A zase to Brno
(zkrácenej a prodlouženej víkend)

Za poslední týden se toho odehrálo poměrně hodně, tak nevím, čím bych začal, Snad tedy od konce. V sobotu přijela Helča s děckama, vychlastala čaj, nabrala mě do auta a jeli jsme do Brna. Olina tentokrát nejela, protože musela do školy na den otevřenejch dveří.

A cesta proběhal úplně v pohodě, žádný zácpy na dálnici. Hned jak jsme dorazili do Brna, naše první zastávka byla ve slavné a věhlasné vyvařovně u Oldy a Jiřinky. Děda už děcka dlouho neviděl a tak se s Jiřinkou na návštěvu dost těšili. Snažili se sice nás zabít jídlem, jak už to mají ve zvyku, ale Boris a Bobík se nedali a všecko sežrali. Za odměnu pak Boris vyprávěl vtipy o blondýlkách. A protože si někdy na nějaké slovo nemůže vzpomenout, měl svýho Ovčáčka Bibi. Ta za něho ty vtipy po první větě dovyprávěla. Kolem páté jsme se rozloučili a honem za Danou, kde budeme spát. Jenže děcka nevypadají příliš zmořeně, tak jsme je ještě vzali na skejty na parkoviště, aby se ulítali. Byli jsme bosky a nohy jsme měli úplně černé. Dlouho jsme si je museli odmáčet v kyblech, než jsme směli u Dany stoupnout na koberec. Večer ještě s dětma píšu diktát, protože v pondělí mají zkoušky.

Společné foto u dědy.

Večírek, jednohubky, furt to žrádlo. a pád do postele. Ráno jsem vstal, skoro všichni spali, tak jsem si vzal běhací trenky a utekl ke Svratce. Bylo to parádní a začínal pěkně horkej den. Dana připravila vynikající vepřové se zeleninou, pak kafe u Lindy a kecání na balkoně. Pokoušel jsem se naučit Danu obsluhovat nové hodinky, které jsem jí koupil před pár dny na Černým Mostě. Hodinky jsou krásné a stály 259 Kč. Čeká nás další návštěva. U Aleny. Jdeme pěšky a kluci si vzali skejt, což má za následek, že Danu rozbolela kyčel a mně přejel prknem Boris achilovku. A protože to bolí stejně i když kulhám nebo nekulhám, tak jsem zvolil méně nápadnou verzi - nekulhat.

Holky si kontrolujou kozy.

Komik Bobík obdivuje dřevěnou harfičku do větru.

Dana zabarikádovala Honzu v jeho pokoji rohlíkama.

U Dany je cvrkot, na kterej Dana není zvyklá - adráč.

Bobík chvíli drezíruje modrého jezevčíka.

Ale pak vyrážíme na podvečerní tréning skejtování.

Bobík je zatím opatrný a vystupuje za jízdy.

Borisovi to jde krásně.

Helča se bojí spadnout zvysoka, tak jede vsedě.

Linda se nebojí ničeho.

Pak si to zkouší i sourozenci Roušovi. Na bruslích jim to docela šlo, ale tohle je divné nářadí.

U Aleny a Milana bylo zase spousta dobrýho žrádla, kecáme, Milan má po operaci kyčle a protože je to velkej chlap, vypadají jeho berle jako skokanské tyče. Opět jsme přežraní. večer po dešti běžíme domů, druhá skupina jede autem. Jdeme brzo spát, ráno v pondělí mají všechny tři děti zkoušky. Učily se totiž jen za pomocí Helči, protože byli půl roku ve Francii lyžovat. Když jsem v pondělí ráno vstal, opět všichni spali. Asi stárnu nebo co, protože se probouzívám kolem sedmé a pak mě cos pudí utýct z domu a vrátit se až po deseti kilometrech.

Dělám s Bobíkem diktát. Jeden z posledních před zkouškama.

Bibi se pokouší o poslední test online ze zeměpisu, ale zapotí se u toho nakonec i Helča, Linda i strejda GOOGLE.

Je noc, Bobík padl.

Všichni už vstali, snídaně a odjezd na zkoušky. Heleniny děti jsou boží v tom, že nemají strach a netrpí trémou. Zatímco se děti potí při zkouškách, toulám se Brnem, trochu moknu, ale tentokrát jsem se do Bronxu nedostal. Brno je fotogenické místo.

Z ranního běhání.

Dělat diktát s Borisem není nic jednoduchýho. A odmítá si k tomu sednout.

Bobík je komik.

A Bibi si zkouší, co to obnáší, být velkou dámou.

Všechny děti prospěly a po prázdninách mohou postoupit o třídu vejš. A to byl hlavní účel naší výpravy do Brna. Odpoledne jedeme domů a opět máme štěstí na žádnej provoz. Happy hour nebo co.

Když jsme šli za Alenou, objevili jsme starej nostalgickej autobus.
Rudá hvězda na chladiči, volant jako kráva - JZD Rudý říjen.
A Dana si vzpomněla i na 68 % pionýrskýho slibu. Děsná doba to byla.

Pak jsme narazili na pána, co vezl grafiky člověka, jeho jméno jsem zapomněl na výstavu do města,
které jsem taky zapomněl.

Večer dorazil o Otakárek. Všichni jsme se na něho těšili,
ale nejvíc Boris.
A Bibi.

Evička s Helčou si povídají s Milanem. A protože má novej telefon, tak si fotí.

V Brně se s parkováním neserou.

Když jsem si byl ráno zaběhat, potkával jsem brněnské figurky a bylo mi blaze.

Před Billou je kontyš na textil, ale je tu zvykem jakási předprobírka. Tyhle dvě dámy si nabraly plné tašky hadříků.

A je to tady, děcka jedou na zkoušku, aby se zjistilo, co všechno je máma naučila za půl roku ve Francii.

Teta Dana jim z okna kyne a drží palce.

A zatímco děcka se jdou potit do školy, já se toulám Brnem.

Řevnivost mez Brňáky a Pražáky je možná odjakživa. I vtipy se vymejšlí furt dál.
Ten poslední je o rozdílu nmezi šalinou a tramvají...

Tenhle vtip si ale nemůžu odpustit: Pražák se chce napít vody z kašny na Zelným rynku. Brňák ho varuje čistým hantecem: "Neglgé tu vasrůvku, ščijó do ní morgoši." Pražák nerozumí, tak mu to Brňák přeloží: "Pijte to pomalu, je to studené."

Začalo pršet, tak jsem se schoval do pivního baru a dal si plzeň. Z okna jsem sledoval, jak Brňáci bezcílně bloumají...

... sem a tam. A ani o tom neví.

Je po zkouškách. Všecky děti prospěly. Šprt Bibi asi se samejma jedničkama. Za odměnu jím Helča přečetla další kapitolu z Lovce mamutů. To je teď největší hit pro všecky děti. Boris se skoro stoprocentně vcítil do role Kopčema.

Je po všem, děcka mají po zkoušce, ještě si rychle zahrát nějakou střílečku na tabletu, pak poslední oběd u Dany, nasedat a vyrazit směr Praha. Kvůli téhle vypečené akci se zpozdilo i neseriozní wwwiditelné prase o dva dny, protože v noci už nemám sílu ho dodělat. Čtenářům se omlouvám. Díky všichni v Brně, bylo to skvělý.