Irský říjen
(část první)

Bude to spíš takovej fotodeníček. To máte tak, dvě třetiny našich dětí se rozhodly pro život v globalizované cizině. Helča si vybrala pro život s rodinou globalizovanou Austrálii, Honza zase globalizované Irsko. Jirka si vybral prozatím celkem časově i finančně přijatelnou destinaci - Hradčanskou. Celé léto jsme trávili s Helčou a vňoučátky a tak trochu jsme tušili, že ještě stihneme návštěvu Honzíka v Irsku. Na Jirku nám zatím bohužel nevyšel ani čas, ani prostředky, takže Jirka jezdí za náma. Většinou se u nás vykoupe a pak odveze zase trošku svých věcí, něco sežere a zase táhne na Prahu 6. Po návratu z Austrálie jsem pár týdnů intenzivně vnímal jeden zásadní rozdíl v nátuře Australanů a Čechů. Je to fakt fatálně zásadní.

K snídani v Dublinu, kafíčko a mufinu.

A sice nasranost v ksichtech. V Austrálii tenhle výraz nikdo moc nepoužívá, lidi se rádi usmívají, rádi si povídají, rádi odpovídají na pozdravy a dokonce se i sami se zdravením rádi vnucujou a je to nakažlivé, po pár týdnech jsme si neodpustili ani jednu příležitost pozdravit všecky obyvatele karavanparku, na všechny jsme mávali a kývali s úsměvem hlavami. No a bylo to velmi příjemné. Po návratu jsem párkrát omylem kývnul na nějakou postavu v dohledu, která se po mně zrovna čučela, jakože přeju hezkej den. Výraz v protiksichtě mě vždy včas varoval, že jsem již v jiném teritoriu, a že na mě nečučí se zájmem, zato nevraživě. Postupně jsem úplně přestal provokovat veselým ksichtem a vstřícností, debilní mávání a otravný zdravení jsem zrušil a už jsem zase pro mé milé spoluobčany přijatelný. Tedy přijatelný jen v tomto, protože to veselé v ksichtě tam mám pořád, to už nemíním měnit, co je jim po tom, že jo.


Docela dobrý, ale proč si nepřehodil nohu přes nohu?

Pár týdnů jsme se aklimatizovali a začali dumat o tom Irsku. Jedné neděle jsme si konečně sedli ke komputeru a našli let do Dublinu. Zabukovali letenku a chtěli zaplatit. Něco bylo blbě a my jsme netušili co, zkoušeli jsme to několikrát, až se konečně systém umoudřil a dostali jsme se až k platbě, jenže ouha, i opatrná Olina i opatrný já máme na kartě nějaký limit, kolik smíme utratit při placení přes internet.


Irové mají inspirující smysl pro humor, což se projevuje i v literatuře, divadle a ve filmech taky. Tady třeba se někdo rozhodl pomalovat barák, okna neokna.

A v tom byl zakopaný psík, systém nás nevaroval a ani jinak nereagoval a celý se sesypal, nejen u nás na počítači, ale hlavně u nich. Když systém zabral, už se nám nepodařilo proniknout dále než k informaci, kdy to letí. Jako dva blbci jsme u toho seděli. Každý další pokus nám ukazoval, jak mizí volná sedátka v našem letu. A to nejen do Dublinu, ale i zpět. Je to totiž termín, kdy je nějaký český (prý republika) svátek, takže paní učitelka panička má volno a já volnonohař si ho v podstatě můžu udělat kdykoliv. Bylo by divné, kdyby zrovna na tento let neletěl každej. Tím naše dobrodružství s výletem do zelenýho Irska za Honzíkem skončilo. Vymysleli jsme tedy, že pojedem jindy, a bylo nám z toho smutno.


Vážení, pozor!


Problémy s nevírou se řeší nabodeníčkem.

Krásný kostel svatýho Mikuláše.

Ozdoby v kameni jsou všecky bezhlavé.

V téhle hospůdce jsme se chtěli vyčůrat a měli jsme v úmyslu to zamaskovat tím, že si u nich dáme rybí polívku.

Olina je ale děsnej buldog a hned druhej den po škole po našem Vaterló při online rezervaci jela na letiště, kde si našla onu společnost, začala zdlouhavě vysvětlovat, o co jde a jak se to sesypalo a tak a slečna byla milá, zkontrolovala naši rezervaci a skutečně tam nějaké zbytky našeho snažení objevila, no a tak se stalo, že jsme letenky získali. Byly sice dražší než přes internet, ale hurá, letíme za Honzou. Moc se těšíme.


Tohle je prý typická Galwayská tradiční rybářská loď, téměř zázračných schopností. Je to tak profláknutý symbol, že snad prý to plachtoví dali i do erbu.

Místního umělce, jehož jméno se mi nepodařilo uchovat v paměti, ta plachtnice inspirovala k vytvoření plastiky na Eyres Square. Je to zrzavé a pěkně to vypadá jen z několika úhlů pohledu. Možná to je bronzové, ale vypadá to nádherně zrzavě. Vedle této plastiky je ještě socha místního rodáka, spisovatele Padraic O'Conaire. Narodil se v roce 1892 a proslavil Galway knížkami irských příběhů psaných v irštině. Abych ale přiznal barvu. Přestože se prsím tím, jak trpím fotografickou pamětí, tak ty zrzavý pláty, které jsem fotil, mi natolik ochromily zory, že socha tohohle spisovatele úplně unikla mé pozornosti. Nebyl jsem sám, ani Olina si jí nevšimla. A Honzy se ptát teď nemůžu, protože je v Šanghaji. A nebo tam nebyla, a byla na nějaké profylaktické prohlídce u sochařskejch doktorů. No, to je za zrzavé vlasy přitažená výmluva pro omluvu mé ignorace.

Galway je veselé barevné univerzitní městečko.
Městečko - je to prý třetí největší město Irska.


Typickej irskej dědek kontroluje truhličku s pokladem, něco nám vypráví a já mu nerozumím. Za trest mu prozradím (samozřejmě česky, aby taky nechápal, on by mé angličtině stejně nerozuměl, ale jistota je jistota), že je podobný dědečkovi Ringa Starra z filmu Perný den. Děda se usmívá. A my taky. Je to nakažlivé.

Dědkem kontrolovaná truhlička poblíž Španělskýho oblouku, kterej byl vybudovanej někdy v 16. století.

Letíme poslední týden v říjnu. Správně bych měl letět v kraťasech a sandálkách, konec sezóny mám až 31.10. Ale Olina mi říká, že jsem blbej, že tam bude hnusně a bude pršet a že nemám machrovat a jet v dlouhejch gatích a vzít si normální boty. Nevím sice proč, ale poslechl jsem ji. Praha byla zasekaná tak, že skoro nic nejelo. A když, tak téměř krokem. Potřeboval jsem ještě před odletem odevzdat nějaké návrhy a data, je to blbé, beru si raději koloběžku, co kdyby ta doprava.... Jedu kombinovanou technikou, chvíli busem, chvíli na koloběžce, celkem to jde a získám drahocenný čas. Letadlo mi neulítlo a data jsem odevzdal.


Chvilka irské nepozornosti po irské whisky a neštěstí je tu.

Irská přítulnost - milí, ale ostří.


V irských hospodách bývá veselo a prý často i divoko.

Zato tahle socha za oknem jednoho domečku se mi na rozdíl od plachetnice líbila hodně.

Záclony v Irsku požívají málo, ale když už, tak stylově.

Letíme na západ, takže zkratkou, čas je nám nakloněn a let trvá dvě hodinky, čili hodinu, zpátky nám to zase spočítají a poletíme časovou oklikou.


Nejen já jsem šmíroval, co je za okny... Ti dva v červené bundě jsou taky šmíráci. Olina a Honza.

V Irsku je prý krize.

Když přecházím z kraťasů a sandálků na normální oblečení, vždycky mi nejmíň 14 dní trvá, než si zvyknu. Bolí mě chlupy na nohách a děsně mi trpí nohy v těch zavřenejch omezenejch botách. Neměl jsem Olinu poslouchat. Rozhodl jsem se pro statečnost a vydržím to. Do Dublinu přilétáme těsně po půlnoci. Z letiště jezdí okružní autobus, prý jedna z mála funkčních dopravních firem, říká Honza. Je to prý jistota. Vybíháme z letiště a hned narážíme na správnou zastávku, veselí chlapíci v uniformách nám prodají po 8 euro dva lístky a už jedeme. Další velikánskou výhodou té autobusové společnosti je, že Honza se Stáňou bydlí hned poblíž jedné ze zastávek. Samozřejmě, že jsme po vystoupení šli opačným směrem, než jsme měli. Blbý směr jsem určil já, ale výmluvu ani omluvu pro to nemám, stejně jsem to již vzdal a orientuju se zásadně podle Oliny, a ne podle buzoly. Tentokrát to ale Olina nechala schválně na mně, aby pak mohla po pár stech metrech říct, že jdeme samozřejmě zase blbě, a šli jsme zpátky. Všechno nám vychází a za 40 minut už jsme u Honzy a Stáni v bytečku. Malinkej a sympatickej. Pijem čaj a skotskou whisky kluci, holky pijou jemnější irskou. Honza pro nás připravil krásný tématický výlet na ostrov Inishmore poblíž západního pobřeží Irska. Jdeme spát.

Ráno vstáváme docela brzo, jedem nadzemkou - něco jako náš panťák - a pak pěšky. Dublin se mi líbí, má v sobě kouzlo drobných zlobivých zákoutí, je to velkoryse neposlušné město. Nocleh na ostrově je na dva dny, to si asi Dublin moc neprohlídnu. Je mi jasné, že kvůli Dublinu se musím ještě nejmíň jednou vrátit. Vycvaknu si pár blbostí na zdech a jdeme se nasnídat do nějakýho šnekbáru. Honza je štědrej a všecko platí svojí kartičkou. Čekají nás tři hodiny autobusem na západní pobřeží. Městečko Galway. Jedeme skoro tak dlouho, jako u nás na chalupu, ale v busíku je WiFina, což mě zas tak nebere, protože pospávám. Když vykouknu z okna, vidím kamenné zídky, krásnou zeleň kam dohlédnu a malebný domečky, nikdo tu nestaví do vejšky. Barevně jsou Irové, jak to říct, odvážně střízliví. Vkusně ladění.

Město Galway je cítit mořem. Prší a fučí vítr. Olina tu už byla loni a vrátila se nadšená, já jsem zde poprvé a jsem nadšený také. Všecko tu je přirozené a páni Irové hodně často nosí na hlavě kšiltovky, jako ve filmech. A bejvají i zrzaví. A i když se některej Ir mračí, v očí mu stejně planou veselý plamínky. Holky tak nápadně irské nejsou. Další země v krátkým časovým úseku, kde se nesnaží nikdo bejt nasranej. Nevím, jak to je ekonomicky, v novinách se propírá, jak jsou na tom zle a jak budou Irové potřebovat pomoc EU, už si přehrávám ty kecy nespokojených ČechoSlováčků, jako proč by se jim mělo pomáhat, že to je to samý, jako v Řecku. Ale tohle jsou všecko jen kydy málo podložené vzděláním a odborným rozhledem. Začínám mít tušení, že v potížích jsou všichni, že se to prostě musí takto v novinách psát a hlásat v televizi, protože na optimistické kecy dnes nikoho nenalákáte, nikdo na ně není zvědavej. Panika potěší, pohoda nasere. V Irsku cejtím něco hodně podobného pohodě. Ale nemám ten pocit čímkoliv konkrétním podložený, jsem tu jen pár hodin a polovinu z nich jsem prospal.


Záchranářská protipožární potvůrka ve svým akvárku.


Jakoby toho depkoušskýho počasí nebylo dosti, i billboardová výzdoba je ve stejném duchu.


Smrdí to tu po rybičkách, vím to, byl jsem zde čůrat.

Další autobus nám jede až po páté, tak si procházíme to krásné městečko Galway ze všech stran. Vždycky skončíme na náměstí s plastikou ze zrzavých plátů. Zakotvíme v jedné irské špeluňce a dáme si tam každý tři guinessy, je to zvláštní pivo, nemá bublinky, není sladké, je tmavé a pěna hustá. Prodává se na pinty a od druhýho piva jsem se rozhodl, že to je pivo velmi dobré. Další procházka, kostel s krásnými židlemi a svíčkou. V kostele to voní a tesané výjevy na zdech jsou bez hlav. Proč? Nikdo neví. Venku fičí vítr.


Půl hodinky před odjezdem dalšího autobusu jsme trávili v presbyteriánským kostelíku.

Chce se nám čůrat, tak si jdem sednout do hospody, že si dáme irskou rybí polívku CHOWDER , ale nikdo si nás nevšímá. Až v jiné hospodě dostanem najíst. Olina si dává naprosto delikatesní chowder, Honza takovou jitrnici vařenou v ovčím žaludku haggis, ale to je myslím skotský jídlo, což neva. A já jsem si dal rejnoka. Tak trošku z nostalgie, byl jsem zvědavý, co se z rejnoka dá uklohnit. Před léty jsme jednoho obrovskýho rejnoka ulovili harpunou v Hadramoutu. Rejnok byl velikej jak kolo od náklaďáku, ale když jsme ho rozmontovali, překvapilo nás, jak málo masa v něm je, jen trošku kolem páteře - dvě malé panenky a všude jinde divná chrupavčitá konstrukce, o které jsme byli přesvědčení, že se nejí. Přestože měl rejnok průměr metr a půl, bylo z něho tolik masa, že to sotva stačilo na rejnočí rizoto pro 8 lidí. Tenhle rejnok ale, a to jsem tenkrát nevěděl, byl udělanej z té chrupavčité konstrukce. Dalo se to všecko sníst, žádný kosti. Vědět to v Hadramoutu před léty, žrali bychom toho našeho rejnoka dva týdny. Vzájemně jsme si jídla ochutnali a uznali, že jsme si všichni vybrali moc dobře, že v Irsku je bříšku fajn.

Guiness je dobré pivo, je jiné než u nás v Česku a chutná mi. Moc. Pivo má asi tak 15° a vyrábí se z praženého ječmenného sladu už od roku 1798


Tady v irských hospodách panujou jiné zvyklosti než v hospodách českých. Irové jsou navzdory drsné povaze společenští, veselí a družní. A proto se to tu dělá tak, že první z party jde a objedná všem rundu pití. Pijou, kecají a pak druhý, když je dopito, odejde za pinglem a zařídí rundu pro všechny. Vždy se platí hned a na dřevo. Ušetří se za účtenky a není třeba si pamatovat, kdo kolik u jakýho stolu. A hádat se o každý žejdlík. Třetí z party jde pro rundu... V případě velkých společností, tady v Irsku dosti často nadnárodních, dopadají večírky děsně, protože každej chce tu svou rundu, aby nebyl za držgrešli a vyscánka. Jediné bezpečnostní řešení je, chodit do hospody v definované společnosti. Na tři piva ve třech.

Venku přestalo pršet, prošli jsem si ještě pár uliček, vyfotili pár oken, Irové si moc nepotrpí na záclony, většinou je jim vidět do pokojů. Do jednoho okna nakouknu, na parapetu je soška a knížky, v pokojíčku gauč, na něm dospělá holka v kalhotkách. Čučí na bednu na Dobu ledovou, všimne si mě, zamávám na ni a ona rukou odpoví a čumí dál na průserovou veverku z doby ledové.

Sdružený východ. Z hospody i nouzový.

Na hajzlíku si můžete koupit ze šprckovníku pomůcku pro bezpečný sex. Kromě toho, že to je praktické, jsou propagační materiály i vtipné.

Jdeme se podívat do presbyteriánskýho kostela a povídáme si s paní šéfovou. Vypráví nám historii vzniku kostela a pak zjistíme, že dcera její kamarádky pracuje v Google v Dublinu. Svět je malej, Honza si zapisuje její jméno, že si ji tam najde, když jsou vlastně kolegové. Fakt malej svět.
Jedeme asi hodinu. Přejdeme v drobném mrholení na loď, která nás hodinu poveze na ten slavný ostrůvek. No a o tom ostrůvku a taky o cestě lodí vám napíšu příště, teď už je pozdě a musím jít spát.

V příštím pokračování se dozvíte, jak dopadlo naše setkání s poručíkem z Inishmoru.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- U poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Odesáci v Irsku

  • Vědci z Centra pro funkční nanomateriály v New Yorku přišli nedávno se speciálním průsvitným fotosenzitivním filmem, který by mohl být nanesen např. na okna a vyrábět elektrický proud. Je to možné díky objevu polovodičového polymeru vyztuženého uhlíkovými nanovlákny, který je možno rozprostřít po ploše skla tak, že skrze něj bez problémů prochází světlo. Struktura, která při pohledu shora připomíná včelí plást, vznikne díky unikátnímu postupu, který využívá proud kapiček vody o průměru menším, než jeden mikrometr.
  • I v konzervativní britské královské rodině se nejspíš usnesli, že nebýt na Facebooku se nevyplácí. Čtyřiaosmdesátiletá britská královna Alžběta II. proto spouští svoji stránku. Královna se prý s internetem naučila pracovat již dříve a sama si rozesílá e-maily. Jen za první čtyři hodiny si její stránku uložilo do oblíbených položek více než 55 tisíc uživatelů Facebooku. Britská monarchie má také svůj kanál na YouTube.
  • Programátoři japonské společnosti NTT Communications vyvíjejí software, který by mohl být využit jako nová účinná pomůcka v boji proti obezitě. Program v telefonu prý bude schopen podle fotografie poznat, jak moc je dané jídlo kalorické.

  • Konečně jsme nebyli o víkendu nikde
  • Akorát se u nás v neděli stavili Klementi (Dada dělá brněnskou sekci pro prase)
  • A pak odjeli do Brna a nechali nám tam Pavla
  • Ten ráno vstal a jel skákat do vody do Podolí
  • Honza odjel do Číny a poslal SMS, že už přístál v Šanghaji.
  • K obědu jsem měli kachnu se zelím.

 

australia

 

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Z internetového tisku:
Už několik dní je tam obtěžoval muž, který je obtěžoval.


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
BaselitzŘecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.
BaselitzJosef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010) Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním "legionářským" cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno. Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

 
blbenka

Světlana Vasilenko: Blběnka
První kniha populární ruské autorky Svetlany Vasilenko, která byla přeložena do češtiny. Dramatická odysea dítěte a popis umírajícího původního světa, na jehož troskách povstává fantasmagorická (ne)skutečnost. Očima blázínka vidíme, jak vypadá Rusko minulého století, kde se mísí komunistické ideologické praktiky, brutalita NKVD, zpěvy pionýrů, mýty, ohlasy pohádek pradávné legendy a pravoslavné obřady. Nad tím vším se vznáší uměle udržovaný strach z blížící se jaderné války a nenáviděných Američanů. Vše je tu zastoupeno rovným dílem, což vytváří obraz Rusi tradiční, jurodivé. Ten z ruské literatury na dlouhá desetiletí sovětské epochy vymizel, ale jakmile to začalo být znovu možné, opět se do ní v míře vskutku vrchovaté vrátil.


Baselitz

Robert Balzar Trio patří mezi nejrespektovanější české jazzové soubory, kromě toho je také nedílnou součástí koncertní skupiny Dana Bárty Illustratosphere. Bylo jen otázkou času, kdy se tyto dvě přední tuzemské hudební veličiny pustí do samostatného projektu společně. V roce 2002 dali dohromady čistě akustický projekt nazvaný jednoduše Dan Bárta a Robert Balzar Trio. Deska Theyories je jejich prvním společným albem. Nahrávka vznikla v New Yorku pod vedením Jamese Farbera.

 

  • Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili.“ (Dalajláma)
  • 18. listopadu v 17 hodin se v Městské knihovně v Praze koná večer Pen klubu a jeho přátel. Tentokrát na téma Ludvík Vaculík: Polepšené pěsničky.
  • Kina:
    15.11. – Aero – Filmový klub – For Semafor (režie: Miroslav Janek, ČR, 2010, 83 min. Hudební dokument) (Putování hudebního publicisty a vydavatele Pavla Klusáka, dokumentaristy Míry Janka a fotografa Bohdana Holmíčka krajinou současné české hudební scény. Jednotící linií poutě je osa stejnojmenného alba, které pojí písně / pocty divadlu Semafor.) (18:00)
    15.11. – Aero – The Social Network (režie: David Fischer, USA, 2010, 120 min. Historický) (Každá doba má své vizionáře, kteří za sebou ve stopách své geniality zanechají pozměněný svět – ale málokdy k tomu dojde bez boje o to, co se přesně událo a kdo byl přítomen okamžiku zrození změn.) (20:30)
    19.11. – Aero – Habermannův mlýn (režie: Juraj Herz, Něm./ČR, 104 min. Drama) (Poválečný odsun Němců mapuje ve svém dramatu Juraj Herz, který se inspiroval osudy německého průmyslníka Habermanna žijícího se svou rodinou na severu Moravy v pohraničí. Bohatý podnikatel dával práci Čechům a Němcům i v čase války, přesto ho neminula šílená doba poválečného zúčtování. Samozvaným soudcům tzv. českým vlastencům, jeho bývalým zaměstnancům, nešlo o spravedlnost, ale spíše o majetek.) (23:00)
    15.-17.11. – Evald – Jíst, meditovat, milovat (režie: Ryan Murphy, USA, 2010, 140 min. Romantický) (Elizabeth si celý život myslela, že má vše, co by mohla chtít. Časem si ale uvědomí, že to, co od života očekává, jí celou dobu chybí. Vydá se na cestu kolem světa k poznání sama sebe a svého opravdového osudu.) (16:00, 19:00)
    16.11. – Městská knihovna – Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Jeden život – tisíce cest.)
    (16:00, 19:00)
    17.11. – Oko – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.) (20:30)
    21.11. – Oko – Na cestě (režie: J. Žbanicová, Bosna a Hercegovina/Něm./Rak./Chorv., 2010, 110 min. Drama) ("Na putu" v bosenštině znamená být na cestě někam, má to však i duchovní význam, který odkazuje k hledání vnitřního já nebo k osobě, jež se rozhoduje o něčem velmi důležitém, o zásadním životním kroku.)
    16.11. – Ponrepo – cyklus GOD 80 ART – Útržky z rozhovorů s Jeanem-Lukem Godardem (režie: Alain Fleischer, Fr., 2007, 125 min. Dokument) (Rozhovory natočené během příprav výstavy v pařížském Centre Pompidou reprezentují Godardovo přemýšlení nad historií a společností, o politické angažovanosti filmu, o utopiích i různých cestách svobody.) (17:30)
    18.11. – Ponrepo – cyklus GOD 80 ART – Žena je žena (režie: Jean-Luc Godard, Fr., 1961, 78 min. Komedie) (Příběh striptérky, která žije se závodním cyklistou. Ten tak dlouho odmítá mít s ní dítě, až se žena obrátí na jednoho přítele. Tento pokus o hudební komedii získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Berlíně roku 1961 za " originalitu, svěžest, odvážnost a jistou drzost, se kterou otřásá pravidly klasické filmové komedie. ") (17:30)
    15.11. – Světozor – Dokumentární pondělí – Okamžiky vzpoury: hrdí genderoví devianti u mikrofonu (režie: Madsen Minax, USA, 2009, 76 min. Dokument) (Okamžiky vzpoury lze zařadit do škatulky „rockový dokument“, což je historicky nejpopulárnější dokumentární žánr. Hrdinové a hrdinky tohoto filmu však nejsou klasické hvězdy hudebního nebe, nýbrž lidé s nevyhraněnou sexuální identitou. Jejich vlastní těla a nekonvenční sexualita se stávají politickým nástrojem a zároveň i způsobem umělecké exprese.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 16.11. – ANEMIC – Mezinárodní festival nezávislého filmu a umění nových médií (info:
    http://www.anemicfestival.cz/)
    17.-19.11. – Normální festival 2010, Praha, kino Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    20.11. – 33. festiválek Jsem spokojenej aneb Život jsou šachy, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/film/1814/33-Festivalek-Jsem-spokojenej-aneb-zivot-jsou-sachy/)

    do 4.12. – Mezinárodní festival outdoorových filmů, 25 měst (info: http://www.mfof.cz/) do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    16. listopadu bude mít v 19:30 hod v Paláci Akropolis koncert česko-turecko rakouská skupina Metamorphosis. Toto strunné kvarteto založili ve Vídni uprostřed 90. let Martin Alačam, Christoph Pajer a Richard Deutsch, na svém albovém debutu svoji tvorbu definovali jako „kontaminovanou komorní hudbu“, přičemž kontaminací se rozumí veškeré příměsi ze současného hudebního slovníku včetně punku. V současné době jejich alba vydává kultovní londýnská značka Leo, zaměřená hlavně na hudební avantgardu (Sun Ra, Anthony Braxton). Od roku 2003 se skupinou hraje Jan Kavan, s nímž Metamorphosis vytvořili nový repertoár a v roce 2006 natočili své čtvrté album Luff.

    15.-16.11. – Agharta – Hot Line (21:00)
    17.-18.11. – Agharta
    – Rhythm Desperados (21:00)
    20.11. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    21.11. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    17.11. –
    Blues sklep – Jazz Rabble, Dagmar Drechslerová (21:00)
    20.11. – Blues sklep – Tony Viktoria Group, Pavel Husička (21:00)
    21.11. – Blues sklep – Bridge Band (21:00)
    15.11. –
    Divadlo Archa – Tara Fuki (20:00)
    20.11. – Divadlo Archa – Slet bubeníků 2010 (20:00)
    15.11. –
    Jazz club U staré paní – Emil Viklický Trio (20:30)
    16.11. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
    19.11. – Jazz club U staré paní – Ondřej Kabrna Timeways Trio (20:30)
    21.11. – Jazz club U staré paní – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (20:30)
    15.11. –
    Jazz Dock – Vojtěch Procházka Trio (22:00)
    16.11. – Jazz Dock – Sato San To (22:00)
    17.11. – Jazz Dock – Gwyn Ashton Solo (19:00)
    19.11. – Jazz Dock – Jonathan Gaudet Hot Four (19:00)
    16.11. –
    Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    18.11. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
    21.11. – Jazzboat – František Uhlíř Team (20:30)
    18.11. –
    O2 arénaJoe Cocker – Hard Knocks Tour (20:00)
    16.11. –
    Palác Akropolis – Metamorphosis (19:30)
    18.11. – Palác Akropolis – Dub Pistols + Semtam (19:30)
    16.11. –
    Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
    21.11. – Reduta – Prague big band (21:30)
    16.11. –
    Stará Pekárna, Brno – Up! (20:00)
    17.11. – Stará Pekárna, Brno – The California Honeydrops (20:00)
    21.11. – Stará Pekárna, Brno – Behind the Door (20:00)
    17.11. –
    U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    18.11. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    19.11. – U malého Glena – Daniel Marquez Trio (21:30)
    20.11. – U malého Glena – Daniel Marquez Trio, Vojtěch Eckert Trio, Vesna Caseres (21:30)

  • Kluby - cizina:
    „Myslím, že jedním z důvodů, proč jsem populární je to, že nosím vázanku. Musíte se lišit. “ (Tony Bennett)

    16.11. – Blue Note Milano, Itálie – Lee Ritenour (21:00, 23:00)
    19.-19.11. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Incognito (19:00, 21:30)
    15.11. – Blue Note New York, USA – Tessa Souter (20:00, 22:30)
    17.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Jake Romm Quartet (20:00, 22:00)
    18.-20.11. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Jon Hendricks (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 20.11 – Kytara napříč žánry (info: http://www.kytaranapriczanry.cz/)
    do 21.11. – Struny podzimu (info:
    http://www.strunypodzimu.cz/)
    do 26.11. – XIII. Festival swingové hudby, Praha (info:
    http://www.nardum.cz/produkty-a-sluzby/xiii-festival-swingove-hudby-2010/)
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Častá otázka pro tanečníky: Umíte létat?.“ (Jean-Christophe Maillot)

    17.-18.11. – Alfred ve dvoře, hostuje divadlo HoME – Oidipus (komplexně) (režie: Howard Lotker) (HoME navazují na svůj první projekt a jako téme či odrazovou plochu pro své nové divadelní představení si vybrali klasickou řeckou tragédii Oidipus. Na základě starého příběhu se budou každý večer snažit o nemožné: vyprovokovat hru, v níž splyne otcovražedný krvesmilný příběh Thébského krále s názory, osobními historiemi a momentálním naladěním publika.) (20:00)
    19.-20.11. – Alfred ve dvoře, hostuje divadlo HoME –
    Malý člověk (režie: Howard Lotker) (Multižánrový interaktivní projekt pro jednoho herce (Howard Lotker) s projekcemi a živým skicováním je inspirovaný excentrickou osobností Freudova talentovaného studenta, Wilhelma Reicha. Performance zkoumá lidskou potřebu orientovat se na základě víry a co se může stát, když tuto víru ztratíme. Diváci se, díky své aktivní participaci, stávají aktivními spolutvůrci představení, které je tak pokaždé jiné a unikátní.) (20:00)
    15.-17.11. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni –
    Divadlo / The Theater (režie: Viliam Dočolomanský) (Tento projekt vznikal na ose Praha – severní Brazílie. Skupina herců hraje hru o vzkříšení býka odedávna dodnes. Strašlivý a ustrašený pohled se přetlačují a vymezují jeviště a hlediště. Scénická kompozice Farmy v jeskyni vychází z rytmů a tanečních kroků, jimiž brazilští otroci setřásali pouta a vytvářeli svůj svět.) (20:00)

  • Divadla:
    „Miláčku, zapomeňme na všechno, co se mezi námi nestalo.“ (Eugéne Ionesco)

    15.11. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    16.-17.11. – ABC –
    Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    20.11. – ABC –
    PREMIÉRA Konečně šťastná? (19:00)
    16.11. – Činoherní klub –
    Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (20:00)
    19.11. – Činoherní klub –
    Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    16.11. – Divadlo bez zábradlí –
    Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
    20.11. – Divadlo bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram –
    Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
    21.11. – Divadlo Komedie –
    Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.) (20:00)
    16.11. – Divadlo Na zábradlí –
    Dorota Maslowska: Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky (režie: David Peimer) (Na benzinové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici anebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty.) (19:00)
    17.11. – Divadlo Na zábradlí –
    Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
    20.11. – Divadlo Na zábradlí –
    David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
    19.11. – Divadlo Pod Palmovkou –
    Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (režie: Petr Kracík) (Dramatizace je založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce a zájmy společnosti.) (19:00)
    19.11. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar –
    Eugéne Ionesco: Plešatá zpěvačka (režie: Jakub Špalek) (Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá...) (18:00)
    21.11. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar –
    Viliam Klimíček: Komunismus (Listopadové, něžné a možná i revoluční scénické čtení.) (19:30)

  • Divadelní festivaly:
    16.-28.11. – Janáček Brno 2010 (info:http://www.janacek-brno.cz/)
    do 17.11. – Pražský divadelní festival německého jazyka, Praha (info: http://www.theater.cz/)
    do 5.12. – České divadlo 2010, Praha (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


 


V pondělí a v úterý 16. a 17. 11 v 19:30 v divadelním studiu Marta můžete navštívit 1. a 2. reprízu muzikálu O. Daňka a J. J. Fischera: "Jedno jaro v Paříži". Je to jedno z absolventských představení studentů 4. ročníku muzikálového herectví (atelier Sylvy Talpové).


To jsou oni – při rozhovoru s panem děkanem.

Příští pondělí 23. 11. v 19:30 v klubu na Leitnerce (Leitnerova 2) připravili opakování poslechového pořadu Jiřího Černého "Karel Kryl-Legenda bez pověr". Viděli jsme asi před rokem a ráda doporučím dál. Uslyšíte nahrávky, o kterých jste neměli ani ponětí a dozvíte se o Karlu Krylovi tolik nového, že budete zírat. Pan Černý o něm povídá tak, jak to umí jen on – nudit se nebudete!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

15. 11. 2010 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš