Změna
(v poslední zatáčce)

Měl jsem to prase skoro dopsané, chtělo to jen pár piruet, přiblblých vtípků a mohlo do světa. To hlavní, fotky, byly hotové, stačilo je jen okecat. Večer jsem ale musel na demonstraci, která se zdánlivě týkala toho ubožáčka Mlátičky. Jo, ale fakt jen zdánlivě, protože to hlavní bylo, že má jít do hajzlu Bureš_Babiš. A hlavně kvůli tomu jsem se večer vydal na Václavák. Jakože obhlídnu, něco vyfotím, podepíšu arch, aby šel ten kontrolor od válu, ale pak mi došlo, že co by to bylo za WWWiditelné prase, kdyby se o téhle zásadní akci nezmínilo. Bez milosti jsem po návratu domů to skoro dopsané prase poslal do chlíva, že ho vyvenčím příště (možná). Znáte prase, stát se může cokoliv. Samozřejmě, že jsem se oblíkl nevhodně, nejen barevně, ale i teplotně. Čili mi byla zima. No a kdyby tam vládli Ondráčkovci v bílých helmách, mohli si mě zapamatovat kvůli těm šaškovskejm modrožlutejm gatím. Ale doba je už jiná. A o to je hezčí, že se Václavák skoro z půlky zaplnil lidma, kterejm vůbec nic nechybí, žilou v blahobytu, slušně oblečení, usměvaví a nezatrpklí, ale na ten Václavák se vydali, aby dali najevo svůj odpor proti BABIŠOVI. ANO!!! PROTI BABIŠOVI!!! dovolil jsem si stejnou zhovadilost, jako hoaxoví pitomci, tedy jsem zapnul caps lock a použil řadu vykřičníků. Pravda je, že u třetího mé typografické srdce zastaví a víc jich nedokážu. Stejně jako s tečkama... A taky bych měl přiznat, že mi davy nedělají dobře. V podstatě netrpím žádnými výraznými fóbiemi. nebojím se ani pavouků, ani hadů, nevadí mi tma, trochu mi vadí jeskyně. ale jen takové, kde bych se musel plazit. No a z plazivé jeskyně se odvíjí i můj jakýsi odpor vůči davům. Vůči davům a skandování. Přesto jsem to přestál a neomdlel, když jsem se nechal protlačit od Václava až na Můstek, kde jsem se potkal s Evičkou Srpovou, dali jsme si pusu, pokecali smutně o tom, že se nikdo nesnaží protlačit v parlamentu zákon o online volbách, protože mám docela velký mínus za to, že jsem v podzimních volbách nevolil, protože jsme v té době byl daleko od ambasády a neměl jsem možnost si zavolit. To samé se týkalo i Helči a Honzy. Helča byla ve Skotsku, Honza v Bolderu. Jedinej, kdo za naši demokraticky smýšlející rodinu volil byl Jirka. Bohužel však všichni ti šmejdi, co zrovna vládnou sněmovně vědí, že elektronické volby by s kotlíkem mohly slušně zakvedlat. a teď už dovolte pár fotek z Václaváku na upomínku toho, že to spoustě lidí není u prdele a rádi by změnu:

I Václav na koni lhostejně shlížel na ten mumraj, na to, jak nám zase přestává být putna, co se tu děje.

A přišli i zranění i ukašlaní.

Navzdory jednomu z nejnesympatyčtějších politiků Václavu Klausovi mladšímu tu vlály hrdě i vlajky EU.

Nebyl to protest proti nějakým uprděnýmu Ondráčkovi, ale hlavně proti Babišovi a taky Zemanovi. Ondráček byl jen taková červivá hnusná třešnička.

Možná přišel i kouzelník. Přihřát si polívčičku.

Z prosklených obchodů čučeli zvědavci.

Děti mají vědět, vo co de, jinak jim to bude putna, kdo s nimi zrovna orá.

I na cinkání klíčema došlo.

Oddělení kabelek u Bati.

Slovácká kavárna přijela podpořit Pražskou.

Souboj fotografů.

I pan Kalousek tu byl, jestli teda víte, kdo to je. To je ten, kterej za všechno může. I za George Sorose na Slovensku.

TV Barandov počet účastníků určitě odhadne na několik stovek.

Podpisů bude hodně.

I párky a klobásyse tu prodávaly. Nebyly od Babiše?

Fakt nechci.

Z oken mávali rezidenti srolovanými papíry, jako symbolem obušku z pytle Ondráčkova.

Profesionální protestant.

To by se mi líbilo!

podpis



Prej nudlová polívka.

foto: Milan


"Linda:"Ty vole, venku je větší zima než v té hospodě.


Hezký den,
srdečně zvu na nový projekt*Divadla ALDENTE* https://email.seznam.cz/www.divadloaldente.cz s názvem *Who am I? http://www.divadloaldente.cz/inscenace/who-am-i/*, jehož čtyři reprízy odehrajeme během února, března a dubna v Artbaru Druhý Pád (zastávka Pionýrská na Kotlářské ulici). Měla jsem tu čest projekt jak režírovat, tak v něm i hrát, a přísahám, že přítomnost herců obdařených jedním chromozomem navíc opravdu stojí za to!
S pozdravem
Jitka Vrbková a Divadlo ALDENTE
PS: přítomnost malých dětí či kojících matek při představení nám nevadí:-)
Video pozvánka https://www.youtube.com
Hrajeme:
Neděle 11.3. v 16 https://www.druhypad.cz/program
neděle 8.4. v 16

 

TYČE NEVYHNUTELNÉ JE NÁZEV

CDčka, které mělo křest v klubu Metro hned den po naší Hodince. Ten večer spískal Pavel Zlámal s jednou ze svých mnoha kapel a sešli jsme se tam i s naším Pavlem, ten celou akci fotil.


Páni hráli výborně, byl to částečně i úlet, celý nás to bavilo od začátku do konce. Pavel Zlámal používá zvláštní humor a ten montuje jakoby mimoděk i do hudby. Vzpomněla jsem si na Jiřího Šlitra. Ten taky nemusel skoro nic dělat a když něco pronesl, případně udělal nějaké gesto, hlediště se válelo smíchy, až mu to pan Suchý málem záviděl - aspoň tak o tom mluvil před pár lety v Brně v jednom z pořadů 5x10 Semaforů.


Ve druhé půlce jsme se dozvěděli, že CD vlastně ještě neexistuje a proto se bude křtít aspoň plakátek. V pozvánce Pavel inzeroval, že se možná objeví jistá "brněnská Mici", z té se vyklubala Diana Velčická, naše absolventka, která s námi den před tím křtila bulisovské cédéčko.


Zapadla do té atmosféry parádně a dokonce si s kapelou zaimprovizovala.


Piáno obsluhoval Martin Konvička, kontrabas Juraj Valenčík, na bicí měli záskok - vynikajícího Kristiána Kuruce.


Jako improvizátoři byli zdatní a vtipní všichni muzikanti včetně zpívajícího Rybíze (Petr Toman).


Moc pěkný večer to byl, klaním se!


Jediným stínem - a to je tak v Metru vždycky - bylo to, že po celé akci, kdy by si lidi docela rádi sdělili dojmy a popovídali si u piva, spustili hlasitou reprodukovanou muziku. Škoda, ale tak prý to tam chodí vždycky.

KOUPELNA VYPADÁ

čím dál, tím víc jako opravdová koupelna. Do tohoto koutu už Jerka posadil saunu.


Skoro doobložil stěny a ještě před příjezdem Vlasty a Martina se pustil do instalace umyvadla.


Bratislava měla přijet v sobotu po poledni a Jerka se snažil, aby umyvadlo opravdu fungovalo, až tu budou.
Podařilo se mu to, ale měl s tím spoustu komplikací a kromě velké trpělivosti použil i mnohá slova, která mu řešení zřejmě výrazně usnadňovala.


Stihl to! Dokonce stihl i společný oběd v hospodě, kde jsme měli se slovenskou sekcí sraz. Martin si přivezl kamaráda Igora, Rusa, který studuje v Praze. Společně se odpoledne účastnili u Jurůjů hry Sendvič, která se hraje přes internet a spočívá v luštění komplikovaných úkolů. Hrají to každý rok jako 5tičlenné družstvo, loni Martin hrál ze Švýcarska a letos si pochvaloval, že být v kontaktu naživo je rozhodně lepší. Večer jsme se sešli společně u nás.


Z Igora se vyklubal šikovný klavírista a improvizátor - na to, že je víceméně samouk, hrál moc dobře! Studuje v Praze střední ekonomickou školu a má sen studovat skladbu na HAMU. Na to, jak je mladej, si vede zdatně ve víc oborech, prý je výbornej ajťák, proto se vlastně s Martinem seznámili. No, čuměli jsme!


Vlasta má zasloužené prázdniny, proto tentokrát nespěchali domů a mohli pobýt i další den. Vymysleli jsme, že by Pavel mohl přijet a uvařit jeho pověstné palačinky. Naučili jsme se to ve Francii a jedinej Pavel to umění dotáhl k dokonalosti. Nakoupili jsme suroviny, namíchala jsem těsto z pohankové mouky, s Vlastou jsme připravily dušené žampiony, nastrouhaný sýr a pokrájenou šunku - to všechno tam totiž patří podle receptu našich bretaňských kamarádů Jacquese a Grégoira.
Mistr přijel a vařil před očima strávníků. Je to velmi společenské jídlo, protože jedna galette trvá docela dlouho, než se připraví, jak má. Ostatní čekají a navzájem si uvolňují místa u stolu, protože se to musí konzumovat za čerstva.


Tento úkon - rozetřít stejnoměrně těsto po rozpáleném vařiči zvaném Krampouz - je nejtěžší. Až placka ztuhne, dá se na ni sýr, žampiony a šunka, celý se to popřekládá do čtverce a vedle se upeče vajíčko, to patří nahoru. Jídlo vydatné a efektní.


Takto připravovaná večeře se pěkně protahuje, a tak se mezitím ochutnávají různé nápoje.


Tentokrát to byl bretaňský cidre, Lucka ho měla ještě schovaný od loňského zájezdu na Evinu počest.

Nakonec se dostavil i Jerka z koncertu, který zvučil v Lomnici koncert Black Ugandy, palačinku samozřejmě obdržel taky.
Jako obvykle to bylo krásný se potkat, i když jsme se nepotkali úplně všichni. Na to, že je chřipková epidemie, se nás vlastně sešel docela slušný počet. Tak zase někdy a moc rádi!

Dada a spol.