A zase ty padesátiny
(tentokrát to padlo na Honzu Kalinu)

A je to tady. Neserioznost prasete v plné parádě, jestli si ještě pamatujete, tak v minulým čísle jsem sliboval poslední díl toulačky po Réunionu. Ale vlezly do toho ty Únětice. Redakce doufá, že se na prase jeden z nejpilnější prasečích dopisovatelů nevysere. No prostě to poslední pokračování odsouváme na další týden.
A jak je to teda s těma padesátinama? Složitý. Tygrtisk pořádal již třetí setkání klientů s tiskárnou. Takové roztomile netradiční. Poprvé to bylo na parníku a shodou okolností to bylo na narozeniny mé sestry, tak jsme ji pozvali do Prahy a vzali na parník. Vše proběhlo báječně, akorát začalo pak pršet a to tak mohutně, že to vyplavilo domeček Olininé maminky ve Vrané. A protože to bylo již podruhé, začali jsme tam tomu říkat příznačněji Vrané pod Vltavou. ale ten mejdan na lodi byl výbornej. Loni se nám nepodařilo se zúčastní, ani nevíme, kde přesně se to odehrálo, asi v Jazzdocku. Letošní klientský mejdan vymyslel Jirka v Úněticích v pivovaru. A opět, tak jako v předchozích létech hrála slavná SKAkapela Sto zvířat. Opět to vyšlo na sestřiny narozeniny, tak přijela na mejdan oslavit i svoje narozky. Ale nebyly jediné, mejdanu využil i zpěvák kapely Honza Kalina a oslavil tam své padesátiny.
Ten čas fakt zběsile pádí, protože před sice drahně lety jsem takové kulatiny slavil taky a pozval své kamarády na chalupu do Ostružné. A Honza s celou rodinkou přijel také. Kromě toho, že usnul pod velkým smrkem, tak mi daroval obraz. Velkej a zarámovanej obraz panovníka z doby Karla čtvrtýho, ale tím panovníkem jsem byl já. Já ten obraz dodneška nemám v bytě pověšený, protože mám všude po stěnách knihy, ale obraz má viset, tak jsem si ho pověsil do garáže, která ani garáží není, protože auto nám naštěstí kdosi ukradl.

Obraz k mým padesátinám od Honzy Kaliny.

Je to částečně dílna a částečně temná komora, kterou ale využívám kvůli digitálním technologiím čím dál míň, ale zbavit se jí nemůžu, nejde to. A dokonce jsem si koupil pro chytrej telefon takovou aplikaci, kde je přehledně vypočitatelný čas pro vyvolání těch filmů, které ještě stále sem tam používám, ale fakt hodně málo. No a protože Honza mě obdaroval obrazem, rozhodl jsem se pro biblické oko za tvrdej chleba a vytvořil jsem pro něho taky obraz. A tam v Úněticích ho předal. A Honza měl takovou radost, že mě objal a mohutným hlasem na celé Únětice zvolal: "Duši, ty píčo chlupatá."
Jak říkám měl radost. Já tenkrát taky. Ještě tu ale musím prozradit jednu vesele smutnou historku z těch mých padesátin. Kaličovy děti Adélka a Štěpán byly ještě malinké a ráno se probudily a nemohli svýho tatínka najít. Plakal malej Štěpán: "Táta se nám ztratil." Uklidnil jsem ho, že ho určitě někde časem najdeme. A vzal jsem obě děti nakupovat do Jednoty. A když jsme šli kolem našeho velkého smrku, kterej má větve až k zemi, objevila Adélka tátovy černé Martensky, jak trčí zpoza větví. A rozeštkala se převelice: "Táta nám umřel." I Adélku se mi podařilo uklidnit, že tohle není smrt, že se tatínek jen ožral, a než se vrátíme s chlebem, už se bude hýbat. A hýbal.
Ale dost tlachání a stařeckého vzpomínkového cintání. Adélka je velikánská ženská a Štěpán je mladej muž. No jo, letí to. A zde je prosím jedna fotoreportáž z toho podařeného večírku:

Začalo to už tím, že Dana, která přijela až Brna, přivezla i svýho Zajocha, možná to bylo spíš naopak, že Zajoch vzal Danu do Prahy, aby si oslavila ty svoje narozky ve vesnici za Prahou, a že už dlouho nebyl na tahu s jeho věrným kamarádem Olininým Méďou z Irska. Oba plyšáci byli celí natěšení, měli skoro stejný svetříky, které jim upletla Olina. Irskej méďa nasával už v hospodě u Olininé školy.

Trombonista předstírá dumání.

A zde již je Honza Kalič s inkriminovaným obrazem, za který jsem sklidil poutavý titul - Píča chlupatá.

Když plyšouni zjistili, že prvních 300 piv je zadarmo, byli k neudržení, moc piva se jim do pupíků nevešlo.

Pořadatel mejdanu Jirka Žujič si povídá s bubeníkem Mikym o rovnátkách.

Jirka to měl připravené parádně, Uzená pečená kýta, řízečky, saláty, křen, no paráda.

To se to kecá u žrádla.

Venku začalo trochu pršet. A do prdele, co když zase bude povodeň? Ale umoudřilo se. V sobotu Olinina máma říkala, že liják se prohnal po silnici, ale nic z toho nebylo.

Dana pak našla na dvoře červenou motorku a hned, že ji musím vyfotit pro Honzu Stračese. Mě sice moc nebaví být stále ve střehu a fotit na povel. Ale jsem trénovanej Olinou, která mi dělá motivářku a já na výletech furt fotím něco, co si sama objevila. říkává, že proč by si kupovala foťák, když ho má i s rukama a očima.

Pětadvacel let skupiny Sto zvířat.

Jasna, zpěvačka si prohlíží Neřád práce.

A jako obvyklé známé tváře, které se pravidelně objevují na všech akcích, kde vystupuje Sto zvířat.

Wilco, holandský baskytarista má něco s nohou a tak teď nosí nekompatibilní pár bot.

Začíná předávání darů a gratulace.

Tygr vyrobil pro Kaliče speciální triko k padesátinám. Dobře se to pamatuje, když mu bylo 25, založil s Tomášem Belkem kapelu, která hraje už čtvrt století.

Velcí chlapi nosí velký trička.

Honza dostal i sluchátka. Potřebuje je, protože pro kapelu skládá muziku a bez sluchátek je to na hovno

Honza si sluchátka vyzkoušel, jestli mu jsou k pleti.

A k výrazu.

Přípitek a za chviličku ze začne hrát.

Společné foto dvou oslavenců.

A zase ten Jirka se zástupkyní.

Jirka s Janou.

A zde prosím jediné barevné foto z této reportáže. Tohle jsem musel vyfotil barevně. No uznejte.

A pak šel Kalič na hajzl a bál se, že by si počůral drahej doutník, tak mi ho dal podržet. Zkusil jsem si, jak by mi pasoval. Ale už to neumím a vypadám nepřesvědčivě. Nikdo by mi to nevěřil. Umět kouřit chce trénink. Nejlíp umí malé tenké doutníky kouřit Marek Lakomý. Olina mě vyfotila tak, aby se obraz mohl jmenovat Pán s doutníkem a půlkou psa.

A protože svět je malej, našli jsme mezi hosty i pána, který pracoval v Tesle v době, kdy jsem tam pracoval i já a vůbec se na sebe nepamatujeme. Buď jsme se nikdy nepotkali a nebo zapomínáme. Plyšáci už byli na šrot.

Ale únětický pivo je fakt dobrý nápoj.

No a pak už dorazila i Helča, která před pár hodinama přijela zpět z půlročního pobytu ve Francii. Vzájemně si ukazovali s Jirkou něco ve hvězdách.

Je ve hvězdách, co si to tam ukazovali.

Ale asi to bylo hodně zajímavý.

Sto zvířatům to šlape.

Janě zpívá.

Beruškovi hraje.

Dechařům dechá.

Wilcovi basuje.

A bubeníkovi bubnuje.

Magnetický chlapec.

O jedné z nemnoha přestávek si Dana zkoušela, jestli nemá desítky. Nemá.

Věrní fanoušci kapely velkej a malej Švestka.

Závěrečné foto a jedeme domů, opět prší a hodnej Švestka nás odvezl až před barák. Díky Vláďo. Byl to velmi příjemný večer a doufám, že příští rok se zase někde sejdeme.