Období dešťů
(záplavy v Austrálii)

Léto, teplo, vlhko, pršavo. Tak by se dalo popsat australské léto. Na některých místech je vlhkost vzduchu tak vysoká, až má člověk pocit, že se mu lepí vzduch na kůži. Loni bylo vedro, 40 stupňů, časté přeháňky s obrovskými kapkami deště, které každou chvilku vystřídalo rozpálené slunko. Letos se doba střídání deště a sluníčka o něco prodloužila, týden deště, pár dnů slunka, týden deště, pár dnů slunka...

A pak, těsně před Vánocemi, se sluníčko na nějakou dobu někam ztratilo a vytrvale pršelo a pršelo. Tyto vydatné deště byly způsobené tropickým cyklónem Tasha. Země bylas nacucaná a už se jí nechtělo žádnou vodu propouštět. Na pár místech byla vyhlášená povodňová pohotovost, některé obce byly evakuované, ale pořád to lidi ještě nechávalo klidnými. Povodně se tu dějí poměrně často, pokaždé je epicentrum někde jindes a tak se to trochu střídá. Déšť ale stále neustával a velké řeky se začaly plnit malými říčkami, všechny vody začaly opuchat a najednou se zvedla voda na strašně velikém území v oblasti města s historií pěstování cukrové třtiny – Bundaberg (Queensland) a Rockhampton. Krom cukru je toto město známé i svým Bundabergským rumem.

Oblast, která byla zaplavená, byla dost veliká, hlavní tepny na sever a na jih od Bundabergu byly uzavřené – zaplavené a pršelo dál. Pak se vylila řeka ve městečku Grafton (New South Wales, cca 650 km severně od Sydney). Silnice na sever a na jih od města Grafton byly uzavřené – zatopené. Grafton nemá romantickou historii pěstitelů cukrové třtiny, ani rumu, snad jediné, čím by se mohlo proslavit, je veliká věznice. A pršelo dál. To už začala být situace poměrně vážná, ale největší ránu dostalo území Queenslandu v údolí Lockyer Valley. V tomto údolí je několik menších komunit rozsázených podél malého potůčku.

Ten malý potůček teče nejprve rozlehlou planinou, která se v jednom místě zužuje jako trychtýř, a pak potůček teče tím malebným údolíčkem plným krásných zelených stromů, na každé druhé usedlosti se pěstují koně a krávy a život se tam pomaloučku sune vpřed. Protože déšť už trval tři týdny, voda na rozlehlé planině se neměla kam vsakovat a při vydatnosti srážek (i přes 100 mm) se najednou voda z celé planiny začala sunout vpřed do toho trychtýře, který ústí do údolíčka. Voda začínala nabírat na rychlosti, začala s sebou brát větve, stromy, hlínu, kameny, a když se vlila do toho úzkého trychtýřového hrdla, tak se utvořila obrovská dravá vlna, která se řítila vpřed a brala s sebou vše, co jí přišlo do cesty. A tímto tempem se převalila přes všechna ta městečka a místečka v Lockeyer Valley.

Voda přišla strašně rychle a úplně bez varování. Lidi neměli moc čas reagovat. Ti rychlejší utekli do výšek, někteří se stihli vyškrábat na střechu, ale ani to nemusela být výhra. Některé domečky byly vytrhnuté ze země, jako kdyby to byly krabičky sirek, a celé domy se řítily vodou třeba i o půl kilometru po proudu. S auty si voda pohrávala jako s lodičkami, některá skončila v korunách stromů nebo rozmačkaná na sloupech mostů. Spousta lidí viděla ze svých střech, jak se kolem nich řítí topící se lidi, a neměli možnost je zachránit, mohli jen přihlížet, jak se zkáza řine dál. Některé příběhy lidí, kteří přežili, jsou velmi zajímavé. Jedna přeživší paní se právě chystala na projížďku na koni, když slyšela podivné dunění. Než si uvědomila, co to je, byla tu voda. Chytla se takového plotu, jenže za chvíli to plot vyrvalo ze země. Párkrát ji vlna semlela, a když se dostala zase na povrch, uviděla před sebou strom, tak se zachytila větve. Jenže ta se po chvíli taky ulomila a paní se řítila dál.

Na tomhle kole jsme před půl rokem jezdili nahoru a dolu s Olinou a Helčou a fotili z vejšky krásné Brisbane. A pak podél řeky kolem mangrovníků. Fakt úhledné a voňavé město. Redakce chystá o tomhle městě obsáhlejší reportáž. Někdy letos. To jsem zvědavý, jaké to bude koncem července a co zbylo z těch pěšinek podél řeky. Dám pak vědět. Jestli nezapomenu. (pozn. páníčka.)

Pak se před ní vynořil železný sloup vysokého napětí. S nasazením veškeré síly se ho zachytila a chtěla se vyšplhat trochu výš, jenže se jí kolem nohou omotal ostnatý drát a držel ji napůl pod vodou u toho sloupu. Paní se z toho drátu nějak vymotala a vyškrábala se nahoru, nohy a obličej má celý podrápaný, ale přežila. Její manžel seděl na telefonním sloupu jako slepice na hřadě asi o pár set metrů vedle. Přežili oba. Jiný příběh už tak šťastně neskončil. Jedna mladá paní byla na návštěvě u rodičů, slyšeli divné zvuky, tak vzala děti a šla se podívat ještě s mužem nahoře z okna, co se děje. V momentě, kdy vylezli nahoru, přišla voda. Ještě stihli vylézt na střechu, přežili ona, manžel i děti, ale její rodiče našli o 5 km po proudu řeky utopené, jak leží v bahně ruku v ruce...

A tato obrovská masa vody se řítila směrem na Brisbane. Po cestě zaplavila další území a valila se dál. Obyvatelé Brisbane měli 2 dny na to, aby se připravili na obrovskou povodeň. Spousta obyvatel Brisbane si asi nechtěla nebo neuměla připustit, jakých obřích rozměrů ta povodeň bude. Jedna z největších povodní byla v roce 1974, kdy se řeka Brisbane vylila ze břehů a zaplavila obrovské území. Tenkrát bylo zasaženo povodní přes 6700 domů a škody byly vyčíslené na 200 miliónů australských dolarů. Po této povodni byla postavená přehrada Wivenhoe. Stojí asi 80 km od centra Brisbane a má zachytit vodu, která by jinak nekontrolovaně tekla do Brisbane. Zároveň je u ní elektrárna a je i zásobárnou pitné vody pro jihovýchodní Queensland. Jenže tahle dávka vody byla tak obrovská, že se přehrada naplnila skoro na 180 procent a voda se musela propouštět. Kdyby se hráz protrhla, tak Brisbane zmizí z mapy. V přehradě je normálně asi dvakrát tolik vody než v Sydney Harbour. Jinými slovy, strašně moc vody.
Částí Brisbane je takové jedno veliké předměstí, které se jmenuje Ipswich. Tímto místem protéká řeka Bremer, do které se právě valila ta hora vody z Lockyer Valley. A pak se Bremer vlévá do řeky Brisbane a teče do středu města. V Brisbane se měly potkat všechny negativní faktory – řeka Brisbane je přílivová a tak mění svoji hladinu podle velikosti přílivu a odlivu. Když měla řeka kulminovat, tak se mělo sejít hodně vody z řeky Brisbane, hodně vody z řeky Bremer, nesající půda, neutuchající déšť a tzv. King tide – to je hodně vysoký příliv. Odhady byly takové, že letošní povodeň bude vyšší než povodeň v roce 1974. Naštěstí den před kulminací přestalo pršet, a tím pádem aspoň jeden z negativních faktorů vypadl ze hry. Řeka kulminovala pod hranicí povodně z roku 1974, což uchránilo spoustu domů od zkázy.

 

Zatím se celková škoda letošních povodní odhaduje na 1 bilión australských dolarů. V jednom momentě byly tři čtvrtiny státu Queensland pod vodou. (A Queensland je obrovský...) Voda opadla, jenže teď nastává pro mnoho lidí drtivá srážka s realitou. Vyklízení, odbahňování, čištění, mnozí přišli úplně o všechno. A mnozí z nich nemají ten správný typ pojištění, takže nebudou mít nárok na peníze od pojišťoven. Smekám klobouk před skvělou organizací lidí při vyklízení. Přes 10 000 dobrovolníků se dostaví každý den do specielních center, kde vyfasují rukavice, a autobusy je rozváží do míst, která je potřebují. Jiná skupinka dobrovolníků pro tyto dobrovolníky a majitele zatopených nemovitostí vaří a mezí tím pobíhají hasiči, kteří omývají střechy domů od bahna. Je to jako v jednom velikém aktivním mraveništi. V městečkách jako Towoomba a Gratton v Lockyer Valley je situace poněkud smutnější, voda opadla, ale zkáza je obrovská. Specielní jednotky cvičených vojáků prohledávají území a hledají další těla, zatím je 18 mrtvých a dalších 14 nezvěstných. Někteří z nich se možná ani nikdy nenajdou. Nánosy bahna jsou obrovské. Některé domy neexistují.


Takovej typickej australskej úsměv. Tedy narozdíl od klokanů, ti se teď moc nesmějou.

A aby to bylo pestřejší, tak některá místa v New South Wales jsou též evakuovaná a řeky stále stoupají. A taky ve Viktorii strašně prší a na spoustě míst začínají povodně. Takže povodňová aktivita se teď přesunula na jih země. A na západě, okolo města Perth, řádí požáry. Je tam strašné sucho a vedro, už několik týdnů se teploty přes den pohybují kolem 40 stupňů.


Přehrada Wivenhoe.

Austrálie je země plná kontrastů, ale lidi se vždycky otřepou, postaví zase na nohy, usmějou se a řeknou si, že to za to stojí. A to je na Austrálii pěkné. To jejich nekabonění je skvělá vlastnost. Škoda, že se nedá vyvážet. Kdyby to nějak šlo, mohli bysme si založit rodinnou firmu na na dovoz nekabonu. Nějaký to eseróčko.


Něco historičtějšího, možná povodně z roku 1893? Ty prý byly největší. Stejně je ten internet paráda.

Ilustrační fotky pro fejeton jsou půjčené jen tak halabala z internetu.
Nic vlastního.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Ná návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Inteligentní výzva.

  • Společnost LG na veletrhu CES v Las Vegas představila prototyp přenosné 3D televize, k jejímuž sledování nejsou nutné speciální brýle. Tuto novinku uvedla paradoxně mimo svůj stánek. Prototyp prvního mobilního DTV televizoru ukazovala nenápadně u malého stolku. Televize má sedmipalcový displej s rozlišením WVGA.

  • Netradiční street art v podobě zazděných flash disků se koncem loňského roku začal šířit z New Yorku do celého světa. Takzvané Dead Drops (mrtvé schránky) nabízejí lidem anonymní prostor pro sdílení libovolných dat (připojením například notebooku přes USB port a stáhnutím obsahu). Původním autorem uměleckého experimentu je Aram Bartholl a vyzývá další zájemce, aby se k němu připojili zazděním flash disku do jakékoliv zdi na veřejnosti a zdokumentováním akce. Vzniká tak nový rozměr sdílení dat. První schránka v České republice se objevila ve zdi Červeného kostela v Brně. Samozřejmě se ihned objevují také informace o možnosti zavirování počítačů z těchto médií.

  • Bývalý břeclavský starosta Dymo Piškula vydal pod pseudonymem sbírku svých básní v nákladu dva tisíce kusů. Celý náklad skoupil Městský úřad v Břeclavi v době, kdy byl Piškula starostou. Knihy jsou dosud na Městském úřadě a budou se prodávat po stokoruně. Nakladatelství Větrné mlýny se na požádání ke sbírce vyjádřilo: „Piškula píše o lásce a my mu to přejeme.“

  • Olina byla na maturitním plesu. Ušila si pro tu slavnostní píležitost hezký kompletek, ale páníčka se jí nepodařilo přemluvit a tak šla sama. Olina je v nové sukni prostě kočka.

  • Páníček se raději zdekoval do Brna hlídat přes víkend maminku.

 

australia

Hell a spol

australia

 

 

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

Helča seděla s Bobíkem na šutru u moře a pozrovali malé kačenky, jak se rády a na dlouho potápí pod vodu. Bobík na to chvíli čučel a pak prohlásil:
"Kačenky to mají rádi hluboky. Já nikdy nejsem kačenka."


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
Baselitz BMW-Paris Photo Prize 2010
Téma letošního ročníku zmíněné soutěže neslo označení „Electric Vision“. Jedná se o velice zajímavou soutěž, která je snad v přímém rozporu s různými krvavými soutěžemi World Press Photo a podobně. Absolutním vítwzem se stal maďarský fotograf Gábor Ősz , který si vymyslel roztomilou a složitou ptákovinu. Pořídil si karavan a vyrobil z něho dírkovou komoru, musel to všecko utemovat a zacpat, aby mu tam neteklo světlo a vyfotil obrovskej skleník v noci. Expozice mu trvala několik hodin pár dní po sobě. Na protější straně dírkové stěny nalepi papír Cibachrome v roli. Celková velikost fotky je asi 1,5 x1,5 m. Mezi dalšími oceněnými fotografiemi je spousta zajímavých záběrů. Potěší oko i ducha a ignorujou dnešní třeštění a neklid. Doporučuju shlédnout.
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

Baselitz Atrium na Žižkově, (do 4.2.2011)
MILAN ALBICH – OBRAZY

Baselitz Galerie Millennium
Daniel Balabán: El a op - obrazy z let 2009 a 2010 (do 30.1.2011)
BaselitzNovoměstská radnice, František Dostál (do 6.2.2011)
BaselitzGalerie Vltavín, Jaroslav Klápště - "Vyhnání z ráje" (19.1.2011-18.2.2011)
BaselitzNová síň, Alexandr Kozlov "Obrazy a sochy" (do 30.1.2011)
BaselitzGalerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)
BaselitzGalerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)
BaselitzGalerie Nostress (do 31.1.)
Peter Župnik - fotografie
BaselitzCafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Pod křídly Černé labutě 2011
Cyklus osmi výstav divadelních výtvarníků, fotografů a umělců v roce Pražského quadrienále 2011 zahajuje Adam Novák - obrazy výtvarník, herec, scénograf.

BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
Velmi zajímavý projekt z fotek divnýho fotografa amatéra a tak trochu voyeura a malíře a skoro bezdomáče z Kyjova. Ale teď už hodně slavnýho. Slávu na jeho hlavu snesl jakýsi doktor přes nadaci Tichý oceán, se kteoru Miroslav Tichý nemá nic společnýho. Jde o typickou ukázku nedohody mezi lidma, nebýt doktora, nestal by se Tichý slavným Nebýt tichého, neměl by doktor koho proslavovat. Vzájemně výhodný vztah se tak stává nesnesitelným, což všam nemá žádný vliv na to, jeslit jsou jeho fotky dobré nebo ne a nakolik k fotkám přihazuje peř Tiché vzhled a způsob života, to totiž také s fotkama nemá moc co společnýho. A něškteré jeho fotky jsou velmi příjemné. Některé se mi zdají roztomile blbé.

tora

Dary Židů
Jak kmen pouštních kočovníků změnil způsob, jakým většina z nás myslí a cítí
Thomas Cahill, autor bestselleru Jak Irové zachránili civilizaci, odhaluje vznik západní civilizace. V kolébce starých náboženství a filozofií se na život pohlíželo jako na součást věčného cyklu zrození a smrti, dokud staří Židé nezačali vidět život jako vyprávění, jehož vítězný závěr přijde v budoucnosti. Z tohoto vhledu vyšla nová koncepce mužů a žen jako jedinců s jedinečnými osudy a naše optimistická víra v pokrok a pocit, že zítra může být lépe než dnes. Kniha Židovské dary je plná podmanivých příběhů, porozumění a humoru.


Baselitz

Bubeník Josef Vejvoda se svým triem vydal desku The Affinity. Je na ní deset autorských skladeb. Desku natočil Lukáš Martinek v březnu loňského roku ve Studiu Svárov, mastering je dílem Jana Hály. Na desce účinkují pianista Kryštof Marek a basista Ondřej Štajnochr, již dlouho stálé opory Vejvodova Tria. „Jsem rád, že jsem před třinácti lety potkal basistu Ondřeje Štajnochra a pianistu Kryštofa Marka. Ačkoliv jsou o generaci mladší, tak si myslím, že muzikantsky, autorsky i lidsky nám to funguje,“ říká lídr sestavy.

  • Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.“ (Franz Kafka)
  • Kina:
    19.1. – Aero – Dívka, která kopla do vosího hnízda (režie: Daniel Alfredson, Švéd./Dán./Něm., 2009, 147 min. Krimi) (Poslední díl trilogie Milénium podle bestselleru Stiega Larssona. Lisbeth je obviněna z vraždy a Mikael musí udělat vše pro to, aby dokázal její nevinu. Zároveň na povrch vyplouvají další skryté skutečnosti spojení s Lisbeth a její minulostí.) (18:00)
    20.1. – Aero – Profesionální manželka (režie: Francois Ozon, Fr., 2010, 103 min. Komedie) (Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…) (20:45)
    22.1. – Aero – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.)
    (22:30)
    17.-19.1. – Evald – Profesionální manželka (režie: Francois Ozon, Fr., 2010, 103 min. Komedie) (Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…) (17:00, 19:00)
    19.1. – Oko – Habermannův mlýn (režie: Juraj Herz, Něm./ČR, 104 min. Drama) (Poválečný odsun Němců mapuje ve svém dramatu Juraj Herz, který se inspiroval osudy německého průmyslníka Habermanna žijícího se svou rodinou na severu Moravy v pohraničí. Bohatý podnikatel dával práci Čechům a Němcům i v čase války, přesto ho neminula šílená doba poválečného zúčtování. Samozvaným soudcům tzv. českým vlastencům, jeho bývalým zaměstnancům, nešlo o spravedlnost, ale spíše o majetek.)
    (18:00)
    20.1. – Oko – Velká láska (režie: Pier Étaix, Fr., 1969, 87 min. Komedie) (První barevný snímek vynikajícího francouzského komika Pierra Étaixe oplývá fantaskní groteskností a muzikálově poetickou aurou, jež známe důvěrně z filmů Étaixova souputníka Jacquese Tatiho. Moderní svět zisku, spotřeby a stereotypů se stává kulisou snění, radosti a zamilovanosti. Na scénáři filmu spolupracoval známý scénárista a spisovatel Jean Claude Carriére.) (10:00)
    21.1. – Oko – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. (20:30)
    18.1. – Ponrepo – cyklus 6x Orson Welles – Falstaff (režie: Orson Welles, Šp./Švýc., 1966, 110 min. Komedie) (V postavě Falstaffa Welles skvěle spojil bujarý komediální pohled s trudnomyslným dumáním o zvratech osudu.) (20:00)
    19.1. – Ponrepo – cyklus Dreyer – Passion – Michael (režie: Carl Theodor Dreyer, Něm., 1924, 67 min. Drama) (Starý malíř požádá ctižádostivého, ale netalentovaného mladíka, který se u něj chtěl učit, aby mu stál modelem. Zamiluje se do něj, adoptuje ho, brzy jej však skličuje Michaelova charakterová nestálost a jeho aféra s hraběnkou.) + President (režie: Carl Theodor Dreyer, Dán., 1918, 53 min. Drama) (Otec zapřísahá svého syna, aby se nikdy neoženil s chudou dívkou, a zemře. O třicet let později je syn prezidentem soudu a má soudit mladou ženu, která zabila své dítě. Jaké je jeho zděšení, když zjistí, že vražedkyní je jeho nemanželská dcera.) (20:00)
    17.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – For Semafor (režie: Miroslav Janek, ČR, 2010, 83 min. Dokument) (Putování po rozmanitých nahrávacích studiích, ambientních obývácích, elektrikovaných kuchyních a půdách je osou stejnojmenného alba, které pojí písně / pocty divadlu Semafor, Jiřímu Šlitrovi a Jiřímu Suchému.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 31.1. – Minifest: Mafiánské filmy, Praha, Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/) do 20.2. – Projekt 100 2011, Praha, Aaro (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    18.1. –
    Agharta – Robert Rovina Group (21:00)
    19.-20.1. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    21.1. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    23.1. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    17.1. –
    Balbínova poetická hospůdka – Vladimír Mišík & Radim Hladík (20:00)
    20.1. – Balbínova poetická hospůdka – Ooz Orchestra (20:00)
    21.1. – Balbínova poetická hospůdka – Orchestr Pavla Klikara (20:00)
    17.1. –
    Blues sklep – Final Vision (20:00)
    19.1. – Blues sklep – Jazz Rabble, Michal Maťátko (21:00)
    21.1. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    23.1. – Blues sklep – Ploy (21:00)
    18.1. –
    Jazz club U staré paní (20:30)
    19.1. – Jazz club U staré paní – Balzar Robert Trio (20:30)
    20.1. – Jazz club U staré paní – Emil Viklický Trio (20:30)
    21.1. – Jazz club U staré paní – Karel Růžička Trio (20:30)
    18.1. –
    Jazz Dock – Tellemarkk (22:00)
    20.1. – Jazz Dock – Jazz Q (22:00)
    21.1. – Jazz Dock – Muff (22:00)
    22.1. – Jazz Dock – Sato San To (22:00)
    21.1. –
    Jazzboat – Franta Kop Quartert (20:30)
    22.1. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    23.1. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    18.1. –
    Reduta – Latin Wave (21:30)
    19.1. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    20.1. – Reduta – Old Timers Jazz Band (21:30)
    21.1. – Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
    23.1. – Reduta – Prague big band (21:30)
    19.1. –
    Stará Pekárna, Brno – Grimasa čápa + Endy Moon (20:00)
    20.1. – Stará Pekárna, Brno – Nůž + Narajama (20:00)
    22.1. – Stará Pekárna, Brno – Žáha (20:00)
    20.1. –
    Rybanaruby – Jaya Mantra (20:00)
    22.1. – Rybanaruby – Bluesteachers (20:00)
    20.1. –
    U malého Glena – Marc Aanderud Trio (21:30)
    21.1. – U malého Glena – Adam Tvrdý trio (21:30)
    22.1. – U malého Glena – Martin Brunner Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Také bych chtěl poděkovat mému otci, že mě odradil od hraní na housle, když jsem byl malý.“ (Paul Desmond)

    20.-22.1. – Blue Note Milano, Itálie – James Taylor Quartet (21:00)
    21.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Richard Bona (19:00, 21:30)
    20.-23.1. – Blue Note New York, USA – Amel Larrieux (20:00, 22:30)
    23.1. – Twins Jazz, Washington, USA – Max Light Trio(20:00, 22:00)
    17.-18.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Freddy Cole (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Všude tam, kde stojí tanečník, je posvátné místo.“ (Martha Graham)

    17.1. – Divadlo Ponec – Checkpoint Charlie (choreografie: Soňa Kupcová) (Choreografie inspirovaná politickou situací v Německu – rozdělením Berlína v roce 1961.) + Lesem (režie, choreografie: Jan Březina) (Malý duet o malých lžích, namlouvání si, přemrštěném egu a následném pádu. Choreografie inspirovaná obdobím aktivních experimentů s psychotropními látkami.) (20:00)
    19.1. – Divadlo Ponec – Ala III. (choreografie: Lucia Kašiarová) (Sólová skica na hranici reálné a divadelní akce na téma bytí umělce na jevišti. Výsledným tvarem je měnící se surrealistický obraz vytvořený na základě propojení promyšlené akce a náhlého vnuknutí.) + Diamondance: Reloaded (režie, choreografie: Milan Adamčiak) (Představení pro čtyři tanečníky vycházející z předem dané obrazové partitury jednoho z nejvýznamnějších česko-slovenských konceptualistů, muzikologa Milana Adamčiaka. V jeho vizuálních, grafických partiturách hudebních skladeb nebyly tóny zaznamenávány obvyklým způsobem, což vedlo k tomu, že skladby dostávaly novou dimenzi. Stejný přístup ho na konci 60. let dovedl k tvorbě vizuální poezie, objektových textů a prostorovým básním, čímž položil například základy existence současného tance v Československu.) (20:00)
    21.1. – Divadlo Ponec, hostuje Taneční divadlo Nanohach – Miluj mě (Nigel Charnock, slavný britský tanečník a choreograf, připravil se členy skupiny Nanohach novou inscenaci.) (20:00)

  • Festivaly tance:
    23.1.-29.5. – Bolšoj balet, Praha přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    „Zločinec byl zmučen – zavřeli ho na 36 hodin do místnosti s pojišťovacím agentem.“ (Woody Allen)

    20.1. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    23.1. – ABC –
    Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    13.5. – Dejvické divadlo –
    Modrovous/Suovordom (režie: Petra Tejnorová) (Inverze vlády muže a ženy. Žena, měníc se v anděla, mění muže v bestii. Inspirováno filmy tzv. korejského žánrového konstruktu a filmy, pro něž je typická hra s vyprávěními a časovými rovinami.) (17:00)
    18. a 22.1. – Činoherní klub –
    Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
    19.1. – Činoherní klub –
    Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (19:30)
    17.1. – Dejvické divadlo –
    Doyle Doubt: Černá díra (režie: Jiří Havelka) (Ve chvíli překročení horizontu událostí není cesty zpět.) (19:30)
    21.1. – Divadlo Bez zábradlí –
    2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
    23.1. – Divadlo Bez zábradlí –
    Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    18.1. – Divadlo Komedie –
    Thomas Brussig: Hrdinové jako my (režie: Kamila Polívková) („Střízliví pozorovatelé nyní docházejí k závěru, že žádný lid bořící zdi neexistoval. Ale kdo to tedy byl, Byl jsem to já!“ Klaus Uhltzscht) (20:00)
    22.1. – Divadlo Komedie –
    Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.) (20:00)
    17.1. – Divadlo Na zábradlí –
    David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
    18.1. – Divadlo Na zábradlí –
    Kelly McAllister: Cesta hořícího muže (režie: Marie Záchenská) (Příběh rozhádaných bratrů, kteří se na přání nedávno zesnulého otce vydají na cestu k místu, které si vyvolil jako místo posledního odpočinku. „Nechť to pomine s dneškem.“) (11:00)
    21.1. – Divadlo Na zábradlí –
    Dorota Maslowska: Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky (režie: David Peimer) (Na benzinové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici anebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty.) (11:00)

Na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody operovala i skupina trpaslíků. Nebylo jich sedm, ale o několik více a přestože o sníh nebyla nouze, neměli žádnou Sněhurku. Asi ji zrušili v rámci úsporných opatření ...

obr

MK


Všichni okolo mají rýmu a různé typy chřipek, divná móda.

Když je v noci mlha, dělá se světlem zázraky, z okna to vypadá asi tak - foto Pavel.

V Pivoxu dnes natáčel Tomáš Zouhar z Tišnova a v režii s Jirkou spolupracoval Petr Novotný.


Fotil stréc Franta Nečas.

V divadle Radost (Bratislavská 32) měli v sobotu premiéru Pepka námořníka. Pokud chcete vidět reprízu, přijďte ve čtvrtek 21. ledna v 19:00. Celý název představení: Pepek námořník aneb Smyšlená historie s téměř pravdivými fakty, autoři Vlastimil Peška a Jaroslav Wykrent.

V pátek 21. ledna v 19:30 v Divadle u stolu (sklepní scéna Divadla na provázku, Zelný trh 9) uvádí Večer pro Jana Beránka a přátele. Upoutávka z KAMu: Jedinečný komorní koncert čtyř jazzmanů.
Účinkují: Jan Beránek – housle a viola, Vilém Spilka – kytara, Radek Zapadlo – tenorsaxofon, Vincenc Kummer – kontrabas

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

17. 1. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš