To byl ale náročný víkend. Surreálno se řinulo všemi směry a otvory. Můj bráška, surrealistický umělec dokončil po mnoha letech jedno své stěžejní dílo a potřeboval, abych ho nafotil (teda jako to dílo, ne umělce) a třeba i nafilmoval nebo i animoval, no prostě abych s tím něco udělal. Spojili jsme tedy práci se zábavou a já slíbil, že přijedu o den dřív, než proběhne maličký hepening.

Bráškové s prsteny. Pán prstenů Lubo Kristek je vytvořil jako prsteny svatební. Ten na malíčku je Ivetin a ten na prsteníčku je Mistrův.

Abyste se dostali z Prahy do Podhradí nad Dyjí v rozumnou dobu, musíte si hodně přivstat, a v sobotu je docela náročné vstávat tak nekřesťansky brzo, protože byste nemuseli. Cesta mi trvala přes pět hodin. Naštěstí jsem se naučil spát v libovolném dopravním prostředku v libovolné pozici v libovolnou dobu a na libovolně dlouho. Jde jen o to, přesunout tělo do správného spoje.

Nechci zatím moc prozradit, tak je kousek detailu...

Na této fotce je fajn, jak není poznat, co fotíme.

A tady taky ne.

Prvním autobusem dojedete do Znojma, druhým do Vranova nad Dyjí a třetím busíkem do toho Podhradí. Vše klapalo jako hodinky, dokonce i nákup jízdenky přes internet. Paráda.

Hra na klavír v Riegersburgu.

Znojmo je normální, Vranov rozkopanej a Podhradí plné vyhozených televizorů a ledniček.

Nemyslete si však, že jde úplně vše, tak hladce, jak navrhuje IDOS. Jediným, zato však fatálně zásadním podrazem je ten rozkopanej Vranov. Protože podle jízdních řádů, je nutné ve Vranově vystoupit a přesednout na další autobus do Uherčic. Vranov znám již z dob, kdy jsme tudy projížděli při slavných ročnících Tour de Zavadil a u brášky Luba jsem taky nebyl jen jednou.

Lubo nejen oděvem, ale i koloběžkou splňuje vysoké nároky své vlastní pozvánky.

Lubo vypráví cosi z historie národa.

Vesele si vystoupím z autobusu a nikde nevidím ten druhej autobus. Mají na sebe přece čekat. Je pravda, že máme zpoždění, protože Vranov je zle rozkopaný, snad hůř než za války. Ptám se slečny, která vystoupila se mnou, ale ona nic neví, jenže najednou říká: "Tenhle autobus jede přes Podhradí do Uherčic." Je mi to divné, jak to, že tak najednou prozřela, ale už to vidím taky, ten moderní autobus má elektronický infopanel velikej jako kráva přes celé boční okno a tam běží text se všemi vesnicemi, kterými projíždí. No jo, fakt tam je napsané Podhradí. Autobus se rozjíždí. Mám těžký baťoh plný foťáků a blesků, stativů a dalších hovadin. Zamávám odkrvenejma rukama, řidič zastavuje. Ptám se, jestli jede do Podhradí a on že samozřejmě, že se divil, proč vystupuju, když jsem si koupil lístek až do Podhradí. Blbé jízdní řády, ale dopadlo to dobře. Jedu v autobuse úplně sám. řidič mi vysvětluje, že on je vlastně ten první i ten druhej autobus, prostě pokračuje pod jiným číslem. Dopadlo to dobře. V Podhradí vystoupím a přivítám se s Kristkovejma. Celým zámečkem voní zajíc. Zajíc na smetaně a houskové knedlíky a výborná polívka. Za ten oběd už všecka ta příkoří od rána stála. Olizuju se až za ušima.

Celé odpoledne fotíme ty VĚCI. Schválně nepíšu které, protože to ještě nechceme prozrazovat, až později. Sošky se fotí zpočátku docela blbě, stříbro je sviňa a seštelovat světlo a expozici vyžaduje velké experimentování. Snad to nakonec dopadlo dobře. Fotíme až do večera. Nic zlýho netuším. Jsem přece host, a ještě k tomu užitečnej.

Mám v zámečku k dispozici jednu postel mezi obrazy, krásně se tam spí a celou noc se tam zdávají parádní sny. Možná za to můžou ty obrázky a vůně starých pláten. Rozsvítím v tom pokojíčku a děsně se leknu. v mé postýlce někdo spí. Někdo velikánskej a tlustej. Opatrně odkryju peřinu a tam vám v posteli leží obrovské, dobře krmené růžové prase. Ani se nehne. Zase ho přikryju, zhasnu a potichu, abych ho neprobudil to jdu říct Ivetě a Lubovi. Vypadají překvapeně a jdou se se mnou podívat. Nic proti praseti v posteli nenamítám, ale oba se do ní prostě nemůžeme vejít. Lubo však tvrdí, že to není možný, že se tam určitě oba vejdeme. Moc by mě zajímalo, jak se tam můžeme oba vejít. Lubo se mi snaží ukázat, že to prostě půjde a ukazuje mi jak. A pak přizná barvu, že mi to prase pořídili na noc, abych si užil a že když šéfredaktoruju WWWiditelné prase, bylo by záhodno se k tomu praseti mít a že by to potřeboval vyfotit a samé takové řeči.

No, já vám ani nevím, jak se to seběhlo, Lubo, jak je surreálný a nedá se mu moc odmítat, mě najednou přemluvil, že se musím vyslíct donaha a k praseti si lehnout, že oblečenej se tam fakt nevejdu a že by se to prase mohlo urazit, kdybych ho odmítnul. To mi ten víkend pěkně začíná.

Lubo řídí celý svět volantem vesmírným.

Skupinová fota:

Porno jsem přežil a bráška zapochyboval, že bych to vůbec kdy na WWWprase dal. Ale to se mýlí, je to přece neseriózní týdeník, tak si nikdo nemůže dovolit cokoliv cenzurovat.

Pro dvě prasata prostě místo na jedné posteli není...

Když viděli na vlastní oči, jak moc se to prase v mé posteli rozvaluje, usoudili, že je na mě fakt moc veliký a nebo postel malá a vyhnali ho. Přes noc stálo prase na terase.
V neděli dopoledne jsem jeli do zámku Riegersburgu, mají tam výtečný klavír a já přece na ten videoklip potřebuju nějakou muziku, tak ať si ji Lubo zahraje sám. Klavír zní příjemně, natočíme kousek filmu a uděláme pár fotek, pak si prohlídneme krásnou výstavu surrealistickejch malířů. Jmenuje se "L'ange exquis" nebo-li nádherný anděl. Je to fakt hodně silná výstava a určitě stojí za to si ji prohlídnout. Budete-li mít někdy cestu kolem nebo poblíž, neváhejte.

Dámy rozpráví o buchtách.

Jedem na zámeček, čeká na nás zase zajíc na smetaně. Odpoledne se pořádá další malý hepening. Pozvaní účastnící musí přijít v zajímavém převleku a nebo, když ne, pak musí přijet s koloběžkou. Ale znáte lidi, většina z účastníků se na předepsaný úbor vyprdla a na koloběžce nepřijela.

Lubo má zasrané přední sklo, ale stále jedeme vpřed.

Mlha ranní.

Před zámečkem Lubo stojí pyramida, ale trávník kolem není zrovna hezky upravený. Proto se obyvatelé zámečku rozhodli, že to napraví sami, když se k tomu nikdo jinej nemá. Součástí hepáče tedy bylo setí trávy a kytiček. Zatím to vypadá beznadějně vyprahle, ale příroda umí překvapit. Věřím, že za čas se tu objeví kolem slavné pyramidy louka plná veselých kytiček. Účastníci seli jako diví. Po setí byl ohýnek a buřtíky. Navečer jsme napůl tajně oslavili Lubovy narozeniny a šli spát. Má postýlka byla krásně volná, tak jsem se v ní až do rána rozvaloval jako vepř. Tolik místa! Ale zas tak moc jsem si toho volna v posteli neužil, vstávali jsme už v pět hodin a Lubo s Ivetou mě odvezli do Znojma na autobus do Prahy autem. Když už byli v tom velkém městě, tak si tam koupili petržel a nové splachovadlo do hajzlíku.

V mém autobuse do Prahy jsem zaujal opět polohu mrtvoly a spal až do Prahy. Umím to už dobře. Víkend v Podhradí byl opět výživný a nerealistický a to navzdory tomu, že mě svinsky potrápili.

Jo a málem bych zapomněl, když jsme šli navečer v neděli na krátkou procházku, potkali jsme dvě dámy, které nám vyprávěly, že prý Marie, když byla ráno venčit jezevčíka, tak prý viděla na Kristkově verandě prase. "No pane Kristek, řekněte sám, máte prase na terase?" Pan Kristek jim odpověděl, že se mohou dámy přesvědčit samy a ony potvrdily, že tam žádné prase nevidí, že Marie je blbá, kdoví co viděla, ráno byla přece mlha. Asi to byla vlčí mlha. Nebo prasečí. Kdoví, jestli příště neuvidí třeba nosorožce.
Zatracený prasečí víkend.

Kristkojc papouška spí

Vylepaná nuda(2011/18) Vyzívaná želva(2011/17) OOOPS (2011/16) Ztráta identity(2011/15) Redakční novinky 7.1. 2011 A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř. 1.1.2007 Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku. Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

9. 5. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete