Po australském východním II.
(teda vlastně o spiklencích a Japonsku)

V dnešním čísle bych konečně rád dokončil naši krásnou procházku po mírně rozbouřeném východním pobřeží Austrálie (jen pár kilometrů v sandálkách). Je to všecko nějaká blbá náhoda, jak jsem se tam pokoušel fotit co největší příbojový vlny a aby to bylo dost dramatické. Samotného mě pak překvapilo, že jedna z vln pár minut po tom, co jsem ze skály zmizel se tam hravě vyšvihla a asi by mi pošmodrchala, když ne peří, tak Nikona. A najednou se pohla zem, velikánské zemětřesení pochroumalo vyspělé Japonsko a cunami hrozila i dalším pobřežním oblastem v kruhu od místa, kde o sebe ty dvě zemské desky křísly. Samozřejmě, že spiklenci na sebe nenechali dlouho čekat a s přesvědčivostí sobě vlastní zahltili svět teoriema, že geoteroristi pohnuli světem, vychýlili osu a vše konečně směřujou k tomu konci světa, kterej slibovali i starej užvaněnej Nostradámos a mimočasová kolegyně Sibylla. A že to je začátek konce. Tihle geospiklenci sice stěží rozjedou plechový auto na benzín na rychlost kolem 300 kiláků za hodinu, furt jim eště netečou řeky do kopců a létadlo se zvedá z letištního betonu s funěním, ale se zeměkoulí dovedou hejbnout jako prd.


Země se zatřásla.

Tuhle přírodní rozmařilost odneslo těžce Japonsko. Sledovat zprávy je magnetické, ale kvalita zpravodajství je příliš rozmanitá. Například na Nově zaznělo, že ve špenátu a některých potravinách byla v oblasti hořící jaderné elektrárny naměřeny vysoké dávky radiokativity, stejně tak v Tokiu v pitné vodě. Člověk by blil. Svět se rozpůlil nekompromisně na protijádro a projádro. Svět je rozštěpenej už dlouho, teď se s tím jen zakvedlalo. Ti, kdož hovořili o naprosté bezpečnosti jaderných elektráren už to tak fanaticky netvrdí, jen Drábová si je jaderkou jistá. Já bych taky raději jiné zdroje, ale zároveň tuším, že někde to prostě jinak nejde, třeba zrovna v Japonsku. Taky bych byl raději, kdybysme mohli vyrábět elektřinu jinak, ale uhlí dojde a plazma nebo cosi vesmírného a zázračného ještě dlouho fungovat nebude, takže zase jádro. No tak jo, skřípu zubama, ale ať je to hodně bezpečné, ať je trestné jakékoliv lhaní o haváriích a manipulace s fakty. Ať to kurva už berem vážně a ne jak Pepík Švejk. Ani se nedivím Rakušanům, že se naší JETElky a té druhé bojí, asi mají proč (jen ať na má slova nikdy nedojde). Jenže my nemáme tolik prudkých horských toků jako oni, nefučí nám tu zrovna velké větry a slunko je taky jakési uprděněně komoušské, my fakt nebudeme mít v budoucnu jinou možnost. A kdybysme ještě šetřili, tak by se to nějak asi dalo zpytlíkovat.

A jak všecky možné zprávy vystrkovaly nos o té katastrofě v Japonsku, tak je jasný, že nejvíc se na hrůzách podepsala velikánská vlna cunami. Daleko víc, než to nepředstavitelně silné zemětřesení. Ale Japonci v přímých záběrech na mě udělali obrovskej dojem a obdivuju je coby národ. Klobouk dolů. Náš Honza před nedávnem v Japonsku byl a také na ně pěl ódy, koupil mi tam i za 47 tisíc jenů japonskej blesk od Nikona. Japonci jsou fakt frajeři. I když na ně osud seslal hromy blesky. A svým chováním a schopnostmi ukázali světu praktickou cestu, jak se dají zvládat přírodní živly. Jsou obdivuhodní.

Aby nedošlo ke zkresleným pohledům na Japonsko dnešních dní, dovoluji si zveřejnit dopis známého hudebního skladatele Daniela Forró, který v Japnsku žije už léta. Dopis mi přišel z několika přeposlaných mailů od společných přátel a určitě ho hodně čtenářů WWWiditelnýho prasete dobře zná, takže si ho dovoluji zveřejnit bez předchozího posvěcení od Daniela. Ale vzhledem k tomu, že dopis poslal spoustě svých kamarádů a jsou v něm důležité informace o stavu v Japonsku a hlavně o dalších zásadních věcech týkajících se i následné pomoci Japonsku, myslím, že by se na praseti objevit měl. Tu je:

Vážení a milí,

na četné dotazy ze staré vlasti (za které děkuji) vám všem sděluji, že nás to tentokrát minulo, a i když ještě nemáme úplně vyhráno (můžou přijít následné otřesy v příštích třech týdnech), jsme zcela v pořádku. V naší relativně hornaté oblasti v prefektuře Gifu kousek nad Nagojou se nic zvláštního neděje kromě toho, že se snažíme šetřit elektřinu, protože tam na severovýchodě teď chybí. Je možné, že v příštích dnech budeme občas bez proudu, a tedy bez spojení, to by se nedalo nic dělat. Jsme od té hrůzy asi 1000 km na jih. Žádnou pomoc tady u nás nepotřebujeme, děkujeme moc za vaše nabídky. Ale jestli chcete, zkuste poslat jakkoli malou částku na nějaké spolehlivé konto, určitě budou nějaká vyhlášena a Japonsku to pomůže. Nevím, jak jsou takové věci tady přímo na místě organizovány, ale je možné, že ne všichni lidé. kteří přišli o všechno, byli pojištěni. Japonská vláda a místní úřady je v tom jistě nenechají a pomohou jim začít znovu od nuly. Třeba právě díky takovým mezinárodním sbírkám... Na rozdíl od jiných zemí, kde by člověk mohl mít jisté pochybnosti, tady v Japonsku úřady opravdu fungují a korupce tu neexistuje, takže každá koruna se dostane tam, kde ji budou potřebovat. Moji drazí Japonci si pomoc zaslouží a budou vděčni. Součástí jejich mentality a zdvořilosti je i to, že nechtějí svými problémy nikoho cizího obtěžovat (dělení na "našince" a "cizince" na nejrůznější úrovni je tu běžné, a promítlo se i do jazyka a zvyků). To je i důvod, proč obvykle ani v případě velkých katastrof nežádají humanitární pomoc odjinud. Tak to dělám za ně. Tentokrát je to opravdu hodně zlé, všichni, kdo mají Japonsko a Japonce rádi, s nimi soucítí.

Tady si můžete prohlédnout rozsah katastrofy:

Před a po - posuňte svislou lištu: http://www.nytimes.com/interactive/2011/03/13/world/asia/satellite-photos-japan-before-and-after-tsunami.html

Pokud vás zajímají detaily:
O zemětřesení mi řekl někdy odpoledne tchán, který sleduje celý den televizi. Teprve pak jsem si zpětně uvědomil, že v té době byl menší otřes i u nás, zrovna jsem seděl na dřevěné podlaze verandy a něco jsem zaregistroval. V novinách jsem si později přečetl, že to mělo stupeň 3. Takových je ale do roka tolik, že si toho člověk přestane všímat. Japonci jsou v tomto ohledu fatalisté a berou to se stoickým klidem, jsou na to zvyklí od malička. Taky jsou na zemětřesení trénovaní a připravení (evakuační balíčky jsou nachystané v každé rodině, máme je taky) a dobře vědí, jak se při něm i po něm chovat (zavřít plyn, vypnout elektřinu, nechat otevřené dveře, helmy na hlavu a fofrem pod nejbližší stůl), a kam jít po něm, když dům spadne a dostanou se z něj živí vlastními silami. I naše dětičky mají ve školce občas cvičný poplach a učí se v zájmu záchrany života chovat se jako roboti. Protože příště to může být třeba tady u nás.... Opravdu velké zemětřesení v naší oblasti bylo asi před 140 lety, tehdy tady popadalo všechno. Ale domy ještě nebyly stavěné tak, aby vydržely.

Ten den jsem pracoval doma jako většinu dnů, kdy nemám nějaký koncert nebo něco jiného. Ve čtvrtek jsem měl trochu náročný, ale úspěšný sólový klavírní recitál v jednom prestižním koncertním sálu v Nagoji, tak jsem jen trochu odpočíval a psal odpovědi na odbornou anketu časopisu Muzikus, média jsem nesledoval. Tím, že tady žiji, je i tohle nebezpečí pro mne denní realita, normální situace, Damoklův meč nad hlavou, který může kdykoli spadnout. Člověk se musí naučit s tím žít, dovedete si představit, že mi to nějakou dobu ze začátku trvalo naučit se na to nemyslet. Teď to ale nechápu jako nějakou senzaci, exotiku nebo něco extra mimořádného. Beru to stejně jako Japonci, a nic jiného mi nezbývá. Jako každý se toho bojím, tohle téma - džišin, cunami - je mezi Japonci tabu, ale když už to přijde, nedá se nic dělat. Mají přesně v tomto smyslu přísloví "šikata ga nai". Jsou na to zvyklí a dokážou si s tím poradit. Po katastrofě se všechno rychle uklidí, postaví se nové domy a život jde dál, jenom přibude pár pomníčků a prázdných míst u stolu.

Televize vysílá průběžně reportáže a monitoruje aktuální situaci, objevují se tam už rozhovory s evakuovanými a zachráněnými a jsou to většinou velmi smutné příběhy, naštěstí některé končí dobře a ztracení členové rodiny se najdou. Japonci neradi dávají najevo emoce, ale samozřejmě že je mají stejně jako lidé kdekoli jinde na světě, a v takovéto situaci se nestydí za slzy. Ti lidi přišli o všechno, zachránili holý život, a mnozí ani to ne. Ale je to silný a houževnatý národ a dokáží při sobě v takové situaci držet, pomáhat si, zatnou zuby, spolknou slzy, vyhrnou si rukávy a dají všechno zase rychle do pořádku. Tohle vím určitě. Zaslouží si obdiv. Ani v tak zlé situaci nepodléhají panice nebo malomyslnosti. A ještě jsem neslyšel, že by někdo v podobných situacích kradl nebo raboval - oni to nedělají ani v normální situaci.

Na tu sílu zemětřesení a cunami se mi zdá zatím málo obětí, ale skutečnou situaci se dozvíme postupně později a obávám se, že to bude děsivé číslo. Nic jiného se nedá očekávat. Teď večer se udává asi 3000 obětí, ale pohřešují půl města v prefektuře Mijagi, asi 10000 lidí, to je strašně lidu všeho věku, a nikdo z nich se na onen svět nechystal... Jenže ono se dá umřít tak snadno a rychle... Nejspíš ta voda, před tím se nedalo utéct, v novinách psali, že tam na pobřeží měli jen 45 minut po zemětřesení čas... Kdyby to bylo "jenom" to zemětřesení, tolik obětí by nebylo - tam svoji pozitivní roli sehrává připravenost Japonců na takové situace, jejich disciplinovanost a kolektivní mentalita, a také kvalitně provedené stavby s ohledem na možnost zemětřesení. Nové stavby s tím počítají, nevím přesně, jak silné otřesy by přežily bez poškození - takhle silné asi s poškozením, ale nespadly by. Náš dřevěný domek v tradičním japonském stylu postavený asi před 40 lety moderním normám ještě neodpovídá, asi by se rozpadl. Máme i těžkou střechu s masívními keramickými taškami, to se dneska taky už nedělá.

Na všech TV kanálech pořád ukazují tu strašnou spoušť - zkáza mnoha míst je úplná, celá města byla vymazána z mapy. Je jasné, že největší poškození nadělala ta masa vody a trosky, které brala sebou. Pokud už při zemětřesení spadne dům, tak prostě jenom spadne, nebo se položí, a je to. Není až tak velký problém to odklidit a postavit nový. Domy, většinou stále ještě dřevěné, a nejčastěji nanejvýš patrové, jsou tu postavené na betonové základové desce. V centrech měst jsou samozřejmě domy s železobetonovou konstrukcí, a mnohem vyšší, včetně těch hodně vysokých. Pod troskami se dá i přežít. Ale ta voda toho zničila víc, odnesla celé domy, lodě, auta a dokonce i malá letadla a všechny trosky pryč, všechno promíchala, a zanechala všude bláto. Pokud se do toho dostane člověk, moc šancí na přežití nemá, ani uvnitř v autě.

Cunami nám tady asi 50 km od moře naštěstí nehrozí. Dřív tu ale bývaly záplavy, máme tu velké řeky - Kiso je od nás asi kilometr a půl. Všechny řeky jsou ale už mnoho let v Japonsku zregulované, kolem nich bývají i dvě pásma vysokých hrází (obvykle tam vede silnice) a kolem řek nechávají pro všechny případy záplavové pásmo bez budov, to normálně slouží jako rekreační zóna, bývají tam hřiště, parky apod. Řekami neprotéká moc vody, jsou krátké. To je také důvod, proč atomové elektrárny (které vodu potřebují) jsou stavěny u moře. Doufejme, že japonská vyspělá technologie vydrží i současnou katastrofu a problém ve Fukušimě se zvládne.

Tak nějak. Děkuji za Váš zájem a pomoc.

Daniel Forró

Některé konstrukce jsou zdánlivě velmi pevné.

A zatímco Japonsko zápasilo a zápasí stále s živly, my jsme se tu strachovali o rodinku v Austrálii, protože i ta byla chvíli na seznamu ohorožených teritórií vlnou cunami. Ufff, nic se nedělo.
No a teď se vám musí redakce prasete přiznat, že v tomhle čísle pobřežní procházku prostě nedokončíme ani nezačneme a necháme to tak. Procházku po pobřeží přesouváme na pak...


Zemětřesení ze zanedbanosti.

p.s. já jsem jednou na vlastní kůži zažil taky zemětřeseníčičko. V Sýrii ve městě Deir Ez Zor. A víte, že jsem ho omylem prospal? Když jsem se probudil, divil jsem se jen, kdo mi to odsunul postel od zdi a z balkonu hotelu jsem nechápavě čučel na lidi s peřinama na vozíku taženém oslíkem. Pak mi v recepci řekli, že bylo zemětřesení o síle 3. Nechtěl bych doopravdické zemětřesení zažít. Ale může si člověk poroučet?

Pavouci jsou prý dobře pro zemětřesení vybavení. A tenhle brněnskej má teplé nožičky.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Základní vybavení bankovního lupiče.

  • Jeden z největších a nejstarších humrů, který kdy byl v Británii chycen, měří téměř jeden metr a váží čtyři kilogramy. Podle Lindsay Holloway z Blue Reef Aquaria v anglickém Portsmouthu mu je přinejmenším 50 let. Tato společnost humra odkoupila a tím ho zachránila před hrncem. Humr se může dožít až 80 let.

  • Více než čtyři z deseti (přesněji 42 procent) amerických milionářů tvrdí, že se necítí být bohatými. Milion dolarů už prý není tím, čím býval. Přesto jsou milionáři optimističtější než v roce 2009, kdy se bohatými necítilo 46 procent.

  • Klienti německých domovů pro seniory jsou často dosti skeptičtí, když do dveří vejde Daan Vermeulen s chrochtajícím prasetem po boku. Vermeulen praktikuje zvláštní formu fyzioterapie. Nechává seniory i děti s emocionálními a behavoriálními problémy krmit a oblékat prasátka a tím podněcuje pacienty s nezájmem o léčbu k větší aktivitě. Zpočátku nejsou prasata vítána, ale podle Vermeulena je to dobře, protože strach někdy pomáhá překonávat překážky. V terapii mu pomáhají prasata Felix a Rudi. Terapie prý slaví velké úspěchy. Vermeulen ke své profesi uvedl: „Psi jistě mají své kvality, ale pokud půjdu na ulici se svým prasetem a vy půjdete naproti se svým psem, tak se všichni budou dívat na mě. To je výhoda prasete.“

  • Byl jsem v Brně. V pátek tam padaly vločky veliké jako podšálky na kafe.

  • Dana už sází na balkoně jaro

  • Dal jsem si hladovku úplňkovou, Dana mě sice lákala na kuře, ale nehnula se mnou.

  • Druhej den jsem ho ochutnal a bylo moc dobré.

 

australia

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Olině se podařila skvělá definice kolektivního myšlení:
Myslím ano, říkám ne.


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.
BaselitzGalerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.
BaselitzGalerie České pojišťovny, Erika Bornová: NA CESTĚ (do 27.3.2011).
BaselitzAteliér Josefa Sudka, Tereza Kabůrková - "U Sudka" (do 27.3.2011)
fotografie reagující na tvorbu Josefa Sudka jak společnými tématy, tak i způsobem práce s fotografií
BaselitzGalerie Rudolfinum, Fotografie v českém umění 1990-2010 (do 1.5.2011)
tora

Jack Kerouac: Sám na Vrcholu hory / Alone on a Mountaintop
Bilingvní vydání tří povídek, které ukazují tři různé polohy autorova psaní a tři životní situace. Železniční země je jedním z prvních Kerouacových textů, které byly vůbec do češtin převedeny, autor v nich líčí, jak prožíval své zaměstnání brzdaře; ve Scénách z New Yorku zaznamenává radost z přátelského putování odvázaným velkoměstem; naproti tomu povídka Sám na vrcholu hory načrtává téma, které rozvinul v románu Andělé zoufalství - osamělý pobyt a usebrání na postu požární hlídky v divokých horách na hranicích USA a Kanady.
Baselitz

Slovenský kytarista Michal Bugala nahrál s americkými hudebníky album s názvem 1st Touch. Natočeno bylo v New Yorku a spolu s Bugalou si zahráli tenorsaxofonista Seamus Blake, klavírista Danny Grissett, kontrabasista Vicente Archer a bubeník Kendrick Scott. Křest alba, které vydal Slovenský hudobný fond, se konal v bratislavském klubu NuSpirit. Autorem všech skladeb je Michal Bugala.

  • „Je lepší být anonymním na světě, než slavným v nebi.“ (Jack Kerouac)
  • Kina:
    21.3 – Aero – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.)     (18:00)
    22.3. – Aero – Večer školy Václava Hollara (Večer animovaných filmů studentů 1. ročníku Vyšší odborné a Střední umělecké školy Václava Hollara. Letošní ročník má téma „Štěstí“.) (18:00)
    23.3. – Aero – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (20:30)
    27.3. – Aero – Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.)     (20:30)
    21.-23.3. – Evald – Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (21:00)
    22.3. – Oko – Čtyři lvi     (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (18:00)
    25.3. – Oko – Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tandros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti. Příběh svérázného trojúhelníku mezi přáteli Francisem a Monikou a jejich novým objevem Nicolasem. Láska k Nicolasovi naruší dlouholeté kamarádství Moniky a Francise a nutí je volit mezi láskou a přátelstvím, mezí klidným životem a vypjatou touhou.)     (20:30)
    27.3. – Oko – 127 hodin (režie: Danny Boyle, USA/VB, 2010, 94 hod. Biografický) (Jedné páteční noci v dubnu 2003 se 26-letý Aron Ralston vydal do Utahu, aby zde strávil víkend lezením po odlehlých skalách národního parku Canyonlands. O šest dnů později se znenadání zjevil v civilizaci, bohatší o neuvěřitelný příběh a chudší o pravou ruku. Ralston (James Franco) přežil 127 trýznivých hodin v divočině s rukou přiskřípnutou ohromným kamenem, s malým množstvím jídla a jen několika kapkami vody. Bojoval s přírodou i vlastními démony a vyhrál. Dokázal, že má potřebnou sílu na to, aby se vyprostil z 20 metrů hluboké propasti a zraněný ušel více než 10 kilometrů než konečně najde záchranu. Jen díky neuvěřitelné statečnosti unikl jisté smrti. ) (20:30)
    23.3. – Ponrepo – Horečka (režie: Louis Delluc, Fr., 1921, 32 min.) + Žena odnikud (režie: Louis Delluc, Fr. 1921, 40 min.) + Mechanický balet (režie: Fernand Léger, 1921, 10 min.) (20:00)
    26.3. – Ponrepo – Střihové dokumenty o dějinách českého filmu (režie: Ivo Novák, ČSSR, 1958, 102 min. Dokument) (Tři střihové středometrážní dokumentární filmy o vývoji českého a slovenského filmu.) (17:30)
    21.3. – Světozor – Dokumentární pondělí – Požírači železa (režie: Shaheen Dill-Riaz, 2007, 85 min. Dokument) (Rok co rok opouštějí rolníci svá políčka v severním Bangladéši a odjíždějí na jih pracovat na vrakovištích, kde se demolují staré zaoceánské parníky. Dřou se do úmoru za podmínek, které si jen těžko dokážeme představit, a často marně čekají na mizerné mzdy, jejichž výše rozhodně neodráží náročnost jejich práce. Země už své lidi nedokáže uživit.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    24.3.-1.4. – Febiofest, 18. mezinárodní filmový festival Praha (info:     http://www.febiofest.cz/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    Jaro bude v Brně ve znamení jazzu. Od 29. 3. do 21. 4. se uskuteční jubilejní desátý ročník mezinárodního jazzového festivalu     JAZZFESTBRNO. Festival bude zahajovat koncert Bobbyho McFerrina, dále pak vystoupí např. Michael Formanek Quartet, Face of the Bass, The Stoner s Davidem Dorůžkou, Vertigo Quintet s Dorotou Barovou či Will Bernard Trio.

    21.3. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    22.3. – Agharta – Josef Vejvoda Trio (21:00)
    23.3. – Agharta – Matěj Benko Trio (21:00)
    24.3. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    25.-26.3. – Agharta – Yandim band     (21:00)
    27.3. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
    25.3. –     Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    21.3. –     Jazz club U staré paní – Josef Vejvoda Trio(20:30)
    22.3. – Jazz club U staré paní – Miriam Bayle Band (20:30)
    23.3. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
    24.3. – Jazz club U staré paní – Milan Svoboda Quartet (20:30)
    25.3. – Jazz club U staré paní – Marcel Flemr Band (20:30)
    22.3. –     Jazz Dock – Veronika Vítová Crew (22:00)
    24.3. – Jazz Dock – Justin Lavash (19:00)
    27.3. – Jazz Dock – Charlie Hunter & Scott Amendola (22:00)
    21.3. –     Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    23.3. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
    24.3. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio (20:30)
    25.3. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    26.3. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    23.3. –     Palác Akropolis – Tři Sestry (19:30)
    27.3. – Palác Akropolis – Sto Zvířat (19:30)
    22.3. –     Stará Pekárna, Brno – Martin Brunner Trio (20:00)
    25.3. – Stará Pekárna, Brno – Ucan2 + Aivn´s Naked Trio (20:00)
    21.3. –     U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    22.3. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    23.3. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    24.3. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    25.-26.3. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)

  • Kluby - cizina:
    „To, jak velcí hudebníci vyjadřují vzájemný respekt a důvěru v jeviště, může pozměnit váš pohled na svět a obohatit každou oblast vašeho života, porozumění, co to znamená, být globálním občanem v tom nejmodernějším slova smyslu.“ (Wynton Marsalis)

    25.-26.3. – Blue Note Milano, Itálie – Night of Jazz Guitars feat. Larry Coryell (21:00, 23:30)
    26.-27.3 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Phil Woods Quintet (18:00, 20:45)
    21.3. – Blue Note New York, USA – Chuck Loeb & Carmen Cuesta (20:00, 22:30)
    24.3. – Twins Jazz, Washington, USA – Rene Edwards (20:00, 22:00)
    21.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Andreas Varady Quartet (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 5.4. – Jazz Jaro 2011 aneb Jazz v Pekárně, Brno, Stará Pekárna (info: http://www.jazzdoregionu.cz/)
    do 23.4. – Jazzinec 2011, Trutnov (info: http://www.2011.jazzinec.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Hudebně-divadelní seskupení Allstar Refjúdží Band, složené z hudebníků z Číny, Kurdistánu, Arménie, Slovenska, Švýcarska, Čech a USA připravuje jarní koncertní turné po Nizozemí. Ještě předtím však 28. 3. vystoupí v pražském Divadle Archa. Repertoár tvoří lidové písně z Číny, Kurdistánu a Arménie, nechybí však vlivy švýcarské noisové scény, ani jazz a rap amerického kontinentu.

    23.-24.3. – Alfred ve dvoře – Pierre Nadaud & Studenti JAMU Brno (Prezentace studentů ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby brněnské JAMU.) (20:00)
    25.3. – Alfred ve dvoře, hostuje Décalages – divadlo v pohybu – Bez země (režie: Véronic Joly) (Fantazie pro loutku, dva herce-akrobaty, větev, lano, loď, klec, ostrý hák... vše trošku zasypáno kouzelným práškem.)     (20:00)
    25.3. – Divadlo Archa, hostuje Divadlo Vizita – Divadlo Vizita (Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé´ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.) (20:00)
    26.3. – Divadlo Kolowrat – Emotion Collection (Ojedinělé spojení tanečníků baletu Národního divadla, jazzové zpěvačky Eleny Sonnenshine a písniček Honzy Budaře.)     (19:00)
    21.-22.3. – Duncan Centre – PREMIÉRA – Persona (Jak velký vliv máme na to, kým jsme? Jak moc jsme ovlivněni kontextem, do kterého jsme zasazeni a nakolik tento kontext zpochybňujeme?Jak se dá u diváků vyvolat napětí, zájem, potřeba? Kolik jim dovolíme, aby viděli? Kolik toho necháme skryto? Jak používáme rytmus k vyjádření našeho příběhu? Jak překvapíme toho, kdo se na nás dívá? Kolik „pravd“ jsme ochotni na jevišti ukázat?) (20:00)

  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    Obecní dům a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pořádají v neděli     27. 3. v 19.30 hodin ve Smetanově síni Obecního domu benefiční Koncert pro Japonsko. FOK pravidelně koncertuje v Japonsku, naposledy v loňském roce, kdy mimo jiné strávil několik dní ve městě Sendai, tak krutě postiženém touto katastrofou.
    Všichni účastníci vystoupí bez nároku na honorář a úhradu nákladů. Výtěžek ze vstupného bude věnován na humanitární pomoc obětem této přírodní katastrofy. 
    Orchestr FOK se svým šéfdirigentem Jiřím Koutem zahrají výběr z Mé vlasti Bedřicha Smetany (Vyšehrad, Vltava, Šárka) a Symfonii č. 9 „Z nového světa“ Antonína Dvořáka. 

    23.3. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    22.3. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“)     (19:30)
    23.3. – Činoherní klub – John Millington Synge: Hrdina západu (režie: Ondřej Sokol) (Synge vyprovokoval svou divokou komedií Hrdina západu nejznámější rozbroje v dějinách irského divadla. Příběh mladíka, který se stane hrdinou celé vesnice, když se vychloubá, že zabil svého otce, byl považován za urážku irské národní povahy.)     (19:30)
    26.3. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.)     (19:30)
    24.3. – Divadlo Na zábradlí – Dorota Maslowska: Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky (režie: David Peimer) (Na benzinové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici anebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty.) (19:00)
    26.3. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
    24.3. – Divadlo V Dlouhé – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.)     (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 21.3. – Grand festival smíchu, Pardubice (info:     http://www.vcd.cz/)
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info:     http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

Vážení přátelé, milí kamarádi,
jaro začíná a s ním i nová koncertní sezóna brněnské vokální skupiny MOŠNY. Zveme Vás proto na některé z našich nejbližších vystoupení:
- středa 23. března v 16:30, svatoanenská kaple nemocnice u sv. Anny (hodinový koncert ke Dni epilepsie - unplugged)
- sobota 2. dubna v 18:30, KC Sýpka Medlánky (půlhodinové vystoupení na zahájení slavnostního večera 20.ročníku skautské písničkové soutěže Vozembouch)
- úterý 12. dubna v 19:30, KC Leitnerova (celovečerní koncert, na kterém s námi po dlouhé době opět vystoupí náš autor, klavírista a kytarista Ivo Cicvárek, jako hosté přijedou členové skupiny X-TET z Jindřichova Hradce) - viz http://www.leitnerka.cz, http://www.x-tet.cz/
S přáním krásného jara
Jiří Kačer Mrázek (Mošny)
www.mosny.cz
www.bandzone.cz/mosny

V SOBOTU V ŽIDLOCHOVICÍCH

měl svatbu Jacek (Ján Jackuliak absolvoval u nás před 10 lety v atelieru Jany Janěkové), bral si za ženu druhačku Jitku Osičkovou, ta studuje u Jany Janěkové teď!

Historická událost, svatba na muzikálu, to tady ještě nebylo!

Krásné setkání s lidmi, které máme rádi, přejeme jim štěstí!!!

Čtvrťáci hrají v pondělí a v úterý 21. a 22. března v Martě jedno ze svých absolventských představení "Marlow". Parodie na filmové detektivky s písničkami z let třicátých.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

21. 3. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš