Chodím přes dvacet let běhat do Prokopského údolí. Proto vím, že potok, který tímto údolím protéká, se jmenuje Dalejský a Prokopský se do něho vlévá zleva u vlakového podjezdu pod Klukovicemi. Dlouho mě však netrápilo, že nevím, kudy Prokopský potok teče a hlavně, kde pramení. Hledání na mapě trvalo asi 3 minuty, a když jsem zvěděl, že pramen je ve Stodůlkách uprostřed sídliště v blízkosti rušné křižovatky, byl na světě nápad sledovat jeho pouť od pramene po soutok. Nejedná se o žádnou expedici, ale procházku do 10 km. Bylo očekáváno převážně betonové koryto nebo trubka pod asfaltem, ale nepředbíhejme.
Letošní Velikonoce měly být podle předpovědí co do počasí nevlídné. Tak jsme posunuli akci ve Slaném a ono se ukázalo, že zase kecali, protože bylo krásně v sobotu i v neděli. No nic, na zahrádce bylo také příjemně. V pondělí jsme tedy vyrazili na zmíněnou procházku. Začala u metra ve Stodůlkách za slunečného počasí se studeným větrem a než jsme došli k prameni, poznali jsme něco z místního výtvarného umění zasazeného do kamenné výzdoby. Až teď mě napadá, že k té dívčí soše* patří na léto voda.
Už se blížíme k prameni a podle barrandovských dvojčat v dáli (stále mi to zaostřovalo na větve v popředí a než jsem vykoumal ruční ostření, došly mi baterky ve foťáku a zbytek jsem fotil mobilem nebo mi vypomáhala Ála) je vidět, že jsme hodně na kopci a lze tedy předpokládat, že Prokopský potok poteče až k soutoku s kopečka. Pramen vytéká z trubky, což mezi paneláky nebudí důvěru, ale voda i přes ten žabinec vypadá čistě.
Pokračujeme úhledným přírodním korytem. Pak potok na krátký úsek zmizel, aby se objevil v rybníčku v místech bývalé Panské zahrady. Je u toho parčík s různými blbinami. Hlavně barevně.
... vždycky se najde nějaký debil ...
Kačenky jsou nacvičené, ale neměli jsme svačinu, takže odpluly zklamané.
Tady nevím, jestli je ta potvora roztomilá nebo trochu na zvracení.
Dále kolem klubu Mlejn podchodem pod Oistrachovou ulicí do stodůleckého Central parku.
Pohled od jihovýchodu ke kostelu svatého Jakuba Staršího doprostřed pražské zástavby příliš nepasuje, ale v tomto ohledu se nejednalo o jediné překvapení.
Asi čistička před Stodůleckým rybníkem a Stodůlecký rybník
První sněhová přeháňka sice fotbalistům nevadila, ale ani ke slunění na dřevěných lehátkách u kuželkárny nelákala.
Kolem Nepomuckého rybníka pod metrem mezi stanicemi Hůrka a Lužiny
... vždycky se najde nějaký debil ...
Podchod pod Jeremiášovou ulicí ... vždycky se najde nějaký debil ...
Meandry Prokopského potoka pod Albrechtovým vrchem. K tomu trochu podrobněji u hesla „Hemrovy skály“
U retenční nádrže jménem Asuán nastává druhá sněhová přeháňka a Ále je trochu víc zima.
Sestupujeme do ulice K Nové Vsi, což je pokračování ulice Prokopské údolí. Přímo pod Hemrovými skalami tu několik let budovali takovou zvláštní stavbu na zvláštním místě, zatím jsme neodhalili její účel, ale na bydlení to nevypadá. Je obložena opukovými pásky, zatím se tady ještě žádný debil nenašel, ale nebude to podle mého odhadu dlouho trvat.
Hemrovy skály, zvané Hemráky, je lávový jazyk přes 400 miliónů let (období starších prvohor – siluru) staré podmořské sopky. Horninou je asi bazalt, neboli čedič, i když ... hornina měla proudit z přívodní pukliny dlouhé přes 5 kilometrů a zasahující přes Albrechtův vrch až ke Krteňskému kopečku u Třebonic. Jelikož Krteň se nachází v blízkosti Dalejského potoka, ke kterému možná bude směřovat další vycházka, dále se touto lokalitou nezabýváme. Jinak je tomu u Albrechtova vrchu. Ulice k němu vedoucí od Malé ohrady se jmenuje K Sopce, naproti přes údolí se nachází ulice U Albrechtova vrchu a Diabasová, což je jiný druh vulkanické horniny rovněž se vyskytující v období prvohor. On se ale diabas od čediče zase tolik neliší.
U hmyzího hotelu jsme se například dozvěděli, že škvor uloví až 100 mšic za jednu noc, a že se živí i jinými škůdci. Proto bychom mu měli na zahradě usnadnit pobyt.
Prokopský potok těsně před soutokem.
Soutok s Dalejským potokem, který přitéká zprava od Klukovic.
Odolali jsme lákadlům restaurace a pokračovali klasikou podle potoka a trati mezi Hlubočepami a Řeporyjemi až pod známý viadukt Pražského Semmeringu.
Byli jsme opravdu příjemně překvapeni, jak je skoro celá trasa potoka obklopena přírodou. Až bude hezčí počasí, určitě si tento výlet zopakujeme. A přidáme další podél Dalejského.
P.S.: Na Velikonoce si má prý člověk obléci něco nového, aby ho nepočůral nebo nepokadil beránek. Já jsem na to zapomněl a jako tradičně jsem hned na začátku výletu šlápl do psího bobku.
* Ta holka je z dílny sochaře Kurta Gebauera (pozn. redakce)
- 2015/15 - Kolem Velikonoc
- 2015/14 - San José
- 2015/13 - Half Moon Bay
- 2015/12 - GGB z druhé strany
- 2015/11 - GGB s Helčou
- 2015/10 - Lake Merritt
- 2015/09 - Gulášiáda
- 2015/08 - Videomapping
- 2015/07 - František Zappa
- 2015/06 - Proarabskej fejeton
- 2015/05 - Réunion II - Mafate (Honza K.)
- 2015/04 - U jezera Mono Lake
Ajfouní ikona
Malý lev je nevýrazné malé souhvězdí v severní části hvězdné oblohy, nacházející se mezi Velkým vozem na severu a souhvězdím Lva na jihu. Poprvé bylo zmíněno roku 1687 v díle Promodus Astronomiaem gdaňského astronoma Jana Hevelia, který tehdy zavedl několik nových souhvězdí na místech oblohy, v kterých se nachází málo hvězd.
Mezinárodní expedice s českou účastí pořídila na Špicberkách navzdory špatným prognózám kvalitní snímky zatmění Slunce. Po vědeckém zpracování přispějí k lepšímu poznání koróny, tedy nejbližšího okolí Slunce.
Konverzace mezi kupujícím chlapíkem a sympatickou pokladní ve vietnamském krámku na vesnici.
"Máte ještě velikonočního beránka?" ptá se chlapík.
"Beránky už nemáme, máme jen mazance." zašveholí hezkou češtinou Vietnamka.
"Mazanec, to je to kulatý?" přesvědčuje se kupující.
"Ano, to je to kulatý." odpoví pokladní.
"A to nemá hlavu?" vypálí doplňující dotaz chlapík.
"Ne, to nemá hlavu!" několikrát opakuje řehtající se Vietnamka.
Takhle musí Vietnamec popisovat Čechovi, jak vypadá mazanec.
 Dům fotografie - Vladimír Židlický: Retrospektiva (do 26.4.2015) Začínal jako abstraktní malíř a své fotografické figurální vize nadále staví na základech klasických výtvarných disciplín. Experimenty s kresbou světlem v poli záběru, s narušováním emulze negativu a s tónováním vzdalují exponáty popisnosti běžné v žánru aktu. |
 DOX - VŠECHNO JE JINAK (do 8. 6. 2015)Barbora Šlapetová & Lukáš Rittstein: VŠECHNO JE JINAK Výstava, která se nese v duchu cest ke hvězdám, zachycuje setkání dvou naprosto odlišných světů – domorodé kultury a moderní civilizace. Je pokračováním více než patnáctiletého projektu sochaře Lukáše Rittsteina a fotografky Barbory Šlapetové, kteří spojili své osudy s posledním domorodým papuánským kmenem Yali Mek. |
 Galerie Art + Um Art + Design Gallery (do 30.4.2015)Zdenka a Vladimír Albrechtovi - OBRAZY |
|
„Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“ Kurt Cobain |
|
|
V BRNĚ SE DĚJÓ DIVNÝ VĚCI
a mně to nedá, protože tentokrát je mně to hodně blízko. Divadlo Radost funguje báječně už hodně let a velkou zásluhu na tom má Vlastimil Peška, jeho ředitel. Zdá se, že po nových volbách se objevila jakási nechuť k jeho osobě a radní se rozhodli ho vyměnit. Není mně to jedno a proto si dovolím uveřejnit to, co se ke mně dostalo z důvěryhodných pramenů - myslím, že to stojí aspoň za přečtení (text k petici vznikal zřejmě dost narychlo a bylo potřeba jednat...):
Vážení - hezký den,
obracíme se na Vás, protože jsme přesvědčeni, že se děje velká nespravedlnost, ale i bezostyšné zásahy do demokratického fungování naší společnosti, které v mnohém balancují na hraně zákona. Dovolujeme si Vás upozornit na kauzu, která vznikla kolem výběrového řízení na pozici ředitele Divadla Radost v Brně.
Komisí, kterou sestavil náměstek pro kulturu, byl doporučen Vlastimil Peška. Toho následně zvolila do pozice i Rada města Brna. Ačkoliv celé výběrové řízení proběhlo tak, jak mělo, nyní je zpochybňované stejně jako jeho vítěz, který je také velmi nevybíravým způsobem atakován. A my s tím nesouhlasíme!
Nesouhlasíte také, jakým způsobem se zachází s výsledky oficiálního výběrového řízení na post ředitele Divadla Radost v Brně? (Pro ty, kteří chtějí vědět podrobnosti, viz níže tento email.) Projevte svůj nesouhlas, podepište petici on-line: Petice online
Další informace hledejte na sociální síti Facebook, skupina: Vše o kauze: výběrové řízení na ředitele Divadla Radost
Podrobné informace o celé kauze:
V loňském roce bylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitele Divadla Radost (ten v rámci divadla funguje nejen jako ředitel ale i umělecký šéf a režisér). Podobná výběrové řízení se vypisují pravidelně každé funkční období, aby byla zajištěna otevřenost příspěvkových institucí. Do prvního kola řízení se přihlásil pouze stávající ředitel divadla Radost, pan Vlastimil Peška, muselo být tedy vyhlášeno další výběrové řízení. Do něj se přihlásili celkem tři kandidáti, z nichž byl radnicí vybrán pan Vlastimil Peška. Stalo se ale, že ten nebyl do své funkce jmenován, neboť volby proměnily obsazení radnice, kam se nově dostalo politické sdružení Žít Brno, jehož lídr, Matěj Hollan, je nyní v Brně náměstkem pro kulturu.
Radnice se rozhodla, že nebude akceptovat rozhodnutí minulého vedení města, což je samozřejmě legitimní, a vyhlásila ve věci Divadla Radost nové, v řadě už třetí, výběrové řízení. Aby ale bylo umožněno více lidem vstoupit do výběrového řízení, byla výrazně snížena kritéria potřebná pro přihlášení. Stačilo mít bakalářský vysokoškolský titul a pouhé tři roky jakýchkoliv divadelní zkušeností, a to i neprofesionálních, radnice nepožadovala žádné zkušenosti ve vedoucí pozici. Datum pro odevzdání koncepcí bylo krátké, v relacích tří týdnů, a radnicí nebyl oslovený žádný relevantní kandidát, který by se o post ředitele ucházel vedle pana Vlastimila Pešky.
Do výběrového řízení se tak z řad veřejnosti přihlásilo celkem jedenáct lidí, do druhého kola postoupilo šest s tím, že jedna kandidátka z osobních důvodů odstoupila. V tento moment už ale bylo z reakcí radnice, především pana Matěje Hollana, jasné, se celé výběrové řízení sice tváří jako otevřené a profesionální, ovšem v první řadě se nehledá ten nejlepší ředitel pro Divadlo Radost, ale kdokoliv, kdo by mohl nahradit toho stávajícího. Proč se radnice, nebo pan Matěj Hollan, rozhodl, že je pan Peška špatným ředitelen, nikdo neví. V každém případě je opakovaně a naprosto bezdůvodně napadán v poloveřejném prostoru sociální sítě Facebook od jednotlivých členů a sympatizantů hnutí Žít Brno.
V březnu před samotným výběrovým řízení proběhlo setkání kandidátů na ředitele Divadla Radost se souborem a zaměstnanci Divadla Radost. Tomuto setkání byla přítomna i odborná komise zodpovědná za výběrové řízení včetně pana Matěje Hollana. Ačkoliv se ve třech ze čtyř koncepcí, pánů MgA. Davida Pizingera, BcA. Petra Jana Kryštofa i Mgr. Tomáše Pavčíka, objevilo přímé odsouzení současného naprogramování Divadla Radost, postupně všichni tři připustili, že v divadle viděli buď žádnou, nebo jednu či dvě inscenace, ovšem ani jednu určenou pro dětského diváka, pro kterého divadlo hraje především. Jejich výstupy před souborem byly rozpačité a ve výsledku ještě více upozornily na špatně vypsané výběrové řízení, neboť ve druhém kole byli kandidáti zcela neznalí nejen fungování Divadla Radost, ale příspěvkové organizace jako takové. V následném rozhovoru souboru s panem Matějem Hollanem bránil pan Hollan celé výběrové řízení s tím, že stejně tak se vybíral i umělecký šéf pro Národní divadlo, což je samozřejmě lež.
Ve výběrovém řízení zvítězil v hlasování pan Vlastimil Peška, a to k velké nevoli pana Matěje Hollana a člena komise, zastupitele - pana Robina Kvapila. Nutno zde podotknout, že to byl právě pan Matěj Hollan, kdo odbornou komisi sestavoval. Dne 7. dubna probíhalo zasedání Rady města Brna, na němž byl sám pan Peška přítomen a kde ho do jeho funkce na další funkční období zvolili. Rada odmítla nápad pana Hollana, který navrhoval, aby pan Vlastimil Peška dostal svou funkci pouze na rok, a poté ji předal panu Tomáši Pavčíkovi, který ale ve výběrovém řízení nezvítězil - i když byl a je favorizovaným kandidátem pana Matěje Hollana. Ačkoliv vše proběhlo zcela oficiálně, pan Hollan médiím opakovaně sděluje, že je pan Vlastimil Peška zvolený pouze na rok, po kterém v Divadle Radost proběhne generační výměna a nastoupí pan Tomáš Pavčík. Jde samozřejmě opět o opakovanou lež, které se ale v očích mnoha stává pravdou a kterou se pan Hollan snaží manipulovat veřejnost a dost možná i své politické protějšky, se kterými na radnici tvoří koalici.
Vyvrcholením celé kauzy je pak osobní napadaní pana Vlastimila Pešky, a to lživým, šikovně zmanipulovaným tvrzením, že se v rámci své řeči během setkání souboru a zaměstnanců Divadla Radost s kandidáty na ředitele pronesl několik rasistických výroků. Jde o přímou a vědomou diskreditaci, skrze kterou chce pan Matěj Hollan docílit, aby pan Vlastimil Peška odstoupil z funkce kvůli svému údajnému etickému selhání.
Přátelé, kamarádi, známí a kolegové - podle našeho názoru jde o nehorázné protizákonné manipulování výběrového řízení, o sprosté atakování ředitele divadla, který byl komisí oficiálně doporučen a nyní ztrácí svou nejen profesní ale i osobní důstojnost jen proto, že se panu Hollanovi nepodařilo zorganizovat, chytře zmanipulovat, výběrové řízení podle svých přání a představ.
PAVEL FOTIL NA PŘÁNÍ
(moje), neboť se u nás odpoledne sešli naši potomci s jejich potomky.
Ale všechny se vyfotit nepodařilo, neboť se hemžili, jak jest jejich zvykem.
Jen Venca pózoval ochotně, protože na to měl náladu.
A dokonce ukázal, co mají kocóři v hubě...
Dada a spol.
Roviny života - J. Barnes
André Rieu - Magic Of The Violin (Universal)