Svatej Václav
(by se asi picnul)

Drobné technické upozornění: Příští prase, tzn. číslo 41 vyjde už v sobotu v noci, protože v neděli odlítáme s Roušovnou na 14 dní do Špaňhelska. A prase číslo 42 by mělo vyjít normálně, bude z péra Honzy K., kterej myslí na všechno a ví, že budeme v cizině, tak abych nemusel nic vymejšlet. Snad se mi podaří všechny soubory odeslat správně a včas, abych pak mohl ze Španělska jen zprovoznit lehkým dotekem na displej chytrýho telefonu.

Zase jsem se těšil na pátek, jako každej normálně zaměstnanej člověk. Byl jsem v práci od rána do večera. Jojo, jak si budu vážit zase práce z domova a v terénu. Kromě toho jsem stále nenašel žádnej trik, jak si zaběhat v týdnu, když vstávám po šesté a přicházím taky tak. Chvíli voraz a najednou je tma. Jednou jsem si to zkusil a bosky, ale potmě to je blbý. A tak jsem si zase vymyslel nějakou delší trasu na sobotu. Mapy.cz mně poradily trasu do Českýho Brodu a zpět, dohromady tak odhadem 46 kiláčků. Minulý soukromý ultra se podařil bez puchejřů v pětiprsťákách, tak to zkusím znova. Je to paráda, když teď vím, že ultra je všecko, co je víc než maraton. Těšil jsem se na sobotní ráno jako malej Jarda. Ráno jsem ještě udělal pár drobných kšeftíků a přišel na to, že jeden z těch dalších bude ještě voříšek. Tentokrát jsem se nezapomněl namazat vazelínou, ale zase jsem si zapomněl pití a nějaký jídlo. Teda pití, jídlo jsem stejně žádný doma nenašel. Ale co, je sobota, tak si něco po cestě koupím. Nakonec jsem na to zapomněl a běžel si lesem, příjemným počasím, žádný vedro, prostě paráda.

Je pátek ráno a já se těším na pátek odpoledne.

V sobotu dopoledne vybíhám na delší výlet. Začíná podzim a je to znát.

V Klánovicích někoho sere Jágr.

Pak mám chvíli klid, jen si tak běžím, nefotím, přemejšlím o kravinách a do ucha se mi line kniha o dánským teroristovi, kterej konvertoval k islámu, pak se stal džihádistou a nakonec spolupracuje se západníma rozvědkama. Zajímavé čtení. Vydrží mi na celou mou sobotní pouť.

Mít všecky fotky vostrý je sice fajn, ale někdy se mi zasteskne po úplně nečitelné fotce. Ne, nepodezírejte mě, že se mi ostření vymklo z ruky, tohle jsem musel udělat zaprutile ručně, protože ty dnešní foťáky neumí ani pořádně nezaostřit.

Někde, myslím že v Úvalech, začíná úsek zanedbanosti.

Ale i tak je v té zanedbanosti jistá smutná elegance.

Běží se mi docela dobře. Pětiprsťáky už určitě smrdí, ale já se nijak nepotím. Stále mi ještě nedošlo, že jsem si nevzal nic na pití.

Něco Boží prozřetelnosti se vždycky hodí.

Naproti po opuštěnené silnici mi běží divnej pták.

Ta řada oblouků, to je takové Da Capo Al Fine.

I ten uměleckej kovář místní je zanedbanej, ale zrovna v jeho případě cítím jisté hrabalovské poetično.

Úvaly vypadají divně.

Ale mně se líbí.

Tady v těchto místech jsem ještě nikdy nebyl.

Když jdu kolem jakýhokoliv nevlídnýho plotu, vytane mi na mysli, jaký jsme podělaný národ. Všechno víme nejlíp, máme nejvíc fotbalových expertů. Plné hospody. A na FB je tolik nenávisti vůči uprchlíkům, že se mi z toho navaluje. A nejhorší je, že i mezi mými známými, i těmi, u kterých bych to nečekal, se objevuje nenávistná xenofobie. Až zuřivá. A jejich nenávist je často krásně rozdělená na dvě silné páky, ta jedna část nenávisti míří k uprchlíkům a ta druhá k takovým, co jsou přesvědčeni, že se lidem v nouzi prostě pomáhat musí! A hotovo. Mezi těmi, kdo se vzpírají a dští nenávistné komentáře a blbé kydy, jsou i spousty emigrantů, kteří po roce 68 z ČSSR prchli. A ne všichni kvůli politice, spousta z nich z důvodů ekonomických. Ti jsou ve své nenávisti zvláště podezřelí. A jsou jednotní.

A naši politici jsou většinou ubohou hlásnou troubou populismu. Vědí, co většina Čecháčků ráda uslyší, a jedou jako draci. Odvážných politiků je v téhle zemi poskrovnu, ale mám pocit, že si ty šmejdy zasloužíme. Až z nejvyšších míst se nesou nenávistné žvásty o uprchlících a spousta Čechů chrochtá slastí.

Krajina poblíž Českýho Brodu je docela rovná, to je pro běhání pohodlné.

Tady si ani neškrtnu.

Vesničky v téhle oblasti jsou velmi zanedbané. Jak zamrzlé v minulém století.

Na návsi si hrajou děcka, a nebejt světové značky na botách, bylo by to jako my zamlada.

Starý časy na mě dejchají ze všech stran. Tady bych dostal asi na budku, kdyby zjistili, že jsem zasranej kavárník, sluníčkář, Havlista a volil jsem knížete pána.

Nic.

Ale můžete si ho nasbírat, kolik je libo.

Tanec v poli.

Konečně brutální barvy.

Prsy velkých skladů.

3,14159...

Ztratil se pes.

Dramatická pole vůkol.

Do Brodu už je to jen pár kilometrů. Začínám mít hlad i žízeň.

Je nám spolu hezky. To je aspoň nemocnice za všecky prachy.

A schody si laskavě vemte svoje.

Rukulíbám Svatý otče,

Český Brod.

Šibenice, oblíbený motiv správných roduvěrných Čechů. Okamury, Konvičky, Bartoše....

Český Brod je podivně snivý.

Coop, to patří Babišovi, nebo ne?

Dva hladké českobrodské průstřely.

Tady za branou je hospoda, kde si dám utopence a pivo.

Lidl v nás.

Nedám, v té hospodě už nemají ani suchou skývu. S tím jsem nepočítal a uraženě odcházím.

Jak poetické, staříci poblíž pohřební služby.

Český Brod znám jen zběžně, ještě jednu hospodu znám, je hnusná a smrdí kouřem, ale ani tam není nic k jídlu. Tak na to kašlu a běžím zas zpátky. Mám sice trochu hlad i žízeň, ale do Klánovic asi doběhnu.

Úvalským lesem to je vždycky bezva.

V Klánovicích jsem si dal jednu Plzeň a běžel dál.

Na zemi se provokativně válel obal od Big maca, klidně bych si ho asi dal, hlad se zvětšuje.

Domů to je už jen 4 kilometry.

Poslední zatáčky a v cestě běchovická hospoda, kde mají plzeň jako křen, a jak jsem vyžízněnej a hladovej a už vlastně doma, dávám si ne jednu, ale tři ty plzně. Není to zrovna dobrej nápad. Záklopka do břicha je asi zaklopená a všechno to hořké pivo mi obsazuje mozek. Nohy mi ztěžkly, hlava se pomotala, volá Olina, že už jede ve vláčku domů. Nějak to doběhnu, ale nohy mi slouží už jen tak klikatě. Přiopilej maratónec se plazí domů. Je pravda, že jsem tím pivem zahnal nejen žízeň, ale i hlad. Jsem saturovanej. Kdyby v tý plzni nebylo tolik alkoholu, mohl by to být ideální prostředek po delších bězích. Takže v září jsem si dal dva ultramaratony. Víc už jich nestihnu, protože za chvíli letíme do Španělska. Těším se. Jo a o tom Václavovi nepadlo ani slovo.