Slibuju, že víc informací o sanfranciskejch molech už ze mě nedostanete. Možná. Během několika pokračování jsme se s Olinou nakonec doškobrtali až na poslední molo s pirátama a starejma korábama. Přestože se mi z té pouti podařilo nakonec vykřesat několik fejetonů, zvládli jsem procházku po molech za jediný den. Vypili jsme během naší pouti jedno velmi dobrý kafe hned na začátku, byli se asi třikrát vyčůrat a pak jsme si taky dali clam chowder polívku. To je taková rybí polívka, kterou jsem poprvé jedli v Irsku. A je to delikatesa, která stojí za ochutnání. Irská teda asi byla lepší než ta v SF, jenže kdo si to má pamatovat. Třeba se mýlím. Je to polívka rybí a hodně hustá. Mezi posledním a předposledním molem jsme si dali ještě v bufíku naši oblíbenou prasárnu, tak pojmenováváme dobré a nezdravé jídlo, hranolky namaštěný a k tomu osmažený dobroty z moře, kroužky chobotnic a sépie a čudly všelijaký. Vše to tone v loji, k tomu extra nezdravou tatarku. V Austrálii tohle žerou lidi otylí v takových dávkách, ž nám s Olinou by to stačilo na čtyři jídla pro dva. Dáváme si jednu dávku a sníme si to dohromady. Museli jsme trochu dávat bacha na drzé racky, kteří se hned slétli poblíž našeho stolu. Ale z Austrálie jsme už poučení, jak je důležité tu svini proradnou racčí napálit přes křídla a zakšáknout ji pryč, jinak vám to z tácku sebere. V tý Austrálii, když jsme si dali dobrotu a jedli ji u stolu u moře, tak najednou, kde se vzal tu se vzal, drzý racek, sebral mi největší kousek rybičky, protože jsem zrovna cosi zábavnýho vyprávěl Olině. Ostatní hajzlové, když viděli úspěch okřídlenýho spolubratra se slétli, že nás okradou o všechno. Zbytek jsme museli dojíst pod deštníkem, který jsme si rozevřeli, aby nám neviděli do papírovejch talířů. V Americe tak drzí nejsou a deštník nepotřebujete.

Minule, jak jsem vypadli z toho mola, kde byla stodola s hracíma automatama, jsme si mysleli, že už půjdeme z těch všech mol pryč, ale za tímhle rohem na nás číhalo ještě jedno. Molo plný pirátů s lichým počtem nohou....

Venku je docela kosa, i když je léto v plným proudu, ale takhle to prostě v San Franciscu chodí. Všude kolem moře a to zajišťuje, že v létě tu není moc vedro a v zimě zase není kosa. Ideální hlavně pro život bez domova a bez prostředků. Bezdomovectví tu je poměrně rozšířené a získat povolení pro tenhle druh života není nijak složité. No a proto je v týhle hospodě tak nenarváno.

Pirát na rohu ulice by nás mohl varovat, že tu ještě jeden pier je, ale nevaruje, jen tu tupě stojí a lelkuje.

Molo je tu, hned na začátku ho hlídá tenhle přísný jednonožec a jednoručec. Člověk dvoukončetinový.

Takový malý Abbey Road po americku. A v dáli se vzpíná ona slavná ulice, kudy se drápe slavná sanfranciská kabelová šalina. Místo, které bývá často kulisou v akčních americkejch filmech. Ale tam se chystáme až jindy.

Za rybářskou sítí stojí plachetnice. A nic.

Samotné molo je plné hejblátek a krásných starých strojů. Je to pěkně udržované.

Stylový odpadkáče. Schody k hajzlíkům.

Teď si ani neuvědomuju, jestli ty hodiny ukazovaly správnej čas, a nebo umrzly na jednom čase.

Ze života dokařské společnosti.

Voda však některá kola a soukolí sežrala. Tenhle kolesový parník už asi nikdy nevyrazí do vod. I když, proč ne, vždyť chybí jen čtvrtina kolesa. Tak by jel jen pomaleji, ale sežral by uhlí stejně.

A to jsem ještě netušil, že až se vrátím z Ameriky, že na mě za rohem číhá kšeftík ilustrovat velký námořní slovník. Teď v okamžiku, kdy tuhle lodičku fotím, mi to nic neříká. A teď v tomhle okamžiku, kdy o tom píšu už zase také ne. Jen maličkou chviličku, co jsem dělal ty obrázky, jsem se docela orientoval a některé výrazy i znal i chápal.

Musíme připustit, že starý lodě vypadají krásněji než na předchozím molu lodě vojenský a skoro moderní.

Paří gamesy na mobilu.

Stroje jsou prý funkční a udržované.

V dáli na horizontu na chviličku vykoukl ten slavnej sanfranciskej most. Těším se, až se po něm projdeme.

Tohle je asi pacholík.

A dovedete si představit, že se i obyčejnej námořník v tý změti lan normálně vyzná? Je to na palici.

Námořníci mají rádi pořádek. Lana nezmuchlaná, podlahy vypulírované, že by se nich zmrzlina dala lízat, ale to se prý nesmí.

O exponáty se tu krásně a zodpovědně starají. Když jsem některé party sledoval, vypadaly, že je to baví. Ale zdání klame. Všude na světě jsou přece brblalové.

Za posraným oknem, čte ouřada fakturu.

Zub času...

...je neúprosný.

Některé obrázky jsou jak z Cimrmana.

Můžete si oddychnout, Všechny piery, neboli mola v San Franciscu už máte zdárně za sebou. Příště bych mohl prozradit něco o našem pochodu k tomu slavnýmu mostu.