Labutí dezert
(A hluk náš vedlejší dejž nám dnes)

Někdy trpívám tím, že nevím, co bych měl po těch letech, co WWWwiditelné prase žije, napsat. Najednou se toho vyvrbilo tolik. A většina těch témat vyžaduje nějaké studium faktů. Třeba to, že jsme byli s Olinou na Jirkově představení v Rubínu Labutí desert. Bylo to hodně emoční a mám pár obrázků i video ve tmě by se našlo. A do toho se ozval po delší době s příspěvkem i Honza K. Mám psát druhej díl našeho výletu k Chinamans beach, oblíbené to místečko naší Helči, nebo o Jirkovi? Ten měl ve čtvrtek v Rubínu koncert se svou noisovou kapelou, která se momentálně jmenuje Labutí desert. Bylo to fascinující poznání, hlavně taky tím, že o noisu, ač jsem ho párkrát poslouchal, vím naprostý hovno a měl bych to napravit, abych nebyl v rakvi blbej, to by mě fakt štvalo.Taky se ozval Honza K. s pěkným příspěvkem z výletu po krajině české. Najednou tu je dost příspěvků a můžu si vybírat a taktizovat. Důležité sdělení je to, že další prase, čili č. 11 vyjde už v sobotu odpoledne, protože jedem s Olinou na pár dní lyžovat do našich oblíbených dolomit a jedem už v sobotu večer. Tak proto!


Milan Guštar


Nesmlouvavá matika.

To se mi líbí, to je lepší stav,než sedět u chcíplýho monitoru a čučet do otevřenýho notepadu a nic. Nic!!!! Nic a nic. Ono to je taky trošku umělej stav. Věcí, o kterej se dá psát je nekonečně, to jen já jsem tak pitomej, že mě to právě najednou nenapadá a jen čučím a čekám, místo abych sám něco určil, pak už to jde samo. Kromě toho bych moc chtěl napsat takové pojednání o DPH a knížkách, to bych moc a moc chtěl, protože mě ze všech stran bombardujou maily, ať podepíšu petici proti zločinu zvednutí DPH na knížky spojené s klasickým fňukáním o nespravedlnosti světa. Je to všecko ujeté. ale blýská se na lepší časy, Kůrovec na Šumavě ohrožuje celej civilizovanej svět kromě Německa a Rakouska, takže to DPH z knížek je v pořádku, část zisků z vybranejch prachů zabije dva tři kůrovce a tím zlevní papír pro knihy a zase bude dobře. Ono je všecko se vším tak propojený, že skoro ani nemá cenu se pokoušet to rozplíst a natožpak pochopit už vůbec ne fňukat. Svět je krásně boubelatej a složitej.


Ladícího rumíka před vystoupením: Zleva kus Oliny, František, David, Jirka.


Magdalena Dobromila Retigová by se možná divila, jak zvláštně znewl její recepis na telecí plíce. Ale kdo ví, tře to byla taky futuristka.

Zajímavé, ač pochopitelné je, že každej kňučí až když se to týká jeho, tuto petici za protiknižní DPH tudíž spustili vydavatelé, nikoliv čtenáři. A já se přiznám, že tak daleko má nenávist vůči čtenářům nesahá, abych si zkazil čtení knížek nějakým zvednutím DPH. A že ty vybraný prachy vláda rozfrcá? Jasně, jak jinak, dycky všecko rozfrcá, od toho je vláda. Její povinností je všecko rozjebat a zneužít a rozesrat a zničit. Nebo ne? Mně to tak připadá. Jen jsem příliš sláb na to, aby mi to dělalo vrásky. A to zase, to uznejme, umí dobře. No ale na druhé straně, jestli by ty prachy z prodanejch knížek dokázala vláda nějak dožďuchat do důchodovýho balíku s merglama (po brněnsku penězma), tak by to špatný nebylo.


Po koncertě v báru bylo usměvavě.


Nojzáčtí předskokani.


Olina s cigaretou a Jirkou.

To bych podpořil a mělo by to logiku, protože změnu důchodovýho systému v jinej, funkční dokážou jen chytří, moudří a silní. Takových v našich vládách mnoho není a je celkem jedno, jak barevná ta vláda je. Moudrý čtenář by svou vášní naplnil žoky a pročetl by se tak do šťastného důchodu, který by si mohl hezky užívat důstojně a beze strachu. Hmm, zase utopie. Moudrý čtenář ví, že ty prachy z knížek si vymrčí odboráři od skalpelů a ani se nepodělí se sestřičkama. Skoro je mi líto, že ti největší pyskouni do té ciziny za lepším na chvíli neodjeli. Takto jen podali výpověď a zas ji stáhli zpět a nikdy se už nedozví, že v cizině by se líp neměli, tedy pokud by nebyli dobří. A ti dobří jsou dobře placení i tady.


Pokoncertní radost.


Olina laškuje s pražským Davidem Hemmingsem.


Zuzka a mlsný Jirka.

Akorát jich kupodivu není tolik, jak si myslí ti ostatní. Gaussova křivka rozdělení kvality a úrovně lékařů platí i zde. Těch průměrnejch je nejvíc,hvězd a šmejdů málo. Pobavilo mě, jak často se ptali doktorů, že když teďka budou mít vymrčeno až o 8000 měsíčně víc, čili o jednu minimální měsíční mzdu navíc, jestli se změní jejich postoj k pacientům. Já myslím, že ne, že tohle musí být v lidech schované od malička, jakési vstřícné citlivé cosi. Mělo by to být povinným vybavením doktora, trochu by se to dalo vyučovat i na školách, ale základ by měl být nějakej asi genetickej. Je trapné, být v rukou lékaře jako případ a ne parťák. Troufám si tvrdit, že zvířátka u veterináře na tom jsou líp. Proč asi? Že by veterináři neměli odboráře?


Františkovy filmy jsou součástí performance.

Ale o tom jsem chtěl psát jindy nebo třeba vůbec ne. O těch knížkách si to taky jednou napíšu, schválně. Ale teď už trošku popořadě, ať v tom není zas tak velkej bordel.


Pro vznik filmu používá filmy již jednou natočené, znova nějak přesmažené.

Tak teda ten Jirka. Asi před dvěma měsíci nám Jirka prozradil, že budou mít koncert v Rubínu. No koncert. Jirka je členem nějaké noisové kapely a oni tomu ani sami koncert neříkají. Je to spíš vystoupení, performance nebo něco podobnýho. Měsíc se s měsícem sešel a najednou prd ho, prej ve čtvrtek, a jestli příjdem. Oba jsme měli čas a žádnou jinou aktivitu, kromě toho jsme na našem mazánkovi ještě nikdy nebyli a to je nespravedlivé, protože na Honzův koncert, když ještě žil v Praze jsme taky šli. Koncert začínal někdy prý kolem půl osmé, ale to je u všech koncertů v ČR naprostá hovadina, o půl osmé znamená v devět. Tak jsme vyrazili na naši první živou srážku s hlukem. Jirka je slušný chlapec i když umí sprostá slova a tak nás varoval, že ať si vemem špunty do uší. Já nemusím, jedno ucho jsem si kdysi zničil při pádu na kole, tak mi stačí natočit se správným směrem k bedně a pár decibelů k dobru získám jen starým úrazem. A decibely, jak známo, jsou hodnota logaritmická, takže každej decibel je víc než hodně. Rubín známe z nějakýho dávnýho divadelního představení. Já si už nepamatuju jakýho a Olina zase naopak určitě jo.

Dorazili jsme po deváté, ale Jirka nás uklidnil, že prej vystupujou až v deset. Paráda. dáme si s Olinou pivo, obsluhuje nás kluk, kterej asi vypadl z oka Davidu Hemmingsovi ze Zvětšeniny od Antonioniho, líbí se mi tu čím dál víc. Je tu hrozně nahuleno. Pivo dobrý. Ze sálu se ozývá mohutné sršení, chrastot a pískot. Noise, jak má být. Nejsem úplným nováčkem v daném oboru. Před několika lety jsem shlédl dánský film o noisácích na Febiofestu a od Jirky jsem dostal několik dost hustejch nahrávek do archivu. Některé jsem i celé vyslechl. Klasickej jazzík mě baví víc. No klasickej, Miles Davis je už dnes klasika, to jo, ale vždycky to byl experimentátor. Trošku blíž tomu je třeba Civilization phase III od Františka Zappy, ale to všecko si může s klidným svědomím nést punc muziky. Noise už muzika není a taky si nojzáci dávají záležet na tom, aby to tak i vyznělo v rozhovorech, článcích i klipech. Noise je Meco jinýho. Dost mi pomáhá, že mám něco naposlouchanýho od Jirky. Ale mé první setkání se živým noise je přece jen překvapivé. Děkuji své DNA za to, že jsem tak přizpůsobivý a vstřícný človíček. Před Jirkovou sestavou, vystupoval pán s noťáskem, zvuky se prořezávaly reprobednama jako první zuby u malýho děcka, na plátně byla načtená tabulka čísel a kanálů programu pro kurvení zvuku. Já vím, je to věda a není to jen tak, jen neznalý má intenzivní pocit, že na tom nezáleží, že je vlastně jedno, co se stane, ale to právě není pravda. I když náhoda hraje obrovskou roli ve vzniku zvuku, cesta k té náhodě je někdy až mistrovsky komplikovaná. Kurvítka zvuku a různé mixy, zpětné vazby čistě elektronické, stejně jako akustické a nedejbože i vzájemně ovlivnitelné. Tak trošku o tom něco vím, protože za hlubokýho totáče jsem začal na vysoké škole v Brně studovat studiovou techniku, ale pro organizační pletichy jsem nakonec skončil u oboru lékařská elektronika.

Elektronika je stejně jenom jedna, jako je jeden jen jeden vzduch, jako je jedna jen jedna voda. Jen využití elektrických signálů, elektronických funkcí a akustických převodů. To všecko je jen jedna věc. Výsledek je dramaticky rozmanitý. Pán u počítače nechal pár minut fungovat vzájemně provázané kanály a hluk, který se šířil sálem byl až něžně pulzní. Až mě vyděsil, když jsem to z huby vypustil, Takovej kravál a slovo něžnost, to je ujetý.


Někdy byl původní film na vteřinu čitelný.

Mezitím Jirka se svými dvěma kumpány Davidem a Františkem doladili formu frťanem rumu, Olina si s Jirkou dala cigaretku. Má nekuřačka Olina zkušeně seděla na barové sesličce, glgala pivo a hulila cigaretu značky Benson and Hedges. Prý se tím úspěšně brání tomu, aby jí vadilo, že je v báru nahuleno.
Jirka přinesl další varování. kromě toho, abysme si zacpali uši, prý je docela možné, že se začne při představení svlíkat, tak ať prý idvrátíme oči, kdyby nás to mělo popudit. Jirka je fakt milej brouček.

Přichází rozhodující okamžik. Na zcela černém neosvětleném pódiu lehce poblikávají červené diody, plátno je tmavé. Začíná Labutí dezert. Zvuk ani netrhá vnitřnosti. je to kakafonie, ale snesitelná, po pár minutách se mi v těle usádlí rytmus, je hodně zakrytej tím kraválem a vzteklým syčením výškových repráků. Dva protagonisté David a Jirka kroutí poťáčkama mixu a Jirka vrtí po pódiu myší. Má u huby mikrofon a na zemui otevřenou knihu,. Čte z ní, ale slova nejde nijak identifikovat. Na plátně se odvíjí zmutovaný film plný otisků prstů, sem tam proskočí abstrakcí něco konkrétního, třeba papiňák, nebo čtyři servilní pinglové. Talíř s čočkou. I ve zvuku jde vysledovat pár konkrétních nezmutovaných, téměř libých tónů. Jirka se dostává do tranzu a kroutí se v rytmu jakéhosi perverzního valčíku. Hluk ho nakonec povalí na zem, svíjí se jak červ, na kterýho ulovím jednou rybu jako kráva velikou. Hudba krutě pulzuje. Performance končí. Všichni tři to přežili. Ani jsem neohluchl, ani nezcepeněl. Olina se usmívá, má přece v uších špunty.

Po představení si dáváme další piva, Olina mi koupi whisky, prej si sama nedá, protože by upadla. Kouří svou další rubínovou cigaretku. Je ráda, že se Jirka při představení nesvlíknul. Pak mi důvěrně u piva sděluje, že se jí to líbilo a že to bylo potrhlý. No jo, je to náš mazánek. Všichni v báru vypadají po koncertě spokojeně. Je to zvláštní seskupení milých lidí. Najednou na mě skočila doba o skoro 40 let zpátky z dob studia na vysoké škole v Brně, kde jsme zažívali podobné potrhlé akce. Atmoška byla určitě hodně stejná. Shoda tak asi 88 procet a to je hodně. Najednou mi vyskočila v hlavě vzpomínka na klavírní skladbu, kterou jsme složili my tři kamarádi a zahráli na moje křídlo. Skladba se jmenovala (a v tom je problém, že v názvu byly hlásky, které neumím napsat písmenkama) EKA EKA PFBR PFBR. Klavír tím hrozně trpěl, sousedi taky, ale my jsme prožili extázi. Pár minut po tomhle deja vu někdo v Rubínu otevřel klavír a Jirka, někdo a já jsme několikaručně zahráli něco skoro stejně blbýho jako EKA EKA... Svět je nuda, všecko se stále opakuje. Svět je paráda.

Já vím, tí, kdo z vás toužili po tom, dozvědět se něco o noise trošku ostrouhají. ale co se dá dělat, některé věci, stejně, jako naše stará skladba EKA EKA... nejde písmenkama popsat. To jsem si uvědomoval už na začátku fejetonu a stále jsem to oddaloval a okecával. A víte co? Já vás v tom nechám, protože byste mi mohli zlenošet a zdegenerovat, takže teď jen pár historických údajů z netu. Trošku z Wikipedie, trošku jen tak volně loženo, něco Youtube a těch pár jmen jsou tipy od Jirky. A jemu by se asi mělo věřit, když je kvůli takové muzice ochotnej se bosej svíjet po pódiu.

Průkopníkem, možná ani to ne, téhle muziky, teda možná spíš zásadní postavou tohoto uměleckýho směru je Japonec uměleckého jména MERZBOW. Vlastním jménem Akita Masami. Tenhle pán je tak trošku v noise guru. Je dobré o něm vědět. Slavným jeho výrokem je: "Mým cílem je zničit konvenční hudbu." Zatím se mu to naštěstí nepodařilo, ale kdo ví. Nepodceňujme decibelové idealisty.

 

Ponořme se ještě hloubějí, někdy koncem devatenáctého století se to ve výtvarnu hemžilo touhou po zásadních změnách, až z toho vznikl futurismus. (Mimochodem, ať si vyberete jakoukoliv dobu, dycky je tam někdo, kdo chce něco zásadního a všecko měnit). Futurismus v obrazech, futurismus v literatuře a samozřejmě futurismus v hudbě. S tímto směrem je jednoznačně spojeno se jménem Luigi Russolo (1875-1947), Ital, malíř a hudební skladatel. V té době kdekdo blbnul s manifestama. Manifest je čin, který spolehlivě otráví život účastníků té společné akce. Dnes se spíš objevujou petice, ale to je něco jinýho. Jeho manifest se jmenoval Umění hluků (L`arte dei rumori). Manifest je plný teoretických a užitečných úvah o uplatnění hluků a šramotů v hudbě. Russolo pro své skladby používal třískání dveří, rachot na stanicích metra, mhd a vlakových nádražích a takéhlukovej brajgl v továrnách. Nejraději měl staré ofsetové tiskárny.

Když jsem to dopsal v bodech až sem, prošel kolem Jirka a nenápadně prohodil: "A jestli tě to doopravdy zajímá, tak doporučuju Kazumota Enda, to je démon. Je. O tom už nepochybuju. Jestli vás to alespoň trošku zaujalo, jsem potěšen i překvapen, to určitě. Ale zkoumejte a hledejte si sami dál. Na to je internet k nezaplacení. Pánbůh zaplať za takové vymoženosti.

Z dalších zajímavých postav hudby koketovali s noise i John Cage, který používal preparované piáno a využíval princip náhody. Z Čechů Alois Hába, který pracoval s mikrotonalitou a atematikou. Györgi Ligeti využíval pro modulaci hudby obrazových textur. Iannis Xenakis zase do hudby namontoval matematiku a architekturu. Luigi Nono dokonce do noisové muziky zašrouboval své komoušské názory. Inu, jak je vidět, povoleno je vše, zvláště v muzice, protože tomu stejně nikdo moc nerozumí.

A víte, co četl při performanci Jirka do mikrofonu? Četl recept na telecí plíce od Magdaleny Dobromily Rettigové, ale ani písmenko byste nepoznali.


Jeden ze zásadních světových noisařů. Merzbow, alias  Akita Masami. Když jsem poslouchal tuhle písničku, tak na mě Olina z kuchyně volala: "To hraješ střílečky?", já, kterej nikdy žádnou počítačovou hru, kromě sudoku, nehrál.

 

 
A tohle je ten Jirkou doporučovanej Kazumoto Endo. Ale bacha, tohle je fakt síla!

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Miluju tajné služby.

  • Nedávno byla v Číně nalezena přes 500 miliónů let stará fosílie tvora Diania cactiformis, která si vysloužila přezdívku „chodící kaktus“. Při bližším ohledání přišli vědci na to, že nohy „chodícího kaktusu“ byly článkované a spojené klouby, stejně jako je tomu u dnešních členovců, tedy např. hmyzu či korýšů. Diania tedy podle všeho reprezentuje jakýsi přechodný článek mezi dnes již vymřelými lobopody a členovci, z nichž se později stala nejúspěšnější živočišná skupina všech dob.

  • Ida Valentine z Fontany v Kalifornii žaluje obchodní dům kvůli tomu, že v něm uklouzla na banánové slupce a způsobila si tak zranění. Obchodní dům prozatím její nabídku na vyrovnání ve výši 44 tisíc dolarů odmítá.

  • Myslím si, že s drbama se zavřel nějak pytel. Nic drboidního nevím.
  • Narozdíl od Slatiny, kde největším drbem je, že Kiara už sedí a proto může do hospody. Viz sekce Brno.
  • Jo, a Helča se chystá zaběhnout si svůj první půlmaraton v životě.

 

australia

 

Hell a spol

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Bobík entomolog:
" Mami, víš ploč motýli lítají lychle? Oni lítají lychle, plotože aby je lidi nemůželi chytnout. "


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.
BaselitzGalerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.
BaselitzChodovská tvrz, Denisa Krausová, Benedikt Tolar - Kráva zajíce nedohoní (do 20.3.2011)
BaselitzGalerie České pojišťovny, Erika Bornová: NA CESTĚ (do 27.3.2011).
BaselitzAteliér Josefa Sudka, Tereza Kabůrková - "U Sudka" (do 27.3.2011)
fotografie reagující na tvorbu Josefa Sudka jak společnými tématy, tak i způsobem práce s fotografií
BaselitzGalerie Rudolfinum, Fotografie v českém umění 1990-2010 (do 1.5.2011)

 

tora

Pavel Taussig, Jitka Němcová, Jiří Menzel, Jan Jaroš: Otakar Vávra – 100 let
Výjimečná kniha představuje filmového režiséra Otakara Vávru z několika pohledů. V úvodu o něm píše držitel Oscara Jiří Menzel jako o svém učiteli - připomíná Vávrovu režisérskou dráhu a dobu, s níž se musel vyrovnávat. O Otakaru Vávrovi jako o své životní lásce vypráví režisérka a Vávrova manželka Jitka Němcová. Kapitola V běhu času uvádí výběr z dnes už těžko dostupných článků a rozhovorů od roku 1935 do současnosti. Hodnocením Vávrovy tvorby se v této mimořádné publikaci zabývají studie Pavla Taussiga a Jana Jaroše.
Baselitz

Pianista Michel Reis vydává nové album nazvané Point of No Return, které je skutečně výjimečným jazzovým poslechem s původními Reisovými skladbami. Je to jeho třetí album a první vydané u Armored Records. S Reisem si zahraní basista Tal Gamlieli, bubeník Adam Cruz, dále pak Vivek Patel (křídlovka) a Aaron Kruziki (sopranosaxofon).

  • „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný.“ (Otakar Vávra)
  • Kina:
    Letošní ročník filmového festivalu Jeden svět se aktivně hlásí k podpoře vězněného čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny Liou Siao-poa. Ten si od prosince 2008 odpykává jedenáctiletý trest za to, že se podílel na vzniku Charty 08, prohlášení inspirovaném československou Chartou 77.

    7.3. – Aero – Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (20:30)
    8.3. – Aero – Přežít svůj život (režie: Jan Švankmajer, ČSSR, 2010, 105 min.) (Psychoanalytická komedie vychází z jednoduché premisy – Evžen je stárnoucím mužem, který žije dvojí život. Na jedné straně v realitě, na druhé pak ve snech, které mu pomáhá interpretovat jeho psychoanalytička. Po čase dokonce přichází na rituál, jak do svých snů vstupovat a dokáže tak prožít své dětství.)     (18:00)
    11.3. – Evald – Dobré ráno, Afriko (režie: Chiara Sambuchi, Něm., 2010, 85 min. Dokument) (Snímek ukazuje práci a životní postoje výrazných osobností ze čtyř afrických států, které se liší kulturou, náboženstvím i aktuálními sociálními problémy. Jednotící linkou je poslání těchto žen a jejich netradiční vnímání světa. Jejich role se vymykají stereotypům, a to nejen těm genderovým, což přináší naději na budoucí společenskou změnu.) (21:30)
    8.3. – Oko – Přehlídka Susanne Bier – Po svatbě (režie: Susanne Bier, Dán./Švéd., 2006, 120 min. Drama) (Hrdinou filmu je charismatický a talentovaný dánský herec Mads Mikkelsen pracující i indickém sirotčinci, který zoufale potřebuje finanční prostředky. Ty se nabízejí z rodného Dánska, země, kterou nechal daleko za sebou. Životní situace, které ho tam čekají, změní obchodní cestu v dramatickou, bolestnou zkoušku pro všechny zúčastněné.) (17:00)
    9.3. – Oko – Přehlídka Susanne Bier – Lepší svět (režie: Susanne Bier, Dán./Švéd., 2010, 113 min. Drama) (Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat.) (18:00)
    12.3. – Oko – Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (17:45)
    13.3 – Oko – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.)     (20:30)
    8.3. – Ponrepo – Kurs filmové historie 2010-2011 – V přístavu (režie: Elia Kazan, USA, 1954, 102 min. Drama) (Scénář Budda Schulberga se zabývá odhalením korupce a tyranie dokařských odborů, za nimiž se skrývá organizovaný zločin. Vznikl podle série čtyřiadvaceti článků novináře Malcolma Johnsona, který byl za ně vyznamenán Pulitzerovou cenou. Jak Schulberg, tak i Kazan se snažili prostřednictvím příběhu hrdiny, který se svým svědectvím obrátí proti mafii, k níž dříve patřil, vyrovnat se také s obdobnou osobní zkušeností z vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost.) (14:45)
    10.3. – Ponrepo – cyklus Anthology Film Archives, New York – Andrew Lampert uvádí filmy ze sbírek Anthology Film Archives (USA, 2011, 90 min.) (20:00)
    7.3. – Světozor – Dokumentární pondělí – Večer o Tibetu: Šál, pro který se umírá (režie: Rita Banerji, Ind., 2008) + Tání v Tibetu (režie: Michael Buckley, USA, 2009)     (20:30)

  • Filmové festivaly:
    8.-17.3. – Jeden svět 2011, Praha (info:     http://www.jedensvet.cz/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    8.3. –     Agharta – Limited Edition (21:00)
    9.-10.3. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    11.3. – Agharta – Ondřej Kabrna (21:00)
    12.3. – Agharta – Matěj Benko Trio (21:00)
    13.3. – Agharta – Hot Line (21:00)
    11.3. –     Blues sklep – Hanka Dundrová & The Kids (21:00)
    12.3. – Blues sklep – Bluesberry (21:00)
    13.3. – Blues sklep – Blues Busters (21:00)
    9.3. –     Jazz Dock – Sato San To (22:00)
    10.3. – Jazz Dock – Performing Tomatoes (22:00)
    11.3. – Jazz Dock – Jamie Marshall & Dani Robinson (19:00)
    13.3. – Jazz Dock – Mark Aanderud Quartet (22:00)
    7.3. –     Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    10.3. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    11.3. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    13.3. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    10.3. –     KC Kaštan – Ty Syčáci + Hrozně (20:00)
    8.3. –     Stará Pekárna, Brno – Eggnoise (20:00)
    10.3. – Stará Pekárna, Brno – Ahmed má hlad (20:00)
    7.3. –     U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    8.3. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    9.3. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    10.3. – U malého Glena – Matěj Benko Trio, Miriam Bayle (21:30)
    11.3. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    12.3. – U malého Glena – Vojtěch Eckert trio & Dana Vrchovská (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Jazz je kontinuálním pulzováním okamžiku.“ (Pat Martino)

    11.3. – Blue Note Milano, Itálie – Francesco Cafiso (21:00, 23:00)
    8.-9.3 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Holly Cole (19:00, 21:30)
    10.-13.3. – Blue Note New York, USA – Al Di Meola World Sinfonia (20:00, 22:30)
    10.3. – Twins Jazz, Washington, USA –Major 6th (20:00, 22:00)
    11.-12.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Madeline Bell (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 5.4. – Jazz Jaro 2011 aneb Jazz v Pekárně, Brno, Stará Pekárna (info: http://www.jazzdoregionu.cz/)
    do 23.4. – Jazzinec 2011, Trutnov (info: http://www.2011.jazzinec.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Paul McCartney píše svůj první hudební part pro baletní představení. Bývalý člen legendární skupiny Beatles spolupracuje s newyorskou baletní společností na představení Ocean´s Kingdom. „Vždycky jsem se zajímal o nové směry, které jsem dřív nedělal. Tímto projektem jsem přímo nadšen“, řekl McCartney.

    8.-9.3. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Tanečně pohybový kvartet nejen z lázeňského prostředí nahlíží na čtyři osoby, které se navzájem neznají a které se rozhodly příjemně strávit svůj volný den. V tomto tanečně-pohybovém představení vystupuje kromě dlouholetých členů souboru Michaely Ottové, Lenky Vágnerové a Pavla Maška také Václav Janeček, pedagog klasického tance na katedře tance HAMU a dramaturg baletu Národního divadla.) (20:00)

  • Festivaly tance a experimentálního divadla:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    Ve středu 9.3. se v Divadle Karla Hackera uskuteční unikátní mezinárodní improvizační zápas. Improvizace v českém, anglickém i německém jazyce, speciálně upravené pro toto utkání (znalost cizích jazyků není nutná, společným dorozumívacím prostředkem bude zábava a improvizace).

    9.3. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    10.-11.3. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Ujetá ruka ve Spokane (režie: Ondřej Sokol) (Nikdy nechtějte prodávat někomu ruku, která mu nepatří. Odstartuje to mnoho problémů... Velmi veselá a černá komedie.)     (19:30)
    12.3. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
    10.3. – Dejvické divadlo – Modrovous/Suovordom (režie: Petra Tejnorová) (Inverze vlády muže a ženy. Žena, měníc se v anděla, mění muže v bestii. Inspirováno filmy tzv. korejského žánrového konstruktu a filmy, pro něž je typická hra s vyprávěními a časovými rovinami.)     (19:30)
    12.3. – Dejvické divadlo – Johann Wolfgang Goethe: Spřízněni volbou (režie: Jan Antonín Pitínský) (První české uvedení nejvýznamnějšího románu německého klasicismu. Novomanželé, Eduard a Charlotta, se odstěhují na svůj venkovský zámek, rozhodnuti žít osamoceni, mimo společenský ruch. Všechno se ale změní příjezdem Eduardova přítele Oty a Charlotinny neteře Otýlie.) (19:30)
    12.3. – Divadlo Bez zábradlí – 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.)     (19:00)
    11.3. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.)     (20:00)
    11.3. – Divadlo Na zábradlí – PREMIÉRA – Orestek (19:00)
    11.3. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.)     (19:00)
    12.-13.3 – Divadlo Ungelt – William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Duchaplná anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.)     (19:00)
    9.3. – Nová scéna – Elfriede Jelinek: Co se stalo, když Nora opustila manžela (Nositelka Nobelovy ceny píše provokativně a nelítostnou kritičností předčí i Ibsena. Vypůjčila si od něj titulní postavu a se svým pronikavě ironickým a výsměšným pohledem napsala komedii o ženském údělu a marném boji za takzvanou rovnoprávnost. Jelinek Noru posílá do dvacátých let 20. století, do let krize, jejíž budoucností je válka. A nora jako ta veveřička hopká pro potěšení mužů, aniž cokoli chápe z principů muži diktované civilizace.)     (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info:     http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

PETRA PŘIJELA

na 6 dnů domů z Berlína natočit flétnu do písničky Tomášovi Kočkovi, zahrát si s námi na koncertě a taky něco nahrát do připravovaného CD Skácela a Rúfuse. Přivezla si ale parádní chřipku, celou dobu proležela a bylo jí nemocně, jak už dlouho ne.

A tak nakonec zvládla aspoň tu flétnu pro Tomáše v provizorním studiu v jejím pokoji - Jirka to zátiší vytvořil pomocí starých vaťáků...

V Pivoxu natáčela demo Adélka Janěková.

Kiara už samostatně vstává a naučila se sedět. A tak může i do hospody

V pondělí a v úterý 7. a 8. března vždy v 19:30 uvádí divadelní studio Marta (Bayerova 5) původní muzikál Matěje Plíhala a Jana Šotkovského Trůn pro královny. Hrají naši muzikáloví čtvrťáci.

Ve čtvrtek, 10. 3. v 19:30 v klubu na Leitnerce (Leitnerova 2) koncertuje duo Groovey – Adam Kubát a Pavel Křivák. Kromě výborně hraných a zpívaných písní Simona a Garfunkela mají na repertoáru i vlastní písně a určitě stojí za to si je jít poslechnout.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

6. 3. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš