Na Panagelle bylo sněhu
(no, přinejmenším hodně)

Dolomity se pro nás staly před několika lety synonymem krásnýho lyžování. Jednou nás sem vzali známí a my jsem byli nadšení. Nadšení ze sjezdovek, z lanovek a šleprařů, prostě všecko bylo na takové vysoké úrovni, že jsme si mohli jen tak lyžovat. Dokonce to bylo tak strašný, že nám vždycky málem upadly nohy z toho, jak není ani chvilička na odpočinek. Na českých sjezdovkách (teď mluvím o létech minulých, možná, to už je taky o hodně lepší, ale nemůžeme to nijak dokázat. Teda já to nemůžu dokázat, protože tady u nás prostě na sjezdovky rozežraně kašlu a nejezdím. Olina trochu jo, protože jezdívá se školou na lyžák. Vím jen, jak to chodí v Dolomitech a tam to teda chodí jako na drátkách. Zajímavý je, jak jsou italské Dolomity lyžařsky úspěšné, přestože dlouhodobě tu je normálního přirozenýho sněhu míň než kdekoliv jinde. Většinou to dokážou všecko vyrobit a udržet ve sjízdným stavu až někdy do konce dubna. Mají to fakt vymakaný. A když pak je najednou i normální sníh, tak je to vyloženě paráda.

Ano už jsme zase v Dolomitech. Vyrážíme v neděli v noci autobusem. Jedeme přes noc a ráno nás kolem osmé vyhodí z vyhřátýho autobusu přímo na sjezdovku a jeďte si smradi. Po noci na sedadel to není sice nic záviděníhodnýho, ale sjezdovky a lyžování je tak příjemný, že na únavu zapomínáme. A taky se hodně těšíme na odpoledne, až nám zase otevřou ten autobus a odvezou nás do hotelu a hlavně, večeře.

A tak jezdíme rok co rok někam do Dolomit,. pokaždé jinam, už jsme toho objezdili docela dost. Ta letošní mise byla v místech, kde jsme před tím nikdy nebyli. Sympatický městečko Andalo a ta oblast se jmenuje Paganello. Na rozdíl od jiných středisek, je tenhle areál takovej rodinnej, daleko míň sjezdovek a lanovek, ale vůbec to nevadí. I tak jich je dvacetkrát víc než třeba v našich milovaných Krkonoších.

Lyžujeme jako magoři, únava se rozptyluje a pomaličku z celýho těla se posouvá do nohou. Bolí nás jak čert a taky máme hlad. Není nijak zrovna dvakrát hezky, sněží, je zataženo, trochu kosa. Ale po okrajích sjezdovek je často neprojetej pruh čerstvýho sněhu, to mě baví. Mám hlubokej sníh rád, ale bolí mě z toho děsně koleno, tak si musím dávat bacha. V poledne si jdeme dát naši oblíbenou gulášovku a svařený víno. Odpoledne se blíží. Dáváme si věci do úschovny, výbornej nápad. Za dvě eura na den si můžete nechat lyže a boty schovaný v takovým bunkru a už se o ně nemusíte starat. Kromě toho je vše dostupné skibusem, kterej trajdá po celým městečku a když si zvolíte správný písmeno (naše bylo Béčko) tak vás to doveze až do hotelu. Fakt skvělý služby.

Ani nevím jak, a umím italsky skoro tak dobře jako google překladač. Poslední řádek je jasnej, čučína typiča = peep show.

Podle předpovědi nám slibujou, že během pondělka má nasněžit až 40 čísel novýho sněhu. No nevypadá to, sněží tak nějak normálně. na žádný rekordy to nevypadá. Až večer, když jsme šli na večeři se začaly valit pořádný dávky z nebe. Sněží jako o život. Dumáme, jestli se odsud vůbec za pár dní dostaneme. Přijeli jsme po suchých silnicích, sněhu tak nějak poskvrnu. A teď takové krásné bílé peklo. Kromě toho, že sněží jako o život se nám podaří se hned první večer děsně přežrat. Jak jsme byli vyhladovělí a unavení z noční jízdy a celodenního lyžování, vrhli jsme se na bar a do misky si naprali spousty zeleniny a sežrali toho víc, než normálně doma, jenže jsme zapomněli, že tohle je Itálie, že je to jen salátek, že na nás číhá překrm a pak hlavní jídlo a ještě moučník. Fakt běs. Snědli jsem to z jakýhosi grgounství všechno, ale bylo nám z toho docela těžko. Takový množství by nám stačilo doma na týden. A možná ještě na dýl. Sněží jako o život. Uvidíme zítra. To bude kalamita, to bude paralýza.

Chumelí úplně božsky. Foťáku je mi sice docela líto, ale co, foťák musí něco vydržet, však von na hotelu uschne.

První den je za námi, přežili jsme nejen cestu, ale i samotný lyžování.

A sněží a sněží.

Takhle z okna ze čtvrtýho patra hotýlku to vypadá pohádkově, celý městečko se noří do bílé tlusté peřiny. To bude ráno kalamita. Jdeme spát. V našem pokoji je maličký kousek vytápěné podlahy. Akorát je na blbým místě, protože na tomhle kousku stojí skříň. Známí od naproti mají podlahu vytápěnou celou. Vypadá to u nich srandovně, protože si na podlaze po celém pokoji suší trička a fusakle a musí mezi nimi tančit, když jdou na záchod.

Snídaně je už od půl osmé, na sjezdovku nás přiveze skibus. Snídaně bohatá a dobrá a venku velikánský hromady sněhu. Žádná paralýza, jezdí všude traktory a frézy, ty obrovský hromady sněhu odklízí na zahrádky podél silnic. Jakoby se nechumelilo. Všecko je přirozeně organizovaný. Silnice jsou průjezdný, chodníky neprůchozí. Jednoznačně jsou silnice důležitější. Je to rozumný. Auta a autobusy jezdit musí a lidi můžou přece chodit po silnici. A taky chodí. řidiči jsou ohleduplní a všecko je to takové jakoby idylické. Jdeme na skibusa. Rolby nevyjely, sněhovky jsou krásně zachumlané do prašanu. První jízdy jsou naprostá paráda, skoro půl metru prašanu. Skvělý.

Sluníčko nesvítí, ale sem tam se objeví na horizontu hřbet hor. Čím dýl lyžujeme, tím je to větší peklo, sníh se rozjezdil, vytvořily se pořádný muldy. Zamlada mě ježdění na takto neupravnejch sjezdovkách bavilo, ale teď mě z toho bolí nohy a nerad bych si něco ulomil. Jedu opatrně a párkrát se mi cosi pohnulo v zádech a začalo mě v nich bolet. V poledne jsme si chtěli dát guláškovku, ale na tý chatičce měli jen jaké mušle se sýrem. A zase to ho bylo tolik, že se to skoro nedalo sníst. V Itálii se prostě děsně žere.

Obrovské hromady sněhu sahají mnohdy až k žárovkám luceren, přesto se nic zásadního neděje. Městečko si žije svůj nenápadnej život. Chlápci vytahujou z kůlen frézky a odhání sníh mimo pozemek, tam to zase shrábnou pluhy a bagříkový lopaty to hážou zpátky do zahrádek. Během dne je vše, co okupujou auta zase očištěno, jen zahrádky úpí pod tunami sněhu.

A protože nejsme odkázaní na náš autobus a můžeme skončit kdykoliv, zapichujeme to raději dřív než chcípneme z přelyžování, sjedeme dolů, skováme si lyže do úschovny a skibusíkem se odpotácíme do hotelu. Na chviličku si lehneme a pak si jdeme zaplavat do do pišíny, neboli do bazénu.

Všichni pracujou tak nějak samozřejmě, jakoby to bylo každej den. Napadá mě, co všechno se hroutí třeba v Praze při 7 cm sněhu.

Škola sněhem zasypaná. Ale asi tu mají prázdniny, protože škola je zavřená.

Školnímu sněhulákovi je to všecko u prdele i když na něho skoro přes hromadu sněhu není vidět.

Hotýlky jsou srandovně pomalované, celá oblast působí roztomile unyle. Vše se odvíjí, jak pod prsty růžence. Nikde žádnej zádrhel.

Anděl v letu uvízl a napíchl se na zábradlí. Ale ani to nikoho z místních nerozhodilo. Tak ať si trčí, když je blbej.

Blíží se Valentýn, tak se všude rojí z hromad sněhu jedno srdce za druhým.

Schody do kostela jsou neprůchozí. Kupodivu tuhle část života obce radlice neřeší. Proč taky, modlit se dá kdekoliv. Kromě toho bývá ve starých částech kostelu kurevská zima. Tenhle kostel byl nedostupný.

Spousta kostelů řeší zimu tak, že přistaví rotundu, vyrobí oltář, dodají lavice a chodí na mše do té vytápěné rotundy. Je to docela rozumný řešení. Určitě lepší, než vyhazovat zmrzlé věřící po mši na hromadu.

Už zase umím italsky, tady mi sdělují, že dovnitř smí jen hetero a ostatní jsou v řiti. Nikdy by mě nenapadlo, že je italština tak jednoduchá.

Tak šup, heteráči, ať už jste vevnitř. A nezlobte.

Hromady sněhu před naším hotelem.

Interiéry pokojů jsou vybaveny grafikama a reprodukcema slavných malířů. A někdy jen zapaspartovanejma fotkama vystřiženejma z lesklých barevných kalendářů.

Tady je má italština trochu v prdeli. Protože tenhle klavír je na schodišti v prvním patře. My bydlíme ve čtvrtém piánu.

Umělej kohout hlídá doopravdický dřevo. Tahle záběry musím fotit hlavně proto, že mě na ně upozorňuje má první dáma, motivářka. "Jé, Dušo, tohle vyfoť!" No a já to vyfotím.

V úterý odpoledne se začíná pomaličku objevovat i modrá obloha, ne nijak zásadně, ale všechno nasvědčuje tomu, že by mohlo být zítra krásně, možná i sluníčko?

Jdeme zkratkou do bazénu.

Cestou do bazénu.

Plavečák je sympatickej. Vpravo je voda zmrzlá a bruslí se tam, vlevo je bazén. Z obou sportovišť je vidět ven. Válíme se brouzdališti, teplá voda a nějaký prudký proudy na masáž. Je to příjemné a únava z nás pomaličku padá. Byli jsem tam hodinku a jsem jak znovuzrození. Loučí se s náma sněhulák a doporučuje bambardíno.

Kdo si nedá v Dolomitech alespoň jedno bombardíno, jakoby ani v Dolomitech nebyl.

Musí být nutně svatozář pouze kruhová?

Zimní zahrádka

Před stadionem je bronzová socha. Tak trochu kombinace běžící holky od K. Gebauera a gymnastky od Miloše Axmana. Ta Kurtova běžící holka je nádherná, ta Axmanova gymnastka příšerná. A podle toho to pak vypadá i před tímhle stadionem. Z jednoho pohledu jí leze nějaká větev prdele.

Kozy dobrý, podle svalů je to gymnastka. Gymnastiku jsem před mnoha lety dělal taky, tak vím, jak holky gymnastický vypadají. Teda jestli si to dobře pamatuju.

Jdeme domů, za chvilčku bude večeře.

Třeba bude zítra hezky.

Už nesněží.

READY-MADE
Marcel Duchamp někdy v roce 1917 vystavil v obchodě koupenou lopatu na sníh. Své dílo nazval "Lopata na sníh" a podepsal ho. Většinu návštěvníků výstavy tím děsně naštval. Tenhle směr pak pojmenoval Ready-made. Na jinou výstavu poslal obyčejný pisoár, pojmenoval ho Fontána - pisoár z porcelánu, podepsal ho fiktivním jménem R. Mutt a připojil rok vzniku.

Je čas večeře.


A je to tady. Středa je slunečná a lehce mrazivá, sníh výbornej, sjezdovky upravené, Nekarvový obloučky krásně práší.

Do volnýho terénu už bych si asi netroufl. Kromě toho to tu je celkem nepovolené a v případě úrazu jsou s tím značné potíže.

Kvůli jednomu snowborďákovi, kterej se ve volným terénu zramoval musela přiletět i helikoptéra. Je to nepříjemný pocit, i když se nestalo nic vám, přesto je z toho člověku docela ouzko.

Azuro a slunečno, nádhera. Máme štěstí. Poslední den to vyšlo. Našli jsem si s první dámou jednu chajdu, kde měli lehátka, sundali si lyže a povalovali se na sluníčku jako prasata. Pomaličku se nám to krátí, kolem šesté si nás má vyzvednout autobus a odvézt nás zase do Prahy.

Je to kýč? Není to kýč? Já vám nevím, jen vím, že se mi to líbí.

A jak tak sedíme, spíš teda ležíme v těch lehátkách, tak dumáme, jak nás čím dál víc bolí při tom lyžování nohy a že i ty tři dny začínají být moc. A jestli by nám nestačilo třeba jet několikrát za sezonu do Krkonoš jen tak na jeden den a pak zase domů. Že by to vyšlo nastejno a nebolely by nás tak nohy.

A jak se tak při tom nezávazným kafrání rozhlížíme kolem, víme, že jen blbě kafráme a že zase příští rok někam sem pojedeme a budou nás zase bolet nohy a bude to krásný.

Tak pro letošek ciao naše milé Dolomity. My zas za rok přijedeme.

bazar


  • Výzkum psychologů z univerzity v kalifornském Davisu prokázal, že vzájemné vyladění milenců zasahuje do nevědomých procesů v našem organismu velmi hluboko. Během testování zjistili, že se u zamilovaných párů synchronizuje jak srdeční tep, tak dechová frekvence. Při kombinaci nezamilovaných párů se shoda nedostavila.
  • Vědci z Národního parku Podyjí objevili zcela nový druh mouchy koutule a pojmenovali ji podle místa nálezu – hardeggská. Výzkumníci ji lapili nedaleko Hardeggské vyhlídky. Jedná se o jednoho z mála endemitů, které se v Podyjí nacházejí.

  • Byli jsme si zalyžovat.
  • A bylo to moc příjemný i když nás z toho všecko bolí.
  • Sněhu tam bylo hodně.
  • V sobotu jsem běžel do Českýho Brodu a děsně mě z toho bolely nohy. A co je fakt docela fyziologický zazrak, odopuchlo mně koleno z lyžování.
  • A Dana byla skoro týden v Ostružné, kde bylo takyhodně sněhu, i ledopády a fotila:


 

australia

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)
 

Když jsem se pokoušel nakrmit maminku bramborovou kaší:
- "Co to je?"
- "Bramborová kaše."
- "To vím, ale nevím, jestli je v C-dur nebo v G-dur"

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Staroměstská radnice (do 24. 2. 2013)
Nikola Čulík Život a dílo

Cafe Galerie Černá labuť (do 08.03.2013)
Falstaff, dvaadvacátý důstojník a pátá květinářka
Kostýmní návrhy Josefa Jelínka.

Ateliér Josefa Sudka (do 28.02.2013)
TOMÁŠ POSPĚCH : ZÁTIŠÍ RELOADED
Výstava fotografií ze současné tvorby autora

Centrum současného umění DOX (22.02.2013 - 06.05.2013)
Krzysztof Wodiczko: Out/ Inside
Autor proslul svými velkoformátovými videoprojekcemi na architektonických fasádách a monumentech.



Czech Photo Gallery (do 24.02.2013)
Nikon Kalendář 2013
Výstava 50ti semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2013 na téma nestárnoucí okamžiky.


Michal Černík, Kateřina Miler a Zdeněk Miler: Krtkův týden
Oblíbené leporelo hravou formou seznamuje děti s jednotlivými dny týdne. Krtek se v pondělí pouští do práce tak, aby ji v pátek dokončil a přes sobotu a neděli si mohl užívat volných dnů. „A když máme neděli, je dobré být s přáteli. Krtek vlezl na krtinu: Přijďte ke mně na hostinu!“ Dítě se s pomocí krásných ilustrací a hravých veršů snadno naučí, jak následují jednotlivé dny v týdnu za sebou a čím jsou pro většinu lidí zajímavé.


Polský trumpetista Tomasz Stanko se svou kapelou Tomasz Stanko New York Quartet vydal novou desku nazvanou Wislawa. Hudba je inspirována New Yorkem a polskou básnířkou a esejistkou Wislawou Szymborskou, držitelkou Nobelovy ceny za literaturu, s níž Stanko příležitostně spolupracoval. Na desce kromě Stanka hrají David Virelles (piano), Thomas Morgan (kontrabas) a Gerald Cleaver (bicí).

  • „Osud je věc volby. Není to něco, co nás dostihne. Je to něco, čeho musíme dosáhnout.“ (William Jennings Bryan)
  • Kina:
    18.2. – Aero – Přehlídky – Vrahem z povolání: Utrpení soudce Karla Vaše (18:00)
    19.2. – Aero – Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách. ) (18:00)
    20.2. – Aero – Mistr (režie: Paul Thomas Anderson, USA, 2012, 144 min. Drama) (USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.) (18:00)
    23.2. – Aero – Sedm psychopatů (režie: Martin McDonagh, USA/VB, 2012, 109 min. Komedie) (Scenárista Marty se zoufale snaží dokončit svůj nejnovější scénář, ale chybí mu inspirace. Tu se rozhodne hledat u svých dvou kamarádů: poněkud výstředního a většinou nezaměstnaného herce Billyho a silně nábožensky založeného Hanse, který má za sebou poměrně působivou kriminální minulost. Tihle dva se příležitostně živí krádežemi psů, které po vypsání odměny vrací jejich zazobaným páníčkům. Proti tomuhle výnosnému byznysu má velké výhrady Billyho okouzlující přítelkyně Angela. Její obavy se mají brzy potvrdit…) (23:00)
    18.2. – Oko – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:00)
    20.2. – Oko – Živě: Royal Opera House – Evžen Oněgin (20:15)
    21.2. – Oko – Is This Cinema? # 11 (20:30)
    24.2. – Oko – Mistr (režie: Paul Thomas Anderson, USA, 2012, 144 min. Drama) (USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.) (20:45)
    22.2. – Evald – Hon (režie: Thomas Vinterberg, Dán., 2012, 111 min. Drama) (Čtyřicetiletý Lucas se nedávno rozvedl a začíná žít nový život. Má přátele, novou práci, přítelkyni a pohodový vztah s dospívajícím synem. Tuto porozvodovou idylu záhy naruší jedna nahodilá lež, která se rychle začíná šířit v komunitě jeho přátel. Obavy a nedůvěra se vymknou kontrole a vesnice propadne podivné hysterii. Lukas musí uhájit svou čest a později v kolektivní štvanici i holý život... ) (15:00)
    21.2. – Kino 35 – Oui, šéfe (režie: Daniel Cohen, Fr./Šp., 2012, 84 min. Komedie) (Třicátník Jacky Bonnot je talentovaný kuchař a ctitel velkého kuchařského umění. Sní o úspěchu a o tom, že si jednoho dne otevře vlastní restauraci. Finanční situace jej nutí přijímat podřadné práce, které si však není schopen udržet. Život se mu změní ve chvíli, kdy mu cestu zkříží slavný šéfkuchař Alexandre Lagarde. Zavedenou pozici Alexandra Lagarde totiž ohrožuje finanční skupina vlastnící síť jeho restaurací…) (18:30)
    18. A 20.2. – Mat – Odpad město smrt (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2012, 70 min. Drama) (Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.) (16:30)
    19.2. – Městská knihovna – Sedm psychopatů (režie: Martin McDonagh, USA/VB, 2012, 109 min. Komedie) (Scenárista Marty se zoufale snaží dokončit svůj nejnovější scénář, ale chybí mu inspirace. Tu se rozhodne hledat u svých dvou kamarádů: poněkud výstředního a většinou nezaměstnaného herce Billyho a silně nábožensky založeného Hanse, který má za sebou poměrně působivou kriminální minulost. Tihle dva se příležitostně živí krádežemi psů, které po vypsání odměny vrací jejich zazobaným páníčkům. Proti tomuhle výnosnému byznysu má velké výhrady Billyho okouzlující přítelkyně Angela. Její obavy se mají brzy potvrdit…) (19:00)
    18.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Kuichisan (režie: Maiko Endo, Jap./USA, 2012, Dokument) (Nejlepší světový dokument na MFDF Jihlava 2012.
    Portrét Okinawy, japonského ostrova, kde bývala americká vojenská základna, je pojatý jako roztěkaná procházka malého chlapce. Jeho pozornost je náhodně upoutávána nejrůznějšími nahodilými objekty i událostmi a představuje hrdé vítězství filmařské intuice nad systematičností. Kombinace 16mm černobílé kamery a barevných záběrů, od obrazu odpoutaná zvuková stopa i rozrývání hranic mezi dokumentem a fikcí dělá z filmu enigmatický, avšak fascinující zážitek.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    18.2. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    19.2. – Agharta – František Uhlíř Team (21:00)
    20.2. – Agharta – Adam Tvrdý trio (21:00)
    21.2. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    22.2. – Agharta – Hot Line (21:00)
    23.-24.2. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    22.2. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Budař & hosté (20:00)
    25.-26.2. – Balbínova poetická hospůdka – Blue Effect & Radim Hladík (20:00)
    22.2. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    24.2. – Blues sklep – Skety (21:00)
    26.2. – Blues sklep – Big Band Trumpets (21:00)
    18.2. – Jazz Dock – Wrhga Powu Orchestra (19:00)
    20.2. – Jazz Dock – Jan Fečo Quartet (19:00)
    21.2. – Jazz Dock – Nedaba (19:00)
    24.2. – Jazz Dock – Old Timers Jazz Band (17:00)
    18.2. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
    19.2. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    20.2. – Jazzboat – Vesna Cáceres Trio (20:30)
    21.2. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    22.2. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    19.-20.2. – Reduta – Czech jazz contest 2013 (21:30)
    21.2. – Reduta – Jazz Efterrätt (20:30)
    22.2. – Reduta – Prague big band (21:30)
    23.2. – Reduta – Ondřej Štveráček Quartet (21:30)
    18.2. – Stará Pekárna, Brno – Fresh Meat (20:00)
    19.2. – Stará Pekárna, Brno – Marie Puttnerová Band (20:00)
    21.2. – Stará Pekárna, Brno – Rajtaraj (20:00)
    18.2. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    19.2. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    20.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    21.2. – U malého Glena – Karel Růžička Trio (21:30)
    22.2. – U malého Glena – Adam Tvrdý Crossover (21:30)
    23.2. – U malého Glena – Jakub Zomer & B3 Hammond organ trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    19.-24.2. – Blue Note New York, USA – Karrin Allyson & Raul Midón (20:00, 22:30)
    24.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Buddha Fly (20:00, 22:00)
    21.-23.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Billy Cobham Band (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    19.2. – Alfred ve dvoře – Gold and powder (Tanec butó.) (20:00)
    23.2. – Alfred ve dvoře – V pasti těla (Společenský horor.) (16:00)
    24.2. – Alfred ve dvoře – Tanec magnetické balerínky (Pohybová retroexprese.) (18:00, 19:00)
    18.2. – Divadlo Ponec, hostuje Pražský komorní balet Pavla Šmoka – Kdo je na světě nejmocnější? ( Děj pohádky původně stavící na motivu indické bajky o myší rodině je tentokrát zasazen do prostředí potrhlé cirkusové rodiny, ve které rodiče hledají pro svou dceru toho nejmocnějšího ženicha na světě. Jak se ale v pohádkách stává, nakonec stejně zvítězí pravá láska. Choreografie Hany Polanské Turečkové kombinuje akrobatické i gymnastické prvky a taneční formy cizích kultur.) (16:00)
    22.2. – Divadlo Ponec – Deadline (režie: Tereza Lenerová Hradilková) (Taneční představení reagující na rychlost, se kterou probíháme dnešním světem. Co všechno chceme stihnout, než zemřeme? Neustále si tvoříme další a další deadliny, ale na svůj vlastní deadline se bojíme pomyslet. S rostoucími možnostmi přibývají i naše povinnosti a my se ocitáme v zajetí naší vlastní svobody. Je naše volba jak nakládáme s časem nebo čas nakládá s námi?) (20:00)
    24.2. – Divadlo Ponec – Tantehorse: S/He Is Nancy Joe (Narodil jsem se jako holka.) (20:00)
  • Multižánrové festivaly:
    do 19. 2. – Měsíc japonské kultury, Praha (Filmový festival Eigasai, cyklus přednášek, divadelní představení, výstava, koncert…)
    (info: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/icc_calendar_cz.html)  
  • Divadla:
    18.2. – Dejvické divadlo – Doyle Doubt: Černá díra (režie: Jiří Havelka) (Černá díra může být leccos. Mimo jiné také kosmický útvar, který se vyčlenil z našeho vesmíru a představuje samostatný svět. Černá díra nasává veškerou hmotu ze svého okolí. Na okraji černých děr se zastavuje čas ... Inscenace, vzniklá na základě „řízené improvizace“ interpretů, si hraje se schopnostmi a možnostmi lidského vnímání času a prostoru, reality a podvědomí. Zobrazuje samostatný svět, který se řídí podle jiných pravidel, než bychom pravděpodobně čekali, ale je to ten svět, ve kterém právě žijeme, jen ho jinak vnímáme.) (19:30)
    22. a 25.2. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    26.2. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    27.2. – Divadlo ABC – Kate Atkinsonová: Ostatní světy (Hra o touze po lásce, o osamělosti a svobodě, které mohou být požehnáním stejně jako prokletím. Historička těsně na prahu středních let si splní svůj sen a koupí si starý dům. Dům s duší a s minulostí, která není zdaleka tak mrtvá, jak by se zdálo. Začátek nového života je příležitostí k účtování s matkou, nevlastní sestrou, otcem, s minulostí, tou vlastní i tou, která se skrývá v minulosti domu. Současný ženský úděl je konfrontován s historií, která ho určila. Příběh viktoriánských žen, jejichž životy ničila podřízenost, závislost a ortodoxní lpění na rodině, a které tolik bojovaly za svobodu a rovnoprávnost, se střetává s těmi, které to s rovnoprávností a svobodou přehnaly tak dokonale, že ztratily úplně schopnost žít v páru.) (19:00)
    19.2. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická banka (Alain Kraft, realitní makléř si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    20.2. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )(Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    24.2. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Volné pokračování úspěšné sexkomedie Každý rok ve stejnou dobu.) (19:00)
    20.2. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    22.2. – Divadlo na Vinohradech – PREMIÉRARebeka (19:00)
    22.-23.2. – Divadlo Ungelt – Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)


Vážení kolegové a přátelé,​
přijměte pozvání na přednášku​
Císař a král Zikmund Lucemburský - netradičně a objektivně.​
Přednáška se uskuteční ve středu 20.2.2013 v 18.00 hod.v Klubu zastupitelů města Brna, Mečová 5, Brno. Přednášet budou dr.Luděk Šubert a Mgr. Jan Schánělec. Po přednášce bude volná diskuze na dané téma a přednášející erudovaně vysvětlí případné dotazy. Tato přednáška zahajuje přednáškový cyklus z naší dávné i nedávné minulosti programově zaměřený na mýty a účelové historické manipulace, kterých jsou naše dějiny bohužel plné. Přednáška se koná u příležitosti 645.výročí Zikmundova narození. Věřím, že Vás toto téma zaujme a těším se na setkání s Vámi.
S pozdravem
Jiří S.Pospíšil
Sdružení monarchistů Brno

Vazeni pratele,
jiz za tyden se se vam Tanecni divadlo MAXIMVS Brno a Tanecni divadlo BRALEN Bratislava spolecne predstavi na jevisti Mahenova divadla v Brne v programu s nazvem QUARTUS VESPER MAXIMVS. Tento vecer bude slozeny ze sedmi choreografii, vytvorenych na hudbu moderni, klasickou i jazzovou. Na predstaveni se sjedou divaci, priznivci a pratele tradicniho moderniho tance z cele republiky a doufame, ze prave vy mezi nimi nebudete chybet. Vstupenky je mozne rezervovat on-line na teto adrese:
http://online.ndbrno.cz/sal.php?soubor=54aa9a07715ea235ae075c6b8f8cda05&jazyk=1&mrs=0&prdID=5973
Staci nekolik kliknuti a uvidime se v utery 19. unora 2013 v 19:00 hod. v Mahenove divadle v Brne.
Tesime se, ze prijdete podporit nas i moderni tanec.
Preji krasny den
David Strnad
Taneční divadlo MAXIMVS Brno
http://www.tdmaximvs.cz

 

 

PŘED PRVNÍ NÁVŠTĚVOU

maminky Katky a nového brášky Vincenta v porodnici.


Rozhodla jsem se, že upečeme buchtu a Kiara mně pomáhala. Šprudlování jí šlo bravurně.

Po týdnu jsme návštěvu zopakovali, tentokrát ale už doma!
Miminko Vincent, kterého Kiara pojmenovala „brášek“, je nejhodnější.


Pořád spí, jen párkrát jsme zahlídli, jak po očku hlídá, jestli je všechno v pořádku. Asi bylo, poněvadž nic nenamítal a spal dál.


Kiara se o miminko docela stará a chodí ho kontrolovat. Už mu prý i zkušebně odebrala dudlík, ale nesetkalo se to zrovna s největším uznáním ze strany rodičů.


Začala najednou malovat tvary, to jsou věci! Před tím jen čmárala a najednou nakreslí objekt! A dál s ním pracuje. Přidal se i Jerka, bavilo ho to!

 

NA SOBOTNÍ GENERÁLCE MUZIKÁLU „POKREVNÍ SESTRY“

jsme měli velký foťák, že jako bude trochu reportáž. Moc jsem toho nenafotila, ale něco přece – jak pózuje krásná violoncellistka v klobouku, Pavla Bongo Plcha s jeho soupravou perkusí, taky některé speciální světelné kreace a tak.
Když jsme šli po generálce z oběda, Jirku napadlo, jestli je ve foťáku karta. Nebyla.

 

NEDĚLNÍ PREMIÉRA DOPADLA

výborně. Druhá premiéra (s jiným obsazením hlavních rolí) je v pondělí 18. 2. v 19:30 v Divadle na Orlí.
Reprízy 19., 20. a 22. 2. - pokud máte zájem, určitě se to dá vidět. Je to vaudeville, podívaná atraktivní, dynamická a možná i trochu poučná. Hrají, zpívají a tančí studenti 4. ročníku muzikálového herectví v režii Jany Janěkové a choreografii Hany Litterové.

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

18. 2. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš