Písečná duna I
(první část)

Probouzíme se do voňavého slunečného rána, do uší se line šplouchavá muzika oceánská a před stanem se kouří z čerstvě naservírované koňské koblihy. Někteří z nás spali jako pařezi, ale jiní tvrdí, že kůň ráno přiběhl ke stanu, chvíli brouzdal kolem, u toho poržával, pak vypustil koblihy a odklusal k Neumětelům. Čekáme, kdo do ní spadne první, ale kupodivu všichni vykazují docela pokročilé gymnastické schopnosti a hromadu koblih překračují, přeskakují nebo obcházejí. Borísek chudák nechápe, jak někdo mohl nazvat tak škaredou a smradlavou věc slovem, které jeho hlavička zná jen jako slaďoučkou marmeládovou, cukrovou pochoutku. Babka vyhrožuje, že si koblížky odveze domů do Pařezin na zahrádku, protože tohle v celní deklaraci vyjmenované není. Borise představa, že babička bere koňský hovno do ruky, strká si ho do kufru a veze přes půl zeměkoule, natolik znechutí, že kolem sebe plive jak námořník.

Přímo do ruky.

Dědka ve spacáku napadlo, že se mu to ržání zdá, ale když zjistil, že nespí, nedokázal se s tím nijak vypořádat. Nakonec dospěl k rozhodnutí, že je to asi dokonalý audiovzorek telefonního zvonění. Když může být na mobilu žába, tak proč ne ržání koně. Když ale pak viděl tu nazelenalou koblihu, došlo mu, že tak velký hovno by nevykadila ani nejnovější Nokia. Jedinej Jirka nelenil a vylezl ven ze stanu, aby si ověřil, že je to kůň, a ne Nokia. No fakt, normální kůň bez jezdce, bez sedla. Jen tak si přišel, vysral se, odešel. Po snídani v blízkosti koblížku vyrážíme na výlet do Rainbow Beach. Nejprve zaplatit ještě jednu noc stanování na poloostrově a potom na písečnou dunu.


Hrbaté do nebe.


Nadbytek


Boris je ve svém živlu. Absolutní svoboda, žádný čtení ani počítání...

Na písečnou dunu se jde po upravované cestičce v subtropickém lesíku, všude to voní euklaypty, po cestičce se producírujou dost velicí mravenci, děti je přeskakují svýma bosatýma nožkama. Některé stromy jsou srandovně pokroucené, jiné duté, další masivní, ale tak velké stromy jako v deštném pralese tu vidět nejsou. Cestička končí takovou dřevěnou verandičkou se sedátkama a před verandou se rozprostírá obří písečná duna. Vypadá to trošku jako skejťácká U-rampa, jen kolečkám by se tu asi moc dobře netočilo. Boris vydal skřek podobný vražděnému indiánovi a rozběhl se vpřed. Nohy se mu bořily do suchého písku, ale na rychlosti mu to neubralo. Vydal se přímo naproti, kde rostly jakési zakrslé stromy a keře. Našel tam v nějakém chvojí starou papírovou krabici, tak si z ní udělal boby a sjížděl z písečné duny dolů. Bobík se přidal. Když je to přestalo bavit, jali se chlapci kopat studnu pod uschlým stromem. Kde jinde, že jo.


Naprostá minimalizace obrazu.

Písečný ZEN.

Byli děsně činorodí a horko a sucho jim vůbec nevadilo. Ostatní osazenstvo posádky se vydalo opatrně ke strži, kde písečná duna končí a začíná obrovský sráz, který vede až do moře. Na hraně srázu pyšně stojí pár pískovcových kamenů, které trpělivě čekají, až je zub času rozežere na padrť a taky se skutálí ze srázu dolů a tam je pohltí moře. Celá tato obří duna, které se říká Rainbow Beach, vznikla jen působením přírodních sil bez zásahu člověka. Písek se stále pomaloučku přemisťuje, a tak třeba za 100 let to tam bude vypadat úplně jinak. Třeba se tam za 100 let půjdem znova podívat. A nebo aspoň za 50. A nebo taky třeba za 10. Ale klidně třeba i za rok....

Říká se tomu Rainbow Beach proto, že zemina je tu stvořená z různě barevného písku a celé pobřežní pásmo, které se táhne asi 20 km, mění barvy a má to vypadat trošku jako duha.

Když se nabažíme pohledů dolů a nahoru, posbíráme děti (nelehký to úkol, Boris kličkuje jako králík a sbírá různé zapomenuté předměty a vůbec nevnímá a povely neslyší. Oči má pokryté mázdrou, výraz šílence a ruce plné podivných předmětů.)

žlutá a modrá


Já letím.

Vydáváme se do města udělat nákup a pak do parku uvařit si na grilu něco k jídlu. Hážeme na gril bok-choy (taková thajská zelenina podobná špenátu), brambory, cibuli, lilek, vajíčka a slaninu. Lukulské hody zakončujeme kávíčkou z místní kavárničky, Jenda a Olinka pak testují místní veřejné záchodky - žádné překvapení, zase jsou čisté a nesmrdí...
Zde, jakoby omylem, zčásti i schválně reportáž končí téměř v půli věty. Protože jsem se právě teď rozhodl, že by mi bylo líto neuveřejnit pár příjemných fotek a už by se to sem skoro nevešlo, tak proto to náhlé přerušení. Následující text, který již je hotový, pomocí Ctrl+X vystřihnu a Ctrl+V vkládám do budoucího prasete č. 40.

Konečně správně.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


deř-nict-ví

  • Originální výzkum provedli vědci ze Smithsonianu, kteří zjistili, že mořští plži úspěšně „stopem“ cestovali přes pevninu do Střední Ameriky, dlouho považovanou za neproniknutelnou oblast pro mořské živočichy. Podařilo se jim to pravděpodobně tak, že přes Mexiko přeletěli přichyceni na nohách nebo břišním peří brodivých ptáků, např. bahňáků. Exportovali tak své geny do jiného prostředí a zasloužili se o rozvoj biologické rozmanitosti.
  • Vědci přinesli zprávu, že pro udržení hladiny hormonu „štěstí“, endorfinu, stačí srdečný vydatný smích. Endorfiny také posouvají práh bolesti, vědci z Oxfordu se tedy zaměřili na tento fenomén. Ve všech testovaných skupinách se schopnost účastníků snášet bolest po zážitku upřímného smíchu (mezi stimuly patřily např. klipy Mr. Beana) zvýšila zhruba o 10%.

  • V Brně švagr Honza slavil 60tiny a páníček si dal pěkně do trumpety.
  • Bylo hezky.
  • Navštívili jsme Evičku s Ninou, která je moc krásná.
  • A Linda jela na Pálavu číst knížku.
  • Koupili jsme Daně letenku do Irska!!!

 

australia

 

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Kristýna Kočí na úrovni:  
„Ten je jedinej jako nebezpečnej.  Akorát, že řekněme, že my a už se to blíží,
on se taky posere při tom nárůstu těch informací. V tý společnosti se to posouvá,
takže on si toho moc nedovolí, navíc podle všeho se chystá za mne postavit Havel.
Už pro tu náladu v té společnosti."


 
BaselitzCzech Photo Gallery, FOTOGRAF ROKU – JOE KLAMAR (do 30.9.2011)
Výstava výjimečné osobnosti současné fotoreportáže, šéfreportéra Agence France Presse pro střední Evropu, držitele titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2009 a řady dalších ocenění, který běžné situace fotografuje vždy „trochu jinak“, a tak se stává autorem špičkového obrazového zpravodajství s vysokou estetickou a emoční hodnotou. Výstavou Joe Klamara zahajuje činnost nová pražská fotogalerie CZECH PHOTO GALLERY v partnerství s firmou NIKON.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

Keith Richards: Život
Keith Richards se narodil v roce 1943 v Dartfordu. Kytarista, vokalista, autor písní a spoluzakladatel Rolling Stones vypráví o tom, jak se učil hrát na kytaru a jak dával s Mickem Jaggerem a Brianem Jonesem dohromady kapelu. Hovoří o počátcích slávy Rolling Stones i proslulých zatýkáních kvůli drogám. Mluví o smrti Briana Jonese, o divokých turné po Spojených státech, o osamění i závislosti. Se svou proslulou odzbrojující otevřeností vypravuje příběh, který jsme všichni toužili znát lépe. A činí tak bez příkras, beze strachu a upřímně.

Velký ohlas měla v Polsku deska nového kvinteta Wojteka Mazolewského. Hraje na ní také Oskar Török, trumpetista známý z českých formací Vertigo nebo Sato San-To. Ve snaze napodobit zvuk slavných desek 50. a 60. Let celý proces nahrávání i střihu probíhal analogově, přičemž se nahrávalo v jedné místnosti a v reálném čase. Výsledkem je příjemný a přirozený zvuk. Podle kritiků jde o špičku současného polského akustického jazzu.



  • „Myšlenka na odchod do důchodu je jako sebevražda. Téměř jako harakiri. Mám v úmyslu žít do sta let a pak zmizet v dějinách.“ (Keith Richards)

  • Kina:
    26.9. – Aero – Jmenuji se Oliver Tate (režie: Richard Ayoade, VB/USA, 2010, 97 min, Komedie) (Chytrá britská komedie o ztrátě panictví a záchraně jednoho manželství. Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými narozeninami.) (18:00)
    28.9. – Aero – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (18:00)
    30.9. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (18:00)
    30.9. – Aero – The Doors – When You´re Strange (režie: Tom DiCillo, USA, 2009, 86 min. Hudební) (Kameraman a režisér nezávislých snímků Tom DiCillo se s vervou pustil do nového žánru – střihového dokumentu, jehož téma nemůže nechat žádného fanouška hudby sedmdesátých let chladným. The Doors! Režisér využívá pouze autentické a často raritní záběry ze života kapely, pohledy na sjetého, šaškujícího či váhajícího Morissona doplnil komentářem s hlasem Johnnyho Deppa.) (22:30)
    28.9. – Oko – Filmový klub – Turínský kůň (režie: Béla Tarr, Maď./Fr./Něm./Švý./USA, 2011, 146 min. Drama) (V Turíně dne 3. ledna 1889 vystoupí Friedrich Nietzsche ze dveří domu číslo 6 na ulici Via Carlo Alberto, možná na procházku, možná vyzvednout poštu. Nedaleko od něj, nebo možná opodál, se vozka trápí se svým vzpurným koněm. Přes veškeré nářky se kůň nehodlá pohnout, zatímco vozka - Giuseppe? Carlo? Ettore? - ztrácí trpělivost a použije bič. Nietszche přijde blíž k davu a ukončí tak brutální scénu, po které je vozka zpěněný vzteky. Dobře stavěný Nietzsche s mocným knírem náhle vyskočí na povoz a vzlykaje obejme nebohého koně. Vozka jej vezme k sobě domů, kde Nietzsche ulehne v tichosti a klidu na dva dny na divan. Po dvou dnech vyřkne nezbytná slova: „Matko, jsem hlupák.“) (20:30)
    29.9. – Oko – Filmový klub – Dvojí život Veroniky (režie: Krzysztof Kieslowski, Fr./Pol./Nor., 1991, 98 min. Pohádka) (Zrcadlový příběh pěvecky talentované dívky a tajuplné působení osudu.) (17:40)
    29.9. – Oko – Is This Cinema? #6 (90 min) (Další pokračování trošku jiného kina, než na jaké je zvyklý bežný divák artkina pokračuje! Již šestý díl vám přinese opravdu silný audiovizuální zážitek. V dvojprogramu nejdříve vystoupí "noise positive" Jack Jack, na které po krátké pauze naváží harmoničtí Lowii. Specielní sezení Bia Oko a velmi silný projektor Sony 4K vás zcela pohltí, nemá cenu se bránit.Lowii je atmosférický multimediální projekt z Bratislavy, která přináší melancholické a nostalgické plochy s těžkými beaty obohacené jemnou zvukovou destrukcí. Hlavní specifikum Lowii vychází z konceptu, kde obraz – živá malba – ovlivňuje zvuk který zpětně přetváří obraz. Výsledkem je harmonický a vyvážený audiovizuální zážitek.) (20:30)
    26.-28. – Evald – Lůno (režie: Benedek Fliegauf, Něm./Maď./Fr., 2010, 111 min. Drama) (Smrt není konec. Láska je začátek. Eva Green se v roli mladé ženy Rebeccy vrací do dědečkova domu na chladném anglickém pobřeží, kde před mnoha lety prožila svou první, ještě dětskou lásku. Rebecca a Tommy, kterému zůstal rošťácký úsměv, naváží přesně tam, kde se v dětství jejich cesty rozešly. Renomovaný maďarský režisér Benedek Fliegauf však nevypráví klasický příběh o „l´amour fou", ale zamýšlí se nad podobou lásky v kontextu genetické reprodukce. Když Tommy zemře při autonehodě, rozhodne se Rebecca k umělému oplodnění za pomoci klonování lidské DNA a celý svůj život pak čelí důsledkům svého kontroverzního rozhodnutí.) (19:00, 21:00)
    29.9. – Kino 35 – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (19:00)
    30.9. – Kino 35 – Mozartova sestra (režie: René Féret, Fr., 2010, 120 min. Drama) (Příběh začíná v roce 1763 a sleduje namáhavý život Mozartovy rodiny na cestách kočárem z jednoho královského dvora na druhý, kde šlechta žasne nad zázračným talentem mladého Wolfganga. Ale skvělá zpěvačka, cembalistka, houslistka Nannerl, Wolfgangova o pět let starší sestra, byla jako první známa jako zázračné dítě rodiny. Na začátku filmu ještě pořád vystupuje jako doprovod Wolfganga, i když zastíněna a upozaděna jeho rostoucí slávou. Její otec se podřizuje společenskému zřízení „pro její vlastní dobro“ a zakáže jí pokračovat ve hře na housle a skládání, přičemž důvěrně přisuzuje talent Nannerl svojí ženě. Nannerl popuzují omezení, která jí ukládá její pohlaví a užírá se svými vyhlídkami.) (19:00)
    27.9. – Ponrepo – Toyen (režie: Jan Němec, ČR, 2005, 63 min. Drama) (Film Toyen, založený na historických faktech a konkrétních uměleckých dílech, nepředstavuje životopisný příběh, ani dokument o tomto období a jeho umění. Film bude existovat zcela nezávisle jako originální umělecké dílo, které má vlastní svět a vlastní poetiku.) (17:30)
    26.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – Suplent (režie: Asa Blankc, Johan Palmren, Švéd., 2006, 84 min. Dokument) (Třiasedmdesátiletý Folke Silvén, legendární postava švédského školství, se jednoho dne vydává na cestu do Stockholmu za svým bývalým žákem a nyní kolegou Maxem Wejstorpem. Reprezentant „staré školy“ a držitel světového rekordu v mluvení pozpátku je ambiciózním mladíkem, kterému ovšem chybějí hlubší kantorské zkušenosti, požádán o pomoc s problematickými žáky Hallenbergovy školy. Folke se setkává mimo jiné i s dětmi pocházejícími z rodin přistěhovalců, nad jejichž osudy často visí otazník deportace. Dvojice talentovaných švédských režisérů dokazuje, že dramatičnost a napětí nemusí být výhradní součástí hrané kinematografie. Jejich dokumentární snímek představuje mimořádně zajímavou podívanou přibližující střet tradice s moderním přístupem, kulturní souboj mezi starým a novým Švédskem.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 2.10. – Manhattan Short Film Festival 2011, Praha (info: http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/89/Manhattan-Short-Film-Festival/239/2011/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    26.9. – Agharta – František Uhlíř Trio (21:00)
    27.9. – Agharta – Madfinger (21:00)
    30.9.-1.10. – Agharta – Agharta Gang feat. František Kop (21:00)
    2.10. – Agharta – Laco Deczi & Celula N.Y.  (21:00)
    25.9. – Blues sklep – Robert Pospiš &  Martin Sillay a Diana Mašlejová (21:00)
    27.9. – Blues sklep – Kikina B (21:00)
    28.9. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    29.9. – Blues sklep – Blues Busters (21:00)
    30.9. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    2.10. – Blues sklep – Big Band Trumpets (21:00)
    26.9. – Jazz Dock – Emil Viklický Trio feat. Miroslav Hloucal (22:00)
    27.9. – Jazz Dock – Juwana Jenkins &  Mojo Band (22:00)
    28.9. – Jazz Dock – Josef Vejvoda Trio (19:00)
    1.10. – Jazz Dock – Mole Quartet (22:00)
    27.9. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Blues Band (21:15)
    30.9.-1.10. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    2.10. – Jazz klub Ungelt – Hanelle blue´s band (21:15)
    26.9. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    28.9. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    29.9. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    2.10. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    27.9. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
    29.9. – Reduta – Milan Svoboda quartet (21:30)
    26.9. – Stará Pekárna, Brno – Expedice Apalucha (20:00)
    27.9. – Stará Pekárna, Brno – Čtyři (20:00)
    29.9. – Stará Pekárna, Brno – Jazz Efterratt
    27.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    28.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    29.9. – U malého Glena – Matěj Benko Q (21:30)
    30.9. – U malého Glena – Jakub Zomer Quartet (21:30)   
  • Kluby - cizina:
    26.-28.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Natalie Cole (19:00, 21:30)
    26.9. – Blue Note New York, USA – Village Jazz Alive feat. Randy Weston (20:00)
    2.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Adrian Blu (20:00, 22:00)
    26.-27.9. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Roberta Gambarini (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Kladenské divadlo uvede jedno z nejslavnějších Shakespearových dramat Othello v muzikálové podobě. Režisér Ondřej Pavelka a dramaturgyně Adéla Šotolová drama upravili na komorní příběh sedmi hlavních postav. Premiéra se uskuteční 1. října v Divadle Lampion v Kladně. Autorem hudby je Daniel Čámský. 

    Pražský komorní balet zahájí novou sezonu v divadle Ponec 27. září výběrem choreografií, které byly nastudovány v letech 2007-2010. Pod názvem PKB 2007-2010 se představí díla Doteky snáře, Divocí koně a Pár krátkých sekvencí.
  • 1.10. – Alfred ve dvoře – Albert se bojí (režie: James Donlon) (Vojta Švejda herecky opět sází na pantomimu a klaunérii, v nichž našel svůj osobitý výraz. Punc výjimečnosti projekt získává přizváním významného amerického klauna, mima, pedagoga a režiséra Jamese Donlona. Oba autoři spolupracují již podruhé, před několika lety se podíleli představení Truck Dog, které bylo uvedeno v ČR a v dalších státech východní Evropy. Představení vyhrálo cenu diváka České taneční platformy 2008.) (17:00)
    27.9. – Divadlo Ponec – Pražský komorní balet – PKB 2007-2010 (choreografie: Jan Kodet, Lucie Holánková a Jack Przbylowicz) (Výběr choreografií) 20:00
  • Divadla:
    Pražské Divadlo Komedie uvedlo světovou premiéru dramatizace románu úspěšného švýcarského spisovatele Petera Stamma s názvem Agnes. Mladý německý režisér Alexander Reimenschneider v této hře zkoumá spolu s Ivanou Uhlířovou a Martinem Pechlátem současnou podobu milostného dramatu, touhu po blízkosti a hranice samoty.

    Divadelní ústav připravil u příležitosti 75. Narozenin Václava Havla výstavu v Horáckém divadle v Jihlavě. Výstava s názvem Václav Havel: Občan a dramatik obsahuje materiály z archivů zachycující Havlovy inscenace u nás i v zahraničí, od Zahradní slavnosti k Odcházení (1963-2010).

    30.9. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    30.9. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    27.-29.9. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    2.10. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

Hola Hola z Brna

pradědek Klement posílá náhradní program neboť MUTr. Dada se svým nejmilejším Jiřím se toulá kdesi po Korsice a tam odtud příspěvek poslat nestíhá!
Malá reportáž je z koncertu vyhlášené skupiny renesančně barokní muziky Čižmář, Kratochvílová, Wagner, hrané na barokní nástroje a navíc hrané na renesanční perle na zámku v Bučovicích. Prosím o shovívavé posouzení mých nedokonalých fotografií - jiné neumím.

MK a spol.

25. 9. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš