Dostali jsme pozvánku. Krásně šedivou, oldskůlovou, takovou, takovou... pěknou. Na sobotu 17. května do Slaného. Partička vykutálená, máme se na co těšit. V sobotu ráno vyrážíme s Olinou vláčkem, kterej se jmenuje cyklohráček a strojvedoucí je hrajvedoucí. Je plnej děcek, vypadá to tam jak v hnízdě malejch blech. Průvodčí hlásí vesele a srandovně stanice, Stále by všecky cestující nejraději razítkovali po celým těle. Jak jsem se zpětně dozvěděl, bylo to poprvé, co tenhle vlak vyjel. Ale možná to je kec. Nám tohle spojení vyhovuje, protože se ve vlaku dá dlouho číst.
Ve Slaném prší, jdeme kolem květinářství, a to je signál pro mého laboratorního psíka Olinu, protože misí dovnitř a koupit si nějakou kytku. Mám obavy, že jde o nějakou chorobu. Když se plazíme mezi kapkami deště Nosačickou ulicí, najdeme v živém plotě velké srocení housenek a ožrané listí. Třeba to jsou místní bourci morušoví. A nebo taky ne.
Vybraná společnost se postupně schází. Ze zahradní slavnosti, která byly míněna tak, že jako podle Havlovy hry. Ale protože se nikdo neobtěžoval vytisknout portrét jediného dobrého prezidenta moderních dějin naší země, tak ze slavnosti na zahradě bylo prd. Zlí jazykové tvrdí, že to nebylo kvůli chybějícímu portrétu, ale jen a jen proto, že bohapustě chcalo. Oslava začíná - pak pokračuje - a nakonec i končí.

Pozvánka na narozky. Dvoje kulatiny, dva bratři, jedno místo. Tomu vlevo je 60 a tomu ozbrojenýmu 65.

Když prolézáme pralesem v Nosačické ulici, musíme být opatrní.

Jako klubko pekelných jedovatých hadů se tu svíjí jakési housenky.

Rozhodli jsme, že jsou to nebezpeční bourci morušoví. Olina totiž umí jen kytky, její encyklopedické znalosti doznaly jistých trhlin.

Nejsme ještě všichni, ale bráchové už ladí trumpetky. Bude se zpívat.

Natálka by potřebovala, aby ředkvičky byly rozkrojené ozdobně. Existuje na to jakési rozkrojovátko, Ale Honza se holedbá tím, že takhle ozdobně už kdysi rozpáral ananas a tak se předvádí.

Kupodivu se mu to povedlo, tak jsem si to pak taky tajně zkusil a jo, i já jsem docela uspěl.

Olina s Mírou povídají kraviny.

Dědeček s vnučkou.

Už nás je dost, zábava začíná. Je tam nehorázně moc žrádla, ale nenechám se nachytat a jsem ostražitý.

Blíží se čas rozdávání dárků.

A protože Táňka má za měsíc taky narozky, dostala od bratrance Honzy, dnešního mladšího oslavence taky dárek.

Táňčin Ludva koupil svářečku a Táňka bude trénovat sváření. Dostala v kýblu hromadu kovového šrotu. Bude tvořit.

První dílo se narodilo samo. Táňčin první dvojplošník.

Honza dostal dějiny hornictví.

A taky paletku a štětce. Honza sice stále vyhrožuje, že až bude protivnej starej dědek, stane se spisovatelem, ale Táňka rozhodla jinak. Spisovatelem ať je starší bratr Míra. Honza bude malířem.

Natálka čumí dědovi přes rameno. Děda dostal brko na psaní románů.

Taňka do společnosti přivlekla umění. Adjustované linoryty. Každý jsme si směli vybrat jeden. Obrázky obložila obložené chlebíčky.

Začíná se vzpomínat a vytahují se zaváté historky. Je krásné sledovat, jak se některé příběhy vzdalují účastníkům a jejich interpretace se stává asynchronní.

Míra dostal rudou kytku.

Rodinné foto v červeném podání.

Honza dostal rudou kytku taky.

Natálka má rudé šatky a tak se stává na chvílí modelkou v provizorním ateliéru U Ledničky.

Pak dostane Táňka strach, jestli ji už Natálka nepřerostla přes hlavu a tak si to holky musely změřit. Letos ještě ne. Letos zvítězila.

U Honzy v pracovně (60) jsem objevil papírek, kterej mě pobavil. Honza nikdy neběžel půlmaraton. A ani maraton. Tak si předsevzal, že to napraví. Motivační papírek prozrazuje, že 14. září v Ústí poběží půlmaraton a napsal si i čas, do kterého by se rád vešel. Má však pocit, že pro to nedělá dost a že málo trénuje a že.... no znáte to. *)

Mimo společných historek si ještě povídáme rodinná traumátka z dětství. Čím jsme od těch malých let dál, tím ostřeji vidíme a z paměti vyléváme ty srandovní bolístky. Vždycky jde o zásadní prkotiny.

Je to studijní materiál jako prase, chtělo by to pořádně prozkoumat. A z toho plyně několik zásadních psychoanalytických freudovskou-fromovských závěrů. Nebýt křivd z dětství, zahynula by literatura, kultura, obrazy i sochy. Zkroucenou skutečností se tak může stát třeba to, že jsem se nenarodil jako prvorozený. A nebo jiná křivda - narodil jsem se jako prvorozený Také je velmi důležité akceptovat optiku všech zúčastněných. Například kdo kdy a jakou nudli měl u nosu. Podle Honzy byla Táňčina nudle, když přijížděla z města do Slaného na "ozdravný pobyt" zelená a přischlá. Podle Táňky žádnou nudli neměla.

Honzovou rudou kytkou se obraz na zdi změnil v 3D.

Dost historek a bebíček, je potřeba zpívat.

Žlutou růži z Texasu i bednu od whisky. Klasika.

Jindra hraje a zpívá ráda.

Tři dámy: Ála, Marta, Linda.

Táňka, Ladys, Gábina.

Na pozadí v rozmazané zóně je Kamil a jeho syn Luboš. Plyšáci. Luboš maturoval z jedenácti předmětů. V popředí Ludva a o něčem úporně přemýšlí. A nebo to jena tak předstírá. Někdy to prostě není poznat.

I pár panáků se urodilo. Ale pít kořalku se zkříženejma rukama, to ji radši nechci.

Ludva si pořídil novýho Canona a ještě nezná všecky jeho funkce. Já všecky funkce na svých foťácích neznám a nepoznám nikdy. Nevadí mi to. První, co udělám při koupi, že foťáka odnaučím vylepšovat fotky, pak mu seberu i barvy a pak už zase všecko zapomenu. Až ho ufotím, pořídím si jinej.

Došlo i na albíčka. některé fotky potemněly tak si na bylo potřeba posvítit.

Oslava skončila někdy o půl třetí v noci. Bylo to fajn a skoro nikdo se neožral. V neděli po snídani, teda vlastně před obědem zas už jedem do města. Vypadá to, že ozdraveni a bez nudlí. Vlastně to taky není pravda, protože jsme od Ály v piksličce nudle dostali. Nudlovej dobrej salát. Tak si ho zítra sežeru k obědu. Díky Slaňáci za milý večer.

*) Redakce se musí omluvit a napravit nehorázný žvást, kterého se dopustila v tomto fejetonu. V pondělí ráno mi přišla z prověřené adresy zpráva i s důkazním materiálem. Zpráva zní takto:
"Jen bych rád uvedl na pravou míru informaci, že jsem nikdy půlmaratón neběžel. Pražský půlmaratón v roce 2003 (plus mínus) za 1:58:40 (mínus plus). Pak ještě jeden soukromý ze Slaného do Kalivod (1998) za 2:04:00 (22 km) (ten čas jsme odhadli). Posílám důkazy Samsungem. jk"
A důkazová - forenzní - fotka:

Za sebe jen dodávám, že by se mi líbilo víc, kdyby to bylo poprvé, protože poprvé je to romantické a hodné zaznamenání, když je to potřetí, tak je to rutina. Obojí sice začíná na R, ale romantika není rutina.