San José
(jen tak z rychlíku)

Zatímco Lála budoval úporně a statečně americkej kapitalismus, tak Jiřka si v práci vzala volno, aby si nás po tolika letech užila. V minulým praseti nás vzala na Half Moon Bay a pak do květinářství a protože nám vyhládlo na kafe, tak nás vzala do jedné z kafírny po cestě. Měl jsme sraz večer s Lálou i s Davidem u nějaké mexické hospody, kterou Jiřka s Lálou maj rádi a sem tam ta chodí na mexický jídla.

Některý kafíčka jsou v Americe docela dobrý, jiný zase hnusný jako prase. A to je krásný, že i v té Americe je to takové jako u nás. Aspoň v tom, že umíme i hnusný i dobrý kafe.

A furt kecáme a kecáme, protože to je fakt hodně roků, co jsme se neviděli.

Nejzvědavější jsou Jiřka a Helča.

A zatímco holky kecají, fotím si stěnu té kavárničky. Je velmi kubisticky mondriánovsky zajímavá. Skoro zapomenu i pít to kafe.

Mondrian útočí na čočku mýho foťáku.

A to už jsme v té mexické paluši. Na stole se objevujou různý nachos a další pokrutiny.

Na shledání přináší Lála na tácku hromádku margarit. A sakra že dobrejch.

Tu margaritu jsem musel vyfotit barevně. A nezůstalo jen u jedné, bylo jich víc a trochu jsme se všichni prdli. Teda kromě Davida, kterej má za úkol ty opilý staříky odvézt domů.

Je veselo a margaritně. Lálu sice druhej den po takovém večírku bolí štrycla, neboli po česku hlava. A tak to s tím budováním kapitalismu nebylo slavný. A taky praktický stolky, drobíte? Neva, propadne to roštem na zem.

Vzpomínáme a kecáme a margarity.

Dokonce i já jsem vyfocenej. V hospodě je tma jak v pytli, citlivost na foťáku je nastavená na 25 000 ASA. Tak mě napadá, jak jsem fotíval na film Kodak T-max 3200, kterej jsem převyvolal dvakrát, čili jsem získal neskutečných 12500 ASA. A krásně zrnitejch. A teď má kdejakej foťák 25 000 ASA jen to frkne. Dokonce i lepší kompakty na to dosáhnou. A to nemluvím o neuvěřitelným foťáku Nikon D4s, kterej trpí citlivostí přes 400 000 ASA. Snad dokonce prý i jakýsi Canon má ještě víc. To mě baví.

V hospodě je mexicky útulno. Jo a hajzly nesmrdí.

Je už pozdě, tak jedeme domů za Jiřkou a Lálou. A protože Klárka není doma, spíme v jejím pokojíčku. Na karimatkách.

Ráno snídaně pod jednobarevnou pergolou.

I tenhle výjev mi připomíná jednoho výtvarníka, jen si stále nemůžu vzpomenout kterýho. Ale to nevadí. Jen, že těch motivů všude se válí jen tak tolik, že stačí jen sbírat.

U Klárky v pokoji je autíčko

A rolleiflex.

Jiřka startuje auto a veze nás do centra San José.

San José je sympatický město. Třetí největší v Kalifornii.

San José tak trochu metropolitně patří k Oakladu a San Franciscu, což znamená, že v téhle oblasti žije asi 7 milionů lidí. A to je asi 6. místo v žebříčku americké zalidněnosti.

El Pueblo de San José de Guadalupe bylo založeno 29. listopadu 1777 jako první město ve španělské kolonii zvané Nueva California - Nová Kalifornie, později Alta California - Horní Kalifornie. Místní rolníci zásobovali španělské jednotky umístěné v San Franciscu a Monterey. Když Kalifornie získala v roce 1850 nezávislost, stalo se San José jeho prvním hlavním městem.

Dlouho se to psalo San Jose, ale pak se najednou rozhodli, že by se dalo psát s dlouhým é na konci. Je to taková prkotina, ale oni si na to docela rádi hrajou, no a tak od roku 1979 to píšou s dlouhým é.

Ale bacha! Jakmile napíšete SAN JOSE, všechno velkejma písmenama, tak musíte napsat E krátký. Ach ti Američani.

Oficiálním názvem města stejně jako zažitou používanou verzí názvu města je "City of San Jose" s "e" bez čárky.

V SAN JOSE žije necelej milion lidí.

Je to město sympatické, převládá bílá.

A tahle rudá hvězda nemá žádnej politickej podtext. Teda si myslím.

Krásnej kostel teda vlastně Katedrála svatýho Josefa. Zvenku hezká...

...a vevnitř taková prostorná vzdušná a plná světla. Příští prase vyjde až v pondělí večer, protože jsou velikonoce a možná to bude nějakej fejeton z výletu českýho. Uvidíme. Zatím to je ve hvězdách.