předseda Josef …..Ladislav Přitasil
architekt Žurka …..Lumír Tuček
sekretářka Jiřina …..Jana Tučková
náměstek Jiří …..Richard Němec
tajemník Karel …..ze záznamu Jiří Klem
režie ..... Ladislav Přitasil
hudba ..... Ladislav Přitasil
původní hudbu složili a nahráli Karolína Galbavá, Josef Bauer, a Ladislav Přitasil
zvuk a světla ..... Jan Winter
produkce ..... Ladislav Přitasil a Jan Koutecký

Kdysi loni se Láďa Přitasil vytasil s takovou poznámkou na parníku, že si dovolil sepsat divadelní hru a jestli si ji nechci přečíst. A já, že jo. Ten scénář se mi moc líbil, ale sám Láďa skepticky tvrdil, že by to jako chtěl někdy nastudovat a zahrát, ale...

Ale letos se to ale najednou krásně rozplynulo a hra je na světě. Dnes, tedy v neděli 9.3.2014 měla premiéru a redakce byla při tom. A kvůli tomu jsem zase musel ponocovat, protože večer divadlo, fotky, výběr, upravit, napsat kecy kolem, vytvořit nový prase, poslat do světa, a ... A vlastně nic, to je všecko:

Ještě před zahájením představení se potkáváme u pípy s kamarády z mokré čtvrti (nemělo by to být s velkým M?) a na posilněnou se tu vrtí panáci.

Roušovna a já jsem decentní a kořalce se vyhýbáme. Nějak ji nemáme rádi.

Publikum sedí v Malostranské besedě, pod okny uhánějí tramvaje a za černými sukny divadelní opony se začíná odehrávat příběh, který nás přenáší do doby normalizační. Tajemník Jindřich a předseda Josef si vyměňují stranické názory a navzájem se podporují. Publikum věkem odpovídá produktu socialistického mládí a tím pádem náležitě smíchem ocení právě ty pasáže, které tomu odpovídají a kdo nezažil, už nikdy nepochopí.

Dva gongy zní do výčepního foyeru, hra začíná. Na nás pamětníky padá ta stupidní normalizační doba.

Předseda výboru Josef...

... řeší zapeklitý problém a Strana jim věří.

A již na začátku se věci komplikují. Nejsou mávátka.

Tajemník Jindra.

Architekt Žurka je nejen synonymem doby tehdy, má v sobě tolik arogantně neschopného, jako i často z doby přítomné. Mám z toho husí kůži.

A ta neschopnost. Předseda prohlíží plány nové výstavby, mapa je vzhůru nohama, ale jemu to nevadí. Ani tahle vlastnost nebyla pouze výdobytkem doby normalizační. I tohle se krásně překulilo do dob dnešních - nenormalizačních. Jen saka mají dnešní předsedové a tajemníci lepší. A říkají si manažeři. Teda pardon - manageři.

Architekt Žurka otáčí mapu a předsedovi je to stejně jasné.

Předsedu Josefa si skvěle zahrál Láďa Přitasil. Brýle i sako mu vysloveně padly jako ulité. Jako ulita.

Rozhoduje se o velké věci. Bude se bourat.

Tajemník strany jezdí na Kraj a na Okres doopravdickou šestsettrojkou. Ale Jirka Ž. pak po představení řeší problém, že zvuk motoru nebyl benzínovej, ale dízlovej, což potvrzuje i Láďa, kterej se přizná, že zvuk je jeho pegueot. A samozřejmě úlisnej a hnusnej panskej kočí, jak se tehdá služebním řidičům potentátů říkalo. Kožená bunda, černý brejle. Běs.

Tajemník přišel domů, má velký problém, ztratil stranickou legitimaci, což býval fakt jeden z největších prohřešků.

Bojí se, že to jeho žena odhalí. Dělá u nich na radnici přes chodbičku sekretářku a je též uvědomělou soudružkou.

Zatímco Josef čte stranický tisk, jeho žena Jiřina se maluje a šperkuje na oslavu MDŽ se Svazem žen.

Ještě zatelefonovat oldskúlovým telefonem mamince a dceři na chatu a udílet moudré rady.

Rozhovor s dcerou: "A nelži mi, babička mi stejně všecko řekne."

Na oslavě MDŽ dvakrát vypadl proud, dále prozrazovat nebudu a tajemník byl s chlapama v hospodě. Dopadl bídně.

Zpíval, jak si matně vzpomíná, i protistátní písně, což ho oprávněně děsí. Bratříčku, zavírej vrátka.

Jiřina rozveselená z oslavy MDŽ uvařila pytlíkovou polívku a snaží se Jindřicha zachránit.

Schyluje se k průseru.

Nepomůže ani to, že výstavbu celou hodili na bedra architektovi.

A tajemník je převážen od výboru k výboru.

Na Kraji dostane od tajemníka Karla kapky a bičem na prdel.

Obyvatelé městečka odmítají prodat své domečky, aby mohla začít výstavba nových sídlišť. Proto musí předseda od kluků z STB získat kompromitující materiály. Má je v kufříku.

Největším úspěchem celého snažení je, že se podařilo sehnat mávátka. Až na Slovensku. Jiřina nejede domů autem, ještě se chce zastavit za babama na drby. Slibuje Jindřichovi, že se jí podařilo sehnat čínskej lančmít, a že si večer udělají nadivoko.

Situace se komplikuje dalším průserem. předseda Josef je myslivec a opět se mu přihodila nepříjemná nehoda. Již potřetí zastřelil kolegiu myslivce, ale mohl si za to prý sám, protože si z ciziny přivezl novou vábničku a předseda Josef uvěřil, že jde o srnce v křoví.

Náměstek pro výstavbu 14 dní přestříhával na okrese pásku nové moštárny, ale ta shoří.

Výhodou je, že fotr náměstka pro výstavbu je tajemníkem na Kraji a pro fotra shání biče, aby mohl mlátit podřízené.

K slavnostnímu předání bytů je připraven pouze jeden byt. Nedopatřením se beton prolil odpadním systémem. A není kam jít srát. V podstatě prkotina.

Blíží se rozuzlení.

Tady si sice ještě za závěry sjezdu všichni stojí. Ale...

Netrvá to dlouho a první oběť doby padá, šlakem trefená a umírá před očima soudruhů. Asi umřel z návalu radosti, že v tomhle obleku našel tu dlouho ztracenou stranickou legitimaci.

Slova se ujímá předseda Josef, kterého vzápětí zastřelí architekt Žurka, který se ujímá slova, rád by na sebe nasypal veškerou tu slávu a úspěchy.

Jenže sekretářka Jiřina, které před chvílí zakalil manžel, sype do sodovky jed. Shakespeáre vystrkuje drápky.

Architekt Žurka se napil a právě začíná být po něm.

Soudružka sekretářka začíná mluvit k lidu.

Náměstek pro výstavbu ji ale uškrtí československou vlajkou. Veškerá sláva, a nejen shořelé moštárny, mu padá do rozevřené náruči.

Není se co divit, vždyť jeho fotr je tajemníkem na Kraji. Budovatelské heslo o stání už platí jen pro něj. A proč?

To vám neprozradím, běžte se na tu hru podívat. Další představení jsou - viz první foto v tomto fejetonu.

Láďa měl z premiéry strach, ale neoprávněný. Hra se povedla.

Po představení ještě musel Jirka řešit ten dízlovej zvuk motoru šestsettrojky a bez ferneta to nedokázal.

Nálada na báru je příjemná, jediné, co mě teda fakt sere je, že na zrekonstruované Malostranské besedě jsou hajzly za peníze. To je taková nehoráznost. Sice tam mají příjemnýho hajzldědečka, ale to není důvod, aby člověk vypil v hospodě pivo, zaplatil 35 korun a pak ho za desetikorunu směl vychcat. Kdyby do Malostranské besedy přišli Amíci, nebo moji oblíbení Australani, tak jim jebne.

Velcí páni se snaží rozbalit žertovný balíček.

A již je to zde, velkej si to konečně rozbalil, je to doutníka. Poradil mu Jirka.

Olina se naposledy přitulí a všichni tři jdem ostrou chůzí na nádraží na vláček. Olina totiž od pondělka má novou funkci. Ale bohužel ne stranickou, jen úřednickou. Inu, přeci jen je jiná doba. Tenkrát se na hajzlech v Malostranské besedě neplatilo. A je dobře, že ta zkurvená doba je pryč, i když jsou chcanky tak drahý.

A pak ještě dvě fotky pod čárou, od Helči: