Podél řeky Clyde
(Glasgow podruhé)

Krátká svodka: Roušovna mi v tomhle týdnu udělala docela bordel v názvech dnů. Natrénoval jsem takovej rituál. V sobotu jezdívá Olina za mámou a v neděli bejváme společně doma. A když doma ráno není, je pondělí, pak je pro mě pondělí až do pátku, kdy ji školník ze školy vyhodí dřív, čili jinej den než pondělí. A pak znova. A teď si vemte, že jede za mámou ve středu a čtvrtek pátek má dovolenou. To je pak děsně náročné na odhad, co je za den. A aby to jó zkomplikovala, tak vymyslela, že v pátek dopoledne si zajdeme na Kamila Lhotáka a pak pojedeme do Kladna za děckama a večer na koncert tamtéž. Tím jsem si posunul práci na sobotu, která ale kvůli Olině byla pro mě nedělí. A v neděli ráno vstanu a zase neděle. Už ať je pondělí, ať se zase zorientuju. Ale Kamil Lhoták je výstava příjemná a koncert v kladenské sokolovně taky.
V minulým čísle WWWiditelnýho prasete jsme skončili v Lidovým paláci. Pokračujem dál podél řeky.

Kousek od Lidovýho paláce je moc pěkná výzdoba zdí. Takové pěkné sgrafity. Ale bohužel je to na frekventované křižovatce, takže ze silnice se fotit nedá a z chodníku je vyžadovaná obrovská trpělivost a pohotovost, trefit ty chvilky, kde všechna auta odjedou a ta jiná všechna auta ještě nepřijedou.

Sgrafity řeší většinou známé muzikanty. A není to úplně klasické sgrafity, často jde o fotky přenesené na zeď.

Samozřejmě, že nejdýl jsem se zdržel u svého oblíbence Františka Zappy.

Pohled na celou muzikantskou zeď.

Na počasí máme ohromné štěstí. Modro a sluníčko, trochu kosa. Katedrála svatýho Andreje (ten je snad všude). Katedrálu navrhl v roce 1894 James Gillespie Graham v takovým trochu novogotickým stylu.

Vevnitř jsme nebyli, ale prej tam jsou nějaké docela zajímavé varhany z roku 1903. Postavil je Henry Willis a synové z Kanady.

Hnedka před mírumilovným novogotickým kostelem jsem našel pořádnej samopal a zkusil jsem si, jak by mi slušelo, kdybych se slušnočechama čmuchal podél hranic naší krásné zemičky a hledal uprchlíky. Zahodil jsem zbraň, nešlo mi to. A brouzdali jsme se podél řeky dál.

Bludiště dlaždiček.

Portland street Suspension Bridge

Za rohem číhá tygr.

Roušovna v tlamě tygra.

A kolem tří veselých tančících smajlíků jsme pokračovali dál ke slavné loděnici.

Glasgow bridge.

No a pak nějaká bouda, kde čekají ženský. Víc nevím.

Další most v pořadí je železniční.

Nástupiště pro lodičky.

Ani tady ve Skotsku nejsou k holubům vstřícní. Přistávací plocha je ďábelsky nevlídná.

Dokonce tu dali i dravce ze sádry. Ale klobouk dolů před holubama. Nakonec se naučí přistávat i mezi hroty a dravci hlavu poserou.

Krásnej rozcestník mi připomíná, že do Edinburgu to je jen 95 kiláků.

Další dekl do naší soukromé sbírky kanálovejch deklů.

Helča nám slibuje budovu BBC.

Tenhle krasavec se jmenuje The Cycle Arc.

Moc pěknej most.

Dlouho jsme se u tohodle zařízení dohadovali, k čemu to je, a jak se to asi jmenuje. A světe div se, na nic jsme nepřišli. Tři tak děsně chytrý lidi a nic. Klasika.

Pak se na nás vyšklebila sydneyská opera. Ale prej ne, je to SEC Armadillo neboli pásovec. Návrh pochází od architekta Fostera v roce 1997. Ten se dušuje, že se inspiroval trupama lodí, které se tu za slavných dob vyráběly a ne nějakou operou někde v Austrálii.

Některý boudičky jsou dost zajímavé. La Rotunda, nebo taky Yen. Vyhlášená asijská hospoda.

Někde v televizi jsme se dozvěděli, že tu je zachovanej nákladní jeřáb a dokonce k tomu byly i nějaké parametry, jenže to jsem už zapomněl, tak nic nevím.

Konečně se na protějším břehu vyloupla budova slavné rozhlasové stanice BBC - Scottland.

Dnes ještě zapadá slunce nad BBC.

Přestože nápisy na silnici varovaly, že máme chodit pomalu, že tu jezdí sanitky, něco bylo cejtit ve vzduchu. Netušil jsem co, ale když jsme se blížili k budově, ta divná vůně byla čím dál intenzivnější.

"Mám pocit, že to je smrad sladu, že by tu někde byla palírna?" brumlám polohlasem. Hned za budovou se to potvrdilo, nápis na plotě jako kráva, že jako distilerka. Stačilo se jen kouknout doleva...

A příště, milé děti, vás vezmeme do echt skotskýho kořalkovaru.

podpis



Poznámka k refernud o vystoupení z EU.



"Mojí prioritou jsou vojáci," prohlásila ministryně obrany Šlechtová.


Vážení přátelé a příznivci galerie,
ráda bych Vás pozvala na výstavu, která bude zahájena vernisáží v pátek 16.2. Věřím, že to bude pro nás všechny zážitek, který nám připraví výtvarník, hudebník, kovář, básník a malíř Luciano Mayaci. p+p

Hezký den,
srdečně zvu na nový projekt*Divadla ALDENTE* https://email.seznam.cz/www.divadloaldente.cz s názvem *Who am I? http://www.divadloaldente.cz/inscenace/who-am-i/*, jehož čtyři reprízy odehrajeme během února, března a dubna v Artbaru Druhý Pád (zastávka Pionýrská na Kotlářské ulici). Měla jsem tu čest projekt jak režírovat, tak v něm i hrát, a přísahám, že přítomnost herců obdařených jedním chromozomem navíc opravdu stojí za to!
S pozdravem
Jitka Vrbková a Divadlo ALDENTE
PS: přítomnost malých dětí či kojících matek při představení nám nevadí:-)
Video pozvánka https://www.youtube.com
Hrajeme:
Středa 14.2. v 18 https://www.druhypad.cz/program
Středa 28.2. v 18 https://www.druhypad.cz/program
Neděle 11.3. v 16
neděle 8.4. v 16

Vážení a milí,
přijměte pozvání na autorské čtení Vlasty Rut Sidonové z knihy Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy, které se uskuteční ve středu 14. 2. od 17 hodin v sále OVK na tř. Kpt. Jaroše 3 v Brně.
Židovská komunita a kultura je nedílnou součástí Prahy. Autorské čtení Vlasty Rut Sidonové a následná beseda přiblíží, jak vnímá atmosféru každodenního života pražské židovské komunity. Program bude doplněn hubedním vystoupením Jaroslava Cenciala.
Mějte pěkný den a těším se na shledanou,
Kateřina Suchánková
https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/pripravujeme-akce-pro-navstevniky/1205/

 

KŘEST CD HODINKU NEJEN NA ŠTĚDRÝ DEN SE NEBEZPEČNĚ PŘIBLIŽUJE!!!

Celé představení zahrajeme v neděli 25. února už v 15:30. Čas poněkud neobvyklý, ale je to z toho důvodu, že většina herců už je zaměstnaná v jiných divadlech a mají večer představení. I tak to považujeme za velký zázrak, protože v ten čas se sejdou OPRAVDU VŠICHNI!!!
Už mám vybrané i tři sudiče, kteří mně přislíbili, že se dostaví a cédéčku něco předpoví, nebo popřejí.
Pokud byste to všechno chtěli zažít s námi, tady je možno objednat vstupenky:
http://vstupenky.jamu.cz
Více informací najdete na tomto odkazu:
http://divadlonaorli.jamu.cz
Bude to napínavé, poloimprovizované, semlet se může kdovíco. Hlavně to bude neopakovatelné a ještě ke všemu opravdu úplně, ale ÚPLNĚ NAPOSLED!

ASI PŘED ŠESTI TÝDNY

jsme dostali od Petra a Katky pohádku Astrid Lindgrenové o chlapečkovi Bertilovi a k tomu úkol. Příběh byl rozdělený na stránky a k nim bylo potřeba namalovat obrázky.
Účelem bylo vytvořit pro Kiki ručně napsanou a ilustrovanou knížku, kterou si budou ve škole číst.
Rodiče se ujali psaní a my ilustrování. Přiznávám se, že mě to dost bavilo, rozdávali jsme si po rodině úkoly, kdo kterou stránku zkusí ztvárnit. Samozřejmě největší inspirací byl termín, nejvíc obrázků vzniklo minulý týden... A tak si je dáme do prasete, aby nám zůstaly na památku.

Chlapeček Bertil bývá doma sám a je smutnej, protože mu umřela sestřička. Začátek na malování nelehkej, ale postupně jsme to nějak dali...

Ten večer, než rodiče přijdou, objeví pod postelí skřítka.


Jmenuje se Nils a bydlí v díře pod postelí v pokojíčku, kam se musí sejít po schodech. Pokojíček mu pronajala myš.


Skřítek pozve Bertila na návštěvu a prozradí mu tajemství. Když klepne na hlavičku hřebíku vedle díry a řekne "Čáry máry hned", zmenší se! Petra ty Čárymáry krásně zpodobnila.


Funguje to, a tak Bertil může skřítka v jeho podnájmu navštívit.


Pokojíček je dost studenej a přestože tam jsou kamna, netopí se v nich. Nils totiž nemá dřevo.

Bertila napadne, že donese vypálené sirky, co mají doma u kamen a chce se zase zvětšit. Nemůže si vzpomenout na heslo.

Nils mu zdola radí a nakonec se mu návrat do velké podoby úspěšně podaří.


Přinese sirky k díře a zase se zmenší, společně pak dotáhnou dřevo dolů, naloží kamna, Nils foukne a oheň se rozhoří.

Bertil zjistí, že skřítek celej den nic nejedl!


Běží do spížky a donese kousek chleba, sýra, masovou kuličku a dvě hrozinky.


Pak přijde na to, že skřítek spí na zemi.

Napadne ho, že jeho sestřička má nahoře pokojíček pro panenky a Nilsovi by se určitě hodila aspoň postýlka.

Nakonec přinese i kousek plátna, kousek flanelu na přikrytí a panenčí noční košilku


Skřítkovi vůbec nevadí, že košilka je panenčí, krásně ho hřeje a on spokojeně usne.
Druhý den ráno se Bertil těší, až rodiče odejdou, aby mohl zkontrolovat skřítka.

Teta Lucka vyrobila krásnej obrázek, kde se dají otvírat dveře, což na fotce moc nevynikne. Proto jsem fotila dvakrát!

Bertil postupně přinese dolů z panenčina pokojíčku i nábytek, ten namalovaly společně Lenka se Zuzankou. Domeček pro panenku namalovala Zuza, jak si každý může přečíst.


Vyrobily i obrázek o koupání - Nils se totiž chtěl vykoupat, a tak Bertil přinesl misku s vodou a dva kousky starého froté ručníku. Ty kousky látky jsou opravdový a vypadá to náramně.

Po koupání si opekli na ohni kousek jablíčka s cukrem a tak jim utekl čas, než se měli vrátit rodiče.


Bertil vymyslel, že si skřítka vlastně může schovat pod tričko a tak nebude ani jednomu z nich smutno. Další nápad tety Lucí! Skřítkovy nožičky se dají schovat.

Pak taky vyrobila Bertilovy mokrý vlasy, nastříkala je jakýmsi lakem a tak se vlastně mokře lesknou, jen na fotce to není moc vidět.

Celá pohádka končí tak, že všichni sedí u večeře, rodiče mají radost, že Bertil už nevypadá smutně a Bertil si pod tričkem skřítka pohladí. Závěrečný nápad Lucky: kousek trička a když si sáhnete pod látku, je tam skřítkova čepička, takže ho děti můžou pohladit taky.


Krásně jsme si vyhráli, všichni, i Petra v Dojčlandu. Od ní přišly obrázky poštou úplně na poslední chvilku. Už se těším, až nám Kiki tu pohádku přečte.

Dada a spol.