S chutí do čeho?
(do povídání o Skotsku)

To to ale rychle uteklo. Před pěti lety jsme měli své úplně první přímé volby prezidenta. Dopadlo to blbě. Ale těsně. Příznivci toho současnýho prezidenta v mým okolí - jo bylo jich děsně málo, ale byli, a někteří i hodně vzdělaní - se projevovali velmi nekompromisně a i po volbách vítězně cenili radostné tesáky. Například jedna z příbuzenstva se nechala slyšet: "Ten mu to tomu švancenegrovi nandal!" radovala se. Pět let měl prezident na to, aby dokázal to, co slíbil, když přejímal Hrad. Prasklina mezi oběma tábory je obrovská a hnusná. Pan prezident se předvedl v tom nejhorším možným světle. A když to shrnu, tak jsem se za těch pět let od něj dozvěděl, že pussy je kunda a že vyléčil cukrovku cukrem a že kouření, když se začne ve dvaceti není škodlivé a pak ještě cosi o prostatě a panictví. Ubohoučké za pět let ve funkci. Světu je náš prezident celkem u prdele, ale často o něm píšou, co zase udělal tupýho. A tenhle týden si ho, nejspíš, zvolíme znova. Já vím, nechce se mi malovat čerta na zeď, ale ten posranej čert se na ni maluje sám. Sakra, jak rád bych se mýlil. Zjednodušeně řečeno, kdokoliv z těch přijatelných (Drahoš, Horáček, Hilšer, Fischer, ....) je dobrej. Ale teď už přestanu politicky mudrovat a krátce si připomenu náš čundr do Skotska.
Naposledy jsem kecání utnul po krátké návštěvě místního Hradu a sliboval jsem těch královskejch 1768 yardů, neboli skotskou, čili Královskou míli. V dnešním vydání si ji projdeme od začátku až k Parlamentu...

Hned na začátku nám nabízeli tartan, což je podle mýho povrch na běhání, ale tady ve Skotsku to je asi něco jinýho, tak jsme si s Helčou zkoušeli ostrej start a nechali se při tom Olinou vyfotit.

Ale ne, bylo to jen plané natřásání křidélek, nikam jsme si nešli zaběhat.

Camera obskurní se nás snažila nalákat na pokroucenou realitu, nachytat jsme se nedali. Máme před sebou míli necelou.

Tohle zrcadlo je takzvaně objektově vstřícné. Všechny, tlusté, tenké, normální upraví do jednotné šíře. Normalizační zrcadlo.

Ve Skotsku je hodně rozšířené pouliční muzikantství. Tento echt Skot tu v zimě a nečase stál naostro pod kiltem s růžovou brašničkou na vyzpívaný libry a dlouhé hodiny tu asi den co den stával a krásným hlasem zpíval skotské smutné balady.

Přes tohle náměstíčko už jdeme nejmíň potřetí, když se dáte po ulici doprava dolů a nebudete příliš zmatkovat a pochybovat a nepsoléhat na navigaci, dovede vás to tam, kde jsme ze čtvrtka na pátek přespali a kde jsme ráno bohatě po skotsku posnídali.

Gilesova katedrála je určitě nejvyšší a zcela zásadní dominantou Královské míle.

Miluju místní telefonní budky. Stejně tak dvoupatrové autobusy.

Královská míle je velmi rozmanitá, mění často charakter, ale něčím je zavile kompaktní. Socha slavnýho skotskýho filozofa a historika Davida Humeho. Dokonce prý svými názory inspiroval i část americké ústavy, když vznikala. Autorem sochy je Alexandr Stoddart. A jak už to tak u některých soch s dobrým dosahem bývá, bosá noha trčící z podstavce je oleštěná turistama, protože se traduje, že to přináší štěstí. A znáte lidi, získat štěstí jediným sáhem, to se vyplatí.

Katedrále svatýho Gilese, patrona mrzáků a žebráků se někdy říká High Kirk of Edinburgh. Katedrála se tomu říká spíš jen ze zvyku, protože z pohledu náboženské struktury to vlastně katedrála není, a Skotsko jako takové prý katedrály vlastně nemá, protože po reformaci zrušili biskupy i diecéze, takže ani katedrály. Já tomu zas tak moc nerozumím, ale vyčetl jsem to z wikipédie a dělám chytrýho machra.

Stavba je mohutná a působí velmi bytelně. Uvádí se, že nejstarší části budovy jsou z roku 1124. V roce 1385 při velkým požáru barák shořel, tak to všecko přestavěli. Další zajímavůstkou je, že během reformace všecky mosazný předměty a zvony přetavili ve zbraně, takové typické řekl bych. Reformace měla za následek i to, že zlaté předměty a drahé kamení z inventáře, které byly v katedrále před skotskou reformací prodali místním zlatníkům. Vstup do katedrály je zadarmo, když se tam pořádá nějakej hudební mejdan, platí se vstupné. V katedrále se smí i fotit, akorát tam jsou dvě slušný cedulky na sloupu, že když chceš fotit, tak máš hodit do pokladničky pět nebo sedm liber, to si už nepamatuju a já jsem nechtěl být Čechem ani se mi nechtělo platit, tak nemám zevnitř ani jednu fotku. V katedrále jsou instalované velmi impozantní varhany od rakouského varhaníka Riegera. Zadní stěna varhan, která je z hlavní lodě vidět je skleněná a tak je při hře na varhany vidět, jak mechanismus pracuje. Namontované byly v roce 1992. Jo a ta skotská reformace nebylo nic jinýho, než že skotskej parlament zakázal římskokatolickou církev a zakázal i mše.

Andělé s pořádnejma dudama. A já jsem si dycky myslel, že andělé jsou bezpohlavní, tedy i bez druhotných pohlavních znaků. Nahrazujou to křídlama.

Svatej Giles byl patronem mrzáků a žebráků. V dnešní době tedy i bezdomovců. A těch tu je poměrně dost. Ale v Glasgow jich je násobně víc.

Fake summer.

Pořídil jsem si v Edinburgu novej chytrej telefon. Nevejde se mi sice do kapsy, ale zato se vejdu já do něho.

No pak jsem objevil outfitko, po kterým jsem zatoužil. S tímhle kdybych chodil po Praze, asi by si nikdo ani nevšiml, že jsem bosej.

Uzounké průchody, až průlezy mě v Edinburgu fascinovaly.

Z jinýho kostela "katedrály" udělal Skoti takový stylový pěkný tržiště.

Takovej krásnej bazar všeho možnýho. Vevnitř to zajímavě voní stářím a vonnejma tyčinkama a skotskou vlnou a zmoklejma oděvama návštěvníků, protože ve Skotsku skoro furt poprchá. Dohromady to dalo velmi zajímavej odér. Nebyl protivnej.

Ve většině stánků se dalo platit kartou. Ne, žádná Babišovina, ani si tahle dáma nehraje nějakou mobilní gamesu. Olina totiž Helči koupila krásný šatečky a mohla platit i tady kartou. Paní prodavačka jen spustila apku na iphonu, Olina přiložila kartu k malýmu terminálku a Helča měla krásný šatečky.

Zvenčí to vypadá na katedrálu a vevnitř hemžící se frc.

A nabízeli kde co. Holčičí sekce jakési rodinky zrovna slintá u přívěsků.

Zapaspartované černobílé fotky za sedm a půl libry. Některé fotky byly moc pěkné.

Fakt dobrá atmoška, skoro se mi ani odtama nechtělo. Asi ani nikomu moc nevadilo, že si vevnitř fotím. Ale byl jsem dost nenápadnej, tak si toho možná jen nevšimli, a kdyby jo, dali by mi na tlamu. Jen spekulace, vypadají tu všichni vstřícně.

Lebka, Harry Potter, škapulíře, ochranné šutry na krk...

Rozšířil jsem si svou elektronickou sbírku motejlů.

Fialovou moc rád nemám, ale tahle je pěkná. Jestli ono to není tou whiski. Asi ne.

Olina mi udělala selfíčko. Je to vlastně selfíčko, když místo tyčky použiju Roušovnu? Není to Roušovníčko?

Královská míle vlastně vede od Hradu furt dolů. Poslední úsek je z kopečka trošku víc. A dole na nás číhá architektonicky velmi vtipný Skotský Parlament.

Ale o tom až v příštím pokračování...