Jarní prázdniny nám společně sice nevyšly, a celkově to všecko vlastně vyšlo. Olina měla jarní prázdniny, ale vňoučátka už je neměla. Mně to může bejt tak trochu putna, jsem na volné noze, čili žádný prázdniny ani žádnou dovolenou nemám. A Dana, která jela s náma je důchodkyně, ta už jarní prázdniny taky nikdy mít nebude.

Vyjížděli jsme v sobotu přesně v poledne. Měli jsme to skvěle vymyšleno. My z Prahy, Dana z Brna, sejdeme se v Doudlebech U váhy a Helča nás tam vyzvedne autem. Je to z Doudleb asi jen 15 kiláků. Dana to má z Brna složitější, musí několikrát přestupovat, takže vyráží dřív, ale dojedeme stejně. Haha, to jsou jen teorie. My vyrážíme na čas, ale přesně v půlce cesty se nám rozjebe autobus. Prý za chvilku dorazí novej. Ta chvilka trvala asi hodinu. Nevadilo nám, to máme přece Kindly. Tak jsem si dočetl jednu rozečtenou knížku a začal druhou. Klidně bych tam vydržel i o hodinu dýl. Přes mobila jsme si našli jiné spojení, ale i to nám nakonec nemusí vyjít, protože z Hradce nám jede vlak tak za pět minut po tom, co nás novej autobus doveze na autobusový nádraží. Skoro to nemá cenu, ale Olina je statečná a zavelí, že to zkusíme, přestože máme s sebou těžký lyže a kabelu s lyžákama. Klušeme jak těžkooděnci, na nádraží se rozdělíme, Olina jde skočit pod lokomotivu a já rychle kupuju lístky. Ale je to v pohodě, vlak vyjede o pět minut později. Voláme Helči, že dorazíme až do Rokytnice, že jedeme jinudyma a jinak. Krajina krásná, vlastně je to docela zábava.

V Rokytnici nám běží naproti kluci a Helča s Danou. Konečně jsme u vňoučátek. Je to fakt paráda, jet za vnoučatama jen dvě a půl hodiny a ne 22 hodin za třicet tisíc.

Doma si dává Borýsek panáka kakaa a babička uklízí pocintanou desku.

Zatímco Bea si chatuje přes FB se Salajkou, kamarádkou nejvěrnější.

Boris s Bobíkem dostali v Brně lego s nějakejma robotama a furt to vylepšujou ale co je baví nejvíc, je zkoumat možnosti dalších lego stavebnic. Aspoň víme, co vymejšlet za dárky.

Babička je ve svým živlu, učitelka se v ní nezapře. Borise učení docela baví, ale Bobík je z toho děsně zpruzelej.

Někdy je skoro na facku.

Boris to bere docela vážně. Ale protože česky mluvit zapomněl, musí se to učit všecko znova. Včetně banánů a končetin. Čerstvě narozené dítě je podle něho novoněně. (Novorozeně).

Kluci se rádi koukají na noťasovi na kreslené filmy. Teď zrovna sledujou Petra Pana.

Jdeme na výlet do Julinčina údolí. Prý je to tam hezké, říká Helča. Chodívá tam běhat.

Říčka protékající Julinčiným údolím se jmenuje Říčka.

Hned na začátku údolí našel Boris parádní ledovou pistoli.

Militantní Bea střílí Borise.

Ta pistole je vyledovaná do sebemenších detailů.

Celní správa se snaží zastavit pašeráka, ale ujel jim a na namířenou zbraň zvysoka přes kapucu prděl.

Banditka s bambitkou.

A to již přichází další oběti. Velký holky.

Říčka Říčka.

Malá ledová jeskyňka.

Univerzální voják Bea.

Boris si způsobně řekl o horkej čaj a pije ho celou cestu. A taky z toho furt čůrá.

Tenhle obrázek jsem vyfotil proto, že mě pro něj napadl vtipný název. Tři okna.

Podvečer v Rokytnici.

Do téhle prodejny chodíme pro žitnej chleba a pro pomletý lógrový kafe.

Druhý den našeho ozdravného pobytu v Orlických horách byl světelně zajímavej a při tomhle záběru barva zvítězila.

V Rokytnici je nádherná škola. Plná oken, vtipné atrium se stromem. V létě se dá střecha otevřít, pak je tam čerstvej vzduch. Děti mají svý skříňky na oblečení a školní pomůcky, Je tam i keramická dílna, prosklená tělocvična. Hned bych začal chodit znova do školy.

A v některém z příštích prasat napíšu o krásném kostele v Neratově.