Naposledy jsme opustili před několika týdny pier, kde bylo k shlédnutí hnízdo vojenských plavidel, a kde statečný bezdomovec zachránil bitevní loď, protože jí správně přivázal motouzem k té bambuli, které se určitě nějak odborně říká. Nohy nás sice bolely, protože jsme toho už od rána nachodili jak himálajští pošťáci. Ale těch lákadel, na konci, tedy přesněji na začátku mola, ale na konci naší procházky po něm nás zaujala zvonková pouťová vřava. V jednom z obrovských doků tam byla obrovská sbírka hracích automatů. Vstupné bylo nulové, lidí hodně, ale výtečná atmoška. Vlezli jsme dovnitř. Stovky a stovky atrakcí se tu vrtěly a kroutily a vydávaly zvuky řinčivé, většina z nich fungovala na čtvrťáky. Vhodíš minci a může zápasit se strojem. Vhodíš minci a pitomý námořník ti zatancuje. Vhodíš minci a krejčí ti ušije blůzičku, ale nedá. Některé vzácné atrakce jsou za sklem jako rybky v akvárku. Je až neuvěřitelné, co všecko může konstruktéry napadnout při vynalézání těch hracích strojů. Tu padá na tlamu z divokého koníka nešikovný kovboj. Jinde zase vojenský orchestr kutá do svých nástrojů. Těch atrakcí

Hned ve vstupních dveřích si to můžete rozdat se silákem. Vždycky za ten čtvrťák vyhraje.

Za čvrťák si můžete nechat vyrvat ruku z pantu. A pak někoho žalovat.

Mechanické mašinky, ozubená kolečka, páčky a táhla a obtloustlý lampasák tančí waltz.

Prosté příběhy ze života majitelů ropných vrtů. Tihle panáčci se sice nehejbali, ale věž dojila naftu jako vzteklá.

A nebo hodně starej film s několika podrbanými obrázky za vteřinu, dojem pohybu přímo dojemně přesvědčivý.

Kdo ví, co je vevnitř za pohádku...

A co dělali tihle panáci, to vám fakt neřeknu, protože se mi nechtělo utrácet čtvrťák.

Příběhy z krejčovství. Tenhle krejčí stříhá na šatky z květované látky,

Jeho kolega je pak šije na starém šlapacím šicím stroji značky PFAFF.

Předčítač veselých příběhů za čtvrťák listuje tlustou knihou.

Krásných mechanický pián tu bylo přímo několik, ale do tohle bylo vidět. Důmyslný.

Pan letecký inženýr míchá barvu.

Dramatický příběh z večerního předčítání z deníku Herald Tribune.

A zde zase legální prasárna. Pod záminkou studia malířských technik si můžete prohlídnout nahou dámu ze všech stran. Za čtvrťák.

Na zdivočelém koni si tu kovboj může za čvrťák končetiny nechat zpřerážet.

Šikovného kašpárka můžete ovládat čtyřmi knoflíčky. A on vás poslouchá.

Hrůzný flašinetář.

Zde vycvičené stádo opičáků zahraje na flétničky z Mozarta Papagéra.

A zde zase děsivé výjevy z lochu, kam se dostali, kvůli drogám.

Starodávné elpíčko s Beethovenem. Je to vlastně jen taková mosazná fleška do mechanickýho piána.

A zde zase za čtvrťák si můžete nechat vyvěštit lásku. Jen to nesmíte podělat a po zaplacení zvolit správně pohlaví. Jen si ale nemyslete, že to je tak jednoduché. Spousta budoucnostichtivých zvolí žena, ač muž, protože touží po ženě. A nezvolí pohlaví své. A tak se rodí i čtyřprocentní menšina.

Tito čtyři páni mají divné huby a po zaplacení jim z té huby prý cosi leze. A nebo je to celé nějaká kravina.

Přiblblý námořní se tu za čtvrťák posere smíchy.

Dnes si lidi dávají do obýváčků rotopedy a jezdí ráno před prací několik kilometrů krajinou svýho obýváku. Kdo měl raději koně, pořídil si takový krásný koňoped. Mechanickej kůň uměl i ržát, zatímco na rotopeda si zvonek musíte dokoupit, protože ani jeden výrobce rotopedů tenhle důležitý detail nedomyslel.

A pak taky úplně klasický hrací automaty.

Nebo gymnastka, která uměla všecky toče, veletoče i výmyky.

Tahle úžasná vojenská kapela hrála řízné vojenské pochody. A za čtvrťák.

Jako děcka základní školou povinní jsme hráli takovou hru. tříkorunou jsem cvrnkali do koruny, na stole byly namalované branky a o přestávkách jsme tenhle napínavý sport provozovali jako urvaní z řetězu.

Tahle atrakce však byla profi. Deska byla skleněná, puk větší a hráč vypadal jako razítko z pošty. Rány to byly mohutný. A mělo to mantinel, ne jako za nás ta katedra.

A nebo klasickej hokej.

Zlá baba.

A babka, co zná vaši budoucnost.

V Americe je hodně lidí prostorově nepřehlédnutelných. Velice často za to může životní styl a mekáčí stravování. Jo a hlavně, obrovské hromady žrádel. Americký porce jsou stejně nepřehlédnutelné jako američtí tlouštíci.

A protože je stodola jak v úle, hemží se to tu hráči a cvrkot obrovský, je potřeba neustále vybírat drobásky a vracet je zpět do měníčů peněz. Aby se obsluha neuštvala k smrti, jezdí mezi automaty na kolečkových bruslích.

Tragédie z osidlování Ameriky. Kostry mrtvých krytých vozů vyšisované sluncem.

Tihle pánové s dřevěnejma nohama prý tančí a křepčí.

Za čtvrťák se stanete kormidelníkem velkého parníku.

Krásné staré stroje. Tohle je kurvítko pencí. Zaplatíš čtvrťák, vložíš penci a vypadne ti ven dodrbana na památku.

Bylo to tam fajn, ale bylo toho hodně, vyšli jsme zase ven, máme hlad. Tenhle chlapík se o jídlo už postaral, ukradl napůl vyzobanej chleba rackům a jde si ho v klídku někam sníst.

A Americe se skoro všude a skoro pořád žere. Mají jídlo rádi. A my máme hlad a taky bysme si něco dali. Nějakou prasárnu. Když už máme ty všecky mola za sebou, tak si zasloužíme něco nezdravýho.

A zase se tu žere.

A žere...

...a žere.

San Francisco na nás zatím udělalo dobrej dojem.

Náš první výlet po SF se vydařil, za pár minut už budeme sedět u stolu a cpát se mořskejma potvorama a k tomu děsně nezdravý hranolky.

Kolem mol to tepe. Cvrkot nepřehlédnutelný.

Jsme po jídle a za chvíli zjistíme, že za zatáčkou je ještě jedno molo.

A furt se tu žerou mekáče.

Abbey Road po San Franciscu.

Poslední molo je plné starých parníků. Přestože nás bolí nohy, nemůžeme si ho nechat ujít. Ale o tom až někdy příště.