kanadského velvyslance. CIA si je velmi dobře vědoma toho, že je jen otázkou času, než bude šest uprchlíků nalezeno a velmi pravděpodobně i zabito, a tak specialista CIA na „exfiltraci“ jménem Tony Mendez (Affleck) přichází s riskantním plánem na jejich bezpečný odsun ze země. A ten plán je tak neuvěřitelný, jako by se mohl stát jen ve filmu.) (18:00)
2.2. – Aero – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (23:15)
30.1. – Oko – Pásmo filmů – Večer iShorts: Křest DVD CSF Vol. 4 (Projekce krátkých filmů.) (20:30)
1.2. – Oko – 31.1. – Aero – Filmový klub – Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách.) (20:30)
2.2. – Oko – Hon (režie: Thomas Vinterberg, Dán., 2012, 111 min. Drama) (Čtyřicetiletý Lucas se nedávno rozvedl a začíná žít nový život. Má přátele, novou práci, přítelkyni a pohodový vztah s dospívajícím synem. Tuto porozvodovou idylu záhy naruší jedna nahodilá lež, která se rychle začíná šířit v komunitě jeho přátel. Obavy a nedůvěra se vymknou kontrole a vesnice propadne podivné hysterii. Lukas musí uhájit svou čest a později v kolektivní štvanici i holý život... ) (18:00)
2.2. – Oko – Sedm psychopatů (režie: Martin McDonagh, USA/VB, 2012, 109 min. Komedie) (Scenárista Marty se zoufale snaží dokončit svůj nejnovější scénář, ale chybí mu inspirace. Tu se rozhodne hledat u svých dvou kamarádů: poněkud výstředního a většinou nezaměstnaného herce Billyho a silně nábožensky založeného Hanse, který má za sebou poměrně působivou kriminální minulost. Tihle dva se příležitostně živí krádežemi psů, které po vypsání odměny vrací jejich zazobaným páníčkům. Proti tomuhle výnosnému byznysu má velké výhrady Billyho okouzlující přítelkyně Angela. Její obavy se mají brzy potvrdit…) (23:30)
3.2. – Oko – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:00)
28.-30.1. – Mat – Odpad město smrt (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2012, 70 min. Drama) (Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.) (19:00)
1.2. – Mat – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:30)
29.1. – Ponrepo – Pásmo filmů – Film před sto lety – rok 1913 – II. (Proměna filmového kánonu – Mission Possible.) (20:00)
30.1. – Ponrepo – Přehlídky – Sofokles, Hölderlin, Brecht, Antigona (17:30)
2.2. – Ponreo – Pásmo filmů – Jiřina Jirásková – vzpomínkový večer (17:30)
28.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Delta Force (režie: Glenn Ellis, VB, 1995, 52 min. Dokument) (Delta Force navazuje na dokumentární snímek The Drilling Fields popisující boj ogonského lidu v čele se spisovatelem Ken Saro-Wiwa za záchranu své domoviny zdevastované těžařskou společností Shell. Dokument poukazuje na úzké vazby mezi Shell a nigerijskou vojenskou diktaturou, přináší svědectví o vojenských útocích na ogonské komunity a dokumentuje přírodní devastaci ogonského regionu. Ani silná mezinárodní angažovanost není úspěšná a nezákonně zadržený vůdce Ken Saro-Wiwa je i přes mohutné protesty popraven. Velká část Delta Force byla tajně natočena samotnými Ogoni.) (20:45)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
28.1. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
29.1. – Agharta – Hot Line (21:00)
30.1. – Agharta – AghaRTA Band (21:00)
31.1. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
1.2. – Agharta – Latin Wave (21:00)
2.-3.2. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
28.-29.1. – Balbínova poetická hospůdka – Blue Effect & Radim Hladík (20:00)
30.1. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Spálený & A.S.P.M (20:00)
28.1. – Blues sklep – Vít Fučík & Neznámý Interpret (21:00)
29.1. – Blues sklep – Hugo (21:00)
30.1. – Blues sklep – Dekolt (21:00)
31.1. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
28.1. – Jazz Dock – Donny McCaslin Group (22:00)
29.1. – Jazz Dock – Václav Koubek s kapelou (19:00)
30.1. – Jazz Dock – Roman Pokorný (22:00)
31.1. – Jazz Dock – Tomáš Hobzek Quartet (19:00)
1.2. – Jazz Dock – Marcel Flemr Band (22:00)
2.2. – Jazz Dock – Mezcla (22:00)
28.2. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
29.1. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
30.1. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
31.1. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
28.1. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (23:00)
29.1. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
30.1. – Jazzboat – Jana Koubková Trio (20:30)
31.1. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
1.2. – Reduta – Jitka Vrbová + Hot Jazz Praha (21:30)
28.1. – Stará Pekárna, Brno – 11Heaven (20:00)
29.1. – Stará Pekárna, Brno – Skety (20:00)
1.2. – Stará Pekárna, Brno – Gazpačo (20:00)
28.1. – U malého Glena - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
29.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Feeling the Spirit (21:30)
30.1. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
31.1. – U malého Glena – Robert Balzar Trio (21:30)
1.2. – U malého Glena – KoMbAjN (21:30)
2.2. – U malého Glena – Marcel Flemr Band (21:30)
3.2. – U malého Glena – Umg Blues Jam Session (21:30)
Kluby - cizina:
29.1.-3.2. – Blue Note New York, USA – Diane Schuur (20:00, 22:30)
1.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Jessica Boykin-Settles (20:00, 22:00)
28.-30.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Michel Legrand (18:00)
Tanec a experimentální divadlo:
2.2. – Alfred ve dvoře – Zavař! (Festival polívek.) (16:00)
29.1. – Divadlo Ponec – Sacrebleu, Found & Lost (20:00)
31.1. – Divadlo Ponec, hostuje Taneční divadlo Nanohach – Orbis pictus (Taneční introspektivní pouť.) (20:00)
2.2. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) (V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Inscenace získala Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma 2011 a Lenka Vágnerová byla za svůj výkon nominována na Cenu Thálie.) (20:00)
Multižánrové festivaly:
do 19. 2. – Měsíc japonské kultury, Praha (Filmový festival Eigasai, cyklus přednášek, divadelní představení, výstava, koncert…)
(info: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/icc_calendar_cz.html)
Divadla:
29.1. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
1.2. – Divadlo ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
2.2. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
1.2. – Divadlo Disk – PREMIÉRA – Otcizení (Dokument o mém otci.) (19:30)
28.1. – Divadlo Na zábradlí – Jiří Havelka: Ubu se baví (režie: Jiří Havelka) (Ekolog, lékař, byznysmen, muslimka, matka se synem, tajemná dívka a dva páry rozjařených turistů plus palubní personál pod vedením kapitána letadla. Budete s nimi cestovat na křídlech bezpečí a v teple, dostanete najíst, napít i humor. Ubavíte se v přátelské atmosféře plné dobré nálady.) (19:00)
29.1. – Divadlo Na zábradlí – Bertolt Brecht: Život Galileiho (režie: David Czesany) (Příběh vědce a astronoma, který odvolal pod nátlakem církve učení o oběhu planet kolem slunce. Přizpůsobit se?) (19:00)
30.1. – Divadlo Na zábradlí – Nathanael West / David Jařab: Osamělá srdce (režie: David Jařab) (Někteří lidé jsou příliš křehcí na to, aby svému okolí neubližovali. Někteří lidé mají v sobě tolik dobré vůle a ochoty pomáhat ostatním, až jsou světu přímo nebezpeční. Osamělá srdce, obklopená miliony lidí, touží po troše lidského tepla nebo alespoň vlídném hlase. Touží po slovech utěšitele. Co ovšem dělat, je-li utěšitel sám v bezvýchodném stavu a zcela neschopný každodenní existence. Divadlo Na zábradlí uvádí scénickou adaptaci groteskní novely významné osobnosti americké meziválečné literatury.) (19:00)
28.1. – Divadlo Pod Palmovkou – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Emil Horváth) (Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší. Jak titul napovídá, je především hrou o touze, která někdy udržuje člověka „nad hladinou“, ale jindy vede k pouhému poblouznění. V jižanském prostředí, kde jsou podle představ autora všechny lidské vášně přirozenou součástí života, se odehrává drama několika postav, které jsou okolnostmi nuceny k sobě i přes propastné rozdíly hledat cestu. Jádrem hry je střet mezi vyhraněně mužským a vyhraněně ženským světem: Stanley, který na vše reaguje svou tělesností, je nucen se pokoušet o soužití s přecitlivělou, stárnoucí a alkoholu propadající jižanskou kráskou Blanche.) (19:00)
1.2. – Divadlo Rokoko – PREMIÉRA – Úsměv Dafné (On, ona, jeho sestra a unikátní květina Dafné, která v sobě skrývá neuvěřitelné tajemství.) (19:00)

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.