Nedělní odpoledne
(poslední fejeton ze Skotska)

V posledním vydání jsem skončil fotkou dudáka, kterého jsem stihl vyfotit dřív, než se začal stydět. Teď už trucuje. Když jsme se vypotáceli z GOMY, vzala nás Helča na prohlídku jedné umělecké školy a pak... vezmu to postupně.

Trucovitý dudek.

Hlavní bulvár v Glasgow je v neděli odpoledne měsíc před Vánoci plnej až k prasknutí. Docela překvápko.

Neodolali jsme a navštívili prodejnu, kterou navštěvujeme skoro v každé cizí zemi, ale i u nás v Praze už je taky. Prodejna s mejdlama a vonítkama Lush.

Olina se tam trochu zamilovala do vůně jménem Gorilla. Trošku se vzorkem navoněla a od té doby jsme jí říkali až do vyvanutí naše gorilka.

V Glasgow mají velmi pěknou novou koncertní halu.

Podivná rodinka mluvící mezi sebou azbukistánštinou. Cítím horor a někde za bukem bratry Coeny.

A jsme v umělecké škole. Je překvapivě veliká a celej spodek jsou galerie a výstavy. Tuhle věž k rozjímání navrhl a nechal postavit slavnej Glasgowan Charles Rennie MacIntosh. Kdo jinej, že jo.

Moc se mi ta umělecká škola líbila. Byla tam i výstava fotek, ale ta se mi zas až tak moc nelíbila, snad jedna fotka.

Další zastávkou má být nějaká nákupní pasáž a pak večeře.

Glasgow je vzácně vyvážený město udržovanejch i neudržovanejch čtvrtí. Jak už to tak u moderních měst chodí. Jsou však i města, která jsou zanedbaná celá. Teď mě zrovna nic nenapadá.

Glasgow je město protkané kavárničkama, hospůdkama a klubama.

Hřbitov silničních značení.

Naplánovaná cesta.

Další kanál do naší sbírky celosvětových kanálů. Teď mě napadlo, že v té sbírce ještě nemáme kanál TV-Barrandov, klenot mezi kanály.

Trošku mě zajímalo, co je tahle zajímavá kovová stavba. První nápad Helči i Oliny byl, že to je starej vstup do metra, ale nakonec jsme zjistili, že to je již nepoužívanej veřejnej hajzlík.

Je krásnej, je stylovej, ale evidentně neudržovanej.

Metoda krndoidně ignorovat, až se to rozpadne. Tenhle hajzlík je ale masivní, a než se rozpadne, padne ještě hodně primátorů Glasgowa.

Možná ten hajzlík vydrží ještě dýl, než jeho fotky v archivu.

Hlavní náměstí je kvůli jakési akci oplocené, ale policajti i ochranka jsou vlídní, i když nekompromisní.

Jak je to s červenou a zelenou na křižovatkách, to mi doteď není jasné. Helča mi tvrdila, že se na chvíli udělá červená pro všechna auta a to je povel pro chodce, aby šli všemi směry na druhou stranu, klidně i napříč. A pak mají červenou a musí se to načechrat pro průjezd aut. Ale ne na všech křižovatkách to tak bylo. Tak nevím.

Skotové jsou velmi vtipní. Jejich smysl pro humor je drsnej a inteligentní. Brexit se jich hodně nemile dotkl a jsou dost nasraní. Přesto si jsou schopni i z tohoto podrazu od anglánů dělat bohapustou prdel. Ale přesto ve společnosti trošku rezonuje touha pro referendu o vystoupení z paktu s Angličanama. Kdoví, jak brexit a to všecko kolem dopadne.

Sluníčko už pomalu mizí za horizontem, je čas vydat se na večeři.

Můžete si nechat upravit vousy i parohy.

Pasáž, do které nás Helča vzala, je plná barevných světel. Není to sice místo, které by nás zrovna bavilo, ale bylo tam tepleji než venku.

Jedna sympatická paní tu nabízela výrobky udělané z knížek a tlustejch sešitů.

Na chvíli jsme se zabývali myšlenkou, jestli si tu nedáme kafe, ale kafírna nás neuchvátila.

I když výzdoba v ve stylu gothica byla zajímavá.

Na rohu je obrovskej krám s postelama a letištěma všeho druhu. Od drahejch k ještě dražším, ale mají zavřeno, tak si neodpočineme.

A už jsme zde. Helenina oblíbena hospůdka Modrá židle.

Hospůdka malá, milá a barevná.

Naproti přes ulici je další bar, ale kdoví, co tam nabízí.

Paní šéfová je rázná ženská, ale hodná, protože jsem chtěl pivo, které však v hospůdce vůbec nevedou, a ona otevřela ledničku a dala mi svoje vlastní soukromé pivo, které si chtěla po šichtě vypít, než půjde ztemnělým Glasgowem dom.

Dozvěděli jsme se od ní, jak jsou noční ulice Glasgow nebezpečné.

Modrá židle je harmonicky vyzdobená. Mimochodem, tam modrá židle je tam opravdu jen jedna.

Mé dámy čekají na polívku.


Jídlo bylo vegetariánské a dobré.


Modrá židle nás moc potěšila. A pak jsem šli pěšky až domů.
Čeká nás poslední přespání. V pondělí letíme zase zpátky do Prahy.

Paní vedoucí si dává bacha na hairstyle. Když modrá židle, tak modrý vlasy.


Modrá paní nám dala účtenku, ze které by naší babě babišovce z financí jeblo.
I my děkujeme, modrá paní. Do Skotska se budeme muset určitě někdy vrátit.


podpis



Máme vzácnou příležitost dokázat, že jsme nepoučitelně blbí.

foto: Milan


chtěl jsem vás zase pobavit nějakým laškovným výrokem třeba z huby Babiše, ale to nejde, to jsou takový ubohý kraviny, že si to tahle rubrika prostě nezaslouží.


Vernisáž výstavy Ateliéru pro kočku
Vernisáž letošní výstavy prací kurzistů Ateliéru pro kočku se bude konat
v pátek 13. 4. 2018 v 18:00 hodin na FAST VUT Brno, Veveří 95, budova D3.
Jste srdečně zváni!

Když se setkají kritici, mluví o barvách a kompozici.
Když se setkají malíři, baví se o tom, kde se dá koupit nejlevnější terpentýn.
Pablo Picasso
•
Přijďte nás podpořit v našem snažení a s příjemnými lidmi si popovídat o konceptualizaci, harmonii či rytmu. Případně vám řekneme, kde kupujeme papír šeďák a za kolik. Společně se zaposloucháme do zpěvu mladých nadaných děvčat ze skupiny Vocal Sisters ze SZUŠ Lídl Music Brno. Pojíme i popijeme. Bude i soutěž o ceny, které fakt chcete.
Ale hlavně a především se podíváte, jak jsme v našich dovednostech pokročili v průběhu školního roku 2017/18.
A co je ještě důležité, proběhne letos již 3. dražba některých z našich děl. Výtěžek věnujeme na podporu činnosti neziskové organizace Liga vozíčkářů. Díla, která budou vybrána do dražby, budeme zveřejňovat na facebooku Ateliéru pro kočku. Uplynulé ročníky byly velmi úspěšné a tak bude hezké, pokud je ještě překonáme. Nenechte si to ujít.

Hezký den,
srdečně zvu na nový projekt*Divadla ALDENTE* https://email.seznam.cz/www.divadloaldente.cz s názvem *Who am I? http://www.divadloaldente.cz/inscenace/who-am-i/*, jehož čtyři reprízy odehrajeme během února, března a dubna v Artbaru Druhý Pád (zastávka Pionýrská na Kotlářské ulici). Měla jsem tu čest projekt jak režírovat, tak v něm i hrát, a přísahám, že přítomnost herců obdařených jedním chromozomem navíc opravdu stojí za to!
S pozdravem
Jitka Vrbková a Divadlo ALDENTE
PS: přítomnost malých dětí či kojících matek při představení nám nevadí:-)
Video pozvánka https://www.youtube.com
Hrajeme:
neděle 8.4. v 16:00 https://www.druhypad.cz/program

NÁVRATY Z HOR ZAVRŠIL V NEDĚLI

Pavel. Jeli s kolegy z Francie celou sobotu busem a do Brna přijeli v neděli brzy ráno. Vstávala jsem někdy okolo osmé a Jirka už hlásil příhodu. Po 6:00 hodině mu volalo cizí číslo, vyklubal se z toho Pavel a mobil jeho kolegy. Zpráva poměrně stručná, nastěhovali si věci z taxíku do bytu, zabouchli si dveře, klíče nechali uvnitř a tak zůstali uvěznění na chodbě, kde za sebou před tím zamknuli i hlavní vchod. Strécovská situace jako vyšitá, v neděli takhle brzy ráno nebrali telefony ani zámečníci. Časem jim někdo z domu asi po hodině otevřel aspoň hlavní vchod a mohli ven, ale i tak to asi byl zážitek po té dlouhé cestě autobusem. Nakonec se pomocí spojených sil podařilo zámek otevřít, ale trvalo to minimálně dvě hodiny, možná víc. Jirka vyjel na pomoc a nakonec všechno dobře dopadlo. Pak jsme se dozvěděli, že jejich kamarádi, kteří jeli soukromě autem, zůstali viset pro změnu u Grazu, kde jim odešla spojka. Ještě v neděli odpoledne to tam kdesi na benzince řešili.

ALE TO UŽ JSME JELI VLAKEM

do Bílovic, kde se konala Vokálparty. Však na ni v minulém čísle byla upoutávka! Ta akce byla mimořádně vydařená včetně prvního překvapení, že cesta z hlavního nádraží do Bílovic trvá jen 9 minut.
Sál Obecní hospody byl příjemně zaplněn, kamarádka Lída nám dokonce držela místa v první řadě a tak jsme si to užili. První krásný zážitek obstarala MÁTA Brno.
Byli výborní, skvěle zpívali písně z let šedesátých, jejichž texty parádně zpracoval Ríša Lank.


Jsou to dvě manželské dvojice: Ríša a Pavla Lankovi, Petr a Eva Jandekovi a s nimi baskytarista Šimon Athaj Řeřucha, vlastně všichni mámy a tátové (odtud Máta). Klobouk dolů, že si najdou čas na muziku a jsou schopní uměleckého růstu - jak by napsal kritik. Fakt nás to bavilo a o přestávce jsem se šla poklonit speciálně Petrovi Jandekovi za citlivý doprovod na cajon. Mám na cajon trošku alergii, protože ho používá spousta lidí a většinou do toho dost řežou. Tady jsem konečně slyšela, jak se dá cajon používat jemně a nápaditě. Až uvidíte na plakátech MÁTU, běžte se přesvědčit, že nekecám!
Padesátá léta reprezentovalo vokální seskupení KOLENEM. Pánové byli úžasní, vtipní, zpívali a capella s naprostou jistotou a šarmem.

Kapelníkem je Petr Pospíšil, vynikající kontrabasista. To je ten druhý zleva. Pak poznám ještě prvního zleva, Pavla Štursu a Petra Janovského, prvního zprava. Ještě tam vidíte Martina Lauera a Mika Svachu, ale abyste se dozvěděli kterej je kterej, musíte si zajít na koncert. Nejbližší v Brně bude 10. května v Café Práh, určitě ještě upřesním a nezapomenu doporučit, stojí to za to!


Tady už neplatí to první označení, kde kdo stojí, neboť pánové se neustále elegantně přeskupovali podle toho, kdo zpíval sólo.


Líbili se i dětem, ta malá holčička jimi byla zjevně okouzlená.


Toto je člověk, který může za celou Vokálpárty a nejen za ni. Myslím, že Ríša Lank je hybatelem kulturního dění v Bílovicích a patří mu náš obdiv. A zdá se, že si toho místní lidi dost váží, protože jich přišlo docela hodně.
Ríša ohlásil poslední vokální skupinu OCTOPUS VOCALIS.


Vede je Martin Franze (druhý zprava). Opět přiznávám, že se nám líbili a nenudili jsme se ani chvilku. Repertoár tvořila tentokrát léta čtyřicátá a byl to další vokální bonbónek.

Petr Janovský se objevil tentokrát v černém, ale nás nezmátl, poznali jsme ho! Aby ne, Martin na něj prozradil, že všechny skladby zaranžoval. A to výborně! Repertoár měli pestrý, mimo jiné jsme slyšeli chlapské i dámské kvarteto.


Dámy zapěly velmi zajímavou píseň, která se probírala obsahem lednice a jeho účincích na lidský organismus.


Na kytaru doprovázel Vít Starka, ale účastnil se i pěveckých akcí. Hlavně v té poslední, jedné z našich nejoblíbenějších písní, už jsme ji totiž znali z předešlých koncertů a s napětím jsme čekali, jestli ji Martin dá.

Dal! K naší velké radosti zazněl jako přídavek song Mě to tady nebaví a vyzněl skutečně přesvědčivě, takže se obecenstvo posléze mohlo spokojeně odebrat domů.

Třetí Bílovická Vokálpárty se vydařila, díky za krásnou muziku a výbornou organizaci, fandíme vám!!! A příště zas, moc rádi!

Dada a spol.