Laco D. v O.
(malej zázrak)

To bylo tak. Kdysi kolem vánoc jsem se pokusil zajet ve všední den na chalupu, abych mohl vyzvednou opravenou sekačku na trávu v Jeseníku, ale protože naše pokusy získat naši sekačku zpátky byly zatím vždycky neúspěšný, naposledy dostal opravář sračku, tak jsem s tím ani moc nepočítal a nebyl ani trochu zklamaný, když měl na dveřích cedulku: Dovolená, jsem na horách. Tak jsem si zaběhl zase přes les zpátky na chalupu, abych si večer v pivovaře vyzvedl knížku s obrazama Laco Decziho, kterou právě v pivovaru Cestář distribuovali. Kačka slíbila, že je tam budu mít nachystanou, ale protože ani sekačka mi nevyšla, nebyl sebemenší důvod, aby na mě v pivovaru nezapomněli. A taky jo, knížku pro mě neměli, zato bezva pivo a milej úsměv kelnerky Kačky. Za takovej úsměv do Ostružné jezdím rád. Domluvili jsme se na další předávce na Velikonoce. Jen pro pořádek, o Velikonocích už pro mě Kačka knížku měla. A tam jsme taky upekli další kulturní bombu. Laco Deczi má totiž letos osmdesát a že jako tady v Ostružné v tom pivovaru udělá koncert jakože oslava narozek. A proto jsem si u sličné kelnerky zamluvil lístek na 12. května.
Když nastal správnej čas, vyrazil jsem z Prahy vlakem, kterej se rozhodl trošku zpomalit. Nijak moc, ale jen tak,. aby mi ujel ten druhej vlak, ale určitě víte, jak to na drahách chodí. Nedomluvili se dostatečně a i ten druhej vlak měl zpoždění, dokonce větší než ten můj první. Ani si možná neumíte představit, jakou radost jsem v Zábřehu měl z toho, že vlaky mají zpoždění. Laca stihnu v pohodě.
Na chalupě byla jen Linda, ostatní byli na nějakým výletě. Po šesté jsme vyrazili do toho slavnýho pivovaru, koupili si neuvěřitelně levnej lístek za tři kila, dali si stejně neuvěřitelně dobrý pivo a jen tak nezávazně kafrali. Asi o půl osmé uvedl Aleš, majitel pivovaru, na hudebním pódiu strunové kvarteto, které bylo takovým milým dárkem pro Laca narozkám.

No, neodpustili byste takové milé holce, že na vás zapomněla s knížkou?

Krása Quartet - kvarteto strunové zahrálo Lacovi k narozkám.

Byli sympatičtí, mladí a hráli krásně.

A čerstvej osmdesátník Laco Deczi byl naměkko.


Hráli Caluda Debussyho.

To jsou mé dámy z chalupy. Zleva Miladka, Helena, Dana a pak malej kousek Lindy.

Je půl deváté a...

... trumpeťáckej King přichází.

První tóny, a je jasný, že v Ostružné se právě odehrává hudební zázrak.

Laco má zas novou sestavu. Starýho Vajca, toho nepočítám, ten s ním hraje roky. Ale na šestistrunnou basu s ním hraje Michal Krásný.

A na klávesy benjamínek kapely Jan Uvira z Frýdku Místku. Laco má pro svý hochy v kapele velmi vyvinutý čuch.

Hudební scéna je sice pro takovou hordu posluchačů hodně malá, ale jazz Celuly New York umí prostor nějakou fintou rozkrojit na daleko větší.

No jo, já vím, ta muzika je tak dobrá, že nějak neumím najít ta správná písmenka pro ta správná slova a věty.

A protože bych to mohl slovama spíš podělat než vyšperkovat, přestanu jalově kafrat a zkusím nechat promlouvat fotky. Podle jakýhosi fotografickýho Coelha je prý fotka za tisíc slov. No nevím, ale pár fotek z koncertu vám podstrčím a zkuste se do té muziky vžít očima, když to nejde ušima.

Sál narvanej a každej je trochu unešenej. ne, že ne.

Starostlivá maminka svému synkovi ten hutnej krásnej jazz dávkuje s opatrností ušařky z Bulovky.

Jiná maminka nedávkuje.

Krásná holka naslouchá.

Vajco a Aleš.

Michal Krásný je nejen výbornej basák, ale podle Terky je i krásnej. a moc chtěla společnou fotku.

Co bych pro Terezu neudělal.

Ti, co se nedostali dovnitř, poslouchají zvenku za okny. A zatímco oni se dovnitř nedostali, muzika Celuly New York jo.

Vděčná posluchačka za oknem.

Veselá muzika rozpumpovala v holkách krev a začaly tančit.

Autsajdři.

Laco se chystá promluvit.

Ti, kdož pivo točili se pak sami v kole točili.

No a to je skoro konec. Úklona a pak ještě přídavek.

Přídavek. Poslední tóny, ježci a vlaštovky mají už zase svůj klid a můžou jít spát. Ostružná se za chvíli uloží k zaslouženýmu spánku. Malej zázrak v malé Ostružné definitivně končí. Díky Laco, díky Celulo New York, díky pivovaře, díky Kačko...

Tereza si nechala počmárat od Michala břicho. Archandělskej podíl s kopretinou. Chtěl bych ještě napsat, jak to dopadlo s tou sekačkou na trávu, ale nechám si to na jindy, protože ten příběh ještě zdaleka neskončil.

podpis



Dole bez... a nahoře asi taky.

Tentokrát prázdnej.


Pětiletý Oťas sděluje 13letýmu Borisovi:
"Víš, kolik má dospělý děcko zubů? Deset."


Milí přátelé, milé děti,

posíláme Vám v příloze pozvání mezi nás do haluzické doliny na tradiční letní dětský pobyt Haluzické Radovánky.
Prosíme o šíření všemi cestami a směry, mezi děti, které mají rády svobodu.
Děkujeme.

POZOR!!!
Autorkám Živého prince hoří za patama! Na Hithitu jim zbývají pouhé dva dny a pár hodin!
https://www.hithit.com/cs/project/4557/pohadky-s-recepty-zivy-princ
Doufají v zázrak, ale jsou teprve na 65%... Pokud se částku vybrat nepodaří, skončí celá akce tím, že se doposud vybrané peníze vrátí k podporovatelům a bude s vydáváním knížky po ftákách.
Fandíme jim a proto vysílám naléhavou prosbu: máte-li děti, sourozence, vnoučátka a nebo rádi zkoušíte jiné recepty, koukněte aspoň na odkaz. Může to být krásný a netradiční dárek! A pokud odkaz pošlete i svým přátelům, podpoříte zajímavou a krásnou akci.

PŘÍŠTÍ SOBOTU JE TU ZNOVU

muzejní noc! Už se stalo tradicí, že vystupujeme se studenty v knihovně Jiřího Mahena na balkoně v prvním patře. Loni to byli druháci...

Teď jsou na konci třetího ročníku a pomalu se připravují na absolventský. Letos s nimi vystoupí jako hosté nový ročník Petra Štěpána, prvňáci se už těší!
Takže 19. 5. v 19:00, před námi v 18:00 vystoupí v přízemí divadlo Radost se Špalíčkem pohádek. Bude to dobrý, vezměte děti a přijďte!
Kdo chce vidět a slyšet víc písní od prvňáků, může přijít ještě ve 21:010 do Mahenova památníku (Mahenova 357/8). Tam nebudou zvučení, poněvadž je to malý prostor, ale prý útulný!

OD PÁTKU DO NEDĚLE JSME HLÍDALI

Jona a Ninu. Bylo to náročné, ale nápor jsme zvládli. V pátek jsem je vzala do divadla Polárka, kde se jim dost líbilo. Hlavně ten domeček ve foyeru!


Asi se tam fotí kdekdo, ale proč ne?
V sobotu jel Jirka zvučit do Křižanova akci, kde hrála cikánská kapela. Na pomoc si vzal stréca Dalibora. Chtěli odjíždět ve 12:00 a cca v 11:55 Dalibora napadlo, že by mohl Jon jet s nimi. Přesto, že mně to připadalo nezvládnutelné, bleskově se vypravil a fakt s nimi odjel. Dalibor se o něj staral a stihnul i něco vyfotit. Největší zážitek byl asi balon a možnost se s ním vznést nahoru.


Bylo to zabezpečené, ale opravdu se vznesli!


Jon měl zážitků asi tolik, že se budeme dozvídat ještě dlouho, co tam všechno bylo.


Kapela hrála perfektně, už jsem slyšela nahrávku!

Vrátili se po půlnoci s Jonem ležícím spícím a mokrým - absolvoval totiž i pořádný lijavec. Neprobudil se ani když jsme ho převlíkali...

 

Dada a spol.