prase č. 20

Blízká setkání
(rodinného druhu)

Asi tak půl roku jsme s Helčou kuli pikle. Byl jsem jedinej, kterýmu prozradila, že by přijela do Česka na 14 dní. Mělo to být velikánské překvapení. Věděla, že já to nikomu neprozradím, že se nikde neprokecnu. Měsíc před příletem jsme ještě dovymejšleli další pokoutňárnu. Prozradili jsme to Honzovi v Dublinu, že by bylo parádní, kdyby se nám po mnoha letech podařilo, že bysme se sešli celá rodinka. Nápad to byl krásnej a šíleně jsme se na to s Helčou těšili. Honza se pro ten nápad nadchnul taky a už to jelo, už to šlapalo. Honza měl ještě před Prahou dovolenou, zajeli si se Stáňou do Střední Ameriky, do Kostariky a Nikaraguy. Honza nebyl tajnej, jeho přílet do Prahy jsme práskli Olině. Měla z toho velkou radost a moc se těšila na pátek, až Honza přiletí. Všechno nám krásně vycházelo, kolečka zapadala do sebe.

Sýr z profilu z Čerňáku na počest Helčinýho příletu.

Den D se blížil. Chvilkama jsem musel slušně kličkovat a tvářit se neutrálně. Například historka s Alenou V. mě pobavila. Přijela k nám na návštěvu, a jak jsme si tak povídali, najednou pronesla, že by někdy ráda viděla Helču a jestli se sem třeba někdy v dohlednu nechystá. Nevěděl, jsem, co bych na to měl říct, ale zachránila mě Olina, když Aleně řekla, že to asi těžko, že to je děsně drahé a na to, aby přiletěla na otočku z Austrálie do Prahy, nikdy nebude mít dost peněz. Uff, to jsem si oddychl, že jsem nemusel kličkovat. Nerad totiž lžu, tak jsem zkoušel nanečisto, jak by taková věta měla vypadat, aby byla pravdivá a zároveň zbaběle zavádějící. Tentokrát to dopadlo dobře.

Makrela z Čerňáku.

Olina po dlouhé době zase vaří pro celou rodinu. V lavórku sekanou. Ta byla tak dobrá.

Helča mi přivezla z Austrálie tohle potrhlé krouťavé prkénko, ale nejde mi to, asi si na něm rozbiju hubu. Honzovi to docela šlo.

Jinou srandovní situaci si zavinila zase Helča sama, když si elektronicky povídala s Danou a řekla tak divnou formulaci, že mi pak Dana telefonovala a ptala se mě, jestli se sem náhodou Helča nechystá, že z toho, co si povídaly, jakoby vyplývalo, že jo. Tak jsem řekl, že samozřejmě, že se sem chystá, že by sem jezdila klidně každej měsíc, kdyby to bylo možný, to je přece jasný. A Danu to uklidnilo a sama to ohodnotila tak, že je jí jasný, že Helča přijet nemůže, že to jen tak chviličku vypadalo. I tento průlom se podařilo tedy zalepit. Konspirace nám vycházela skvěle.
Na těch 14 dní jsem si vyčlenil volníčko, abych si mohl svejch dětí hodně užívat.

Olina plete ponožky všude, a když s ní jedu i já, musím dělávat zkušebního manekýna.

U babičky ve Vraným dostaneme prošlou smetanu, já exiprace zásadně nečtu a pak to vypadá v kafi takto. Babička tvrdila, že to dává jen návštěvám, sama to nepije, tak ani neví, že to je prošlé. Teď už to ví, ale nemusí, protože jsme všecky ty dobrůtky dali psovi Vilíkovi. Moc mu to chutnalo.

To zkažené kafe jsem pak zamaskoval sojovým mlíkem Zajíc. Barevně zajíc souhlasí se androidovým Samsungem.

Den D se blíží. Dostávám od Helči majlíka, že ráno vyráží do školy, po škole jede s kámoškou do malýho městečka Gold Coast, kámoška tam bydlí a je tam i letiště, odkud se dá letět do Sydney. Slíbila Helči, že ji ráno hodí na letiště.
Dalšího majlíka dostávám od Helči ze Sydney. Transfer roztoulaných dušiček se dal do pohybu. Helča si vybrala velmi adrenalinový spoj. Ze Sydney do Singapuru, pak Singapur Paříž a konečně Paříž Praha. Je to velmi přesně poskládané a každé zpoždění letu může být fatální.

Babička stále nevěří, že to je doopravdická živá Helča.

Když přiletěla do Sydney, musela jet metrem z jednoho letiště na druhé, to ještě šlo, ale v Singapuru už to drhlo. Letadlo Sydney Singapur mělo půl hodinky zpoždění a na přesun přes obrovské letiště měla jen půl hodiny. V Singapuru vedro a vlhko. Trochu úředničiny, špatnej formulář, synchron vypadne, ale Helča propadla běhání a to ji zachránilo. Jak chodívá skoro rok běhat a chystá se na svůj první půlmaraton v životě, tak má dobrou kondičku. Vyrazila rychlým během a s batohem na zádech. Singapurské letiště má celkem vychytaný systém, jak dávat najevo cestujícím, že o ně pečujou. Na každé křižovatce, kam Helča doběhla, se objevovala šipka ke správný bráně a také v minutách, jak daleko jsou cestující od cíle. Do odletu zbývalo 5 minut a na ceduli Heleně prozradili, že ke dveřím správnýho letadla je to deset minut. Nasadila trysk. Batoh jí poskakoval po zádech, z těla šplíchal pot, smrděla a funěla. Zvládla to krásně. Doběhla k bráně, odevzdala palubku a padla do sedadla. Povedlo se. Ale letadlo stále neletělo. Prý čekají na zavazadla nějakých zpozdilců. Jasně, že to byla zavazadla Heleny a jakéhosi Francouze, který na tom byl stejně jako Helča. Tohle drobné zpožděníčko Heleně způsobí stejný nervy ještě v Paříži, tam je taky na přestup jen hodinka. Je to sice napínavé, ale těch 17 tisíc kilometrů zvládla za 24 hodin.

Jirka nosí triko naruby. Prý proto, že má blbej obrázek. Já taky nosím triko naruby, ale proto, že mi je takto Olina skládá, aby prý nevyšisovalo. A nikdy si nevzpomenu, že bych ho měl otočit zase naruby.

Ve čtvrtek ráno v 8:50 Helča přilítá na ruzyňské letiště. Samozřejmě, že stojím u blbýho terminálu. A s Helčou se mineme. Pak se ale najdeme a jedem domů. Hurá hurá, Helča je tu. Beru telefon a volám Jirkovi. Je překvapenej a myslí si, že jsem sjetej, že nevím, o čem mluvím. Naštěstí mi Helča bere telefon a povídá si s Jirkou. Teprve pak uvěřil. Doladili jsme drobná pikleníčka na společné akce.

Stádečko pohromadě.

První úkol, který Helča musí zvládnout, je zařídit si novou platební kartu, protože tohle teda přes Austrálii vyřídit nejde. Některé úřední činy jsou přímo barokní a elektronický svět se jich nedotýká ani trošku. Ve spořce jsme uspěli, pak jsme si šli nakoupit do hypermárketu sýr a chleba. Helča je doma. Po tolika letech je zase u nás doma.
Volá Olina, vnutím se jí, že jí půjdu naproti, že pomůžu s taškama. A jdeme na nádraží s Helčou. Když nás Olina uvidí, čučí jako blázen, říká si, s kým jí to jdu naproti, že ta holka vypadá úplně, ale úplně jako Helča, ale to není přece možný. Olina prozře a je v naprostým šoku. Vůbec nemůže mluvit, směje se a jsou obě srandovní. To je taková radost. A zítra přiletí Honza z Dublinu. Jéé, to je paráda, budem zase všichni pohromadě.

Ve Vraném na nádraží.

Olina vypadá pořád překvapeně a radostně. Skajpujeme Daně. A Dana, která na to málem přišla, naprosto odmítá uvěřit, že Helča je v Praze. Je to fakt prdel, jak nevěří, myslí si, že je to nějak propojený a že Helča mluví z Austrálie. Nepodařilo se nám ji úplně přesvědčit. Prý si z ní děláme prdel a že ničemu nerozumí. Tak jsme jí slíbili, že přijedem do Brna a bude se moct přesvědčit na vlastní oči. Večer jdem s Helčou na pivo a dorazí Jirka.

A už je pátek a přilítá Honza. Helča si ho jde vyzvednout na letiště. Je daleko šikovnější než já a stojí u správnýho terminálu. Já si zas vyzvedávám ve městě Olinu, nakoupíme a večer si povídáme s Honzíkem. Helča jela vyřizovat do Kladna a Jirka v Praze hledá sklep pro křest jejich nové kazety.
Domluvíme misi u babičky ve Vraném. Helču neprozradíme, bude překvapením. Z domova vyráží skupina A, z Prahy skupina B a z Kladna skupina C. Sraz u babičky.
Ani babička není schopná uvěřit a popadnout dech. Je to obrovské překvapení. Olina pro jistotu navařila doma a k babičce jsme si jídlo přinesli. Naše děti jsou děsně žravé a babičku by vyžrali do dna.

Kvasnicové pivo.

A trampolína.

Je to veselé setkání a to je teprve začátek. Večer jedeme domů všichni. Celá rodina v jednom vláčku. To je tak krásnej pocit mít ty opičky pohromadě. Je sice pravda, že jsou už velcí, ale furt jsou to naše dětičky. Nejedeme přímo domů, stavíme se v hospodě na kvasnicové pivo a pak do druhé hospody, kde mají pivo černé. Krásnej večer plnej srandy a vzpomínání. Večer ještě doma vyžahneme irskou whisky, kterou přivezl Honza.

Společný oběd a pak se zase všichni někam rozprchnou, abysme se znovu sešli. Je to krásné mít všechny pohromadě. Když se nám zas děti rozprsknou po okolí, jdu Olině spravit sekačku na trávu. Již dlouho nejsem kutilem, ale jednou za čas se tomu nevyhnu. Spravím kolečko a rozbiju motor, pak ale naskočí, smrdí jako trabant, asi jsem spravoval kolečka v nevhodné pozici. Olina mi to pak vyčetla, že prý kdybych se koukal na Přemka Podlahu, tak bych věděl, že se takto sekačky naklánět nesmí. Ale všecko dopadlo dobře.

V dětském pokojíčku je zase po letech husto.

Tohleto tu už nebejvá, pokojíček bejvá uklízenej, vyluxovanej, někdy tam chodím i spát, ale teď to nejde, jsou tu moje robátka. Nic, jak je vidět, ze svého mládí nezapomněli.

V úterý je hladovka, ve středu snídaně u Aleny V. a pak kontrola miminka u Jitky. Ve čtvrtek jedeme do Brna navštívit další babičku a taky dědu, to bude zase obžerství.
O Brně napíšem až příště, protože se ještě nestalo.

To jsou oni. Zleva nejmladší největší Jirka, nejstarší nejmenší Helča a prostřední prostřední Honza.

bazar

Redakční novinky

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7) (8) (9 ) (10) (11 ) (12) (13) (14 ) (15 ) (16) (17) (18) (19) (20) (21)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

Galerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.

Langhans galerie Praha, FOTO VIRUS / C Action (do 15.5.2011)
Fotografie více než desítky současných talentů na stěnách a tři tisíce tištěných stran o celosvětové fotografické scéně v deseti objemných knihách k prohlížení a čtení. C Photo , vrcholná publikace o fotografii poprvé v Praze!
Vystavení autoři: Veru Iché, Sun Hongbin, Marie Taillefer, Lovisa Ringborg, Kyungwoo Chun, Julia Peirone, Giacomo Costa, Aniu, Alexander Gronsky, Victor Albrow, Eustaquio Neves, Julia Fullerton - Batten, Flore - Aël Surun, Lia Sáile, Rong Rong + Inri.

Ateliér Josefa Sudka Johana Pošová (studentka VŠUP) do 26.6.2011
Výstava fotografii, diplomová práce

Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

K čertu ať táhne studium
Výbor z byzantské žebravé poezie
Kniha představuje první výbor z byzantské žebravé poezie u nás. Ačkoliv byl již od svého vzniku tento žánr na periferii evropského písemnictví, je přitažlivý nejen pro odborníky, ale i pro laické čtenáře. Dovoluje totiž nahlédnout do každodenního života byzantské společnosti - s velkou dávkou humoru a ironie například líčí strasti a radosti chudého učitele, bledého závistí nad "přepychem" řemeslníků, vypráví o tricích, jichž používá nezbedný novic, aby na chvíli unikl přísnému řádu svého kláštera, jindy o zneuznaném básníku opouštějícím Konstantinopol či naopak poetovi přebývajícím v cizině a vkládajícím do veršů svůj stesk po domově.

26. května bude v Lucerna Music Baru pokřtěna nová deska skupiny Madfinger nazvaná Another Chapter. Jako hosté na ní účinkují Vojtěch Dyk, Erika Fečová nebo Maranatha Gospel Choir. Dechové čí smyčcové aranže dodali např. Matěj Kroupa nebo Jan Jirucha.

Koncem minulého týdne vyšlo první číslo nového českého hudebního časopisu Crossroads. Jde o první tuzemské periodikum specializované výhradně na bluesovou hudbu a bude vycházet měsíčně pouze v digitální podobě. První číslo se věnuje nedožitým stým narozeninám kytaristy Roberta Johnsona a je ke stažení na adrese www.hudebnicasopis.cz/casopis-zdarma.

„Lidé si pořád myslí, že k sebevraždě má člověk důvod. Ale je docela dobře možné, že k ní má důvody dva.“ (Albert Camus)
Kina:
16.5. – Aero – Amarcord (režie: Federico Fellini, It./Fr., 1973, Drama) (Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. ) (18:00)
17.5. – Aero – Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (18:00)
18.5. – Aero – Filmový klub – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
20.5. – Aero – Mechanický pomeranč (režie: Stanley Kubrick, USA, 1971, 137 min. Krimi) (Adaptace bestselleru Anthonyho Burgesse je nepochybně Kubrickovým nejslavnějším filmem. Tato jakéhokoli sentimentu zbavená ironická vize moderní společnosti zítřka se stala kultovním dílem, ve Velké Británii mimochodem cenzurou zakazovaným.) (20:30)
16.-17.5. – Evald – Voda pro slony (režie: Francis Lawrence, USA, 2011, 121 min. Drama) (Drama režiséra Francise Lawrence je adaptací knižního bestselleru Sary Gruenové. Milostný příběh se odehrává v cirkusovém prostředí v době hospodářské krize v 30. letech minulého století a vypráví o zakázané lásce, která se zrodila na magickém místě plném dobrodružství, zázraků a nebezpečí.) (17:00)
19.5. – Evald – Mamut – (režie: Lukas Moodysson, Švéd./Dán./Něm., 2009, 125 min. Drama) (Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.) (15:00, 17:00)
20.5. – Oko – Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (20:30)
16.5. – Ponrepo – cyklus Miklós Jancsó 90 – Kleió tančí II. – Maďarská rapsódie / Allegro barbaro (režie: Miklós Jancsó, Maď, 1979, 89 + 72 min.) (V plánované trilogii Vitam et sanguinem chtěli autoři Gyula Hernádi a Miklós Jancsó nastínit průřez maďarské historie zhruba od počátku století po rok 1956, který znamenal zvrat ve vývoji země. Tituly k jednotlivým dílům (třetí existuje jen ve formě scénáře) si autorská dvojice vypůjčila z tvorby Bély Bartóka: Maďarská rapsódie, Allegro barbaro, Concerto. Hlavní postavou je šlechtický statkář István Zsaádanyi, představitel krajní pravice a vrah rolnického vůdce Andráse Baksy, za první světové války jeden z velitelů maďarské armády, za Maďarské republiky rad člen kontrarevolučních oddílů.) (19:30)
16.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Manuál na výrobu teroristy (režie: Tereza Reichová, ČR, 2010, 92 min. Dokument) (U politických graffiti baskické Navarry zastavuje režisérka – cizinka kolemjdoucí a nechává si vysvětlit, co která znamenají, a proč je kdo nakreslil. Celovečerní dokumentární film o represích, antiteroristickém zákonu a o tom, co se děje uvnitř našich společných hranic.) (20:30)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
V červenci v Praze vystoupí kytarista Terje Rydal, jak uvedl Rudy Linka, který tradičně organizuje letní Bohemia Jazz Fest.
16.5. – Agharta – Michal Gera Band (21:00)
17.5. – Agharta – František Uhlíř Team (21:00)
18.5. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
19.-20.5. – Agharta – Hot Line (21:00)
21.5. – Agharta – Karel Růžička Quartet (21:00)
22.5. – Agharta – Jakub Urban Quintet (21:00)
17.5. – Blues sklep – Juicy Freak (20:00)
18.5. – Blues sklep – Jazz Rabble (21:00)
19.5. – Blues sklep – Papa George (21:00)
21.5. – Blues sklep – Tony Victoria Group (21:00)
22.5. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
18.5. – Divadlo Archa – Dan Bárta a Robert Balzar Trio (18:30)
17.5. – Jazz Dock – Papa George & Jamie Marshall (22:00)
18.-19.5. – Jazz Dock – Vojtěch Procházka Trio (19:00)
18.5. – Jazz Dock – Jan Spálený & A.S.P.M. (22:00)
21.5. – Jazz Dock – Laco Deczi & Celula N.Y. (22:00)
14.5. – Jazz Dock – Martin Brunner Trio (19:00)
16.5. – Reduta – Fabrik (21:30)
17.5. – Reduta – Jazz Farma (21:30)
18.5. – Reduta – Volf Jazztet (21:30)
19.5. – Reduta – Jazz Steps Band (21:30)
20.5. – Reduta – Traditional Jazz Studio (21:30)
17.5. – Stará Pekárna, Brno – Les Yeux de la Téte (20:00)
19.5. – Stará Pekárna, Brno – Amphibios (20:00)
16.5. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
17.5. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
18.5. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
19.5. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
Kluby - cizina:
17.-18.5. – Blue Note Milano, Itálie – Michel Camilo (21:00, 23:00)
21.-22.5 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Tuck & Patti (18:00, 20:45)
18.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Mychael Pollard (20:00, 22:00)
18.5. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ambrose Akinmusire (20:00)
Hudební festivaly:
do 4.6. – 66. mezinárodní hudební festival Pražské jaro (info: http://www.festival.cz/)
do 27.5. – Mezinárodní hudební festival Dvořákova Olomouc (info: http://www.mfo.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
S nejstarším duchovním proudem tibetské kultury se v následujících dnech mohou seznámit Pražané. Poprvé se v české metropoli představí mniši tradice bön, jejich rituální čhamové tance uvede v neděli a pondělí divadlo Archa. Na představení navážou v dalších dnech workshopy, meditace a přednášky. Mniši nežijí v rodné zemi, jsou v exilu v Indii. Tance jsou jedinečným souborem vyjádření duchovních nauk a poselství prostřednictvím unikátního rituálu.
V divadle Ponec se bude ve středu 18. května konat komponovaný večer, v rámci kterého bude uvedena pražská premiéra nevšedního duetu z dílny tanečního souboru VerTeDance a švédské choreografky Charlotty Öfverholm s názvem Found & Lost.

16.5. – Divadlo Archa – Čhamové tance tibetských mnichů (20:00)
16.5. – Divadlo Ponec – Sunyata (choreografie: Kateřina Stupecká) (Temná noc má neobvyklou řídící funkci v životě duše. Když dorazíme do temné říše podsvětí, je člověk hlouběji než jeho vlastní emoce. Sunyata je slovo pocházející z buddhistické filosofie a znamená jakousi konečnost, dualitu, rozpoznání sebe sama a může být zjednodušeně chápána opravdu jako prázdnota. Sunyata Kateřiny Stupecké je hlubokým potopením se do prázdnoty.) (20:00)
18.5. – Divadlo Ponec, hostuje Ver TeDance – Found &Lost (choreografie Charlotta Öfverholm) (Fyzické, poetické a humoristické dílo pro silné ženy.) (20:00)
21.5. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – 100 Wounded Tears (Příběh o sedmi postavách, vytahujících z našich útrob ďábla za ocas a předvádějící jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení, drsnější i v tom, že se nejedná o fikci, ale zobrazuje skutečný svět za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.) (20:00)
Festivaly tance a experimentu:
do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info: http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
do 31.5. – KoresponDance Europe, Praha (info: http://www.se-s-ta.cz/korespondance-europe.html)
do 30.6. – Tanec Brno (info: http://tanecbrno.cz/)
Divadla:
Sedmou a poslední novinkou sezony bude v pražském Divadle Viola 18. května premiéra představení s názvem Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem aneb Sorry. Na jevišti se v režii Viktora Polesného objeví autor veršů a písní Pavel Kohout, herec Ondřej Kavan a skladatel a muzikant Miloš Černý.
16.5. – ABC – Yasmina Reza: Třikrát život (režie: Milan Schejbal) (Neobyčejně dráždivá groteskní komedie současné francouzské autorky. Hra míjení se, o chtění domluvit se i o snaze bořit zajeté koleje života, hra o touze po tom, co nemáme, ale chceme a nikdy nemůžeme mít, hra o životě viděném jakoby pod lupou.) (19:00)
18.5. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.) (19:30)
19.5. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
16.5. – Divadlo Bez zábradlí – 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
20.5. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
22.5. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
18.5. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.) (19:00)
16.5. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
17.5. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
18.5. – Divadlo Viola – PREMIÉRA – Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem (20:00)
Divadelní festivaly:
do 20.5. – Divadelní Flora, Olomouc (info: htp://www.divadelniflora.cz/)
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

Koukla jsem do KAMu a vidím, že v Líšni to žije!
20. - 22. 5. tam pořádá divadlo Líšeň ve spolupráci s místní radnicí akci "LÍŠEŇ SOBĚ" – Jarmark líšeňských spolků a osobností. Kdykoliv jsme tam na nějakou akci zavítali, vždycky to byla paráda. Na programu vidím: divadlo Líšeň, Opera Diversa, Cimbal Classic, výtvarnice Kateřina Šedá, sochaři Jiří a Martina Netíkovi atd. Podrobný program a bližší info na www.divadlolisen.cz.

SOBOTNÍ VEČER V BRNĚ

ovládla muzejní noc. Krásná tradice, je dobře, že už zapustila kořeny.

Měli jsme svůj blok v Mahenově knihovně, stejně jako loni.

Vystoupili druháci z atelieru muzikálového herectví Jany Janěkové a o určený čas se podělili s atelierem výchovné dramatiky neslyšících Zoji Mikotové.

Měla jsem v tašce foťák, ale jak jsem zjistila, chyběla v něm baterie. Ach, ty má mysli, ach, ty má hlavo... Ale právě mně přišly mailem fotky od Lucie Jurůjové a tak mám doklad, že nekecám.

NEDĚLNÍ VEČER V BRATISLAVĚ

končilo mistrovství světa v hokeji.

My jsme ale přijeli na výlet do divadla na české představení La Putyka, poněvadž se to nikde jinde už moc nehraje. Za výlet to stálo – doporučujeme!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš