Hodně blízko Honzíkovýho bydlení je park, kterej se samozřejmě jmenuje stejně jako ten červenej most. Ono se tu hodně věcí jmenuje podle toho slavnýho mostu. Je to dobrá obchodní značka, skvělej artikl. V GG parku jsme už byli hned na začátku našeho pobytu, to nás tam vzal Honza se Stáňou a v bílým baráčku nám ukázali krásnej skleník a hnízdiště všelijakejch motejlů. O tom jsme už psali loni v létě.
Tenhle náš výlet byl samostatnej, Honza se Stáňou šli budovat kapitalismus a my s Olinou jsem si užívali svobodnýho volna. To je tak krásný, že šli komouši od válu a narodila se tu normální svoboda. Fakt se toho nedokážeme doteďka nabažit. To jediné, co nás může limitovat, jsou naše finance, ale to není chyba systému, za to si můžeme sami, třeba tím, že jsme neschopní, nebo máme smůlu a žádný nápady jak ven ze sraček. Slýchávám sem tam, poslední dobou spíš častěji, že není žádnej rozdíl mezi za komoušů a teď, protože se stejně nikam nedostanou. Že tenkrát nesměli a teď taky nemůžou. A vůbec si neuvědomujou, že nesmět a nemoct je sakra rozdíl. Jo jasně, je to drahý, ale jen si vyděláš prachy a jedeš. Tenkrát se i na výlet do Jugošky lidi kroutili jak pošlapaný slimáci a žmuntrali u okýnek v hlubokým předklonu o devizovej příslib a pak jim to mohla zhatit jakákoliv domovní důvěrnice. Jojo, lidi zapomínají.

Zeleni se v SF daří skvěle. Ideální podmínky. A červeni taky.

Amíci mě baví tím, jak se snaží bejt praktičtí. Obecně vzato jsou praktičtější Češi, protože jsou zvyklí na dlouhá léta socializmu a všichni jsme si museli skoro všecko udělat sami. A tak nebylo výjimkou, že třeba pan docent tatínek udělal za pár korun a jeden víkend plot kolem chaloupky, že si člověk naladil starý piáno pomocí osciloskopu, udělal elektroinstalaci. Jenže to byla a je ta naše univerzalita. Američani jsou spíš specialisti a mají svá teritoria docela vyznačkovaný a pak se projeví velká kreativita. Tenhle auťák je pro stěhovací partu, když je potřeba nějakej prostor vystěhovat, uvolnit a vyčistit, nastupuje tahle parta.

Tenhle záběr jsem už jednou viděl v nějakým pokleslým americkým filmu. Ani nevím, co to je, ale jsou tam zadarmo hajzlíci veřejní.

Když jsme vyrazili do toho parku, tak mi Olina slibovala bizony, prej je tam někde před 19 lety viděla. Já jsem jí věřil, ale dělal jsem si z ní trochu srandu, že jako bizoni v parku. Já mám bizony spojený s Vinetouem. Ale pak kolem nás projel náklaďáček s koridskou tématikou a já jsem začal v ty bizony věřit.

V parku je to krásný. Jsou zde cestičky asfaltové i pískové i jen tak prošlapané, je to upravované i divoké. Jsem do toho parku zamilovanej.

A krásně udržované a oku libé. Bolí mě sice záda, ale nejlepší je pro bolavý záda jít a jít a to děláme. Olina má mapičku a tam mi ukazuje jakési místečko, že tam jsou jako ti bizoni.

V civilizovanější části parku jsou značky s anděly pro chodce.

A budova nějaké univerzity, či co.

Olina má práci s mapama moc ráda a docela jí to jde, jenže tady to vypadá, že je vedle jak ta jedle. Nejde to a nejde to. Podle mapy už nás měli na kopytech roznášet po prérii bizoni, a zatím velkej prd. Olina se ptá kdejakýho návštěvníka parku. Někteří nám ochotně říkají, že jo, že to je táááámhle a mávají rukama kamsi do nekonečna.

Asi bizony nenajdeme, i když je Olina statečná a snaží se ty koordináty sjednotit s mapou. Nejde to a nejde.

Park je fakt hodně udržovanej a je tu čisto. Při pozorným zkoumání detailů jsem objevil jakési nesrovnalosti, třeba tyhle víčka od piva. Ale že by tu někde byla černá skládka? Tak to ani omylem.

Na pár místech je park protnutej velkou žílou plnou aut, i to je svým způsobem oživení.

I kýčovitá zákoutí jsou tu jakoby na místě.

U zkroucenejch stromů bych zůstal hodiny a hodiny a tvořil grafiky sukovitých příběhů. Ale nemůžu, spěcháme pod kopyta stád.

I zde, stejně jako v Austrálii, je to prošpikované veřejně přístupnými grily. A využívají je hodně. O víkendech se tu sejdou, dovlečou spousty kabelí se žrádlem, seženou si dřevo a už to tu voní. Barbecue, vomáčky, burgrové. Ve všední den je gril využívanej rodinama s dětma, to znamená bez tatínků, protože ti někde hákujou. Tlustá paní rozdmýchává oheň, 5 tašek žrádla a nikdo nikde. Asi to všecko sežere sama.

V parku je dostatek hajzlíků zadarmo, já vím, jsem tím už asi otravnej. Ale jak já bych si přál, aby se tohle u nás v Česku spravilo tímhle směrem. Málokdo tu v Americe chčije u stromu, všude je k dispozici nějakej hajzl. A nenápadnej. Jednou jsem si tam byl zaběhat, chtělo se mi čůrat, zvyklej z pražskejch parků, že nemám šanci, jsem si našel strom, daleko ostražitěji se rozhlídl všude kolem a vyčůral se u stromu. Bylo mi to blbý a cítil jsem se nepříjemně. Ani ne tak proto, že by mě někdo zatknul a dal mi pokutu, ale spíš proto, že jsem byl jedinej, kdo tu tak močil. A po dvě stě metrech jsem na veřejnej hajzlík narazil. No jo, no. Ale třeba na Letné je velkej prostor, kde prodávají v několika stáncích pivo, jsou tam lavičky, jinými slovy je to občerstvovna, a tak tam zbudovali hajzlíky, pánbůh zaplať za ně, ale ti hajzli si za ty hajzly berou 5 korun. Za 35 korun si pivo koupíš a za pětikačku ho smíš vymočit. To je fakt hnusný. Zlatá Amerika. Pak jsem se ale od zkušenějšího hosta dozvěděl, že na Letné si můžeš VYŽEBRAT!!! od hajzlbáby lísteček, na kterej ti to pivo o pětikorunu zlevní. Je to jistá úředničina, ale budiž, náznak férovosti by tu byl. Ale ono to je složitější. O téhle možnosti se náhodný návštěvník nemá jak dozvědět, a hajzlpaní ten růžovej odpustek s čísýlkem nenabízí, jen ho nenápadně vetkne do škvírky na stole a nikoho ani nenapadne, že to je odpustek. Fakt bída a podraz.

Těch bizonů jsem se nakonec dočkal. Bylo to sice o hodně dál, než Olina slibovala, než mapa ukazovala. Ti lidé, co mávli beznadějně v dál, když nás navigovali, měli pravdu. A víte, proč to bylo tak daleko a blbě? Mapa, kterou jsme měli, byla v místě parku komprimovaná oproti zbytku města. A to jen proto, že park je obrovskej a plnej zeleně, takže by zabíral na mapě moc místa.

Spíš takhle jsem si ty bizony představoval, než jak vypadali doopravdy. Prérií se ve filmech s Rybanou za mohutného dusotu a oblaků prachu řítilo stádo, které nic nezastaví. Jste mrtví. Je pravda, ti naši bizoni byli dost daleko od ohrady a asi už byli dost otrávení ze života v parku.

Bizon se latinsky prej řekne bison bison.

Je tu prostor i pro golfové hřiště.

Na konci parku, a že je sakra dlouhej, jsou dva větrný mlejny. Dokonce se i točí, ale jestli melou, to nevím.

Jsou krásný.

Pak už se vám otevře výhled na smutnou pláž. Vítr, zima, písek. Takovej sebevražednej prostor. Ale je to místo oblíbené u surfařů, protože tu jsou prý vlny. A tak, což je překvápko, je to místo, kde žijou boháči.

Chvíli jdeme podél pobřeží a pak to vzdáme a jdeme zpátky domů.

Chvíli jdeme ulicí, ale je divná a bez stánků s občerstvením, máme hlad, tak se zase vnoříme do parku a jdeme mezi stromama. Je tam krásně.

Americkej fotbal.

Cyklisti bacha, nesmíte bejt vyšší než 13 stop a palec žádnej.

Je tu i umělej vodopád a vůbec mi nevadí.

Golden Gate Park má přes 400 hektarů a je pátým nejnavštěvovanějším parkem v Americe.

Už jsme zase zpátky na začátku, nebo na konci? To je jedno. Bílej dům plnej kytek a motejlů. Na křižovatce si dáme nezdravej polskej párek, sedneme si na lavičku a sežerem ho. Ale pak se zase nemůžu zvednout, protože mám zablokovaný záda, musím to rozejít, což chvilku trvá, ale chůze je dobrá meducína.

Pomalovanou ulicí k bance, u sekáče doleva a jsem doma. Hurá.

A co bude příště? Nevím, fakt to teď nevím.