Když vedro v městech překročilo přijatelnou míru a na FB se začaly objevovat různé vtipné poznámky na téma, že tohle není léto, ale demoverze krematoria, sebrali jsme se s Olinou a vypadli z té demoverze na chalupu. Byli jsme domluvení s Helčou, staví se pro nás a s klukama odjedeme žlutým autem do hor.
Ještě před odjezdem ale Helča zjistila, že má po Rumunsku hodně okoralé paty, a tak si je upravila mým novým vynálezem, multivibračním nástrojem Parkside z Lidla. Bobí si zatím otvíral ořechy frézou.
Čeká nás toho v Ostružné hodně. A cesta je daleká, bereme pár litrů nafty v Hradci Králové a Boris okamžitě startuje z auta a jde umejvat okna auta. Trénuje na doby, až si bude vydělávát peníze na křižovatkách jako Mitch Ouken, jak je to běžné v Egyptě nebo v Indii. V Egyptě jsou na to vytrénovaní docela dobře, když je odženeš, flusnou ti na okno a sprostě na tebe hulákají. V Jižní Americe používají drsnější metody, vylijou ti na okno kýbl bláta.
Jedeme dál, až do Motorestu Zelená Lípa. Na oběd a dokoupit zbytek nafty, protože prý, říká Helča, je zde na pumpě nejlevnější nafta v republice. Já mám Zelenou Lípu spojenou s jiným adráčovým zážitkem. Když jsem jezdíval za Olinou a dětma do Ostružné z Prahy na kole, byl motorest jakýmsi optimálním středem cesty. Bylo to celkem 210 km. Tak jsem se tu stavoval u stánku na limču. Byla hnusná a ležela mi pár desítek kilometrů v břichu. Nebo jsem si dal párek a to taky nebylo ono. Nakonec jsem se tu stavoval jen na malý kafe a zbytek jsem si odpustil. Většinou mi stačila na dojezd jedna ze tří tyček Deli a cyklistická flaška rajčatové šťávy se solí.
Na chalupě už na nás kromě ostatních čeká Jirka. Tak se zase jakože skoro všichni scházíme. Je to s náma těžký setkat se doopravdy všichni, tak používáme zakázané prostředky, toho jednoho, který zrovna chybí, nahradíme 2D verzí. Letos to je americkej Honza. Před dvěma lety to byl zase 2D Jirka v Americe.
Dana s Helčou si zkouší děsné modely. Teda pardon, děsně sexy modely. A Jirka jim v pozadí hulí.
Doma jsem našel tři staré prošlé bublifuky. Jeden byl jako zelená žába s píšťalkou, druhej s hlavolamem a třetí velkej. Myslel jsem si, že mě s takovým dárkem pošlou ti moderní kluci do prdele, ale byli jsme překvapení, jak je to bavilo. Bublinovali tak dlouho, až jim došlo mag,i a tak jsme vymejšleli náhradní kapalinu. Je to dost věda. Některé roztoky neuměly bublinu, jiné ji neudržely dostatečně dlouho při životě. Zkoušeli jsme kdeco, ale pak pomohl, teda zatím jen teoreticky, internet v chytrém mobilu. Skuteční Mistři složení tají a to, co prozradí, je slabota. Chybí nám glycerin. Dana nám zase zakázala používat tekuté mýdlo s jelenem. Boris pak nastrouhal opravdické mýdlo s jelenem, ale ani pak nic moc. Až na to, že všechno, na co šáhli,, pak klouzalo po mýdle a teta Dana je musela rovnat do latě. V pondělí zkusíme koupit v lékárně glycerol a namíchat vlastní směsku.
Původní, sice už dost prošlá, kapalina bublifukovala bezchybně.
Před několika dny u nás byla známá pro švestky a koukla se mi na nohy a suveréně prohlásila: "Ty máš taky asi úplně plochý nohy." Překvapilo mě to její tvrzení, protože tohle mě nikdy nenapadlo. Tak jsem pro ni vytvořil poctivý otisk své ploché nohy.
A Bobík dostal od babičky tašku s prdelí sloní. A protože Boris a Bobík si žárlivě hlídají svá privilegia a snaží se dosáhnout jakési divné rovnováhy, nemůže to projít bez malého konfliktu, který babička zažehnala tím, že Borisovi taky slíbila to samé.(Nepodstatná poznámka. Ten zub - dvojka vpravo nahoře už Bobík nemá, poprosil mě, abych mu ho vyrval a já, když mě někdo hezky poprosí, vyhovím.)
Boris musí procvičovat vyjmenovaná slova po L, a protože, jak jsem již psal, hlídají svá aktiva velmi žárlivě, musel si opakovat matiku i Bobík, aby to nebylo Borisovi líto. Bobíkovi ale matika jde docela dobře. Hlavně proto, že umí špičkově používat odbornou literaturu. Vysvětlím. Vrací se o několik stránek zpět, kde se už podobný příklad počítal, a opíše výsledky. Paměť má dobrou, tak si pamatuje, kde to bylo. Není to sice ani o trošku rychlejší, než když to vypočítá, ale Bobík miluje podvádění ve všech myslitelných formách.
Linda s Helčou hrajou hru na blondýny.
Pak přijel Pepa koumák na čtyřkolce a navrhl klukům, že je sveze. A to bylo něco. Oba dostali helmu a vyrazili. Dokonce jim dovolil i pseudořídit. Kluci byli v sedmým nebi.
Pepa ví, jak na takový kluky.
Black & White girls. Linda totiž zrovna čte Memoirs of Geisha a rozhodla se být taky gejšou.
Jdeme na náš první delší výlet. Olina si uvázala bavlněný šátek. Táňka nás učila, jak ho vázat, ale nemůžeme si vzpomenout.
Jdeme cestou, kterou nám prozradil loni Martin. Pak pokračujeme dále do Kronfelzova, Malého Vrbna...
Po cestě najdeme pupavu, kterou jsme zamlada jídávali. Helča to napráskala svejm klukům, tak to chtějí vyzkoušet. Pupava děsně píchá, je to dřina. A pak? Nic moc, jen taková kedlubna. A kedlubny kluci nemají moc rádi.
Cesta je báječná a ani vedro není nijak děsivé. Je tu trochu jako v ráji. Rozžhavená Praha je tak krásně daleko.
První svačinka.
Krásné výhledy. Nejvíc jásá Olina.
Jsme v Kronfelzově. Dlouho předlouho jsem tu nebyl a jsem mile překvapený, jak je to upravená dědinka.
Cesta vypadá docela divoce, Boris to jde celé bosky. Je jako Kopčem, což se ani nedivíme, protože si zrovna čtou na dobrou noc z knihy Lovci mamutů a velice ji prožívají.
Je trochu vedro, Kristus zmizel. Schyluje se k průseru. Boris za chvíli bouchne Helču do lokte, Helča mu to oplatí a nastane průser. Boris se rozzuří a urazí. Dělává to, takže to nikoho moc nepřekvapí.
Bobík exot si chladí hlavu v horském potoce.
Ale Boris se urazil na krev a opět předvádí osamělost prvočísel. Přísně dodržuje vzdálenost mezi sebou a zbytkem té blbé skupiny, se kterou šel na výlet. Jednou jsem kvůli focení zůstal pozadu a Boris mě málem došel, tak se celej vylekal a opravil vzdálenost.
Tanečník na kládách.
Přicházíme do Velkého Vrbna. I to je upravené. Pár chalup, otočka pro autobus, parkoviště, pionýrskej tábor, sjezdovka. Na Paprsek to máme už jen pár kilometrů. Vidina piva a jídla nás popohání. Olina toho začíná mít plný kecky, přestože má jen sandály Keen.
Ten poslední úsek už jde se zarputilým předsevzetím, že kvůli pivu musí dojít.
Pak jsme musel najít Bobíka, uvízl na skládce a prohlížel železnej šrot. A ještě později jsme museli poprosit Bobíka, aby jako vyjednávač šel přemluvit Borise, aby si dal něco k jídlu. Kdyby ho přemlouvala Helča, nešel by. Všechno dopadlo dobře. Kluci si dali polívku frankfurtskou a pak česnekový bramboráky.
Bylo slušné vedro, až mi z toho uschnul šátek na krk.
A pak, tak jak tu bývá zvykem, přišla pořádná přeháňka. Čerstvej a chladnej vzduch byl jak mana.
Dali jsme si v důsledku deště další pivo a Olina krmila Bobíka pivní pěnou. Kdyby to bylo v Austrálii, už by šla do lochu a Bobík do sirotčince. Jiný kraj, jiný mrav.
Volá mě Olina: "Dušo, Dušo, to vyfoť a dej na FB, ať mají v Praze radost."
Bobík je mlsná tlama, tak si vyžmundral jahodovou zmrzku, Boris takové, jak on říká, "sračky", nežere. A místo zmrzky si vyžebral modrou tužku, což se mi líbilo.
Přestalo pršet, a když jsme vylezli ven z Paprsku, sami od sebe se nám nabídli páni, že nás svezou autem do Petříkova. Byli jsme pro. Trošku to s náma drncalo, ale bylo fajn, že nás zavezli na začátek Petříkova. Všechno svěže voní, utíkáme dom.
Po cestě ještě narážíme na buddhistické modlitební praporky. Inu, svět se stává globálním.
A ještě růžová srnka.
Kolem ovčího stáda domů. Tuhle cestu jsem si už jednou dal. Ráno, když jsem si byl zaběhat.
Pak se vsadila babička s Borisem a Bobíkem o desetikorunu, že Boris nedojde na silnici s čistejma nohama a že Bobík nedorazí se suchejma botama. Kluci jsou trochu na prachy, a tak se snažili a zvítězili. Vyhráli každý bůra.
Sudeťáckej hřbitov je krásně udržovanej. Prý je to za prachy nějakýho sudeťáckýho spolku, tak prej proč ne.
V Ostružné je svěže.
Druhý den jdeme na výlet na Šerák a pak přes Keprník a Vozku a Volskou louku. Další náročnej výlet.
Na Šeráku si dáváme gulášovou polívku v chlebu.
Moje holky s mužíkama v pozadí.
Postavíme taky nějaké.
Mám rád ty konstrukce, kdy stačí křivý pohled slunce a mužík s rachotem zahyne. I tento je stejně stavěný.
A prasečí hlava z křemene.
Boris jde zase bosky a Helča a já v pětiprsťákách.
Výlet byl docela náročný, ale Bobík si na konci cesty našel nosála a ozdobil si jím nos.
Severní Korea zavádí takzvaný pchjongjangský čas. Tedy vlastně znovu zavádí: až do roku 1910 bylo totiž v Severní Koreji o 8,5 hodiny více než na nultém poledníku.
Děti jsou v hlavním fejetonu.
Surreálný inspektor
Boris míří prakem na louku, kde se pasou malí bejčci:
"Dědo, chceš bejkový maso?"
DOX (do 17. 8. 2015) ART BRUT LIVE – sbírka abcd | Bruno Decharme |
Centrum současného umění DOX (do 31.8.2015) Všude dobře: Karel Cudlín, Matěj Stránský, Milan Jaroš |
Art-residence Zahradník - Uvnitř doby (do 5.9.2015) Na výstavě jsou představení uznávání mistři z České republiky, Slovenska, Polska, Německa, Estonska, Ruska a Ukrajin, kteří svá díla zhotovili za pomoci historických fotografických technik. |
Dějiny Ruska 20. století - Andrej Zubov |
„Miláčku, zapomeňme na všechno, co se mezi námi nestalo.“ Ionnesco |
|
Americký saxofonista Donny McCaslin vydal album nazvané Fast Future, ve kterém se snově ponořil do elektronické hudby inspirované i taneční sténou. "Opravdu miluji sonické textury a ambientní vibrace, které můžete slyšet ve spoustě elektronické taneční hudby", uvedl k vydání alba. Zařadil také cover-verzi No Eyes Willa Wiesenfelda, zámějšího pod uměleckým jménem Baths. Elektronika je však hladce propojena s akustickými elementy. Na desce se dále objeví pianista Jason Lindner, baskytarista Tim Lefebvre, bubeník Mark Guiliana, ve vokální sekci David Binney, Nina Geiger a Jana Dagdagan a kytarista Nate Wood. |
Vážení přátelé,
obracím se na vás s prosbou o podporu při vydávání CD coververzí písní mého táty, Jiřího Bulise. Více se dozvíte na Hithitu, https://www.hithit.com/cs/project/1440/cd-jiri-bulis-hommage, prosím, šiřte to dál, protože, to co už je natočené, je výjimečné.
Předem velký dík,
Lucie Dlabola Bulisová
FACULTAS MORAVIENSIS STRAECORUM
Kristkovo letní odpoledne v 10 bodech
aneb Zpráva ze zahraniční služební cesty
========================================
Místo jednáni: Sekule, Slovenská republika
Cíl : Spatření odhalení provedení
Účastníci : MUStr Libor, MUStr Pepa, MUStr Pavel
Dne 15. 6. provedla strécovská delegace cestu do Sekule po vlastních osách
(celkem 6 os, 2 osy od velocipédu na každého stréca).
Průběh akce
-----------
1) Strécové dojeli z různých směrů do Sekule, kde byla provedena dekontaminace a zavlažení místním pivem CORGOŇ, celkem pitelný napoj.
2) Následoval přesun na soutok Moravy a Dyje. Zjištěno, že slunce pálí jak ďas,jako by je pouštěl sám Roentgen (Wilhem Conrad, aby bylo jasno). Před jeho paprsky nelze nic zakrýti.
3) Na místě samém spatřena spousta lidí, převážně však domorodci. Na stromě pak cedule připomínající původní, nyní již zcizené sousoší Hledajících (nepodařilo se zjistit, zda se jednalo o hledající spoluobčany, či něco jiného).
4) Původní zpráva o odhalování sochy ukazuje se jako možná, na mýtině se skutečně nalézal jakýsi zahalený předmět zvíci trumpety v měřítku 10:1. Po čase se dostavila
paní starostka, která akci slavnostně zahájila.
5) Nejprve zazněly libé tóny surrealistické overtury na téma brum brum (Stréc Vivaldi).
Poté se objevilo družstvo duchů a víl. Tancovala se mazurka, pak ale tanečník dámu neobezřetně pustil a do konce vystoupení ji pak musel honit po place.
6) Když se dostavil starý lišák s heligonem (později se ukázalo, že to byl sám Autor) vytáhli duchové do boje a učinili tomu řádění přítrž.
7) Přítomná sudička dala soše do vínku vše dobré. Načež plátno strženo a zjevila se socha. Nebyla to trubka, nýbrž nová plastika ztvárňující kontinuitu Hledání jako fenoménu.
8) Poděkováno performátorům a provedena dokumentace. I když jsme se chovali slušně, bylo rozhodnuto o okamžité repatriaci strécovské delegace, což provedl Hasičský sbor Slovenské republiky. Byly zřízeny dva přístavy a lodní linka převezla naši delegaci na Moravu s důrazným doporučením, ať se už dneska nevracíme.
9) Tím jsme se řídili a vyrazili po hatích k hraničnímu kameni a dále až k zámečku Pohansko, kde se nacházela mobilní osvěžovna, jejichž služeb bylo využito.
10) Dále se již strécovké osy kulily každá jiným směrem, nicméně nezadržitelně až do Břeclavi či Lanžhota, kde vyměněny za vlakové a atomobilní nápravy.
Zapsal : MUStr Pavel Juránek
Příloha : obrazová dokumentace prostřednictvím http://leteckaposta.cz/561720296
Program Domu umění v Brně na srpen.
Vážení přátelé dovoluji se připojit k pozvání na festival renesanční a barokní hudby v Dlouhém sálu zámku v Bučovicích. Jeho původní pozvánka je uvedena v příloze. V pondělí 24.8. v 19:30 uslyšíte na koncertu lektorů interpretace staré hudby světové hudebníky jako Barbara Maria Willi - cembalo, Jan Čižmář - loutna, Daniele Monti - housle, Petr Wagner - viola da gamba,, Maria Christina Cleary - harfa, Marta Kratochvílová - příčná flétna, Bolette Roedzobcová flétna. Ve čtvrtek 27.8. v 16:00 hod. můžete vyslechnout koncert studentů interpretace staré hudby jak byli, během několikadenní výuky, připraveni vynikajícími lektory. Neméně zajímavý bude koncert při Hradozámecké noci v sobotu 29.8. v 19:00 hod Festival bude důstojným oživením jedné z nejvýznamnějších renesančních staveb pořízených českou šlechtou severně od Dunaje. Svojí účastí nejen posílíte význam festivalu a věřím, že i získáte nezapomenutelné hudební zážitky. K hlavním organizátorům se pozváním připojuje Miloslav Klement
DOZVĚDĚLI JSME SE, ŽE
skorospolužačka praděda Miloše Vera Brodman z Montrealu (Quebeck) čte pravidelně WWWiditelné prase! Vsadila bych se, že je jednou z nejvzdálenějších čtenářek.
Milá paní Vero, zdravíme Vás!
UŽ OD JARA SCHOVÁVÁM
foto z Jirkova I-Phonu, až nastane okurková sezóna.
Brýle objevil Jirka při cestách na velocipedu do práce, jsou na silnici pod Lesnou.
Komu asi patřily?
KDYŽ PANOVALO VEDRO
a sucho, žít se dalo nejlíp brzy ráno a pozdě večer. Stejně tak fungovali i Vencové.
Jednoho rána okolo sedmé jsme je pozorovali na terase.
Zrzavej provokoval černýho a vylezl si na "šibenici" až nahoru.
Tam se předváděl a koukal dolů:
Sem stejně nevylezeš!
Tady kraluju já!
Ještě se tady klidně umyju a ty si to zkus.
Stejně nemáš šanci!
Černej má totiž asi dost obroušený spodní drápky a tak mu to sjíždělo dolů...
Ať se moc nevytahuje!
Ach jo.
A teď vám něco předvedu!
Díváte se všichni?
Takovej jsem já!
VE STŘEDU VEČER NA TERASE
zkoušelo vokální kvarteto Vzdušné zámky.
Pavel Vorel se sestrou Alenou, Eva a Lucie Jurůjovy. Zpívají krásně!
Toník se účastnil jako celkem ukázněný posluchač.
Zuzanka ještě ukázněnější!
Trošku se z té zkoušky posléze vyvinul neočekávaný dýchánek.
Tchýně a zeť!
PAN MICHNA
přijel do Bučovic poradit a rozlousknout problém umístění starých dveří. Bude je opravovat ve své umělecké kovárně, už tam čekají rok.
Při sbírání popadaných jablíček na zahradě jsem objevila broučí vysušenou mumii, krásně zachovalou
a dlouhou přes 3 cm. To je Berouk, prohlásil Vincent.
Nevíme ale, co to je za berouka a tak budeme pátrat.
Když někdo dělá mrtvýho brouka, asi se musí tvářit podobně.
Dada a spol.