"Ajťák" na pochodu
(ten ajťák je silně nadnesený výraz)

Olininé mámě se rozbil notebook, takže jsem se zase stal vysoce důležitou osobou a měl jsem pro to něco udělat. Přiznám se, že cokoliv s počítači, kromě grafiky a fotek, mě převelice sere. Ale ty příbuzné nějak neumím poslat někam. Radil jsem po telefonu jako o život, ale moc k šťastným zítřkům to nevedlo, ale pak se jí podařilo nějak skoro omylem přeinstalovat Windows, jenže divně. No a tak mi nezbylo, než zatlačit slzu a naplánovat návštěvu Vraného. A nutně jsem to potřeboval do něčeho lepšího zabalit. No a tak jsme si vymysleli s Olinou, že si uděláme pěknej vejlet a zakončíme ho ve Vraným u polochcíplýho noťasa.
Cíl byl nalajnovanej. Vyrazili jsme autobusama do Okrouhla a odtud vede krásná cesta přes Oleško a skoro Davli až do Vraného.

Okrouhlo vypadá neprobuzeně a svatej Václav jakoby mu byl u prdele.

Podzim se začíná podepisovat na listí.

Pravda, chviličku jdeme po silnici, ale jak říkala Olina, když je hrbatá a nejezdí po ní auta a nemá v nohou dvacet kilometrů, tak jí taková cesta nevadí.

Krajina jen mírně a skoro nudně nenápadně zvlněná.

Má být sice trochu hnusně, ale je krásně.

Jojo, podzim, čas, kdy dostává černobílý focení docela na prdel. Ještěže existujou ty digitální foťáky, kterejm je úplně jedno, jak zrovna fotíte. To za starých časů bejval problém. Buď mít dva foťáky, nebo nějakýho Hasselblada, nebo třeba já jsem nosíval Mamiyu Super 23 a dvě rollkazety. Ale stejně to byl děsnej voser.

Pane Boudníku, vy už jste vzhůru?

Urbanovka - to není název budovy, ale část Okrouhla.

Les voní houbama a čerstvou vodou. 2v1.

Milý podzime, ať se nám líbíš.

Některá místa jsou sama od sebe mysticky tajemná. A nebo že by vzkaz?

Když reješ držkou v zemi, vzpomeneš na Kryla.

Nevím, jestli jsou jedlý, ale už kvůli tý barvě bych z nich dělal zmrzlinu pro děti na pouti.

V místním potoce jménem Záhořanský číhá malinkej nosorožec.

I smrtka má nárok na Alzheimera.

Strom všech cest a směrů.

Když jsme tudy šli před několika lety na podzimní cestě, tahle kočka tu taky trčela. Je docela možné, že to je jen maketa a místní ji jen překračují.

Tuhle fotku mám určitě už taky z té doby vyfocenou, jen sdělitelnost značek je ještě míň sdělitelná..

Těsně před Davlí to zalomíme ostře doprava a hodně zprudka do kopce. Tuhle trasu mám zmáknutou už několikrát. Krásně se tu běhá. A je vidět na Davli - Davle?

Cesta rudě lemovaná.

V Březové - Oleško je jeden bufet. Takovej maličkej, ale jeho specialitou je, že to je skoro poslední barák v obci, takže to mají úplně všichni do hospody děsně do kopce. To má za následek, že mají docela dobrou tržbu, a když to někdo přežene, tak se domů může kutálet.

Na minulým výletě jsme se od Táňky dozvěděli něco odbornýho o krokovém napětí, ale jak už to tak chodí, informace byly hrubě zkreslené, tedy že v případě krokového napětí se mají dělat co nejdelší kroky. Inu, dobře tak každému, kdo poslechne.

Lascivní tanečky.

Celej výlet má něco kolem 14 kiláčků a je takovej pohodovej. No a pro běhání je přímo stvořenej. Fakt, můžete mi věřit.

Přicházíme do vesničky Oleško. Podle mapy vypadá dost pravoúhle a příliš úhledně, přesto mi nabízí alespoň dvě dobové cedulky na garáži. Svítí slunko, kafráme s Olinou a na konci Oleška, tam kde je cedule rudě přeškrtnutá, se objeví cedule nová - Vrané nad Vltavou. Jenže to naštěstí ještě není konec výletu. Čeká nás ještě krásnej úsek lesem furt z kopce k Vltavě.

Teď už to okecat nejde, jsme ve Vraným, ta horší část mise se blíží. Olinina máma si nainstalovala sama znova Windows 10, ale spíš jen tak napůl, takže vlastně Windows 5, což je sice vtipný, ale málo využitelný stav. Zatím nevím, co mě čeká. Tedy s počítačem. Se psem to vím, je nemocnej a má na sobě boláky, a tak celej domek na můj vkus strašlivě smrdí. A já vím, že v tom budu pracovat nejmíň hodinu. Přepínám na dejchání hubou. Irena se mě ptala, jestli ten pes smrdí, že to tvrdí Olina, a já to potvrdil. Protože zoufale potřebovala, abych jí stroj zprovoznil, chtěla mi nějak vyjít vstříc a zachránit mě od té vůně. Navrhla mi, že otevře dveře na hajzlík. To mě pobavilo, ale nepomohlo. Já vím, že myslela to okýnko na hajzlíku. Stav počítače byl velmi žalostnej. Nejzajímavější kuriozitou bylo, že klávesnice v systému fungovala, dalo se i nainstalovat Libre Office, ale pak jsem zjistil, že v prohlížeči klávesnice přestane fungovat. Jen číselná část. Divnej případ. Ze zoufalství jsem nějak vykouzlil virtuální klávesnici a touchpadem jsem pár stránek se záchranou navštívil, ale asi moc nevyřešil. Jen začala fungovat klávesnice pro prohlížeč. To je dobrej stav. Jenže když můžu brouzdat po internetu, nefunguje klávesnice pro systém. Babička však měla radost i z tohoto divnýho polostavu, protože mohla sjíždět internet. Zlatá internetová závislost. Balíme a prcháme na čerstvej vzduch od nemocnýho psa a rychle domů. Moje mise byla splněna tak, dejme tomu, na 38 %. Jako horečka dobrý, ale jinak na prd. Čtyřicetiprocentní ajťák.

Dostal jsem za snahu růžový bublinkový víno, který jsme chtěli doma s Olinou vychlastat a dát si k tomu melouna koupenýho na Masaryčce jakože substituci šampáňa a jahod, ale zapomněli jsme.

V neděli prohlásila Roušovna, že k obědu si opečeme na účtenkách EET a skořápkách od buráků buřty z Tondovy českobangladéšské svatby. Roušovna je co do kulinářství pokladnice originálních nápadů. Kam se sere Láďa Hruška. Kdo by to byl řekl, že se ty zkurvený EET nudle dají využít i smysluplněji, mastná Aleno.

Výbornej oběd. Fakt, nekecám.

Po obědě jsme si otevřeli vychlazenou plzeň v plechu a rozhodli se, že další víkend bysme mohli zajet do Ostružné a udělat si výlet do Račího údolí. A pak jsem si šel ještě zaběhat a nadejchat se voňavýho vzdoušku v lese. Vyhlašuju dlouhodobé embargo na počítačové práce. A to i na svém velkém PC. Jak to může někoho bavit?